Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

LAUTNEROVSKÁ TRADICE V PARDUBICÍCH STÁLE ŽIVÁ

obrázek k článku Vyslovím-li v Pardubicích Lautnerové, naskočí hned místním znalcům hudebního života jména Vojtěch a Jaroslav (otec a syn), ale např. i pokračovatelé Lautnerovské tradice ? varhaník Vlastimil Bičík a zpěvačka JK Bandu Zuzana Grohová. I. VOJTĚCH LAUTNER (1871-1936) Známý kapelník a ředitel pardubické hudební školy se narodil 19.prosince 1871 ve Skočicích na Plzeňsku v rodině zedníka Josefa Lautnera, jenž sám řídil také venkovskou kapelu. Zde tedy získal malý Vojta základy svého budoucího hudebního vzdělání. Odborné vědomosti pak získal na vojenské hudební akademii a na konzervatoři ve Vídni (housle, trubka) a v Innsbrucku (klavír, skladba). Tato jeho hudební výchova spadá do let 1889-1893. V letech 1897-1902 pak působil jako oblíbený kapelník hornické hudby v Kutné Hoře, odkud pocházela jeho manželka Marie, rozená Pospíšilová. Se svou kapelou vystupoval V.Lautner v řadě českých i moravských měst, za prostějovské vystoupení roku 1901 obdržel dokonce stříbrnou taktovku. Z kutnohorského období pochází nejméně 36 jeho skladeb včetně 13 pochodů (např. Pochod Burů a Slavnostní pochod ke 100.výročí narození F.Palackého). V Kutné Hoře vznikly i skladby pro místní tamburaše a operetka ?Manžel punčoška?. Na počátku roku 1903 obdržel V.Lautner výbornou nabídku od výboru chystané Východočeské výstavy na místo kapelníka s platem 160K měsíčně (v Kutné Hoře měl plat 300K ročně). Přesídlil tedy rád do Pardubic, jež tehdy měly 2 pěvecké sbory (Pernštýn, Ludmila) a chystaly se na otevření divadla. Výstavní hudba (nazvaná Hudební sbor) získala během výstavy značnou popularitu, vystupovala každý den (od 15.7. do 15.1.1903). Kapela měla 32 hudebníků a její výkony byly vysoce oceňovány v místním tisku, hlavně v neodvislých listech.

Téhož roku založil V.Lautner v Pardubicích ve Sladkovského ulici, kde bydlel (čp. 341), hudební školu, již pak řídil celých 30 let. Jeho škola se vyznačovala pravidelnými hudebními akademiemi, na nichž vystupovali žáci, a byla zřejmě tak kvalitní, že dodávala své nejlepší žáky do mistrovské školy O.Ševčíka do Prahy. Lautner se osvědčil jako výborný pedagog, některé sirotky vyučoval zdarma.

            11.prosince 1909 při slavnostním otevření Východočeského divadla byla provedena jeho „Hymna vítězná“, v neděli 12.prosince pak V.Lautner dirigoval slavnostní představení Smetanovy opery „Hubička“.

            Obohatil i sokolský život ve městě, řídil sokolskou hudbu a při TJ založil tamburašský sbor. Válečná léta 1914-18 strávil jako kapelník 30.pluku v Tullmu, učitel na kadetní hudební škole v Innsbrucku, instruktor při jezdecké divizi zemských střelců a nakonec jako šikovatel (feldwebel) v pardubické Karanténě (do 31.12.1918).

            Po návratu do civilního života se věnoval až do své smrti (6.7.1936) opět své hudební škole ve Sladkovského ulici, kde vyučoval hře na housle a na klavír, ale i na dechové nástroje. Sám byl vynikajícím hráčem na křídlovku.

            Z jeho skladeb jsou ceněny Čs. tance č.1 pro housle a klavír inspirované podle O.Tvrdého Českými tanci O.Ševčíka, slavnostní pochod k 1.sletu jugoslávských Sokolů z roku 1930, scénická hudba ke hře F.A.Šubrta „Jan Výrava“ provozovaná roku 1922 na larischovském Zámečku (hudba hrála z oken Zámečku) aj. Kromě toho je autorem mnoha valčíků, polek, pochodů, kvapíků, polonéz, úprav českých národních písní atd. Mezi lety 1905-23 se podílel i na dirigování Pardubické filharmonie a koncertech místních pěveckých sborů. Dirigoval mnoho oper. Jeho činnost ocenili m. j. notář J.Štolba a dr. K.Pippich. Zemřel po delší nemoci 6.července 1936 ve věku 64 let, pardubická veřejnost se s ním rozloučila v krematoriu 8.7. t. r.

            Výrazně pozdvihl úroveň hudebního života v našem městě. Byl to typ vlastenecky poctivého českého muzikanta.

 

II.

JAROSLAV  LAUTNER (1908-1985)

            Jaroslav se narodil v Pardubicích 15.září 1908 jako 5. dítě Vojtěcha Lautnera (měl 7 sourozenců: 1 bratra a 6 sester). Jiřina, narozená roku 1905, si později vzala za muže úředníka berní správy Zdeňka Bičíka, otce budoucího známého pardubického archiváře a našeho redakčního kolegy. J.Lautner hrával se svými dětmi v kvartetu na violu, jeho dcery 1.housle    a violoncello a Jaroslav 2.housle, pravidelně každou neděli. Jaroslav začal roku 1919 studovat pardubické gymnázium, po jeho absolutoriu nastoupil na právnickou fakultu UK v Praze od roku 1927. Roku 1937 složil státní zkoušku a psával se pak před svým jménem JUC. Během univerzitních studií rozšiřoval své hudební vzdělání studiem klavírní hry u prof. V.Polívky     a hry na varhany u prof. V.Wiedermanna. Roku 1941 složil zkoušku učitelské způsobilosti, jež mu umožňovala výuku na hudební škole, již na sklonku života svého otce a zvláště po jeho smrti fakticky řídil. V roce 1939 se stal hudebním referentem Národního souručenství     a od roku 1942 začal učit na městské hudební škole v Pardubicích hře na klavír. Obdobně jako jeho otec pořádal hudební akademie svých žáků. Roku 1950 se stal zástupcem ředitele školy, od září 1953 byl jejím ředitelem (až do svého odchodu do důchodu roku 1971). Jako ředitel ZUŠ se zasloužil roku 1960 o vybavení školní budovy v Havlíčkově ulici a o vznik druhé ZUŠ v Polabinách.

            S kapelnickou činností začal po skončení univerzitních studií, jeho malý 7 členný orchestr hrával při večerních tanečních zábavách, např. roku 1939 v kavárně U Jezírka v prostoru bývalého výstaviště z roku 1931 (dnešní Tyršovy sady). Každý člen orchestru dostával od majitele A.Rýdla 80Kč za hodinu. Orchestr J.Lautnera hrával ve všední den od 20 hodin do konce taneční zábavy a v neděli od 15,30 hod. a od 20 hodin také až do konce zábavy. Jaroslav Lautner se seznámil na studiích v Praze s jazzem a neváhal jej dokonce prezentovat 15.ledna 1941 v hotelu GRAND pod hlavičkou Národního souručenství. Na začátku roku 1942 v rámci t. zv. Pardubických hudebních pondělků pořádaných Spolkem pro komorní hudbu přednášel o instrumentaci moderního jazzového orchestru. Podobně se roku 1969 zastal za komunistického režimu t. zv. big-beatu. (Zář 24.4.1969 – již po nástupu G.Husáka.)

            Roku 1943 představil J.Lautner nové pardubické těleso – Pardubické orchestrální sdružení (POS), které s klavíristou O.Vondrovicem předvedlo klavírní koncert E.Griega. Právě s tímto sdružením nastudoval J.Lautner Smetanova Dalibora, Dvořákovy Slovanské tance, skladby L. van Beethovena aj. V únoru 1945 mělo POS již 60 hráčů. 24.května t. r. hrálo POS v Městském divadle pod taktovkou J.Lautnera pro vojáky Rudé armády. Podle vzpomínek Lautnerovy manželky Marie, rozené Nové někteří z nich si hned vyndali chleba se salámem a svačili. V roce 1947 bylo POS přejmenováno na Pardubickou filharmonii. Lautner zůstal jejím dirigentem a kromě toho spolupracoval ještě s orchestrem VČD. Napsal např. scénickou hudbu m. j. k  Mahenově Jánošíkovi, Nestroyovu Lumpácivagabundus a Shakespearovu Kupci benátskému. Tato spolupráce trvala až do roku 1950, kdy začal pracovat v ZUŠ. Jeho posledním scénickým počinem byl „Nedozpívaný hit“ na scéně Komorního divadla v Husově sboru, uváděný po invazi Varšavské smlouvy v srpnu 1968 jako pásmo písní a textů V+W s hudbou J.Ježka s J.Císlerem, L.Frejem, B.Poloczkem aj. V normalizačních prověrkách byl proto J.Lautner vyškrtnut z KSČ. V roce 1971 odešel do důchodu. Zemřel 22.listopadu 1985. Sbormistr Otakar Bartoš na něj zavzpomínal roku 1981 takto: „Vynikající klavírista, úžasný čtenář not, který již jako student gymnázia hrával při němém filmu v biografu. Působil i jako dirigent Lidové opery, kde řídil několikrát snad všechny nastudované opery a obětavě korepetoval při zkouškách sólistů.“

            Jaroslav Lautner měl dvě děti: Jaroslava ml. a Zuzanu. Jaroslav ml. vystudoval pražskou konzervatoř. První zkušenosti z období swingu a jazzu získal v orchestru J.Khaila v Pardubicích. Roku 1971 jej do svého orchestru přizval Karel Vlach, po jeho smrti přešel do orchestru F.Slováčka. Jeho sestra Zuzana Grohová zpívala s folklorní skupinou „Vodáci“, byla úspěšná na festivalu PORTA a dodnes zpívá s JK Bandem (J. Khail Band), u nějž začínal její bratr. Pracovala také v hudebním oddělení Krajské knihovny v Pardubicích.

            A tak „jméno Lautner zní i nadále v uších pardubické veřejnosti dobrou melodií“ (J.Gerhart).

Literatura:

1/  Z,Bičík, V.Lautner, ZKPP 3-4/1990 (kartotéka)

2/  Z.Bičík,  J.Lautner, ZKPP 1-2/1990 (kartotéka)

3/  A.Šímová, V.Lautner, pedagogické čtení ZUŠ, 35 s.

4/  J.Gerhart, Úloha V. a J.Lautnerových v hudebním životě Pardubic v letech 1903-1985,    diplomová práce Univerzity Hradec Králové, 71 s. základního textu, 24 příloh

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem