Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Schizma v nejstarších dějinách Pardubic a fenomén archeologie

obrázek k článku Před více než dvaceti lety došlo v Pardubičkách u hřbitova a v Pardubicích v kostele sv. Bartoloměje k archeologickým zjištěním stavějícím nový pohled na nejstarší dějiny Pardubic. Základní změnou, kterou přinesly výsledky archeologických výzkumů, byla nová interpretace založená především na lokalizování původního kostela sv. Bartoloměje a přilehlého kláštera křižovníků s červeným srdcem do dnešních Pardubiček. Nově zjištěné skutečnosti znamenaly odklon od vývojového konceptu nastoleného v Dějinách Pardubic nad Labem Josefem Sakařem ve dvacátých letech minulého století a pokračujícího v pracích Františka Šebka především v letech devadesátých. Oba historici situovali zmíněné církevní objekty do současného města.1)

Nově představené informace získané z výsledků archeologických výzkumů vyvolaly ze strany historika F. Šebka několik reakcí, poslední reakcí byl příspěvek s titulem „Poznámky k nejstarším dějinám města“.2) V něm je velmi rozsáhle podán zásadní nesouhlas se závěry uvedenými v textu archeologa Martina Ježka nazvaném „O poloze vsi Pordobic“.3) F. Šebek se zde snažil obhájit a za každou cenu vyargumentovat historii tohoto období v duchu díla J. Sakaře. V příštím čísle sborníku následovala odpověď M. Ježka obsažená v článku „Poznámka k poznámkám“.4) Zde Ježek reagoval na způsob argumentace F. Šebka a konfrontoval jeho tezi jako neudržitelnou. Ač bylo redakcí Východočeského sborníku historického avizováno k dané problematice vydání samostatného sborníku5) a F. Šebek se jí hodlal podrobněji věnovat v samostatné stati6), nic z toho se neuskutečnilo. M. Ježek přiblížil výsledky svého archeologického výzkumu v kostele sv. Bartoloměje ještě v dalších článcích, informace o průběhu a výsledcích archeologického výzkumu v Pardubičkách vyšly v tištěných periodikách.7) Žádná diskuse či polemika o otázkách počátku Pardubic se však       v uplynulých dvaceti letech nekonala.      

    Během několika setkání a přednášek přednesených především pro Klub přátel Pardubicka jsem zaznamenal, že mnohé, již v roce 1996 a 1997 vyargumentované otázky se vesměs nijak nepromítly do obecného povědomí o historii počátku Pardubic. Stále přetrvávají představy o románské apsidě nacházející se v základu městského kostela, či od počátku 13. století o paralelním vývoji dvou vesnic shodného názvu Pardubice. Na nedůvěru v nové poznatky, byť předložené odborníky, má každý právo. Otázkou zůstává, čím je tato nedůvěra způsobena, když všechny ostatní jiné a jinde získané oborové poznatky bývají běžně akceptovány v rámci jimi pozměněných kontextů. Za posledními příspěvky k tématu z roku 1996 následovalo ze strany F. Šebka ticho. Vzniklá situace se pak pro mnohé lidi zajímající se o historii vyvinula do existence podoby dvou scénářů, kdy každý nabízí jinou alternativu vzniku Pardubic,

 

 

   1)  Archeologie a historiografie jsou dvě vědecké disciplíny, které se rozličnými způsoby snaží dopátrat téže historické skutečnosti. Pokud jsou k dispozici pouze hmotné zdroje poznání, je úloha archeologie nezastupitelná. V obdobích, kdy již existují vzácné písemné informace, je symbióza archeologie a historiografie nedělitelná. Bohatství obou pramenů tvoří určující moment pro interpretaci zkoumaného problému. Práce s těmito prameny, někdy i  nesprávně vyhodnocenými,  může vést k vytváření dějové linie dané rámcem teoretických možností, ale bez podložení fakty. Tehdy přiblížení ke skutečné historické minulosti může pomoci až získání dalších poznatků.

  2)  František ŠEBEK, Poznámky k nejstarším dějinám města, Východočeský sborník historický 5, 1996, s. 29-55.

  3)  Martin JEŽEK, O poloze vsi „Pordobic“, Východočeský sborník historický 5, 1996, s.15-27.

  4)  M. JEŽEK, Poznámka k „Poznámkám“, Východočeský sborník historický 6, 1997, s.121-138.

  5)  Tamtéž, s. 121, 138.

  6)  F. ŠEBEK, Poznámky k nejstarším dějinám města, s. 47, pozn. 44.

  7) Průběžně v poznámkách k textu jsou uvedeny citace z jednotlivých článků, poslední poznámka doplňuje výběr literatury.

 

 

přičemž fakta nehrají větší roli.8) Každý se může přiklonit k libovolné variantě, a ta nová, pro někoho hůře uchopitelná, časem postupně zmizí.

   Badatelské aktivity však pokračovaly dál, ve velkém rozsahu a různými dalšími směry.   V roce 2014 se ve Východočeském muzeu v Pardubicích konalo kolokvium uspořádané za účelem prezentace nových poznatků z historie města Pardubic získaných během archeologických výzkumů a stavebně historických průzkumů. Archeologové a historikové zde představili výsledky svého bádání z posledních dvou desetiletí.  Byly zde přiblíženy například archeologické výzkumy uskutečněné v ulicích Kostelní, Pernštýnská, Sv. Anežky České, Třída Míru, Sukova, Zelenobranská a Na Hrádku, dále informace z průzkumu interiéru Zelené brány a výzkumy ze severovýchodního čtverce náměstí Republiky. Pozvaný F. Šebek se jednodenního kolokvia nezúčastnil s omluvou pracovního vytížení na tvorbě nové historické expozice. Otevření expozice nazvané „Pardubice – příběh města“ v květnu 2016 pak z tohoto pohledu nepřekvapilo. Přínos širokého badatelského úsilí posledních dvaceti let se zde neukázal, stejně jako i příběh z nejstarších Pardubic zůstal F. Šebkem v expozici profesně ignorován.9) A stejně i v knize F. Šebka, zachycující tok dějin naším městem, nazvané „Toulky historií Pardubic“, vydané v roce 2016 nakladatelstvím Helios. Bohaté poznatky        z vývoje nejstarších Pardubic třináctého století, Pardubiček, jsou zde vtěsnány do čtyř neúplných řádků, což svědčí snad již o jakési tabuizaci tématu. Celá historie tohoto období je předložena podle díla J. Sakaře10) a zestručněna do několika odstavců. Význam prvotního osídlení dnešních Pardubiček v rozsahu větším než sto let, umocněný příchodem řádu cyriaků a budováním kláštera, je zde pro F. Šebka stále pouze jen „temným začátkem osídlení“.11)  Jistěže, jako autor má licenci na tvorbu svého textu, a to i bez bibliografie a kritiky pramenů.  Nakonec i z úvodní stati vyplývá, že během jedenácti let publikování historických článků           v Radničním zpravodaji k němu nedorazil jediný dotaz čtenáře týkající se počátku Pardubic v Pardubičkách. Na otázku proč se tak děje, existuje zřejmě odpověď stará nyní právě již přes dvacet let. Proto, ve snaze o zpřehlednění argumentů uvedených Františkem Šebkem, vesměs vyvrácených Martinem Ježkem, navazuji po dvaceti letech na jejich „disputaci“.

 

Umístění kostela sv. Bartoloměje s cyriackým klášterem v období 13.-15. století v Pardubicích - městě

    Podstatnou otázkou, od které se nakonec odvíjí i většina dalších skutečností, je lokalizace kostela sv. Bartoloměje s cyriackým klášterem  v období 13.-15. století. Hlavním a logickým argumentem pro ztotožnění  kostela sv. Bartoloměje (uvedeného v konfirmační listině z r. 1295 do „Pordobic“ a zaniklého dle Husitské kroniky Vavřince z Březové útokem husitů v roce 1421 v obci „Pardidub“) s pernštejnským kostelem postaveným v první třetině 16. století v Pardubicích, bylo shodné patrocinium sv. Bartoloměje.  Bartolomějské patrocinium současného  pozdně gotického městského kostela bylo hlavním momentem předpokladu jeho návaznosti na svatyni sv. Bartoloměje uvedenou v Pordobic ve 13. století. Možnost přenosu patrocinia  z  husity zaniklého kostela v Pardubičkách na kostel nově postavený po sto letech ve městě, považuje F. Šebek za „anomálii, která nemá obdobu!“12). Přesto však veškeré níže uvedené indicie svědčí o tom, že oblíbené patrocinium sv. Bartoloměje bylo po Pardubičkách 

 

   8)  Jaroslav ČERNÝ,  Otazníky nad počátky Pardubic, Zprávy Klubu přátel Pardubicka, 7-8, 2007, s. 151-158.

   9)  Příprava nové expozice, ať ryze autorské či kolektivní, je záležitost institucionální, v tomto případě muzejní.  Na rozdíl od krátkodobějších výstav je specifičtější v tom, že její existence bývá plánována mnohdy na desetiletí. Právě proto se při její tvorbě uplatňuje snaha  o co nejdokonalejší stránku výtvarnou a technickou, stejně jako o obsahově aktuální.  

   10)  Josef SAKAŘ, Dějiny Pardubic nad Labem I/1, Pardubice 1920.

   11)  F. ŠEBEK, Toulky historií Pardubic, Pardubice 2016, s. 9.

  12)  F. ŠEBEK, Poznámky k nejstarším dějinám města, s. 39.

opět uplatněno v Pardubicích. S prvním rozlišením v pojmenování Pardubic, ať už se již psaly v jakékoliv slovní podobě, se setkáváme až v závěti Arnošta z Hostýně v roce 1340.13)  

   Jediným archeologickým potvrzením předpokládaného genia loci kostela sv. Bartoloměje v současném městě měl být nález části základu románské apsidy zachycený v zemi z vnější východní strany základu závěru presbytáře archeologickým výzkumem F. Šebka.14)  Výzkum M. Ježka vedený v pernštejnském kostele v roce 1995 tuto možnost zcela vyloučil vzhledem   k absenci stop po kamenné destrukci nějakého staršího objektu. Zjištěný kamenný základ prozkoumal z vnitřní části presbytáře a jednoznačně ho definoval (i s odůvodněním jeho excentrického umístění) jako součást stavební  fáze  pozdněgotického  kostela.  Dále zde osvětlil poměry přírodního terénu, především jeho svažitost skloněnou severním směrem         i postup výstavby kostela.  Datoval prozkoumané navážkové vrstvy v místě stavby a hroby do ní založené.  Zahájení stavby kostela sv. Bartoloměje stanovil Ježek do druhého desetiletí 16. století.15)

   Po odmítnutí pozůstatků starší sakrální stavby v místě současného kostela hledá F. Šebek tuto eventualitu v blízkém okolí kostela sv. Bartoloměje. Archeologické výzkumy zde uskutečněné přinesly další poznání širšího okolí kostela, kde nebyly nalezeny jakékoliv pozůstatky takové církevní stavby.    

   V rozšířených sondách v prostoru prozkoumaném archeology jihozápadně od kostela se v roce 2013 jednalo pouze o nález drobných sídlištních objektů ze 14. století, zjištěných zde během rekonstrukce plynovodu a pozdější nedaleké pokládky elektrického kabelu.16)

   Stopy po destrukci daného objektu nepřiznal ani v roce 2004 záchranný výzkum Julie  Šulcové v prostoru dvorku mezi knihovnou, Komerční bankou a čp. 7917), stejně jako Tomáše Zavorala a Františka Kašpárka výzkum v sondě umístěné severně od budovy banky.18)

   V ose jižně od východní části lodi kostela byl potvrzen průběh rozsáhlého předpernštejnského příkopu (šíře 12 m, hloubka 3,5 m) zasypaného datovanou navážkou         s hroby z období okolo přelomu 15. a 16. století.19)     

   Situace nálezu Pavla Šebesty z r. 1969 kostrového hrobu umístěného u kostela západně od vchodu do domu čp. 119 (východně od Černé kaple) potvrzuje souvislost s výše uvedenými hroby uloženými v zásypu trasy příkopu.20)  

  

 

 

 

   13) Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV., ed. J. Emler, Praha 1892, s. 806.

   14)  F. ŠEBEK, 1985: První etapa výzkumu u presbytáře kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích, Zpravodaj KMVČ – spol. vědy XII/1, 1985, s. 113-119.

   15)  M. JEŽEK, Ježek, Výzkum v Pardubickém chrámu sv. Bartoloměje, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 1995, s. 92-112; Týž, Příspěvek k poznání průběhu stavby gotického kostela, Sborník Společnosti přátel starožitností 4, Praha, 1996, s. 147-152; Týž,  Pardubické kostely jako svědectví o vývoji města, Archaeologia historica 21, Praha 1996, s. 43-56.

   16)  Tomáš ZAVORAL, Výměna elektrického kabelu Pardubice - náměstí Republiky p.č. 2664/5, nálezová zpráva, Pardubice 2013, uloženo pod č. j. VČM 551/2013.

   17)  Julie ŠULCOVÁ, Záchranný archeologický výzkum k.ú. Pardubice (okr. Pardubice) Pernštýnské náměstí čp. 79, dokumentace z výzkumu je uložena v archivu NPÚ ÚOP v Pardubicích.

   18) T. ZAVORAL  Havárie vodovodu – náměstí Republiky p.č. 2664/5, Pardubice 2014, nálezová zpráva, uloženo pod č. j. VČM 591/2013.

   19) T. ZAVORAL, REKO MS Pardubice – Sladkovského +2, rekonstrukce plynového potrubí na náměstí Republiky, p.p.č. 2664/č, 2664/5, 2664/9, nálezová zpráva, Pardubice 2013, uloženo pod č. j. 338/2013; Týž, Nález pozdně středověké fortifikace z Pardubic, Východočeský sborník historický 28, 2015, s. 43-77; Tomáš ČURDA, Předpernštejnský příkop s hroby pod pardubickou zvonicí, Východočeský sborník historický 28, 2015, s. 81-105.

  20)  Pavel ŠEBESTA, Kostrový hrob na Náměstí osvobození v Pardubicích vyzvednutý 6. XI. 1969, VčM v Pardubicích, nálezový archiv archeologie, bez č. j.; F. ŠEBEK, Poznámky k nejstarším dějinám města, s. 38. 

   O něco severovýchodněji se jednalo o sondy vyhloubené F. Šebkem v roce 1984, umístěné v prostoru dvorku východně za presbytářem kostela na pozemkové parcele č. 2664/5               a stavební parcele č. 50.  Dvě sondy orientované osami kolmo k sobě zahloubené v písčitém terénu přinesly zlomkový keramický materiál z období 15./16. století a část fáze zmiňovaného stavebního základu pernštejnského kostela.21)

   Severně od kostela sv. Bartoloměje byl z důvodu rekonstrukce Tyršových sadů v roce 2014 propojován tzv. Pernštejnský kanál s novou kanalizací. Vlivem toho vznikla před děkanstvím rozsáhlá archeologická sonda  zachycující, mimo jiné, segment pásu opevňujícího rondelu z první třetiny 16. století, ale především strukturu vrstev půdního reliéfu terénu postupně odkrývaného do hloubky více jak čtyř metrů.22)  Také tento  archeologický výzkum prokázal absenci jakýchkoliv stop po existenci staršího stavebního objektu a jeho  umístění  zde vyloučil.23)  

    Dalším argumentem F. Šebka majícím svědčit o kontinuální existenci kostela sv. Bartoloměje ve městě jsou architektonické prvky zazděné v opěrném zdivu nad městskou strouhou pod sákristií kostela. Na základě odborného posouzení bylo však řazení těchto pískovcových článků  do  13. století uvedeno spíše za nepravděpodobné. 24) Tyto články byly během rekonstrukce chrámu v r. 1912 architektem Bóžou Dvořákem přemístěny do opěrné stěny nad kanálem. Vzhledem k jejich nejpravděpodobnějšímu stáří stanovenému již do rozvinutějšího období města Pardubic 15. století, a tudíž možnému původu z jakékoliv jiné zaniklé stavby, jim nelze přisuzovat podporu původu fyzické přítomnosti ze staršího kostela, zde údajně zničeného husity.  

   Jedním z důvodů F. Šebka pro předpoklad zdejší existence cyriackého kláštera mělo být         i stáří sklepení současného děkanství stojícího severně od kostela.25) Zjištěná vertikální provázanost spodního sklepního a svrchního pozdně gotického jádra zdiva tohoto objektu však i tuto možnost vyloučila.26) 

 

Umístění kostela sv. Bartoloměje s cyriackým klášterem v období 13.-15. století v Pardubicích vsi, pozdějších Pardubičkách

Na rozdíl od výše uvedených poznatků negativních zjištění získaných z archeologických situací prozkoumaných v kostele sv. Bartoloměje a jeho okolí ve městě, došlo v Pardubičkách k odkrytí stavebního základu velkého kostela a k němu připojeného základu kláštera s charakteristickým půdorysem včetně kvadratury ambitu. Objekty tvořící ve vrcholné fázi jeden celek církevního areálu opevňoval mohutný příkop a původně zřejmě i val. Tento příkop zkoumaný v šesti příčných řezech představuje ve vertikální ose chronologický záznam zachycující lokalitu od doby zániku kláštera, v polohách umístěných v příkopu nejníže, až po horizonty nejvyšší, uložené v nedávné minulosti. Velké množství nalezených artefaktů             a archeologických situací ve stratigrafických pozicích získaných z mnoha míst lokality umožnilo datovat a stanovit chronologický vývoj sledovaného území od počátku 13. století až po současnost.27)

  

   21)  F. ŠEBEK, První etapa výzkumu u presbytáře kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích, s. 113-119.

   22)  T. ZAVORAL, Nálezová zpráva ze záchranného archeologického výzkumu při stavbě Revitalizace Tyršových sadů – podzámeckého parku v Pardubicích, Pardubice 2016, uloženo pod č.j. VČM 479/2013.

   23)  Z hlediska archeologických zákonitostí není v podstatě možné zmizení rozsáhlé zděné stavby, v tomto případě kostela a kláštera, existujících zde minimálně 126 let, stejně jako i dlouhodoběji osídleného místa větším počtem lidí,  bez  jakýchkoliv archeologických stop.  

   24)  Petr MACEK, Martin EBEL,  Arciděkanský kostel sv. Barto­loměje. Stavebně historický průzkum, Praha 1995, s. 40, 54.

   25)  F. ŠEBEK, Dějiny Pardubic, I. díl, Pardubice 1990, s. 167, pozn. 54.

   26)  M. JEŽEK, O poloze vsi „Pordobic“, s. 19.

   27) Archeologický výzkum v Pardubičkách se uskutečnil v průběhu osmi sezón, přibližně v šedesáti vytyčených sondách, ze kterých získaný středověký archeologický materiál naplnil 1141 papírových sáčků.

    Všechny shledávané indicie vedly k tomu, že se zde jedná o původní klášter s kostelem sv. Bartoloměje, zničený, stejně jako sousední kostel sv. Jiljí a nejspíše i přilehlá vesnice Pardubice, během husitského útoku v roce 1421.  Hlavní argumentací F. Šebka, kterou staví proti shledané popsané skutečnosti je, že v Pardubičkách nepřipouští možnou dočasnou existenci dvou kostelů. Dokonce ji považuje za „anomálii nemající u nás obdobu!“.28) Velice obsáhle se snaží pro toto kategorické vyjádření najít odůvodnění a  všechny jeho teorie jsou vedeny snahou o potvrzení tohoto sdělení.  Mimo jiné, pro identifikaci zde zjištěných základů kostela sv. Bartoloměje uvádí jako jednu z možností původní objekt kostela sv. Jiljí, který se měl vzhledem k nestabilitě terénu zřítit.  V Pardubičkách odkryté základy kostela o rozměru 30 x 14 m, s šíří základu zdí až 2 m, přitom nelze  považovat za kostel sv. Jiljí,  sesutý zde podle F. Šebka v období do čtyřicátého roku 14. století.29) Jednak by asi těžko tato stavba, figurující v r. 1295 jako kaple, byla v Pardubičkách 14. století dostavěna do shledaných mohutných rozměrů jen pro potřeby místních farníků. Tuto možnost však  hlavně nepřipouští  archeologicky poznaná chronologická posloupnost vývoje daného místa, stratigrafie základových jam objektů, především připojení základů kláštera k tomuto kostelu.  

   Vedle archeologických nálezů napovídají o existenci obou kostelů v Pardubičkách i dva historické dokumenty. Je to především tzv. darovací listina  Arnošta z Hostiny z roku 1332, kde vymezil svůj dar vesnice Pardubice (Pardubičky) cyriakům žijícím v klášteře sv. Bartoloměje  tam na tom samém místě (v Pardubičkách) a dále také tři listiny z let 1349-51 zaznamenávající soupisy církevních objektů včleněných pod správu nového litomyšlského biskupství. F. Šebkem použitý nepřesný překlad listiny z roku 1332 ovlivnil i její výklad.30) Význam zde použitého latinského slůvka „ibidem“ byl v minulosti podroben kritice již v několika textech.31)

  Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2018


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem