Zveme Vás
17.04.2024 16:00
Pardubice včera, dnes a zítra
Srdečně Vás zveme akci pražské pobočky Klubu přátel Pardubicka, která se bude konat ve středu 17.dubna 2024 od 16:00 hodin klubovně Ve Smečkách 25 v Praze. Z Pardubic přijede člen Klubu přátel Pardubicka, průvodce města a znalec místopisu, zkušený a zajímavý vypravěč, pan Ing. Jiří Mareš, CSc. Připravil přednášku na téma Pardubice včera dnes a zítra.
typ akce: Pražská pobočka KPP
17.04.2024 18:00
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Převozy přes Labe na západ od Pardubic
Ve Zprávách KPP č. 3-4/1997 jsou zmíněny tři pardubické převozy přes řeky. Je-li do těchto převozů na Pardubicku počítán i převoz v Kuněticích, je třeba se jistě ještě zmínit o dalších třech, které byly zřejmě nedopatřením opomenuty. V případě jednoho z nich, a sice ze Svítkova do Rosic nad Labem, ještě žije ve Svítkově poslední majitel tohoto převozu pan Josef Píša, narozený v roce 1918, jehož informací je v tomto článku s díky využito.
Tento převoz byl v posledním provedení situován u fary v Rosicích, asi 200 metrů proti bývalému proudu Labe. Dnes je tato část Labe slepým ramenem. Na opačné straně slepého ramena, než jsou Rosice, lze ještě dnes spatřit nepatrné zbytky základů domku, který chránil převozníka před nepohodou. Celkové uspořádání převozu je patrné z fotopohlednice, která je v majetku autora tohoto článku. Převozníkem na fotopohlednici je děda pana Píši. Výrobcem fotopohlednice byla fa Vomáčka, Pardubice. Pohlednice byla zhotovena před rokem 1937. Tento převoz provozovala rodina Píšova, která měla zemědělskou usedlost v místech dnešního toku Labe po proudu asi 100 metrů za dnešním mostem spojujícím Svítkov a Rosice vedle borového lesíka. I v současných plánech města je toto místo označováno „Na přívoze". Stavení zmizelo v souvislosti s regulací Labe v roce 1960. Pozemky související s usedlostí pana Píši, které pohltila řeka Labe, byly v roce 1960 vykoupeny státem za cenu 40 haléřů za m2. Současná cena stavebních parcel ve Svítkově je asi 400 Kč za m2, tedy asi tisícinásobek ceny z roku 1960. Převoz byl zpočátku provozován pro náhodné chodce. V provozu musel být nejméně před rokem 1860, neboť je již zaznamenán na mapě politického okresu pardubského, upravené v roce 1860 c.k. vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni. Tento převoz nebyl úřady nikterak registrován. Po výstavbě již zaniklé rafinerie cukru v Rosicích nad Labem, kterou tvořil soubor budov na opačné straně kolejí než je železniční stanice Rosice, byl zájem této firmy zaměstnávat pracovníky z levé strany Labe, to jest ze Svítkova, Popkovic, Srnojed a dalších obcí. Proto vznikla dohoda mezi rafinerií cukru a majitelem převozu o převážení pracovníků rafinerie a hrazení nákladů za převoz touto firmou. Zlatá léta tohoto převozu nastávají v době po první světové válce se vznikem fy Explosia - továrna na látky výbušné v Semtíně, která je součástí dnešního VCHZ. To se již jedná o úřady řádně povolenou živnost se živnostenským listem. Většina převážených osob byli cyklisté, kteří dojížděli za prací do Semtína, někteří až z Kovářova nedaleko Seče, nebo z Vyžic u Heřmanova Městce. Z nejvzdálenějších míst bylo ke bráně továrny v Semtíně až 30 km. Ráno tam a totéž odpoledne zpět do velkého kopce za každého počasí.
V době před druhou světovou válkou byla cena za jedno převezení 20 haléřů pro pěšího a 30 haléřů pro cyklistu. Mzda v té době byla za šestidenní pracovní týden asi 120 Kč. Bylo možno si v pondělí předplatit 2,50 Kč na celý týden, s neomezeným počtem jízd. Po roce 1945 byla cena již 50 haléřů za jedno převezení. Prám byl úředně cejchován na 16 osob, ale v době největšího provozu bylo dopravováno 30 až 35 lidí včetně kol. Samozřejmostí však bylo, že loď převážela i jen jednoho zákazníka platícího 20 haléřů. Byla to těžká ruční práce, neboť převozník posunoval loď zavěšenou na kladce od břehu k břehu rukama v rukavicích ručkováním po zajišťovacím laně. Pouze při rychlejším proudu vody například na jaře loď při zvláštním způsobu závěsu jela sama. V době protektorátu, kdy německé úřady požadovaly „všechna kola se točí pro vítězství Říše" a v Semtíně byl zaveden vícesměnný provoz, byl převoz obsluhován od čtvrté hodiny ranní do dvacáté třetí hodiny večerní. V této době se již střídal ve službě majitel převozu s pomocníkem. V počátcích původní stanoviště tohoto převozu bylo asi v úrovni fary v Rosicích, bylo však přemístěno po regulaci Labe před první světovou válkou. Tento převoz zanikl asi v roce 1948 s výstavbou mostu u fary v Rosicích. Most je v současné době také zrušený, pouze uprostřed slepého ramene jsou zbytky středového pilíře. Tento most stavěl pardubický železniční pluk, jednalo se o jednoduchou konstrukci z oceli a dřeva, systém BAILEY. Most byl dodán jako mnohé další z USA jako pomoc zničené Evropě, snad v souvislosti s činností instituce UNRRA. Obdobné mosty stojí dodnes v Kuněticích a pod Vinicí, kde nahradily převozy citovaé ve Zprávách KPP č. 3-4/1997. V úvodu tohoto článku byly vzpomenuty převozy tři. Další dva vznikly jako převozy pro potahy. Jeden byl situován asi 100 m od fary v Rosicích po bývalém proudu na dnes slepém rameni Labe. Sloužil k přepravě zemědělských potahů rosických zemědělců na pozemky po levé straně řeky. Zanikl zřejmě záhy, hoto převozu obdržel tento podnikatel od státu odstupné. Sjezd k tomuto převozu je však na pravé straně řeky patrný ještě dodnes. Třetí převoz, který byl v provozu podstatně déle, byl ze Srnojed do Blatníkovské Lhoty. Tato vesnice již neexistuje, její pozemky jsou součástí VCHZ. Převoz zvaný Blatník byl zřízen po první regulaci Labe před první světovou válkou, kdy pole srnojedských zemědělců se ocitla za řekou. Činnost převozu pro povozy skončila někdy okolo roku 1953 v souvislosti se vznikem JZD. Opět byl velmi frekventován zaměstnanci ze Semtína, později VCHZ z levého břehu řeky, t.j. ze Srnojed, Lánů na Důlku a Opočínku. Asi do roku 1960 byl tento převoz provozován s malou lodí pro pěší a cyklisty a byl zrušen podobně jako usedlost pana Píši v souvislostí s regulací Labe. Posledním převozníkem na něm byl snad pan Černík. Oba poslední převozy, jak již bylo uvedeno, sloužily v počátcích hlavně pro dopravu zemědělských potahů. Pohled na přepravující se pár zapražených krav by pro současníky musel být obzvláště zajímavý.
