Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

KATOVSKÁ RODINA ZELINGERŮ V PARDUBICÍCH

obrázek k článku In: Genealogické a heraldické listy 3/2015 1.6 Jiří Zelinger (*11.1.1656 Poděbrady, + 1716) Jiří Zelinger je pravděpodobně nejslavnější z celého rozvětveného rodu. Pro svou rodinu získal velice lukrativní i prestižní postavení mistra ostrého meče v Pardubicích. Kromě katovny přímo v tomto komorním městě patřili zdejším katům již od počátku 17.století díky výhodné sňatkové politice i další dvě pohodnice, a to v Dašicích a Přelouči, které většinou Zelingerovi přidělovali svým dalším synům ? vždy zde ovšem platila nepsaná zásada jejich přímé podřízenosti držiteli katovny v Pardubicích. Celkově tak zdejší katovské trio působilo na panství o velikosti 7 měst či městeček a 125 vesnic. Působení rodu Zelingerů v Pardubicích úzce souvisí s jinou katovskou rodinou ? Ledvinkovými (či Ledvinovými). Na počátku šedesátých let byl pardubický kat Jan Ledvina již příliš starý na výkon pohodnického i katovského řemesla (zemřel někdy mezi lety 1661-1664), a proto se rozhodl prodat dašickou i pardubickou rasovnu za 1350 kop grošů míšeňských svému synovci Jiřímu Ledvinovi ml., který do té doby zastával katovské řemeslo ve městě Polička. Po smrti Jiřího Ledviny roku 1679 se ujal katovského řemesla Jiří Zelinger (1.6.), a to právě díky sňatku s jeho vdovou Alžbětou. Manželka Alžběta ale krátce po svatbě umřela, a tak se roku 1684 Jiří oženil podruhé, tentokrát s Rozinou, dcerou sezemického biřice Daniela Jecha. Z důvodu chybějícího zápisu v matrikách není znám přesný rok úmrtí Jiřího Zelingera. Patrně zesnul roku 1716, krátce před úmrtím manželky Roziny, jež sepsala svůj kšaft v září téhož roku a umřela 13.10.1716 ?na voteklinu?.

K povinnostem pardubického popravčího tehdy patřila i řada dalších povinností, vycházejících z funkce pohodného – ve většině měst tyto funkce splývaly v rukách jedné osoby. Tyto povinnosti byly jistě obdobné pro všechny mistry ostrého meče tehdejších Čech, ačkoliv nejsou explicitně doloženy v písemných pramenech. O co tedy šlo? Jiří se musel postarat, aby „padlý dobytek a jiné odpornosti bez jakéhokoliv úplatku a zdarma odklízel“, dále byl povinen léčit nemocný koňský či hovězí dobytek a nakonec musel zdarma odvádět obci mastidlo do kolomaze.

            Jiří Zelinger si v Pardubicích vydobyl značného jmění, které dával často okatě najevo – a ještě víc jeho manželka – což bylo trnem v oku řadě pardubických měšťanů. Rozina Zelingerová si například v kostele sedala mezi ostatní měšťky. Městská rada proto roku 1699 vzkázala pardubickému rychtáři: „Aby Jiřímu Zelingerovi mistru popravnímu zdejšímu naříditi nemeškal, aby pro rozeznání osoby jeho od poctivých lidí kord široký vždy po městě chodíc nosil, za druhé lidi poctivý se vší uctivostí předcházeli, za třetí manželku svou aby mezi poctivýma lidma v kostelních lavicích neseděla, za čtvrté pacholci také do tovaryšstva mezi poctivé lidi v hospodách a jinde se nemíchali“. Za to měl výsady „ze dvora obecního každoročně 7 mandelí slámy, a přitom také se jemu kus půdy obecní… k jeho vlastnímu užívání odevzdává“ dále „aby svůj tažný dobytek bez platu v hájích obory jich, aneb v těch místech kde se sousedské tažné dobytky pasou, však bez jakékoli škody na lukách, pásti mohl, se dovoluje.“

            Zámožnost pardubického kata nejlépe dokazuje inventář majetku, sepsaný po Jiřího smrti. Snížený grunt je „prošacován“ na 1300 zlatých, pohodnice v Přelouči na 868 zlatých       a pohodnice v Dašicích se zahrádkou také na 866 zlatých. Dále jsou v inventáři sepsány předměty z osobního majetku, přičemž výčet začíná od těch nejhodnotnějších, čili „od zlata      a stříbra“, kterých není pomálu, a jsou mezi nimi i některé šperky, jako např. „pás stříbrný starodávný z předu pozlacený“. Mezi stříbrné předměty patřilo i velké množství nádobí od stříbrné pozlacené konvice až po několik „lžic stříbrných starodávných“. Inventář pokračuje soupisem věcí z mosazi a mědi, mezi nimiž je obsaženo běžné kuchyňské nádobí. Zajímavějším se zdá být soupis nazvaný „od zbraní“, kde jsou vyjmenovány zbraně Jiřího Zelingera, přičemž většina z nich nebyla určena k výkonu sníženého řemesla. Mezi Zelingerovy zbraně patřily dvě flinty, jedny kratší a druhá dlouhá, dále čtyři pistole, jedna stará šavle, jeden starý kord a také tři meče, nejspíše popravčí. Další výčet se týká věcí, jež patřily do domácnosti, jako byly džbány, peřiny, nábytek, ale i některé věci oblečení po Jiřím Zelingerovi. Díky tomu máme alespoň určitou představu, jak chodil pardubický kat oblékán. Inventář zmiňuje pouze tři věci, a to „kabát šedivý zánovní s hedvábnými knoflíky, plášť starý modrý a zánovní boty“. Součástí katovy domácnosti byly i dva obrazy, a to „na plátně malovaný Panna Marie s Jezulátkem za sklem a svatý Václav a Jan Nepomucký“. Z pozůstalostního řízení také vysvítá, že Jiří půjčoval peníze na úrok, a to dokonce i přeloučskému židovi (!) Jakubu Frýdlantskému.

            Jiří Zelinger měl i další příjmy, jak dokládají i jeho spory s punčocháři a ranhojiči, kteří na něj podávali stížnosti, že jim fušuje do řemesla („punčocháři zdejší vedle vstoupení písemnou žádost předložili, že zdejšího mistra ostrého meče čeládka punčochy k jejich újmě       a potupě dělá“). Kromě toho byl Jiří díky své znalosti anatomie též občasným lékařem (chirurgem i zubařem), a to údajně tak vyhlášeným, že pro něj lidé nechávali posílat. Bylo pochopitelně jen otázkou času, než byl u městské rady obžalován z nekalého obohacování pardubickými felčary Janem Hroznou a Janem Čáslavským. Jiřík Zelinger tuto praxi částečně přiznal, ale zajímavá byla jeho argumentace, že „poněvadž se to v jinších městech sníženým lidem provozovati povoluje“. Takto byl svým lékařským uměním vyhlášen a hojně vyhledáván kat Daniel Pánek z Chlumce nad Cidlinou, a to i díky skutečnosti, že tamní felčar naopak léčit vůbec neuměl a lidé se mu báli svěřit do rukou.

            Roku 1711 už Jiří (ve svých čtyřiceti pěti letech!) na výkon svého řemesla nedostačoval, vykonal tři popravy mečem špatně, a proto přenechal vykonávání poprav svému synovi Václavovi, který se ovšem ukázal jako značně nešikovný (či prostě jen neměl „svůj den“) – „Jiří Zelinger že skrze neopatrnost již tři Deliquenti zle sťaty byli, zvláště Lída Malá, která poté skrze jeho syna vedené ráně ještě hezkou chvíli mluvila.“ Celá kauza se nakonec projednávala až v kruzích městských radních a kat byl za ní pokutován 10 kopami grošů českých.

            Pardubickou katovnu spravoval po smrti otce až do dospělosti nejmladšího bratra Josefa syn Václav Zelinger, jak si přála matka Rozina ve svém kšaftu. Její prosba určená magistrátu zněla: „Město a právo rychtářského dostatečným mistrem popravním zaopatřeno býti musí, na vzácný magistrát mou poníženou poslušnou prosbu vykládám, aby Václav jakožto zkušený do zrůstu dědice na gruntu zůstával, dobrým hospodářem byl, co by při témž gruntu scházelo, napravoval.“ Hlavní slovo ohledně předání sníženého gruntu měla stále městská rada, jež určovala, kdo nakonec bude zastávat post místního popravčího, a v prvé řadě zadávala každému novému mistru ostrého meče povinnost zaplatit příslušnou daň za převzetí katovny. Václav Zelinger se mimo jiné musel zavázat i k tomu, že bude vychovávat a šatit své sourozence Josefa, Dorotu a Annu do doby, než dosáhnou plnoletosti. O ostatní potomky bylo taktéž náležitě postaráno. Krom jistého peněžního zaopatření syn Daniel a František podědili po otci rasovnu v Přelouči (Daniel) a Dašicích (František).

 

Děti:

1.6.1    Jan (*asi 1687, +Dašice 17.4.1717), do 1717 pohodný v Dašicích; mž. 25.11.1709 Litomyšl Anna Terezie Gruberová, dcera Ludvíka Grubera, kata v Litomyšli

1.6.2    Jiří (= 7.9.1689 Pardubice), od 1715 kat v Kolíně

1.6.3    Ludmila Johana (=10.11.1691 Pardubice)

1.6.4    Daniel (=22.6.1693 Pardubice, +Solnice 28.11.1729), od 1717-1721 pohodný v Přelouči, 1721 pohodný v Dašicích, 1723-1726 kat v Pardubicích, od 1721 pohodný v Solnici; mž. 14.6.1717 Litomyšl Dorota Gruberová, dcera Ludvíka Grubera, kata v Litomyšli

1.6.5    Magdalena (= 25.11.1694 Pardubice)

1.6.6    Rozina (= 4.7.1700 Pardubice)

1.6.7    Josef (= 26.3.1705 Pardubice), od 1726 kat v Pardubicích a pohodný v Dašicích, navíc 1730-1743 pohodný v Poličce, 1745-1748 kat v Kostelci nad Černými lesy; 1. mž. Dorota N. (+ 1725); 2. mž. Apolena Gruberová, dcera Ludvíka Grubera, kata v Litomyšli (+ 12.12.1735 následkem porodu); 3. mž. 13.5.1736 Kutná Hora Kateřina Zemánková, dcera zemř. Daniela Zemánka, kata v Kutné Hoře; 4. mž. Johana N.

1.6.8    Václav (*?), 1716-1723 kat v Pardubicích, od 1711 kat v Kostelci nad Černými lesy

1.6.9    František (*?), 1717-1721 pohodný v Dašicích, od 1721 pohodný v Přelouči

 

 

 

1.6.2. Jiří Zelinger ml. (= 7.9.1689 Pardubice)

Jiřík Zelinger byl starším bratrem černokosteleckého kata Václava Zelingera (1.6.8.). Václav měl zájem i o katovské právo v Kolíně, a tak 23.ledna 1715 uzavřel se svým bratrancem, kolínským katem Danielem Zelingrem, smlouvu na jeho „snížené“ grunty na Horském předměstí. Proti smlouvě ale vystoupil právě tento Jiří, který namítal, že má na kolínské grunty jakožto starší a nezaopatřený syn větší právo. Václav Zelinger nároky bratra uznal a od koupě odstoupil.

Jako kolínský kat působil Jiří pouhé tři roky. Už 14.května 1718 totiž vyměnil svou katovnu na Horském předměstí se třemi zahradami a třemi loukami s Jiřím Žižkou, pohodným v Sendražicích, za jeho katovnu v Heřmanově Městci, ke které náleželo i 5 strychů pole a louka, z nichž každoročně odváděl vrchnosti poplatek 5 zl. K tomu ještě manželé Zelingrovi přidali částku 150 zl. otci Jiřího Žižky. Z této smlouvy pro nás vyplývají dva velmi zajímavé poznatky – jednak to, že kolínská katovna byla méně lukrativní než ta v provinčnějším Heřmanově Městci, a pak také poznatek, že kati se běžně vedle výkonu svého řemesla a obchodu s kůžemi z padlých zvířat živili doplňkově i zemědělskou samovýrobu. Jen pro úplnost dodejme, že             o necelých jedenáct let později (30.3.1729) prodal Jiří Žižka kolínskou katovnu svému pětadvacetiletému švagrovi, popravčímu v Poděbradech Václavovi Zelingrovi (1.7.8.) za 700 zlatých rýnských, ihned zaplacených v hotovosti. Tímto způsobem se výkon mistrovství ostrého meče navrátil symbolicky zpět do rodiny Zelingerů, neboť Václav Zelinger byl bratrem bývalého kolínského kata z let 1712-1715, Daniela Zelingera (1.7.2.).

 

Děti:

1.6.2.1.            Kateřina Ludmila (= 2.11.1716 Kolín)

 

1.6.4. Daniel Zelinger (= 22.6.1693 Pardubice, + Solnice 28.11.1729)

Bližší informace viz níže u jeho bratra Františka (1.6.9.).

 

Děti:

1.6.4.1.            Kateřina (= 16.7.1721 Solnice)

1.4.2.2.            Kateřina Alžběta (= 19.10.1724, +Solnice 3.3.1772), neprovdaná

1.6.4.3.            Jan Petr (= 8.2.1727 Solnice), právní posel a pohodný v Solnici; mž. Žamberk 6.11.1758 Marie Anna Maštalířová – potomci

1.6.4.4.            Václav (*?, + před 1781, kat v Solnici; 1. mž. Solnice 21.11.1740 Veronika Gruberová, dcera Jiřího Grubera z Rychnova (* 1716, + Solnice 14.12.1751); 2. mž. Anna N. (* kol 1725, + Solnice 14.7.1769)

 

Děti:

1.6.4.4.1.         Václav Ivo (= 18.8.1741 Solnice, + 15.8.1742)

1.6.4.4.2.         Jan (= 20.5.1743 Solnice, + 4.2.1794); mž. Solnice 16.10.1781 Anna Marie Červíčková, dcera zemř. Jana Červíčka z Černovic – potomci

1.6.4.4.3.         Anna (= 12.12.1745 Solnice)

1.6.4.4.4.         František (= 30.1.1750 Solnice)

1.6.4.4.5.         Josef (= 17.3.1756 Solnice, + Solnice 12.1.1772)

 

1.6.7. Josef Zelinger (= 26.3.1705 Pardubice, +?)

            Josef Zelinger, jenž převzal pardubickou katovnu roku 1726, představoval s ohledem na ostatní bratry uznávanou osobu v rámci města Pardubic a jeho působení, celých třicet let, se nevyznačuje podobnými spory, jaké vedli Václav či Daniel Zelingerovi. Mimo to jméno Josefa Zelingera je v matričních zápisech spojováno s označením „Magister iustitiae et incola Pardubici“. Za svůj život měl celkem čtyři manželky a neuvěřitelných patnáct a možná                   i dvaadvacet (!) dětí!

            Zatím nevyřešenou otázkou zatím zůstává, zda nemůžeme tohoto Josefa ztotožnit s Josefem Zelingerem, katem v Litomyšli (osobně si myslím, že ano), který se v tamních matrikách objevuje s manželkou Johanou od listopadu 1757. Pardubický Josef Zelinger totiž odešel z Pardubic také s manželkou Johanou neznámo kam, a navíc byl vícenásobně rodinně spřízněn s litomyšlskou katovskou rodinou Gruberů.

            Jan Zelinger si po finanční stránce nevedl nikterak dobře a podle záznamu v knize snížených osob, byl nucen si s manželkou Rozálií půjčit pro svou potřebu od místního židovského koželuha 400 zlatých. Finanční problémy katů poukazují na skutečnost, že ani zámožnost těchto osob nebyla věcí samozřejmou a značnou měrou se opírala o schopnosti mistrů ostrého meče. Velkou roli zde nejspíše hrály i mnohé přivýdělky mimo snížené řemeslo, jako bylo pokoutné léčení, u kterého prakticky nelze zjistit, v jak velké míře probíhalo a jaké sumy byly od měšťanů vybírány.

 

Děti:

1.6.1.7.            Dorota (= 7.1.1726 Pardubice)

1.6.7.2.            Apolena Kateřina (= 13.8.1727 Pardubice)

1.6.7.3.            Václav (= 4.8.1729 Pardubice)

1.6.7.4.            Anna (= 2.7.1731 Pardubice)

1.6.7.5.            Anna (= 11.8.1733 Pardubice)

1.6.7.6.            Rozálie (= 9.12.1735 Pardubice)

1.6.7.7.            Kateřina (= 20.10.1738 Pardubice, + 27.1.1739)

1.6.7.8.            Jan (= 9.5.1741 Pardubice)

1.6.7.9.            Václav (= 19.6.1743 Pardubice)

1.6.7.10.          Ignác (= 23.9.1745 Pardubice)

1.6.7.11.          František (= 23.9.1745 Pardubice, + 17.12.1745)

1.6.7.12.          Terezie (= 15.10.1747 Pardubice)

1.6.7.13.          Josef (= 2.1.1756 Pardubice, + 19.1.1756)

1.6.7.14.          Jan (= 22.11. 1756 Pardubice)

1.6.7.15.          August (= 22.11.1756 Pardubice)

Hypotetické:

1.6.7.16.          Terezie Kateřina (= 11.11.1757 Litomyšl)

1.6.7.17.          Kateřina Anna (= 3.7.1761 Litomyšl)

1.6.7.18           Rozina Viktorie (= 8.8.1763 Litomyšl)

1.6.7.19.          Anna Dorota (= 1.2.1760 Litomyšl, + 22.2.1761)

1.6.7.20.          Anna Barbora (= 28.11.1765 Litomyšl)

1.6.7.21.          Jan Karel (= 23.1.1768 Litomyšl)

1.6.7.22.          Johana Františka (= 1.5.1772 Litomyšl)

 

            Jisté je, že od roku 1756 se už jako kat v Pardubicích neuvádí a místo něho se zde od téže doby připomíná jistý Jan Zelinger. Někteří historici jej pokládají za syna Josefa a jeho třetí manželky Kateřiny roz. Zemánkové, narozeného v květnu 1741. Už z logiky věci je toto ovšem zcela nereálné, neboť Jan by se musel ujmout funkce popravčího jako patnáctiletý (!), první dítě by musel zplodit ve čtrnácti letech, ovšem zásadním argumentem je, že Josefův první syn Jan zemřel ještě před rokem 1756 jako dítě. Nový pardubický kat byl tedy pravděpodobně blíže neurčitelný Josefův synovec. Tento Jan měl také čtyři manželky (Dorotu, Barboru, Rozinu           a Barboru Tmějovou) a s nimi v letech 1756-1781 dvanáct dětí. Zajímavé je, že ve vysokém věku se ještě rok před smrtí oženil s devětatřicetiletou vdovou po místním měšťanovi Leopoldu Tmějovi. Zemřel 26.7.1801.

            Posledním pardubickým pohodným byl jeho syn Jan Zelinger (nar. 8.8.1778). Jeho manželkou se stala Kateřina, dcera pohodného Františka Hořínka z Litomyšle. Jejich manželství bylo také hojně požehnáno dětmi, v letech 1803-1824 se jich narodilo třináct. Osud rodiny ovšem skončil velice tragicky – sám Jan Zelinger zahynul při požáru rasovny 2.5.1825 ve svém domě společně s dvaadvacetiletou dcerou Annou a dvanáctiletým synem Janem. V matrice zemřelých je uvedeno „všichni v sklepě zadušeni“. Vdova Kateřina Zelingerová předala roku 1843 snížený grunt čp. 81 zeti Josefu Graslovi ze Solopysk.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP 1-2/2018


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem