Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Ztracený a znovuobjevený pomník obětí náletu na Pardubice

obrázek k článku Den sv. Bartoloměje, 24. srpen roku 1944, patří bezesporu k nejtemnějším dnům pardubických dějin. Druhý ze spojeneckých náletů, jehož cílem bylo nádraží a Fantova rafinerie (dnešní Paramo) si vyžádal 213 obětí. Bomby tehdy zasáhly nejen vytčené cíle, ale prakticky srovnaly se zemí okolní obytnou zástavbu. Během jednoho dne se zde odehrály stovky tragických příběhů. Jedním z nich byl i příběh truhláře Jana Svobody.

Svobodova „První východočeská továrna na nábytek“ se nacházela v ulici K Polabinám. Podle instrukcí protiletecké obrany i Jan Svoboda zřídil na dvoře své továrny protiletecký kryt, určený pro rodinu a zaměstnance firmy. Když sirény vyhlásily onoho osudného 24. srpna poplach, uchýlil se i s celou rodinou do krytu. Po určité době však nevydržel, opustil kryt a šel se podívat, co se stalo s truhlárnou. Venku se zdržel patrně déle, než měl v úmyslu, protože jeho pohled upoutal rozsáhlý požár Fantovky. A to mu zachránilo život. Právě tehdy jedna z bomb zasáhla protiletecký kryt, který se rázem proměnil v bahnitý kráter. Přišel v něm o manželku, syna a další příbuzné. V krytu nalezlo smrt sedm jeho nejbližších.   

Po skončení války obnovil Jan Svoboda alespoň částečně svůj závod. Na místě onoho nešťastného krytu, poblíž plotu, za nímž vedla cesta do Prokopky, nechal vlastním nákladem zřídit pomník obětem náletu v podobě žulové stély s vytesaným lapidárním nápisem 24.VIII 1944.

 

Roku 1948 byl Svobodův truhlářský závod sice znárodněn, ale noví majitelé (prvním z nich byl národní podnik Dřevotvar) nechali Jana Svobodu s rodinou nadále v jejich někdejším domě bydlet. Na počátku sedmdesátých let však proběhla plošná asanace celého prostoru, na němž bylo posléze vybudováno sídliště Závodu Míru. Roku 1974 byla vystěhována i rodina Jana Svobody.

Podle dohody s Pozemními stavbami, podnikem realizujícím výstavbu nového sídliště, a podle slibu několika tehdejších představitelů města, měl být pomník obětem náletu uložen po dobu stavby v depozitáři a po dobudování sídliště na vhodném prostranství znovu instalován. K tomu však již nikdy nedošlo. Vnuk Jana Svobody pan Jiří Tumpach se několikrát pokusil zjistit, co se s pomníkem vlastně stalo a kde se nachází, avšak zcela bezvýsledně. Nad pomníkem se zavřela hladina mlčení.

Historie si však libuje v paradoxech. Před nějakým časem se na mě obrátil jeden žák s dotazem. Nedaleko slepého ramene v Polabinách III objevil v křoví povalený zvláštní kámen, na němž je vytesané datum 24.VIII 1944. Tvarem více než co jiného připomínal pomník.
O tomto kameni jsem se pokusil zjistit něco bližšího, avšak bezvýsledně. Na konci června tohoto roku jsem se proto obrátil na veřejnost článkem v Pravobřežním zpravodaji. Na moji výzvu se ozval pan Jiří Tumpach, který se po několika změnách bydliště usadil právě v Polabinách. V onom nalezeném kameni jednoznačně rozpoznal pomník, který kdysi nechal zřídit jeho dědeček a převyprávěl mi celý příběh.

Socialistické vedení města i stavebního podniku si nedělalo s daným slibem příliš těžkou hlavu. Během stavby sídliště byl pomník spolu se sutí a hlínou naložen na nákladní auta a převezen na druhý břeh Labe, kde byla z tohoto materiálu podél slepého ramene nasypána hráz. Uplynulo několik desetiletí, než eroze a déšť znovu vyzdvihly pomník na světlo. Dnešních dnů se kupodivu dočkal prakticky nepoškozený a v křoví nadále čeká na svůj další osud. Nabízí se myšlenka, že by bylo vhodné konečně napravit jednu křivdu a dodatečně splnit daný slib. Někdejší Svobodova truhlárna se nacházela v prostoru, kde je dnes travnatý plácek. Místo by tedy bylo a ani finanční náklad na převoz i instalaci pomníku by nebyl značný. Pomník by mohl být připomínkou obětí náletů na Pardubice, kterých se v této kdysi zcela zničené části města opravdu mnoho nenachází. Připomínat si historii není zbytečností, zvláště je-li možno si ji připomínat pomníkem s vlastní zajímavou historií. 

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem