Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Vzpomínka na Ferdinanda Wernera
Druhá polovina sedmdesátých let minulého století byla obdobím krize společenského i politického života. Chrudimský týdeník „Český vychoď' v článku „Tužby vlastenecké" z 19. dubna 1879 píše: „Život náš společenský je mrtev. Divadelní představení dosvědčila nanovo, jak mizerný a špatný krasocit naše obecenstvo ovládá. Dává-li se klasická tragédie nebo veselohra, je prázdno, dává-li se věneček ve prospěch Národního divadla, je prázdno. Zato však, je-li tu cirkus Schmidt nebo tomu podobné věci, bývá přeplněno. Sosáctví a tak zvaná loyálnost se vymáhá úžasně. Spolek veteránů vzkvétá, Sokol upadá. A tak bych mohl žalovati do nekonečna."V témže období čteme oběžník jednatele Sokola bratra Jaňury určený všem členům jednoty: „Bratři, výbor Sokola koje se nadějí, že žádnému z Vás pravá láska k vlasti, tedy i věc sokolská ze srdce nevymřela a že nám musí záležet, by Sokol pardubický, počítaný druhdy mezi první jednoty v Čechách, chladností k naší věci neživořil nebo dokonce se snad nerozpadl. K tomu, doufáme, snad žádný z Vás k naší hanbě nepřipustí. Proto očekáváme s jistotou, že každý z Vás o uvedený den a hodinu se valné hromady účastníte!" I když město opravilo starý pivovar a předalo v něm divadelním ochotníkům, Besedě a Sokolu, nový sál, cvičení mu/u upadlo, počet členů se snižoval, přestaly plesy, šibřirnky, veškeré zábavy. Byla to hr tka lidí jako Bubeník, Blahouš, Jaňur a, Lexa, Hamatr, Werner, Červenka, Šimon a ještě několik dalších, kteří krizové období přečkali a vězili v lepší časy.
Krize jednoty vyvrcholila v první polovině roku 1879, kdy počet členů klesl na 47 a když 27. května zemřel dlouholetý starosta jednoty, její zakladatel a vůdce Václav Bubeník. Snad tato skutečnost vedla k obratu, jak ukázala druhá polovina tohoto roku.
Nový život do jednoty vlil mladý, obětavý a neúnavný bratr Ferdinand Werner. V době svých studií v Praze byl členem Sokola Pražského, oblíbeným žákem Dr. Tyrše a také členem cvičitelského sboru této jednoty. Od roku 1875 byl učitelem tělocviku na zdejší reálce a na národních školách.
Werner se stal náčelníkem, obklopil se kroužkem nadšenců, mnozí byli jeho žáky, a s jejich pomocí dokázal v krátké době to, čeho nikdo nečekal. Za jediný měsíc srpen stoupl počet členů ze 47 na 119. Omlazené členstvo začalo cvičit. Tak po několika letech jednota zase ožila. Pod vedením nového náčelníka zavládl v jednotě takový život, že Sokol Pardubice počtem členů a hlavně výkonností svých členů se dostal mezi nejlepší a nejvyspělejší jednoty v Čechách.
Nový náčelník jednoty nebyl jenom dobrým cvičencem. Pravidelné cvičení třikrát týdně se stalo základem jeho činnosti, cvičení pořadová, prostná, cvičení na nářadí, hry, šerm i jiné bylo součástí každé hodiny. Výborným propagačním elementem byly výlety, polodenní, jedno i dvoudenní. Každoročně bylo zařazeno do celoročního programu 5 až 8 turistických akcí. Výletovalo se v sevřeném útvaru, v kroji, s praporem, později i za doprovodu hudby. Bratr Werner dbal, aby krojovaných bylo co nejvíce. Podařilo se mu přesvědčit výbor jednoty k usnesení o finančním příspěvku na každý nový kroj.
Tak bylo získáno 30 nových krojů, což už byl slušný pochodový krojovaný Útvar s přičtením krojů již dříve pořízených.
V krátké době se podařilo náčelníkovi zvýšit výkonnost některých cvičenců tak, že bylo možné sestavit tzv. „salónní družstvo", které bylo velmi často zváno na podniky sousedních jednot, aby svými gymnastickými sestavami na vysoké úrovní obohatilo program. Tato gymnastická vystoupení byla spojována s vycházkovou nebo výletní činností. Bratr Werner byl velmi často i na čele organizování společenských podniků. Vedle vlastních tělocvičných vystoupení jako např. Na Vinici uspořádané slavnosti za účasti hudebníků, pěveckých sborů, vlastního tělocvičného vystoupení a večera s tancem za svitu lampiónů připravil v roce 1882 slavnostní otevření samostatné tělocvičny (proti vchodu do vlastní budovy), byl členem pořadatelského odboru - taneční zábavy, plesy, šibřinky, večírky (např. Tyršův večer 1884). Svou profesionální odbornost uplatňoval ve školení cvičitelů cvičenců, založením odborné knihovny (ale i základu knihovny veřejné). Do programu své přednáškové aktivity vkládal i přednášky pro veřejnost z různých oborů.
F. Werner byl duší společenského života města i jednoty. Svědčí o tom i vysoký lesk sokolských plesů a šibřinek, vrcholů společenských událostí města.
Za svého působení náčelnického povznesl Werner naši jednotu tak, že byla mezi 121 sokolskými jednotami v Čechách co do počtu na 21, místě, v počtu cvičenců na místě 12.a v počtu krojovaných na místě 9. Proto také, když na sklonku roku 1884 ohlásil výboru jednoty, že od 1. ledna 1935 se vzdává veškeré činnosti v jednotě, vzbudil doslova zděšení. Nedal se ničím a nikým zviklat, jeho rozhodnutí bylo konečné, zdůvodněné zdravotním stavem. A že oprávněné, svědčí 21. duben 1885, který se stal jeho dnem úmrtním (zemřel v 31 letech). Osobnost a činnost bratra Wernera byla obecně známa v celé sokolské obci v českých zemích, svědčí o tom desítky a desítky kondolenci z jednoty Čech a Moravy, ale i Rakouska. Pohřeb byl vypraven z tělocvičny reálky, sokolské stráže obklopovaly rakev v tělocvičně i ve smutečním průvodě, záplava květin, hudba, proslovy, to vše odpovídalo výzanamu bratra Wernera, jeho práci školní a sokolské, jeho činnosti osvětové i společenské.
Jestliže jsme v roce 1995 vzpomněli 110. výročí jeho smrti, vzpomínáme na jednoho z těch, kteří se zasloužili o rozvoj tělesné výchovy v našem městě. Této činnosti věnoval všechny své mladé síly a schopnosti bez nároků na odměnu, spojoval ji i s výchovou ducha, a to vše na vysoké společenské úrovni. Právem patří k význačným osobnostem Sokola Pardubice I a celého města.
