GEOLOGICKÝ VÝVOJ PARDUBICKA V DOBOVÉ LITERATUŘE

Geologický vývoj Pardubicka na stránkách populární historické literatury
Nejstarší horniny regionu z období starohor vystupují na jihozápadě okresu, kam
zasahuje severozápadní výběžek Železných hor. Je to například masív chvaletické
žuly. Z éry prvohor (před 225–600 milióny let) jsou na Pardubicku doloženy geologické
vrstvy na Přeloučsku a v podloží křídových usazenin u Semtína, kde erupce
čediče vynesla v třetihorách ve svých tufech úlomky prvohorních křemenců, břidlic
a drobných zkamenělin.2)
Z období druhohor (před 70–225 milióny lety) jsou to až v nejmladším vývojovém
stádiu této éry křídové vrstvy (70–135 miliónů let).3) Sladkovodní a mořské usazeniny
se nacházejí mezi Kojicemi a Telčicemi. K zajímavostem patří „útes“ jižně od Chvaletic
nad žulovým lomem, kde se v prohlubních vyskytují slínovce s hojnými zkamenělinami
ústřic, ježovek mlžů a plžů.4) Další sedimenty z období tzv. středního turonu 

s velkým množstvím vyhynulé fauny, zejména mlžů, vystupují při západním okraji
okresu směrem na Kladruby n. Labem a Přelouč. Ze známých lokalit lze jmenovat
především Mokošín, Přelouč a Valy.
Největší část Pardubicka je potom vyplněna mocnými sedimenty slínovců a vápenitých
jílovců mladšího stáří – období svrchní křídy. Výrazným místním typem
svrchní křídy jsou souvrství zvonivých opuk nazvaných podle hojného výskytu mlže
Inoceramus inconstans, které můžeme sledovat na jižním okraji bělské výšiny a odtud
směrem na Bohdaneč a Pardubice. Významnými paleontologickými nalezišti jsou
Nemošická stráň u Pardubic, Lány na Důlku a jižní svah nad úpatím Kunětické hory,
kde se v přeměněných vrstvách opuk zachovaly četné úlomky plžů, ammonitů, ježovek
a z rostlin zástupce sekvojí.5)
V prvohorách bylo Pardubicko zalito mořem. Na začátku druhohor bylo již souší,
avšak v křídové době rozšířil se mořský záliv opět až na Pardubicko. Ve třetihorách
(před 3–70 milióny lety) se stává Pardubicko definitivně souší a tehdy zde vyvřely
čedičové horniny v prostoru Kunětické hory, u Semtína, Spojila a Starého Máteřova.
6) Tyto horniny čedičového typu (na Kunětické hoře to je například hauynitický
tefritoidní fonolit, patřící ke kyselejším formám čedičů) tvořící žíly a to znamená,
že Kunětická hora nebyla nikdy aktivním vulkánem.7) Žhavé magma pouze proniklo
křídovými vrstvami, nedosáhlo však zemského povrchu, ztuhlo a bylo teprve později
obnaženo erozí.8)
Z pozdější doby jsou na Pardubicku velmi rozšířené čtvrtohorní usazeniny. Jsou
to především mohutné naplaveniny Labe a ostatních jeho přítoků, různé typy spraší
a vátých písků z ledových (glaciálních) dob. Jmenujme aspoň přesypový val u Živanic
a u Bohdanče, váté písky u Rokytna a Veské.9)

V náplavech se objevují na řadě míst i z Krkonoš splavené acháty, úlomky jaspisů,
zkamenělých dřev a různé podkrkonošské a krkonošské horniny.10) Ve čtvrtohorách
vznikly i rašeliny slatinného typu, například u Bohdanče a Libišan, využívané dnes
v Bohdanči k léčebným účelům.11)
K mineralogicky nejzajímavějším nalezištím patří bezesporu chvaletické rudné
ložisko se svým okolím a Kunětická hora.
Dnes jsou na Pardubicku převládajícím půdním typem hnědozemní středoevropské
půdy a půdy slabě podzolové. Méně jsou zastoupeny aluviální půdy podél Labe,
rendziny, boroviny, případně horninové půdy v oblasti podzolů.12)
Zajímavý „geologický“ pohled na minulost Pardubicka nalezneme dále v díle Josefa
Sakaře.13)
Hornatý lém Pardubického kraje tvořil se již při vývinu nejstarších vrstev zemských.
Na jihu a na západě svíral se obzor nízkým pruhem hor Železných, k východní
mezi Pardubska dobíhaly táhlé boky Orlických hor. Prvé známky života přinesla sem
však teprve doba prvohorní. Silurské moře, rozlévající se ve východních Čechách
mezi horskými, svrchu jmenovanými pásmy, dalo život spoustám lilijic, korýšů, trilobitů,
hlavonožců, orthocerasů, graptolitů (slimýšů), ryb, vápenitých řas a rozmanitého
rostlinstva, dnešním mořím cizého.14)
Konec klidnému zvrstvení silurskému způsobil po devonské době násilný výlev
žhavého nitra země na starší hřbety Železných hor, ukazuje se tam dnes v podobě
ztuhlé žuly a některých dioritů. Čas zbavil je však denudačními vlivy valné části
porušených ker z doby starší.15)
Širý záliv silurského moře v krajích našich protrhán byl četnějšími soušemi,
a sladká voda těchto ukládala na starší vrstvy silurské namnoze také nový příkrov
červených pískovcův, slepencův i arkos.16)

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2016