Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Kapitoly z činnosti Společnosti pro rozvoj Pardubicka - 5.

obrázek k článku Dne 10. 12. 1992 se konala výroční schůze Společnosti, která zhodnotila druhý rok samostatné činnosti. Zde bylo připomenuto, že Společnost navazuje na 20 let činnosti „Odboru pro rozvoj a životní prostředí Pardubicka“, který působil v rámci Klubu přátel Pardubicka. Vzpomenuti byli jeho dřívější představitelé: stavitel Jaroslav Krupař, Ing. Zdeněk Pluskal, František Koten a Zdeněk Stehno, který krátce předtím zemřel. Ten se s malým okruhem členů s určitým rizikem snažil koncem 80. let důrazněji prosazovat zájmy Pardubicka za nepříznivých podmínek režimu a především nepřátelského kraje. Osamostatnění Společnosti bylo odůvodněno potřebou pracovat důrazněji a operativněji, což v klubu, pro určité obavy a váhavost výboru, možné nebylo. Některé připomínky nebylo možno podat jménem klubu a museli je prosazovat jednotliví členové, bez úspěchu. Bohužel představa, že Společnost bude úspěšnější, se ukázala lichá.
Tehdy se za příčinu toho označilo přetrvávání starého myšlení a praktik ve státní správě, ale i nezájem Pardubáků o vlastní životní podmínky, stav a budoucnost města a kraje. Na písemné náměty orgány neodpovídaly a na zveřejněné připomínky ani veřejnost nereagovala. To přetrvává dodnes.
Hodnocení činnosti Společnosti bylo shrnuto ve 2. informačním letáku „Výchočeský rozvoj“ ještě v prosinci.
Na prvém místě byl článek: Prvořadý úkol. Pardubice musí být sídlem vyššího územního správního celku ČR! Nebudou znovu doplácet na jakoukoliv cizí vrchnost.
Zprvu Společnost předpokládala, že postačí, budou-li kraje zrušeny a Pardubicko zůstane samostatným politickým okresem, bez krajského mezičlánku, jako tomu bylo od vzniku okresů v polovině 19. stol. Členové KPP dokonce soukromě navrhovali v 80. letech v rámci tehdejšího souboru ekonomických a organizačních opatření, aby Pardubicko – pardubický okres byl experimentálně vyčleněn z Vč. kraje a na něm vyzkoušena jednodušší územní organizace. Ovšem, když se hned po zrušení krajských výborů začalo mluvit o „Vyšších územních správních celcích – VÚSC“, což patrně měl být jen nový název pro staré struktury, zapojila se Společnost snad jako první do boje o obnovení Pardubického kraje (existoval již v letech 1850-1855 a 1949-1960 ). S Klubem přátel Pardubicka byla zorganizována podpisová akce, jednali jsme s poslankyní dr. Tomanovou, která slíbila podporu Pardubickému kraji, i kdyby to bylo proti záměrům její strany. Ani „demokratické“ strany nebyly příliš pro nové kraje. Zaslali jsme výzvu všem členům parlamentu. V Pardubicích jsme největší podporu nalezli u primátorky Ing.H. Demlové a jejího náměstka Ing. R. Línka, později náměstka ministra. Jako hlavní důvody pro Pardubický kraj byly uvedeny:
„Pardubice jsou přirozeným geografickým, hospodářským i kulturním centrem východních Čech, je tedy logické, nezbytné a celostátně prospěšné, aby se při novém územním uspořádání ČR (aby vůbec bylo nové) staly sídlem státní správy i samosprávy VÚSC východních Čech. Město Pardubice a celé Pardubicko těžce doplatily na svoji podřízenost v bývalém totalitním byrokratickém krajském zřízení. Zaostalost v občanské vybavenosti Pardubic byla odhadnuta na 10 miliard Kč (tehdejších). Tato zaostalost se adminitrativní setrvačností dále prohlubuje, protože okres Pardubice dostává nejnižší státní subvence. Dědictvím krajského zřízení je též životní prostředí Pardubicka, nejhorší ve východních Čechách i zaostalé zdravotnictví. Místo řešení těch problémů krajské orgány přidělovaly přednostně prostředky na vybavenost krajského města a stavby budov mnoha krajských institucí“.
Jako příklad je zmíněno i nedokončení splavnění Labe do Pardubic, plánované nejprve na 60., později na 80. léta, ale státní plán byl ingnorován. Sídlo Povodí středního Labe bylo a je v Hradci Králové.
Tak Společnost aspoň nepatrně přispěla k pozdějšímu obnovení Pardubického kraje, což je jeden z jejich mála úspěchů. Bohužel ani zde se její představy nesplnily, mnohé krajské orgány přežívají jako „Východočeské“, takže Pardubický kraj je jakýmsi nekrajem či podkrajem. Pardubice stále dostávají nižší subvence od státu a dále chudnou a zaostávají. Tržní zásadu „kdo je chudý, bude ještě chudší“ politici v případě Pardubic stále dodržují a občané jí trpí. V letáku je i zmínka o účasti čtyř členů Společnosti na jednáních iniciativní skupiny pro přeměnu Vysoké školy chemicko technologické na Univerzitu Pardubice.
V další části letáku jsou zmíněny některé otázky, k nímž Společnost zaujala stanovisko: kromě zmíněného územního členění ČR a splavnění Labe uvítala vznik Free-zóne a jednání o civilním provozu na pardubickém letišti probíhajícím na Okresním úřadě, jehož se účastnil i zástupce Společnosti. Podpořila i vznikající druhé pardubické gymnázium (tehdy „Odborná škola a gymnázium“ ve Staré reálce.)
Naproti tomu Společnost nesouhlasila se zrušením „starých lázní“, i když již od r. 1990 byl otevřen nový 50 m plavecký bazén. Připomínala, že povinností města je lázně rekonstruovat a dále provozovat, při nedostatku rehabilitačních, zdravotních i rekrečních zařízení města, a také jako minimum, co se Pardubicím podařilo za minulého režimu získat. Město jsme upozorňovali na rozdíl mezi rekreačními a rehabilitačními lázněmi s malým mělkým bazénem a závodním plaveckým zařízením s 50 m bazénem a skokanským zařízením. (V plaveckém bazénu lze jen plavat, v rekreačním s různou hloubkou se lze koupat). O očistných lázních se sice tehdy nedalo mluvit, ale patrně dnes i tato funkce by byla opět užitečná vzhledem ke stížnostem na nečistotu některých spoluobčanů. Dnes, jako opakující se historie, je opět problém s rekonstrukcí objektu plaveckých bazénů.
Rekonstrukci podstoupil již r. 2002, jen 12 let po otevření. Záměr přeměnit závodní plavecké bazény s přesnými parametry na rekreační a zábavní „aquapark“ je problematický a nerozumný. Laicky se domníváme, že odborníci by to měli zamítnout, pokud na tom nejsou osobně zainteresováni. Změna účelu budovy je vždy obtížná a drahá, jako přeměna škol na úřady nebo úvaha změnit staré lázně
– IDEON na sportovní halu, když jednu máme léta rozestavěnou a její dokončení by bylo levnější a provozně vhodnější, či návrh udělat z Pasáže hotel. Jeden aquapark máme u Cihelny a s dalším by se mělo počkat, až zastupitelé konečně zvrátí chudnutí Pardubic. Pak bude třeba možné a účelnější zastřešit a doplnit venkovní koupaliště za plaveckým objektem a přeměnit je v krytý celoroční aquapark. Objekt 50 m bazénu je dnes označován za „plavecký areál“, ale dle původních představ měl „Plavecký areál“ zahrnovat lázně, závodní plavecký objekt a venkovní koupaliště. Kromě připomínání slávy Pardubic za Pernštejnů by bylo velmi potřebné připomínat minulost méně vzdálenou, slavnou i neslavnou a velmi poučnou pro občany i zastupitele.
Z tehdejších podaných návrhů k rozvoij města a dalších námětů jen připomínám: – propagovat a maximálně využít skutečnost, že Pardubice leží v centru ČR na hlavní spojnici Čech a Moravy pro získání úřadů, nových podníků a dořešení zaostalé dopravní sítě
– zhodnotit předpoklady intezivního hospodářského využití prostoru Pardubice- Kolín s podobnou hospodářskou strukturou. (Byl to dozvuk dřívějšího návrhu na liniovou průmyslovou aglomeraci podél hlavní trati a splavného Labe navrhovaného jednotlivci-patrioty proti tehdejšímu politickému prosazování umělé a jen administrativní aglomerace Hradec-Pardubice, která je dodnes občas připomínána milovníky starých časů.)
– aktualizovat územní plán Pardubic a rozšířit jej i na jejich okolí, aby rozvoj Pardubicka byl koordinovaný, (ani to se nepodařilo a dnes Pardubice i mnohé obce staví sídlíšťátka rodinných domků izolovaná od původní zástavby, ničící zbytky polabské krajiny, či blokující stavbu nových komunikací, potřebných obchvatů a p.)
– v návaznosti na předpokládané splavnění a výstavbu přístavu i přípravu civilního letiště zpracovat nový dopravní generel s dokončením rychlodráhy, záměrně Vč. krajem ponechané v nefunkčním torzu, s jižním obchvatem kolem letiště, a co nejrychlejším dokončením Medlešické spojky z Nemošic do Chrudimě
– s tím souvisel požadavek na intezivnější příměstskou železniční dopravu pro pracující v tehdejších podnicích ještě s desítkami tisíci zaměstnanců, k tomu měly přispět i nové zastávky Pardubice-město za podchodem ze Sladkovského ul. a Pardubice-Slovany (o které se jednalo již r. 1902, kdy to byla ještě Familie). – důraz byl kladen na zachování zeleného pásu podél Labe a Chrudimky a revitalizaci slepých ramen Labe, zejména toho u Polabin, které již mohlo být krásným parkovým jezerem, ale jeho stav se stále zhoršuje
– požadován byl nový zastavovací plán na sidliště „Drážka“, tehdy uvažované naproti Dubině, který by v nových podmínkách zajistil hodnotné a koordinované využití toho prostoru
– Společnost již předtím i tehdy požadovala vyřešení nám. T. G. Masaryka, dříve Budovatelů, jako nového centra Pardubic s velkou klidovou a pěší zónou a centrální administrativní či polyfunkční budovou uzavírající náměstí na severu, na „hliněném place“.
Závěrem si Společnost v letáku posteskla, že ač náměty, podrobněji sepsané, byly předávány Magistrátu města Pardubic, zůstaly bez odpovědi a odezvy. Jak patrno z aktuelních doplňků ke starým námětům a představám pronásledují nás škody a problémy z dob Východočeského kraje dodnes, ale po 18 letech to jsou již i hříchy dnešních místních, krajských i státních představitelů, i když Vč. kraj stále straší, snad již bez všemocného krajského tajemníka. Na tuto bolest narazíme i v dalších „Kapitolách“.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem