Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Proces s činiteli Bratrské jednoty baptistu r. 1953
1. Předehra k politickým procesůmPo druhé světové válce se přes Evropu přehnala silná vlna revolučních myšlenek socialismu. Ta zasáhla nejen Evropu, ale i USA, Asii a Afriku. V ČSR, ale i v ostatních státech vítězily komunistické strany a jiné socialistické nebo levicové strany. V Anglii začala Labour party prosazovat znárodňování velkého průmyslu. V USA společnost byla ovlivněna socialistickými myšlenkami. V ČSR po únorovém puči se k moci za podpory dělníků z továren dostala KSČ. Ostatní politické strany byly odstaveny a KSČ se stala vedoucí politickou silou ve státě. Cítila se být tak silná, že mohla provádět opatření odpovídající jejím záměrům. Byly znárodněny průmyslové podniky, prováděna přeměna individuelní zemědělské výroby na kolektivní. Lidé byli zachváceni ideální myšlenkou spravedlivé společnosti. To se týkalo i členů různých církví a náboženských směrů. Vhodně prováděná propaganda ve sdělovacích prostředcích podporovala myšlenky marxismu - leninismu. Byla tak zpracovávána celá veřejnost. Po vzoru SSSR rozhodla se KSČ prosazovat tyto zásady i násilím. Národ neměl být donucován jen násilím fyzickým, ale též terorem duševním. Jeho nástroje byly různé. V prvé řadě byl to frontální útok proti náboženství, glorifikace marxismu - leninismu jako jediného vědeckého názoru, v umění stanovení socialistického realismu za jedinou správnou metodu umělecké tvorby. Aby se tento program KSČ mohl uskutečňovat, bylo třeba uzavřít socialistický svět před duchovním vlivem Západu. Za této situace byl národ rozdělen. Velká většina s těmito myšlenkami souhlasila, podléhala propagandě a šla za vidinou spravedlivé společnosti a vynuceně prováděla směrnice KSČ. Druhá část národa byla představována členy kapitalistické vrstvy. Byli to průmyslníci, podnikatelé, statkáři a samostatně hospodařící zemědělci. Do této skupiny národa patřila bývalá buržoasie a církevní představitelé. Mnozí začali tuto neudržitelnou situací řešit útěkem do zahraničí. Větší část se však rozhodla mlčky a trpně snášet nové poměry. Za to však platila různým osobním i fyzickým napadáním, vydíráním, udáváním, netolerantností k jiným názorům. Stále byli nuceni k přehodnocování názorů. Přijali hru přetvářky a pasivního odporu.
Protože náboženství bylo „opiem lidu" a ideologická náplň činnosti KSČ byl atheísmus, začala se rozvíjet silná protináboženská politika. Svoji úlohu při tom sehráli lidé, kteří při vidině dobrých prebend a při přijetí komunistických názorů pomáhali režimu v tomto úsilí. Byly ustaveny akční výbory v katolické církvi a podporováni prokomunističtí představitelé nekatolických stran. Velkou úlohu v církevním životě hrál Stát. úřad církevní. Nekatolické církve byly nuceny přijmout vyhlášený „církevní zákon" a vedoucí duchovních nekatolických církví složili v lednu a březnu 1950 slib věrnosti republice. Zejména baptističtí představitelé tento souhlas prováděli neradi. Bylo jim vytýkáno, že stojí stranou celého dění ve státě. K. Kaplan ve své knize „Stát a církev v Československu 1948 - 1953" uvádí (str. 124): V roce 1950 měly SÚC a Bezpečnost značné obtíže s náboženskými sektami. Zpráva ministerstva vnitra z 24. ledna 1951 konstatovala zvýšenou činnost všech sekt, které se navíc vymykaly pravidelné státní kontrole. Ministerstvo proto navrhlo církevní šestce KSČ (A. Čepička, V. Kopecký, Z. Fierlinger, VI. Clementis, Vil. Široký, Jiří Hendrych) dvě opatření: větší sekty, u nichž se dalo předpokládat, že po zákazu by stejně dál vyvíjely činnost, ponechat, podřídit je kontrole SÚC a vynutit slib věrnosti představeným, menší sekty likvidovat, případně některé vedoucí osoby uvěznit. Církevní šestka KSČ souhlasila s prvním bodem, druhý zatím odmítla jako v dané chvíli nevhodný..." Vzhledem k tomu, že BJB měla úzké spojení s americkým ústředím svazu baptistických církví, byl již v roce 1950 predestinován tvrdý postoj k BJB a mělo být zahájeno trestní stíhání. Toto bylo odloženo na květen 1952. Časopis Slova života byl přísně sledován a pro závadný obsah zabaven. Dr. J. Procházka, ředitel semináře BJB, byl bez udání důvodů suspendován. Seminář BJB byl v té době součástí bohoslovecké fakulty Komenského při Karlově universitě. Rovněž i postoj SÚC k BJB byl velmi kritický.
Prvním zatčeným byl VI. Jelínek, student bohoslovec. semináře, v březnu 1952. Na základě jeho výpovědi byl 20. 5. 1952 zatčen Jan Řičař. Řičař byl fingovaně telefonicky pozván na SÚC do Prahy, kde na nádraží byl zatčen. Autem byl opět odvezen zpět do Pardubic, kde probíhaly výslechy nejen jeho, ale i ostatních obviněných. Dr. Procházka byl zatčen 3. 6. 1952, C. Burget 25. 6. 1952 a Mich. Kešjar 11.6. 1952.
O tom, že celý zásah proti baptistické církvi byl předem připravován, svědčí postoj SÚC, který s postupem StB plně souhlasí, aniž by bylo provedeno vyšetřování a obvinění soudem potvrzeno. Žádá novou volbu předsedy BJB, svolání konference sborů BJB s volbami nového ústředního výboru BJB. Ačkoli probíhalo teprve vyšetřování obviněných, byly Ústředí BJB a celostátní konference sborů BJB dne 12. 12. 1952 vyzvány k odsouzení zatčených. „Propůjčili se k činnosti, která neměla a nemá nic společného s náboženstvím a s církevním životem..." Dokladem totalitní atmosféry ve státě je vynucený postoj konference BJB, kterým byli odsouzení Řičař a Procházka prohlášeni za nepřátele
lidovědemokratického zřízení, zbaveni svých funkcí a vyloučeni z církve, ačkoliv vyšetřování obviněných teprve začínalo.
2, Vyšetřování
Vyšetřování bylo prováděno v místnostech Krajské správy Státní bezpečnosti v Pardubicích. Obvinění byli umístěni v celách tohoto zařízení a jednotlivě vodění k výslechu, který prováděl vyšetřovatel (referent, „orgán"). Ve většině případů to byl strážm. Zdeněk Tichý, podpor. Červený, velitel odd. Vlad. Spáčil. Vyšetřování probíhalo od zatčení do 2, dubna 1953, kdy byly sepsány protokoly s obviněnými,
Obvinění byli vyslýchání na základě listinného materiálu a korespondence zajištěné u nich v soukromých i církevních místnostech Ústředního výboru BJB v Praze XII. Protože doklady o smyšleném vyzvědačství nebyly v odebrané materiálu zjištěny, byly „orgánem" upravovány do prováděných protokolů tak, aby to vyšetřujícím vyhovovalo. Vína nebyla nikdy dokazována na základě písemných dokladů, ale dle vynucených výpovědí formulovaných „orgáneml" Nikdo provedení viny nezkoumal, ani jí nedokazoval. „Obžalovaní se přiznali, že v dopisech do USA bylo hovořeno o náboženských věcech a mezi řádky, žel byly vpisovány Špionážní zprávy..." Tato obvinění nebyla nikdy prokázána! Byla pouze vynucena osobním přiznáním. Celý proces byl zaměřen politicky. Hlavní vinou bylo „zlehčování a pomlouvání KSČ a SSSR". Při vyšetřování sí vyšetřující museli uvědomovat, že obecné údaje o průmyslu a zemědělství, které kazatelé sdělovali, neměly odbornou úroveň a hloubku, protože kazatelé nebylí odborníci v ekonomice a neměli ani potřebné vědomosti. Přitěžující okolností bylo, že vyšetřovaní vychvalovali americký způsob života, demokracii a kapitalistické zřízení. Věrnost demokratické republice dokazují i Jelínkem rozšiřované letáky „Věrni zůstaneme". Proti obžalovaným byla použita i různá smyšlená obvinění z let před únorem 1948 (z roku 1933 a z období 2. světové války). Informace, které byly do USA zasílány, měly charakter vysloveně sociálně - náboženský. Celý proces byl protináboženský, měl pošpinít církev a její učení. Pří prohlídce u J. Řičaře byly zabaveny potraviny (konzervy) a látky, které byly určeny pro výstavbu tábora mládeže v Kačerově. Po skončení procesu byly tyto zabavené věcí veřejně vystaveny s označením, co všechno dovedli církevní činitelé shromažďovat. Na vyšetřované byl vyvíjen morální nátlak, kterému marně vzdorovali, až podlehlí. O zdravotním stavu vyslýchaného svědčí podpis na protokole osobního spisu J. Řičaře v porovnání s ostatními jeho podpisy. VI. Jersák se nemohl zúčastnit přelíčení, protože byl v té době v ústavu pro duševně choré (následek vyšetřování). Konfrontace byly prováděny bez svobodného projevu vyšetřovaného formou předem připravených otázek a odpovědí, které museli vyšetřovaní číst. Výpověď dr. Procházky ukazuje, jak si StB odpovědi formulovala, takže neodpovídaly skutečnosti.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1997, číslo 11-12.
