K 90. VÝROČÍ ÚMRTÍ ING. JANA KAŠPARA

Druhá vzpomínka vznikla roku 1923 a byla určena pro majora Václava Rypla. Ten v té době navazoval na neplubikovaný rukopis prvního historika českého letectví JUDr. PhDr. Františka Oldřicha Vaňka, který své dílo v roce 1922 prodal našemu vojenskému letectví a „řízením osudu“ se nakonec dostala do archivu Národního technického muzea. Václav Rypl se snažil Vaňkovy údaje, pokud mu to čas a vojenská služba dovolovaly, doplňovat a obohacovat. Proto se také obrátil na Ing. Jana Kašpara, v té době úředníka leteckého oddělení Ministerstva veřejných prací.

            Jak známo, Jan Kašpar se narodil v rodině mohovitého pardubického měšťana Františka Kašpara dne 20.května roku 1883. Matka, rozená Půlpánová, pocházela z nedaleké Lhotky. Rodina Kašparů od roku 1802 vlastnila zájezdní hostinec Veselka na Zeleném předměstí a řadu dalších nemovitostí.

            Otec František byl mimo jiné významným činovníkem klubu cyklistů v Pardubicích. A tak není divu, že Jan už jako sedmiletý začal v roce 1890 jezdit na bicyklu a toho roku se také, dne 25.května, zúčastnil „cyklistických závodů chlapců“, při nichž obsadil druhé místo.

            Jinak z Kašparova dětství máme údajů minimum, vlastně jen záznamy z obecné školy chlapecké v Pardubicích na novém městě. Také z dob studia na pardubické reálce i později na c. k. České vysoké škole technické v Praze nemáme mnoho údajů. Techniku, tehdy čtyřletou, studoval v létech 1901 až 1906. V dubnu roku 1906 složil v Pardubicích řidičskou zkoušku. Dne 1.října roku 1906 Jan Kašpar, dosud bez inženýrského titulu, nastoupil prezenční vojenskou službu v Pulji. O průběhu vojenské služby nevíme vlastně nic a zdá se, že ani jediný rok služby jednoročního dobrovolníka nedokončil.

Koncem ledna a začátkem února roku 1907 Jan Kašpar složil druhou státní zkoušku a tím získal právo používat inženýrský titul. Pak v polovině dubna 1907 začal v Německu studovat jednosemestrální kurs na Vyšší odborné škole pro automobilismus v Mohuči. Koncem března roku 1908 nastoupil do zaměstnání u firmy Basse und Selve ve vestfálské Alteně. Žel, o jeho činnosti u této firmy je obtížné zjistit podrobnosti, protože archiv firmy byl po roce 1918 zničen. Jisto je, že s mladým továrníkem Selvem se v té době zúčastňoval závodů automobilů a motorových člunů. Od firmy odešel v lednu roku 1909, když si ještě stačil zajistit předplatné časopisu Flusport, který začal v Německu vycházet právě v roce 1909.

Vcelku epizodní bylo Kašparovo tříměsíční působení u firmy Laurin a Klement v Mladé Boleslavi na jaře roku 1909. Začátkem července toho roku se definitivně vrátil do Pardubic. Rok 1909 byl rokem významných událostí v letectví. Jednou z nich byl i Blériotův přelet úžiny La Manche, česky Rukávníkového průlivu, dne 25.července toho roku. Zprávy o rostoucích výkonech letců nenechaly Ing. Jana Kašpara chladným, zvláště když můžeme doložit, že již roku 1908 se o problematiku létání zajímal. Zpočátku to však byl zájem o vzducholodě, ty však pro něj byly finančně nedostupné. S letadly těžšími než vzduch to bylo jinak.

Ke konci roku 1909 začal Ing. Kašpar s pomocí přátel stavět své první letadlo, k němuž navrhl i motor. Letadlo se však nezdařilo. A tak skutečná letecká činnost Kašparova začíná až v dubnu 1910, co z Francie obdržel továrně vyrobené letadlo typu Blériot XI, typu, proslaveného zmíněným přeletem úžiny La Manche.

Nebudu se tu zabývat podrobnostmi Kašparovy letecké činnosti v létech 1910 a 1911. Jen bych chtěl připomenout jeho první veřejnou leteckou produkci v rodných Pardubicích, která se uskutečnila 19.června 1910. Po ní následovaly produkce v četných českých a moravských městech. V létě 1910 Ing. Jan Kašpar postavil nové letadlo, navržené podle vzoru Blériota XI, letadlo však dokončil až na počátku následujícího roku 1911.              A s tímto letadlem vykonal 13.května 1911 památný přelet z Pardubic do Prahy.

Od konce června roku 1911 však byl Ing. Kašpar občas provázen smůlou, až v roce 1912 letovou činnost fakticky ukončil. Sice na podzim toho roku ještě začal stavět modernější letadlo, to však nedokončil a rozestavěné letadlo na počátku roku 1914 dokončil až Kašparův bratranec Eugen Čihák. Ing. Kašpar sice zájem o letectví neztratil, avšak aktivně v něm už nepracoval. Co vše k tomu vedlo, není mi zcela jasné.

Vypukla první světová válka. Ing. Kašpar rukoval až v polovině roku 1915 k zeměbraneckému pluku ve Vysokém Mýtě, koncem toho roku však byl převeden k železničnímu vojsku a měl významný podíl na motorizaci rakouských polních drah, do té doby ještě hypomobilních.

Po válce, v polovině roku 1918, se Ing. Kašpar přihlásil do rodícího se československého letectva. Byl sice srdečně přivítán, vznikla však otázka, co s ním. Letectvo mělo nedostatek letadel, zato dostatek pilotů s válečnými zkušenostmi. A Ing. Kašpar už šest let nelétal, jako pilot byl vlastně nepoužitelný. Nakonec byl vyslán do rodných Pardubic, kde měl zajistit výstavbu letiště pro tamní leteckou setninu. Letiště bylo na okraji bývalého vojenského cvičiště u chrudimské trati, tato část nebyla zastavěna Karanténou. Pardubická letecká setnina však neměla letadla, a „výstavba letiště“ spočívala jen v úpravě terénu. Letci setniny asi především hráli fotbal, nejvýše konali strážní službu. Útvar byl ubytován v Karanténě. V únoru 1919 Ing. Jan Kašpar armádu opustil a s několika společníky zřídil parní pilu. Jejím základem byl upravený Kašparův hangár, který kdysi sloužil k uložení jeho letadla. Ing. Kašpar se stal členem československého aeroklubu a působil v jeho sportovní komisi, avšak dojíždění na schůze z Pardubic do Prahy bylo trochu problematické.

V roce 1923 Ing. Kašpar nastoupil do leteckého oddělení Ministerstva veřejných prací, nevydržel tam však dlouho. Proč z ministerstva odešel, není zcela jasné. Pak už se Ing. Kašpar věnoval své pile, která, zdá se, vcelku dobře fungovala. Asi do poloviny roku 1924, kdy jakési služby začal za provize poskytovat obchodník Bernard Schütck. Ten nakonec Kašparově firmě způsobil hospodářský propad a začátkem roku 1927 ji hrozil úpadek. Inženýr Kašpar, svobodný, se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života. Příčinou smrti však byl zápal plic, který v době, kdy nebyla k dispozici antibiotika, představoval závažnou chorobu.

Tak smutně skončil život prvního českého letce. Od roku 1913 se už muž, donedávna pro svou leteckou činnost oslavovaný, nedokázal v letectví prosadit a v roce 1923 sám svou leteckou kariéru označil za „zpackanou“. I přes tento smutný konec zůstává Ing. Kašpar, (plným křestním jménem Jan Křtitel František) zapsán v historii českého letectví na místě nejčestnějším.

Byl totiž nejen prvním Čechem, který v Čechách létal. Pod vlivem jeho úspěchů například vzniklo Aviatické družstvo v Pardubicích, jehož ustavující valná hromada se konala v dubnu 1911. Družstvo po reorganizaci a změně názvu existuje dodnes jako Východočeský aeroklub Pardubice. V několika málo doložených případech se Ing. Kašpar stal vzorem pro vlastní aktivní leteckou činnost. Byl to především Rudolf Holeka, kterého Kašparovy lety v Praze na podzim 1910 podnítily k tomu, že v následujícím roce se přihlásil do prvního pilotního kurzu rakousko-uherské armády. Dále to byli bratří Šimůnkové z Rosic nad Labem, kteří přes Labe pozorovali Kašparovy letecké pokusy. Vladimír se ve 20. létech stal vojenským letcem, Bohumil konstruktérem letadlových motorů. A také československý král vzduchu třicátých let František Novák, pocházející ze Sokolče blíže Poděbrad, se hlásil k tomu, že pro letectví ho nadchlo to, když jako asi desetiletý spatřil létat Ing. Kašpara. A tak význam Ing. Kašpara pro naše letectví přesahuje ten moment, že byl prvním Čechem, který se vznesl nad českou půdu.