Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Rozvoj soukromých cihelen v Pardubicích v první polovině 19. století

obrázek k článku Naše minulé cihlářské zastavení patřilo pardubické městské cihelně založené v roce 1794. Jedním z důvodů, proč v druhé polovině 18. a počátkem 19. století docházelo v českých zemích k zakládání obecních cihelen, byla snaha představitelů obcí dodržovat protipožární předpisy. Ty nařizovaly kupříkladu stavbu komínů z nespalných hmot, tedy buď z kamene nebo z cihel. Možná, že právě i tato okolnost přiměla pardubické radní k tomu, aby rozhodli o zřízení cihelny. Podobně okolní městečka, pokud ještě cihelnu neměla, přistoupila k jejímu vybudování. Tak například v roce 1819 se za tím účelem stavěla pec v Dašicích, o čemž vypovídá ?Rejstřík na postavení jedné nové cihlářské pece k pálení cihel, která nevyhnutelně pro obecenstvo potřebná obzvlášť dle královského krajského nařízení k přestavění všech dřevěných komínů zřízena býti musela?. Jako velké povzbuzení k tomu, aby se pálené cihly rozšířily obecně v co možná největší míře, působil dvorský dekret ze 4. února 1819, který povoloval poddaným v rakouské monarchii ?vyráběti cihly na svých pozemcích pro svou potřebu i na prodej?. Předtím sice mohl poddaný lid cihly pálit, ale jen pro vlastní potřebu. Majitelé panství samozřejmě neměli zájem, aby prospěchem jiného poškozovali hospodaření vlastní cihelny, potažmo vlastního velkostatku. Známý je kupříkladu spor z Kostelce nad Orlicí, kde se koncem 18. století vrchnost bránila založení městské cihelny v blízkosti cihelny panské.

Dekret povolující prodávat vyrobené cihly měl na Pardubicku poměrně silnou odezvu. Pro řadu sedláků a měšťanů vlastnících vhodnou surovinu byl pobídkou k založení vlastního podniku. Pokud nahlédneme do map stabilního katastru na území Pardubicka (přesněji bývalého okresu Pardubice), zjistíme, že už koncem 30. let 19. století zde působilo více soukromých cihelen než cihelen patřících vrchnosti a obcím. Vedle čtyř starších cihelen vrchnostenských (k. ú. Chvaletice, Kladruby nad Labem-Semín, Mikulovice a Svojšice), čtyř městských (k. ú. Černá u Bohdanče, Dašice, Přelouč a Sezemice, pardubická městská cihelna tehdy pracovala patrně jen občas, uvedena není) a dvou cihelen patřících venkovským obcím (k. ú. Chvojenec a Platěnice) tu nacházíme už jedenáct stálejších cihelen soukromých. Z nich ležely tři v katastru Pardubic (majitelé Kašpar, Nehoda a Vostřebal), dvě v katastru Holic, dvě u Sezemic v katastru Počaply a po jedné v katastrálním území Chvaletice, Pardubičky, Řečany nad Labem a Trnová.

Pardubické cihelny okolo poloviny 19. století.[1]

Kolem poloviny 19. století se na území dnešních Pardubic nacházely cihelny z valné většiny  v lokalitách, kde se cihly pálily už za dob Pernštejnů nebo ještě dříve. Západně od města na levém břehu Labe, za Labem severně od města a na východním okraji města na Ležánkách      a v jejich blízkosti.

Semonského cihelna stávala v Zadní Polabině a zachycuje ji reambulovaná mapa stabilního katastru. Stavební parcely 672 a 673 byly v doplňcích písemného operátu z roku 1855 označeny jako cihelna, kterou vlastnil Vincenc Semonský,[2] majitel domu čp. 92 na Zeleném předměstí.[3] Nějaký objekt v těchto místech patrně zobrazuje ještě třetí vojenské mapování (1877), ale není jasné, zda měl souvislost s cihlářskou výrobou. Dnes se tu nachází zemědělsky obdělávaná půda za tratí na Hradec Králové, v blízkosti je zahrádkářská kolonie, asi půl kilometru odtud jihovýchodním směrem stojí kaple sv. Trojice.

Přibližná poloha severněji položeného zděného objektu na stavební parcele č. 673: 50°02´08.23´´N, 15°44´28.15´´E

Boháčova cihelna vyznačená při druhém vojenském mapování (1852-1853) a dále v reambulované skice stabilního katastru po roce 1839 (v obou jen graficky, bez názvu) ležela na levém břehu Labe v místech Pod svatou Trojicí západně od města. Mohla být tedy založena mezi lety 1839 až 1852. V roce 1855 je uváděna jako majitelka Terezie Boháčová,[4] manželka Karla Boháče ze Zeleného předměstí čp. 181.[5] Cihlářská pec se nacházela na stavební parcele č. 671. Naposledy třetí vojenské mapování eviduje v roce 1877 tuto cihelnu. Na jejím místě stojí dnes areál trafostanice společnosti ČEZ za hypermarketem Albert.

Přibližná poloha severnějšího zděného objektu (pece?) podle reambulované indikační skici stabilního katastru: 50°02‘05.60“N, 15°44‘58.66“E.

Říhova cihelna nedaleko kaple sv. Marka založená Václavem Říhou v roce 1823 je zmiňována Josefem Sakařem.[6] Císařský otisk stabilního katastru z roku 1839 zde už ale žádnou cihelnu nezaznamenává. Až v reambulaci stabilního katastru jsou v těchto místech označených jako Polabina pod Ptákem vyznačeny dva hliníky a u nich dva dřevěné a dva zděné stavební objekty. Majitelem byl tehdy (v roce 1855) František Plocek ze Zeleného předměstí čp.190. Stavební pozemek 666 je tu označen jako obytný dům v cihelně. Třetí vojenské mapování (1877) tyto objekty zaznamenalo, ale bez bližšího označení jejich účelu. Dnes jde o místa okolí domu čp. 248 v sousedství autobusového nádraží.

Přibližná poloha většího zděného objektu podle indikační skici stabilního katastru: 50°02‘01.65“N, 15°45‘31.70“E.

Bubeníkova cihelna měla podstatně delší historii než dosud zmíněné podniky. Nacházela se na pravém břehu Labe v katastru obce Trnová a předtím, než ji krátce před polovinou 30. let 19. století získal pardubický mlynář Antonín Bubeník, patřila panskému velkostatku.

Když Antonín Bubeník roku 1839 zemřel, provozovala podnik jeho manželka Anna. Mapy stabilního katastru z téhož roku vyznačují v cihelně jednu zděnou stavbu – obydlí cihláře čp. 

28 s hospodářskou částí, dále čtyři kůlny, stodolu a dvě pece. Pece měly ze stran přistavěné dřevěné kůlny či podstřeší, proto jsou v mapě označeny žlutě. Druhé vojenské mapování (1852-1853) vyznačuje objekty pecí červeně, tedy jako zděné. Kolem roku 1850 začal cihelnu spravovat syn, pozdější významný pardubický starosta Václav Bubeník. Dnes se v prostoru bývalé cihelny nachází výšková budova Univerzity Pardubice, Fakulty ekonomicko-správní.

Přibližná poloha objektu Bubeníkovy cihelny (čp. 28, obydlí cihláře) na stavební parcele č. 33 podle indikační skici stabilního katastru: 50°02‘52.25“N, 15°46‘13.31“E.

Kašparova cihelna stála také na pravém břehu Labe, ale více proti proudu, v místech nazývaných tehdy U Bažantnice. Poprvé ji najdeme na mapách stabilního katastru z roku 1839. Majitelem byl Jan Kašpar ze Zeleného předměstí čp. 76. Tehdy tu stály dvě kůlny (stavební parcely č.405 a 406) a pec (stavební parcela č. 407). Někdy počátkem 70. let 19. století byla druhá z kůlen už zbořena.[1] Na mapách je cihelna naposledy zachycena vojenským mapováním z roku 1877. V roce 1880 přinesly noviny Pernštýn zprávu o nálezu fosilní kosti v Labi naproti Kašparově cihelně.[2] Dokonce existuje fotografie již zrušené cihelny. Někdy na přelomu 19. a 20. století ji pořídil Josefa Pírka.[3] Ze záběru je patrné, že původní pec (parc. č. 407) je přestavěná na nouzové obytné stavení, dochován je navážecí otvor pro horní úroveň vsázky. Kolem vede cesta, v pozadí vidíme Kunětickou horu. Dnes se tu rozprostírá louka nedaleko slepého ramene Labe.

Přibližná poloha pece na stavební parcele č. 407 podle indikační skici stabilního katastru: 50°03‘06.33“N, 15°46‘52.11“E.

Nehodova cihelna se nacházela na Ležánkách. Cihelnu v blízkosti bývalých panských haltýřů, východním směrem od nich, zobrazuje císařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1839. Patřila tehdy hospodáři Janu Nehodovi, majiteli nedalekého statku čp. 50 na Bílém předměstí. Na stavební parcele číslo 411 stála tehdy pec, na stavební parcele č. 412 kůlna. Jedno hliniště (parc. č. 1375) je vyobrazeno v těsné blízkosti těchto dvou staveb, druhé (parc. č. 1371) jihovýchodně od nich za cestou. Cihelnu nalezneme také na Schwarzově plánu města a zámku z roku 1848.[4] Opravy stabilního katastru z roku 1855 zachytily přemístění kůlny (ozn. „Ziegelschlag“), postavené zřejmě na zděných pilířích a rozšíření hliniště směrem k Židovu na severovýchod (oddělená část parcely č. 1376). Stará kůlna byla předtím zbořena. Nehoda vyráběl pro Pardubice a okolí. Například v účtech města Sezemice z roku 1859 stojí zmínka o nákupu jeho střešních tašek a dlaždic.[5] V roce 1874 se majitelem statku a cihelny stal Matěj Jukl. Vybrání hlíny v této cihelně napomohlo vzniku dnešního ležáneckého Velkého jezera.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2017

[1] NA Praha, fond Stabilní katastr – duplikát, inv. č. 1215, Dupllicat Bau Parzellen Protocoll, 1839

[2] B. a., Ohromnou fossilní kost. Pernštýn. Týdenník pro zábavu, poučení a zájmy obecné. 1880, roč. 1, číslo 14, 2. října, s. 112

[3] Východočeské muzeum v Pardubicích, sbírka fotografií, inv. č. 5002, Zříceniny cihelny u Bažantnice, autor Josef Pírka, dvorní fotograf  J. V. vévody Nassavského

[4] SOkA Pardubice, fond Sbírka map a stavebních plánů, sig. I/06, situační plán zámku a města Pardubic, 1848, autor Anton Schwarz

[5] SOkA Pardubice, fond Město Sezemice, č. kn. 371, Obecní počet, 1859



[1] Pro lokalizaci níže uvedených cihelen byly použity následující volně přístupné webové stránky: oldmaps.geolab.cz (druhé a třetí vojenské mapování), archivnimapy.cuzk.cz (mapy stabilního katastru), sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz (podklad pro soutisk a určení GPS souřadnic zaniklých objektů cihelen).

[2] NA Praha, fond Stabilní katastr – duplikát, inv. č. 1215, Duplicat Einschaltungsbogen des Bauparzellen-Protocolls, 1855.

[3] SAKAŘ, Josef. Dějiny Pardubic nad Labem. Dílu IV. část 3., Soupis domů předměstí Dlouhého-Zeleného. Pardubice : Město Pardubice, 1931, s. 261, 263.

[4] NA Praha, fond Stabilní katastr – duplikát, inv. č. 1215, Duplicat Einschaltungsbogen des Bauparzellen-Protocolls, 1855.

[5] SAKAŘ, Josef. Dějiny Pardubic nad Labem. Dílu IV. část 3., Soupis domů předměstí Dlouhého-Zeleného. Pardubice : Město Pardubice, 1931, s. 274, 326.

[6] SAKAŘ, Josef. Dějiny Pardubic nad Labem. Dílu IV. část 1., Místopis starých Pardubic. Pardubice : Město Pardubice, 1928, s. 8.

SAKAŘ, Josef. Dějiny Pardubic nad Labem. Díl V., Cechy městské. Pardubice : Město Pardubice, 1935, s. 14. 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem