Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

VYLOUPENÍ LEJHANCOVA KLENOTNICTVÍ V ROCE 1939

obrázek k článku (O události, která vzrušila pardubickou veřejnost) Firma Čeněk Lejhanec je bezesporu firemní stálice Pardubic. O firmě bylo již v pardubickém tisku nejednou psáno obecně i podrobněji. Její jméno se objevilo i na stránkách ZKPP. Autor se kdysi sám zabýval její průmyslovou (firemní) signistikou na stránkách ZKPP. O jménu Lejhanec se zmiňuji i Jaroslav Hašek ve svém světoznámém románu o Švejkovi. V červnu pohnutého roku 1939 došlo k vyloupení Lejhancova klenotnictví. Tehdejší pardubický regionální tisk přinesl několik informací, které dále doplňoval a později i pardubickou veřejnost seznámil s dopadenými zločinci. Nejvíce o události informovalo České Večerní slovo ve své pravidelné rubrice ?Východočeské Večerní České slovo?, objevující se na poslední stránce novin. Autor se ?přenesl? do roku 1939 a byl pilným čtenářem informací, které zcela jistě sledovala i tehdejší pardubická veřejnost. ?Vražedný útok na pardubického policistu! Za 80. 000 K klenotů vyloupeno!? Tak zněl název článku, který přineslo České Večerní slovo ze 16. 6. 1939 (č. 133).

Při běžné služebné pochůzce po Wilsonově třídě dne 15. 6. kolem jedné hodiny po půlnoci si pardubický strážník Stanislav Lorenc všiml, že ve zlatnictví pana Čeňka Lejhance, nejznámějšího a největšího klenotnictví (dům č. 65, firma Č. Lejhance zde sídlila od r. 1924, kdy se sem přestěhovala z Jindřišské ul., poznámky autora) v Pardubicích se nesvítí, ačkoliv ještě před okamžikem byla výloha rozsvícena za pomocí bezpečnostních světel. Strážník nahlédl okénkem v kovovém závěsu dovnitř a postřehl postavu muže, který mu vzápětí posvítil baterkou do očí. Oslepený strážník alarmoval okamžitě majitele firmy zvonkem. Tušil, že se pachatel pokusí dostat z domu č. 65 přes zahrady směrem k Pasáži, proto se rozhodl, že celý trakt domu oběhne a lupiče chytí tam. Skutečně se s ním střetl v Pasáži. Neznámý muž s balíčkem v ruce nezaváhal a okamžitě na strážníka Lorence vystřelil z revolveru. Kulka škrábla strážníka pod pravým okem. Sám reagoval dvěma výstřely, které však prchající lupiče minuly. Lupič ještě vypálil na strážníka tři rány, ale i on minul. Pak zmizel za nárožím zadního traktu domů do Jindřišské ulice. Stejně se vypařili i jeho komplicové, kteří střežili okolí. Při přestřelce byla poškozena tabule nad výlohou holiče Havla. Podle výpovědi jednoho chodce běžel lupič směrem do Smilovy ul. a dál k elektrickým podnikům. Do Pasáže se dostal skutečně přes zadní trakty domu č. 63, kde bydlel architekt Novotný. Bylo zjištěno, že pachatel odcizil v klenotnictví zboží v ceně 87. 000 K! Zajímavostí bylo, že největší pardubický klenotník nebyl proti krádeži pojištěný! Pachatel se dostal do klenotnictví přes dům. Ing. Novotného (č. 63) a přes zahradu velkoobchodníka Jičínského. Dvorem Lejhancova domu pronikl do průjezdu  a zdolal bezpečně všechny visací známky. Ty odnesl s sebou. V domě pak přerušil el. vedení a zhasl noční osvětlení ve výloze. To byla chvíle, kdy se před obchodem objevil strážník Stanislav Lorenc. Podle výpovědi strážníka se jednalo asi o 170 cm vysokého muže, silnější postavy s vystouplými lícními kostmi. Pátraní po zmizelých klenotech, jejichž popis byl rozeslán do okolních měst a vesnic, bylo dlouho bezvýsledné. Lupič musel mít určitě dobrého informátora!

Hned v následujícím čísle se objevila odměna za dopadení pachatele, která byla vyhlášena Č. Lejhancem. Ve výzvě uvedl, že vyplatí tomu, kdo ho přivede na stopu, vedoucí k odhalení neznámého pachatele, odměnu ve výši 10% hodnoty odcizeného zboží jež bude v případě dopadení vráceno.

Tři roky byla pardubická veřejnost napínána, než došlo k vyřešení kriminálního případu. Bylo zjištěno, že v roce, kdy bylo Lejhancovo klenotnictví vyloupeno, pronajal jistý pardubický soukromník F. Klečka čp. 415 v ul. Sladkovského místnost jakési Anně Kolářové, která, jak mu sama sdělila, pocházela ze Suchého Vrbna. Zaplatila pronájem dva měsíce napřed s tím, že si v Pardubicích hodlá zavést sběrnu nebo obchod s prádlem. Ten však nikdy nezaložila. Koncem června se vystěhovala do Poděbrad.

Za jejího pobytu v Pardubicích ji několikrát navštívil muž, kterého bytnému představila jako svého bratra, který je úředníkem na ředitelství drah v Hradci Králové. Kolářová  i domnělý bratr chodili velmi elegantně oblečeni a v Hradci Králové byli častými hosty hotelu Střelnice. Jezdili do lázní a měli podle všeho značné peněžní konto.

Dne 15. 6. 1939, jak již bylo výše uvedeno, se strážník S. Lorenc střetl s neznámým mužem, který podle všeho byl pachatelem loupeže klenotů. S. Lorenc poslal podle svých vlastních slov na strážnici pro posilu, ale než se dostavila, došlo ke střetu se zločincem. V okamžiku, kdy byl zloděj vyzván, aby se zastavil a zvedl ruce nad hlavu, se rychle otočil a vykřikl „Počkejte!“ Strážník zaváhal a v ten okamžik lupič vystřelil. Strážník pohotově střelbu opětoval. Výstřely se minuly cíle, jen Lorencova tvář byla ožehnuta, takže byl dočasně oslepen a nemohl hned pachatele pronásledovat.

Při dalším pátrání bylo zjištěno, že z bytu, který si na dva měsíce Anna Kolářová pronajala ve Sladkovského ulici, bylo velmi dobře vidět na Lejhancovo klenotnictví. Zatímco Kolářová žila střídavě v Pardubicích a v Hradci Králové (Jiříkova ul. č. 239), byl sledován její domnělý bratr. V Českých Budějovicích byl nakonec jako podezřelá osoba zatčen. Vyklubal se z něho 41letý klempíř a nebezpečný lupič pokladen Josef Christelbauer z Českých Budějovic. V roce 1935 po trestu za vyloupení několika pokladen byl propuštěn z donucovací pracovny v Ruzyni a od té doby se pod falešným jménem skrytě pohyboval. V A. Kolářové byla zjištěna jeho manželka (nar. 1892 v Bojanovicích, Zbraslav). Byla celkem 28krát trestaná. Při zatýkání v Pardubicích měla ve vlasech ukrytou tisícovku! Její doklady na jméno Kolářová patřily švagrové.

V bytě zadržené byl nalezen bubínkový revolver se sedmi  ostrými náboji. Pražské pátrací četnické ústředí zjistilo v této zbrani a kalibru střel revolver a náboje, jichž použil lupič na útěku z Lejhancova klenotnictví. [1]

Korunou na celém případu bylo, že údajně oba zadržení nabídli Lejhancovi kradené šperky k odkoupení! Otázkou zůstalo, kam se poděla kořist? Místo úkrytu se ze zločinců nepodařilo dostat.

Oba zatčeni skončili ve vazbě krajského soudu v Jičíně. Při konfrontaci poznal strážník S. Lorenc v Christelbauerovi muže, kterého onoho 15. 6. pronásledoval. Ten vše dlouho popíral. Předmět doličný nikdy údajně nedržel v ruce, pardubické Lejhancovo klenotnictví nejenže nikdy nenavštívil, dokonce o něm vůbec nevěděl, že existuje! Nakonec se však ke všemu přiznal, stejně tak i jeho společnice.

Policie nevylučovala, že se Christelbauer zapletl i do vyloupení poštovního autobusu na trati Holice - Pardubice v prosinci 1937, z něhož neznámý pachatel odcizil 108. 000 K. Ale o dořešení tohoto případu se již pardubická veřejnost nedočetla.

 

 

 

 



[1] V tomto článku byly použity informace z následujících periodik: České Večerní slovo, roč. XXIII.,  16. 6. 1939, č. 133,  tamtéž, 20. 2. 1941, č. 43.  

 

 

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem