Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
VZPOMÍNKA NA LÉTA PADESÁTÁ
Blížil se soud. Chodili jsme se učit podle soudního protokolu, co máme mluvit. Také jsme museli podepsat, že bylo s námi slušně zacházeno. Řekli nám, že soud bude 29.-31. srpna 1952, t.j. pátek až neděle. Ráno 29. srpna nás skutečně naložili do autobusu a vezli do pardubického Grandu. Šli jsme tam zadním vchodem, z uličky u mlynářské školy. Posadili nás do místnosti za pódiem, ke každému z nás dali jako doprovod bachaře. Náhoda tomu chtěla, že ke mně dali kamaráda z dětství, který sloužil jako strážný v chrudimské věznici. Ovšem, zde jsme se „neznali". Vše bylo připraveno, divadlo - monstrproces může začít. Sál byl naplněn. Pochopitelně každý musel mít vstupenku. Ty rozdělovali v podnicích. Na proces mohli jen moji rodiče. Posadili nás do první řady, každého s doprovodem. Pod pódiem byl stůl, kde byly vystaveny všechny zbraně (nejvíce jich měl J. Pokorný z Hodonína, z války a po Němcích). Byla tam také bednička od vysílačky. Zda pravá, to nevím. Po formalitách bylo prohlášeno, že s námi bylo slušně zacházeno. Začal soud s pražskou skupinou, nás Pardubáky posadili za jeviště. Každý, koho vyslechli, zůstal sedět se svým strážcem v první řadě. Naše skupina přišla na řadu v sobotu ráno. Po cestě v autobuse mi řekl Standa: „Běda, jestli řekneš něco jiného!" Jela s námi i moje manželka. Zase nás „ubytovali" za jevištěm a jako první šla před senát právě ona. Vše bylo vysíláno, prý městským rozhlasem. Před senát jsme šli takto: z místnosti za pódiem z boku do sálu jsou malé dveře, pod jevištěm se šlo dolů po schůdkách a prostředkem nahoru před mikrofon. Samozřejmě s dozorcem. Ještě ráno před soudem mne berou ven na chodbu. Byl tam můj „obhájce" ex offo. Šlo o můj první a poslední rozhovor s ním. Ptal se mne, co bych potřeboval. Řekl jsem mu, že není pravda, co „vypovídá" manželka. Z toho prý nejsem žalovaný. To bylo vše, obhájce neřekl na mou obhajobu ani slovo. Žádal „spravedlivé a přísné" potrestání.Přišla řada na mne. Vcházím malými dvířky na jeviště, kde seděla manželka. Podívali jsme se na sebe. Půl roku jsme se neviděli. Jdu před senát, začíná jednání. M. j. se mne předseda ptá: Kdybych teď měl možnost si vybrat, kam bych se přihlásil, k Východu či Západu? Co mám říci? Rychle: K Západu! Předseda jen zabublá: Je to aspoň upřímné! Pokračuje dále. Co prý říkám tvrzení manželky o zbraních a vysílačce v pardubických kostelích? Je to nesmysl, prosím tedy manželku, aby mi to řekla do očí. Otočím se přitom k ní, kde seděla. Její židle však už byla prázdná. Tak to měla být ta slibovaná konfrontace sní! Ale přece jen jedna konfrontace byla. Přivedli Ladislava Bydžovského a ten na pokyn předsedy mi vyká, říká mi pane Metelka. Přerušuji ho: „Láďo, proč mi vykáš, když si od dětství tykáme?" Měl jsem mu prý kdysi říci, že udržuji písemný styk s ing. Žemlou. Ptám se ho, kdy to asi bylo. Láďa říká jistou dobu, já na to: „Ale to byl ještě ing. Žemla v Pardubicích." A bylo po konfrontaci. Zase jim to nevyšlo, nevím, co tím chtěli docílit. Po mně vyslýchali další.....Během soudu nás nikoho nedali zpět na celu, kde jsme byli předtím. Každý byl sám, jen já měl „privilegium", dali mne na celu s Vávrou z pražské skupiny. Neznal jsem ho. Proč ho dali právě ke mně? Zde je něco nejasného. Odsoudili jej později na 8 let. Blížil se závěr soudu. Řeč prokurátora, obhájců atd. Obhájce žádal přísný a spravedlivý trest. Senát si udělal 30 minut přestávku, aby vynesl rozsudek. Za těch 30 minut stačili posoudit 11 obžalovaných a rozdělit mezi ně 122 roky vězení. Rozsudek má 37 stran. Nedostali jsme jej, až teprve v roce 1968 si. V. Zamazal při žádosti o rehabilitaci rozsudek vyžádal a my jsme si ho mohli rozmnožit.
Odsouzeni byli:
Vratislav ZELENKA, nar. 1.11.1923, Děčín, Nerudova 1023/11 ............ 11 let
Vladimír VÁVRA, nar. 15.3.1924, Praha 8, Krejčího 287/20...................8 let
Jan ČEP, nar. 24.5.1895, Praha 8, U libeňského pivovaru 1614/16......16 let
František ČERNÝ, nar. 21.10.1919, Praha 8, Primátorská 1008/47 ......12 let
Josef KALFAŘ, nar. 12.06.1908, Praha 8, Na hrázi 121/11................. 18 let
Vladimír ZAMAZAL, nar. 4.6.1914, Pardubice, Kounicova 622 . 10 let
Václav METELKA, nar. 26.5.1918, Pardubice, Benedettiho 708 …14 let
Josef POKORNÝ, nar. 3.1.1908, Pardubicky, Kyjevská 34.........16 let
Jiří NOVÁK, nar. 20.4.1928, Lanškroun, Leninova 27..............8 let
Josef POKORNÝ, nar. 10.12.1922, Hodonín 42 (okres Chrudim) ..6 let
Ladislav BYDŽOVSKÝ, nar. 22.6.1927, Pardubice, Labská 171 ..3 roky
Celkem: 122 let
Mně a dalším byl zabaven majetek, ztratil jsem občanská práva na dalších 10 let. Zabrání majetku bylo u mne dost jednoduché. Měli jsme jen kuchyň a ložnici. Zabavili i kamínka Petry. Manželka to potom vše odkoupila ve 13 splátkách zpět, účet jí dali, až když byla nová měna, dobrodinci!
Když nás vypouštěli na pódium před senát, zahlédl jsem svoje rodiče. Postavili je tak, abych je viděl, byli uprostřed sálu. Když nás měli odvézt, jedna žena v sále si přede mnou uplivla. Vycházeli jsme hlavním vchodem na náměstí před Grandem, bylo tam mnoho lidí, v patřičné vzdálenosti od nás. Lidé, kteří šli právě z kostela, tam zůstali. Prvního jsem viděl švagra Bedru s našimi dětmi. Syna Vénu jsem viděl hned, ale Věru ne, za toho půl roku vyrostla, měla dlouhé šaty a já ji nepoznal. Švagr jí ukázal na mne, ona se usmála a zamávala rukou. Bylo jí 5 a synovi 8 roků. Tady jsem se už neudržel a vyhrkly mi slzy do očí. Nepoznal jsem vlastní dceru!
Zavedli nás zpět do věznice, dali nám najíst, podepsat prohlášení, že o ničem, co zde bylo, nebudeme nikdy mluvit. Odvezli nás pak zase do chrudimské věznice.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1997, číslo 11-12.
