ZÁKLADNÍ ŠKOLA V BOHDANČI EXISTUJE UŽ 120 LET (příspěvek ke stručné historii bývalé Měšťanské chlapecké školy v Bohdanči) Založení Měšťanské chlapecké školy

Znalecký posudek školy mj. obsahoval tyto věty: „Stavba budovy školy byla provedena podle schválených plánů a činí velmi příznivý dojem. Jednotlivé třídy jsou prostorné, vzdušné, dobře osvětlené…!“

    Dne 18.11.1896 byla na škole vykonána i první školní inspekce. Ze záznamů můžeme číst: „Počty…zavedený postup při vypočítání příkladů z paměti důsledné, je zachován.  Při písemném počítání se rovněž postupuje dobře. Volba příkladů je správná, což platí i o pamětním počítání. Příklady jsou voleny dobře z nejbližšího okolí dítek a to pouze ze života praktického…!“

    První ředitel školy Antonín Marek pocházel z Dobrušky. Do Bohdanče přešel jako učitel ze Žamberka. Na škole vyučoval počtům a měřičství. A. Marek působil ve školství celkem 41 let. Roku 1918 odešel do důchodu a správu školy převzal nejstarší člen učitelského sboru Josef Moravec, který byl ve vedení školy do roku 1928.

Měšťanská škola za obou světových válek

    Jen několik dnů prázdnin prožily děti v roce 1914, když začala Velká válka. Státní úřady zostřily dohled nad školy, stav učitelů byl omezen, bylo zavedeno dvousměnné vyučování, povinné sběry kovů, šatstva a bylin. Děti musely pomáhat vojenské výrobě. Škola plnila též sociální a charitativní úkoly. Značný byl nedostatek učebních pomůcek a značně stoupla absence. K dosavadním činnostem přibyla ještě péče o sirotky po padlých vojínech a o děti strádající následkem válečných událostí. Mládež spolupracovala s Červeným křížem. Na významu získala tzv. vojensko – vlastenecká výchova mládeže. Všeobecné šetření potravinami se promítlo i ve škole. Nejchudším dětem zapůjčoval učebnice Podpůrný spolek v Bohdanči. O vánočních svátcích dostávaly děti obleky a obuv.

    Učební prostory se velmi často měnily. Nějakou dobu se děti učily dokonce i v domě starosty Františka Veselého. Učilo se i v sále hostince „V Bavořích“ (prostor vedle Sokolovny v ulici dr. Tyrše, na místě dnešního panelového domu).  Do školních prostorů se nastěhovali vojáci, kteří zde byli až do konce prázdnin 1915. Než začala opět ve škole výuka, musela být provedena řádná desinfekce.        

   Od roku 1916 museli žáci sbírat ovoce a zeleninu pro potřeby vojska. Žáci prodávali tzv. kokardy, rovněž se pořádaly obětní dny, na kterých bylo v roce 1916 vybráno celkem 175 K. Výtěžek byl podobně jako ze všech sbírek zaslán městskému úřadu.

   Důsledné byly revize žákovské a učitelské knihovny. Neobstály historické romány A. Jiráska a některé knihy J. Havlase. Do knihoven se naopak stěhují tzv. mírové čítanky. V roce 1917 přicházejí do školy instrukce pro potírání malárie!

    Ve školách chybí dostatek papíru, proto jsou vydána nařízení, která se týkají starého průmyslového papíru. Škole jsou doporučeny nejrůznější výstavy, které se týkají vojenské tématiky. Škole je dále doporučeno zřizování tzv. válečných světniček, ve kterých se objevují aktuální informace o našich vojácích, a opěvuje se jejich chrabrost. Mnoho dětí onemocnělo zápalem plic. Běžná jsou očkování proti infekčním nemocem. Speciálním výnosem je zabezpečena výchova dětí haličských uprchlíků.

    Ještě v posledním válečném roce se na škole v Bohdanči provádí sbírky plátěných věcí a sukna. Pro nedostatek uhlí je stále častěji přerušováno vyučování. Třídy se spojují. V říjnu 1918 se na škole vyskytl svrab. Dochází k opětovnému přeočkování žáků. Ve školním roce 1917/1918 dochází do měšťanské školy celkem 93 chlapců a 62 dívek.

    Památný školní rok 1918/1919 je poznamenán několika případy výskytu nebezpečné španělské chřipky. Na školu přichází noví učitelé a učitelky.

    Na počátku druhé světové války docházelo do školy v Bohdanči 151 žáků a 145 žákyň. Ministerstvo školství a národní osvěty nařídilo, že se vzhledem k potřebnému zatemnění ve školních budovách posunuje začátek vyučování od roku 1940 na dobu 8.45 hod. Tzv. zatímním ředitelem na škole je Karel Honsa (od roku 1938). Ve válečných letech jsou ustaveny nejvyšší počty žáků ve třídách na čísle 45. Žáci se musí vyučovat povinně 5 hodin týdně německému jazyku. Přibylo hodin tělesné výchovy. Náboženství se stává povinné i ve vyšších ročnících. Novinkou se stává německo – české označení učeben a kabinetů.

    Roku 1941 je provedeno ozvučení tříd rozhlasovými zařízeními známou pardubickou firmou Radio Koten. Ve stejném roce je zabráno jedno z křídel školy pro ubytování říšské branné moci. Do učeben jsou nastěhována lůžka. Místnosti jsou obsazeny vojskem a na dvoře je postavena vojenská kuchyně. Vzhledem k této skutečnosti je upravena vyučovací doba.

   Od roku 1941, stejně jako za Velké světové války, žáci využívají k výuce náhradní prostory, např. radniční sál, místnost bývalého obchodu Vojtěcha Poláka. Ve škole přibývá případů spály, příušnic a zarděnek.

    Mnozí učitelé z Bohdanče se musí účastnit povinných kurzů v Pardubicích, Praze i v Berlíně. Odborný učitel historie Jan Špaček navštěvuje kurz poblíž Berlína. Součástí kurzů jsou i předepsané zkoušky z německého jazyka. Žáci jsou nuceni se učit německý jazyk povinně 7 hod. týdně. Objevují se plané neštovice. V roce 1942 je na škole vzpomenuto 70. narozenin státního prezidenta dr. Emila Háchy.

    V důsledku zabrání celé školní budovy německým vojskem (i s přilehlým dvorem a zahradou) pro účely Říšské branné moci jsou lavice a stoly, včetně tabulí, přestěhovány do městského chudobince, učitelské pomůcky do hasičské zbrojnice a do prostoru hostince „V Bavořích.“

    V rámci povinné služby mládeže, kterou provádí Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (vzniklo v roce 1942), byla zahájena povinná cvičení chlapců. Výcvikem byl pověřen místní sportovní klub A. F. K. Bohdaneč. Cvičí se jednou týdně po dvou hodinách v místní Sokolovně. Běžné je promítání propagačních německých filmů.

    V týdnu od 7. do 12. 5. 1945 bylo v důsledku důležitých válečných událostí přerušeno vyučování. Ze školní budovy odchází vojenský oddíl. Dne 8. 5. proběhl hromadný úprk Němců z lázní a lazaretu v Měšťanské škole. Ředitel školy přejímá jako člen Národního výboru budovu školy s celým inventářem. 10.5. ve 13.15 hod. vjely na náměstí v Bohdanči první oddíly Rudé armády. Pravidelné vyučování je na škole obnoveno 15.5.

   Německé okupační vojsko zanechalo školu ve velmi špatném stavu. Celé letní zkrácené prázdniny byly věnovány opravám. Na konci války docházelo do školy 252 žáků (144 chlapců a 98 dívek, z toho 181 přespolních). Jako zajímavost lze uvést, že pouze 6 žáků dojíždí do školy autobusem, 131 na kole! 

Škola v období totality

    Po válce se život na škole vracel pomalu do obvyklých kolejí. Poválečným ředitelem se stal Jan Špaček. Žáci byli rozděleni do tříd podle pohlaví. Škola měla v prvních poválečných letech necelých tři sta dětí. Po roce 1948 je na škole zřízena pionýrská klubovna, ve které probíhají tzv. Hovory o škole.

    Život školy v Bohdanči výrazně ovlivnila i trolejbusová doprava. Dne 27.1.1952 přijel do města první trolejbus z Pardubic a byla zavedena stálá kyvadlová doprava. Do školy tak můžou dojíždět i děti z Pardubic a opačně.

   Škola měla v roce 1953 420 žáků, kromě místních navštěvují školu i žáci z Křičeně, Dolan, Hrádku a Starých Ždánic. Polovina žáků chodí na náboženství. Jedna ze tříd je pokusně opatřena novinkou, zářivkami.                                                              

    Stav školy volá po generální opravě. Polovina učeben byla vymalována, avšak většinu oprav nebylo možné provést pro nedostatek financí. V roce 1955 byly definitivně vypracovány učební osnovy pro všechny předměty a vytištěny nové učebnice.

    V příštím roce byla na generální opravu školy vyčleněna částka 90 000 Kč. Bylo rozhodnuto věnovat tuto částku na nová okna do všech pater. Třídy dostaly nové lavice, sborovna židle a stoly. V roce 1957 dostává škola novou omítku a je vybavena nově školní dílna. Novým ředitelem se stává Jiří Šídlo.

    V roce 1958 se vrátila do školy španělská chřipka. Nemoc postihla přibližně 80% dětí. Onemocnělo i mnoho učitelů a vyskytly se ojedinělé případy spály a černého kašle. Děti byly očkovány proti neštovicím, obrně a TBC. Povinná školní docházka byla stanovena na devět let.

    V nastávajícím školním roce se ředitelkou stává Aloisie Hnítková, která působila dříve na škole v Ohrazenicích. Škola má 471 žáků. Žáci dostali učební pomůcky zdarma. Školní rok začal shromážděním na náměstí. Do tohoto roku se žáci vždy scházeli při zahájení nového školního roku v Sokolovně.