Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

BALON LETÍ

obrázek k článku V neděli 13. srpna 1891, za krásného letního počasí, přeletěl Pardubicemi balón. Tehdy bylo Janu Kašparovi osm a jeho bratranci Eugenu Čihákovi šest roků. Nic však ještě nenaznačovalo, že by tito dva chlapci zahajovali slavné údobí české aviatiky. Oba si bezstarostně hráli a nezajímalo je nic jiného než stohy z bohaté úrody, kterou se plnily stodoly rozsáhlého Kašparova hospodářství při hotelu Veselka. Ze zaujetí hrou je vyrušil toliko hlas z ulice, oznamující, že letí balón. Obyvatelé Pardubic v krátké době zaplnili ulice a volná prostranství, aby byli svědky ojedinělé podívané. Ve výši asi 100 m nad židovskou synagogou, poněkud stranou k nádraží, se objevil na obloze balón a zcela nehybný pojednou zapadl do prostoru nádraží. Vzduchoplavci přilétli nad Pardubice od Petrolky a pokoušeli se o přistání na blízké cukrovarské louce. Záhy však zjistili, že místo pro přistání je nevhodné, odhodili zátěž, rychle vzlétli a přistávali na sousedním vojenském cvičišti. Ani toto místo jim nevyhovovalo, znovu se zvedli, přelétli městskou čtvrť Skřivánek, řeku Chrudimku, blízký kopec Vinici a přistáli u Pardubiček na Nemošické stráni. Bylo již osm hodin večer, když zde přistál balón s tříčlennou posádkou. Toho dne balón vzlétl z plochy výstaviště nezapomenutelné pražské Jubilejní výstavy. Řídil jej devětadvacetiletý Francouz, velmi zkušený vzduchoplavecký kapitán Eduard Surcouf.

V té době měl za sebou 380 volných balónových letů, dvanáct seskoků
padákem z výše 1 000 m a mnoho několikahodinových, „distančních“ letů
na vzdálenost. Každý jeho veřejný let byl složitý obřad. Před každým startem nejprve
vypustil několik pestrobarevných pouťových balonků, naplněných svítiplynem
a pouhý pohled na směr a způsob jejich letů mu postačil k tomu, aby rozhodl,
zda opravdu vzlétne a ve kterém směru přistane. Jakmile přistál, bez ohledu na zájem
obecenstva o jeho let, balón sbalil,
naložil na bryčku a odjel. To se však
Pražanům přestalo líbit a zájem o jeho
lety ochabl. Surcouf si toho včas všiml
a jejich zájem o vzduchoplavbu vzkřísil
tím, že do Prahy pozval dalšího známého
vzduchoplavce, také Francouze Louise
Godarda. Byl to „pravý dobyvatel vzduchu“.
Pocházel ze staré vzduchoplavecké
rodiny, ve které se vzduchoplavectví
dědilo podobně jako cirkusáctví anebo
katovství. Godard byl velmi podnikavý.
Vyráběl balony a vlastnil vzduchoplaveckou
společnost, která podnikala
balónové exhibice v Belgii, Rakousku,
Německu a Španělsku. Se vzduchoplavcem
Henri Giffardem po dva roky létal
s upoutaným balónem zvaným „Aerostat
captiff“ na aerodromu pařížské výstavy
v roce 1889. S tímto balónem vzlétl celkem
1 564krát a při každém výstupu
měl na palubě 40 pasažérů.

Godard si v Praze velmi rychle získal přízeň obecenstva. Přivezl si do Prahy nový
balón, pojmenovaný „Victor Hugo“. Ten měl v průměru 13,2m a obsah 1 258 m3.
Unesl čtyři vzduchoplavce. Byl vybaven bezpečnostním zařízením. Měl tzv. „vodní
padák“ pro bezpečné přistání na vodě a „Godardův pojistný ventil“, který automaticky
vyrovnával přetlak plynu v balónu. Proto také technická komise v čele
s profesory fyziky na pražské technice Zengrem a Vávrou vydala bez velkých potíží
Godardovi úřední povolení, že „balon upoutaný na laně může i jako volný létat, a to
podle podmínek počasí a větru prostého“.
Vzlet balónu Victor Hugo na pražském výstavišti se započal 13. srpna 1891 v jedenáct
hodin naplněním balónu svítiplynem. Vanul silný vítr a chvílemi muselo
balón přidržovat třicet mužů. Povětrnostní podmínky se neustále zhoršovaly, takže
i sám místodržitel království českého hrabě Thun, který vzletu přihlížel, zrazoval
vzduchoplavce od připravovaného letu. Godard však vyřešil situaci jinak. Vyloučil
z posádky původně pozvaného novináře (v celku bezvýznamného) a do posádky vedle
Surcoufa a Godarda přizval jako třetího spolucestujícího důstojníka, jinak kavalíra,
hraběte Zedtwitze-Coudenhova, dobrodružného syna známého rodu, jehož senior
byl předsedou výstavního výboru. Tato volba vhodného člena posádky rozhodla
o startu balónu.
V šest hodin večer uvedeného dne skončilo plnění balónu svítiplynem. Vanul
stále silný vítr a proto byl balón přemístěn na závětrnou stranu ohrady výstavy,
kde trojčlenná posádka nasedla do balónového koše a na povel „Lachez toutes!“
(„Pusťte!“) se z pražské plochy výstaviště vznesl francouzský balón. Ve výši asi
150m Godard a Surcouf se vyhoupli do lanoví balónu a silně vykloněni mávali divákům
na pozdrav. Za půl hodiny zmizel balón všem divákům z dohledu a o jeho
letu docházely zprávy telegraficky. V půl sedmé večer byl balón nad Nymburkem,
o sedmé hodině nad Velkým Osekem a ve výši asi 2 000m plul ve směru na Chlumec
nad Cidlinou, Týnec nad Labem, dále na Kladruby, Přelouč a kolem osmé hodiny se
objevil nad Pardubicemi. To již vítr úplně ustal a balón ve vzduchu téměř znehybněl.
Posádka se rozhodla přistát a to se jí podařilo na louce za Pardubicemi, zvané
Nemošická stráň. Lidé, kteří přistávání balónu sledovali, hnali se za balónem a snažili
se uchopit jeho přistávací lana. Podařilo se jim lana zachytit, avšak na zběsilé
volání posádky „Tenéz!“ („Držte!“) lana pustili v domnění, že voláním „Ten ne!“, má 

být uchopeno lano jiné. Posádka nato vyhodila lano s kotvou a tak se jí podařilo přistát.
První, kdo francouzskou posádku přivítal, byl učitel Otakar Šedivý z Pardubic.
Ten také tlumočil všechna přání vzduchoplavcům. Plyn byl z balónu vypuštěn, vyšlapán
a za pomoci přihlížejících složen, naložen na vůz pohotově přistavený panem
Svatoněm z Pardubiček. Pan Šimek, majitel pardubické koželužny, dal francouzským
hostům k dispozici svůj kočár na jejich cestu do města. Na náměstí u Kostelíčka
přivítala vzduchoplavce městská kapela přednesem francouzské hymny. Na radnici
přijal posádku balónu starosta města dr. Jan Žák a po něm uvítal hosty francouzsky
profesor reálky Čeněk Ibl. Na počest hostí byl v Městské besedě uspořádán večírek
za účasti pardubických dam, které vzácné vzduchoplavce obdarovaly kyticemi.

Z městské besedy odvezl vzduchoplavce k ubytování v hotelu „Střebský“ kočár,
který táhla pardubická mládež. Druhého dne pozval dr. Hlubuček hosty na zvlášť
pro ně uspořádaný hon. Společnost se dobře bavila, zvláště, když Godard volal svého
druha jménem „Syrkuf“. V okamžiku přiskočil jeden z ochotných honců a Godardovi
podával sirky. Godardovi pak bylo třeba blíže vysvětlit, proč mu podávají sirky.
Po obědě čekalo vzduchoplavce pozvání na radnici a k vojenskému veliteli posádky
hraběti Paarovi, kterého velmi zajímal let balónem. Po srdečném rozloučení
na nádraží vzduchoplavci odjeli do Prahy.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2017.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem