Co možná z dějin Pardubic neznáte - 6. část

Víte, že zajímavou postavou Pardubic na přelomu 19. a 20. století byl baron Artur Kraus?
Ve Francii se věnoval hvězdářství a zúčastnil se roku 1910 pokusného rozhlasového vysílání z Eiffelovy věže. Po návratu do Pardubic si otevřel lidovou hvězdárnu, přístupnou veřejnosti. Baron Kraus se zajímal snad o všechna sportovní odvětví, která v té době vznikala. Aktivně začal s tenisem a uspořádal v Pardubicích první tenisový turnaj, patřil mezi průkopníky cyklistiky a motorismu, jako první jezdil v roce 1895 Pardubicemi na motocyklu, roku 1898 si opět jako první objednal 2 páry lyží a v noci při měsíčku jezdil kolem zámeckých valů i Kunětické hory. Věnoval se posilování a kopané. Vlastnil psací stroj i Edisonův fonograf, stál u zrodu fotografického klubu i české aviatiky. Znal se s ing. Kašparem, kterého podporoval i finančně. Ochotně dělal Kašparovi ředitele všech letů. Baron Artur Kraus zemřel

21.března 1930 ve věku 76 let.

Víte, že na místě dnešní budovy městského divadla stávala od roku 1864 dílna na výrobu

razítek a vinět?

Firmu vlastnil ing. Josef Prokop. Roku 1870 se společnost přestěhovala do Palackého ulice, kde byla od roku 1890 zavedena výroba mlýnských kamenů a vodních turbín. Jeho syn Josef Prokop ml. vybudoval v první republice největší specializovaný závod na výrobu turbín a stavbu mlýnů ve střední Evropě. 19. října 1910 byl Josef Prokop zvolen starostou Pardubic a byl iniciátorem výstavby dnešního náměstí Republiky, budovy okresního úřadu, spořitelny

u Zelené brány, mostu přes Chrudimku i nové reálky.

Víte, že  v 19.století byla Zelená brána málem zbouraná?

Vzrůstající počet obyvatel na konci 19. století způsobil, že stará radnice již nevyhovovala a bylo rozhodnuto o stavbě nové radnice na místě té původní, ale zabírající také čtyři okolní domy. Byl také projednán návrh na zboření Zelené brány. Hlavní silniční tah vedl tehdy přes Pernštýnské náměstí pod Zelenou branou. Usuzovalo se tudíž, že Zelená brána zvýšený provoz neunese. A nebýt architekta Františka Schmoranze, tak by byl tento symbol Pardubic skutečně zbořen. Architekt Schmoranz poslal dopis do Vídně, aby tak hrubý zásah do historického souladu nebyl povolen. Jeho prosba byla vyslyšena a bourání Zelené brány bylo zakázáno. Starou pardubickou radnici se však již bohužel zachránit nepovedlo.

Víte, že v minulosti si musel odsouzený na jídlo vyžebrat?

Přestupky a zločiny se v 18. století v Pardubicích trestaly různě. Menší přestupky vyřizovali páni konšelé. Těžké zločiny vyřizoval soud hrdelní. Nechtěl-li se odsouzený přiznat, bylo použito práva útrpného, kdy se při mučení odsouzený přiznal i k tomu, co neprovedl. Porušení předpisů cechovních bylo trestáno vykoupáním viníka, který byl vsazen do koše a na řetězu několikrát vykoupán ve Strůze u Bartolomějského kostela. Pokud byl odsouzený v šatlavě, musel si na jídlo vyžebrat. Chodil s biřicem dům od domu a prosil o peníze nebo o jídlo. Také

odsouzený na smrt si musel vyžebrat peníze na mši svatou za jeho duši.