Jak to bylo s Domem hudby a jeho převodem do majetku konzervatoře

Na úvod je třeba konstatovat, že začátkem prosince na shromáždění veřejnosti
ve VČD byla už přítomnost pana Rabase a poté hlavně i jeho nešťastné vystoupení
touto veřejností přijato výrazně odmítavě. V té době už také končil ve své funkci poslance,
ve které po odvolání a na základě kooptací byl vystřídán ještě před vánocemi.
Od té doby byl jeho vliv na veřejné události nulový, o aktivitách OF ani nemluvě.
Zmiňovaný předseda Městského národního výboru Jaroslav Šimon se neprojevil v listopadu
ani prosinci vůči celému procesu převzetí moci OF tak odmítavě, jako jiní jeho
kolegové, ale jeho vliv na tehdejší okresní vedení KSČ už byl minimální a nebyl při
žádném z oficiálních jednání ani o průběhu kooptací a výměny zastupitelů v únoru
1990, ani o majetkových záležitostech. Za OV KSČ jednali oficiálně pouze poslední
okresní tajemník Kučera a budoucí zastupitel Jiří Kazda.
První jednání o budoucnosti objektu – tehdy ještě OV KSČ – se konalo v kancelářích
podniku Chema v budově UNICHEMu v lednu 1990. Už na tomto jednání
byla možnost využití tohoto objektu pro účely hudby a umění diskutována jako jedna
z variant. Důvodem pro tuto myšlenku bylo zejména častější využití sálu pro účely
kultury, zejména hudby, následně se přidala i myšlenka vytvoření trvalého sídla pro
vzdělávací účely, konzervatoře. Zástupci KSČ se proti svému odchodu z této budovy
stavěli spíše formálně a po našem ujištění, že nebudeme nijak zasahovat do jejich
majetkových práv k domečku v sídlišti Dukla, byli prakticky srozuměni s převodem
tohoto objektu a zdůvodněním, že byl pořízen z daní nás všech, takže nám všem
v souladu s jejich oficiálními tézemi také patří a o jeho osudu budeme dále rozhodovat
demokratickým způsobem. Vzhledem k již popsané variantě z prvního jednání
o majetku KSČ pak projevil největší a prakticky jedinou aktivitu v tomto směru
Milan Stříteský a jednotlivě někteří hudebníci působící v Pardubické filharmonii,
nikoli však pan Rabas. Miroslav Petráň byl pověřen projednáním zamýšlené změny
s držitelem autorských práv k objektu architektem Třeštíkem. Ten se záměrem rád
souhlasil a potom už probíhala všechna potřebná jednání a praktické kroky k převodu.
Samozřejmě je možné, že pan Rabas o věci s panem Šimonem mluvil, nemohlo to
však mít ani nemělo už žádný vliv na celý započatý a dojednaný proces. Pro úplnost
ve vztahu k původnímu článku je třeba říci, že některých jednání koordinačního
centra OF se účastnili jako hosté Milan Stříteský a někteří další hudebníci a také
v článku zmiňovaný Josef Loskot, který byl jeho členem.
Jednoznačně tedy ta první hlavní zásluha na vzniku tohoto hudebního centra
musí být připsána Občanskému fóru a hned následně Statutárnímu městu Pardubice,
protože bez těchto institucí by nemohlo dojít ani k řadě následných kroků, popsaných
v článku pana Popelky. Po vzniku Pardubického kraje o deset let později tak
měl příležitost i Michal Rabas k úsilí o úpravu sálu, jak je popsáno v článku. On ani
Pardubický kraj by to však nedokázali bez podpory Statutárního města Pardubice
a také veřejnosti.