CESTY DOMŮ

S plk. Moravcem se parašutisté setkali ještě 29. října při obědě. Moravec se s nimi rozloučil vojácky stručně, bez sentimentu:

„Dnes odjíždíte. Můj šestý smysl a přesvědčení mi říká, že to dobře dopadne. Závěr pocitů z vykonaných příprav je naprosté přesvědčení o zdaru akce. Váš úkol je velmi vznešený, mimořádně důležitý a zodpovědný. Znovu zdůrazňuji, že chytrost, prozíravost a opatrnost jest více na místě než divadelní hrdinství.

Doufám, že Vás 4., 5. a 6. listopadu uslyšíme a tím bude účelu dosaženo. Roli, kterou hrajete, není role malá, je to historie, to si dobře uvědomte.

Vaše požitky a služební postup Vám jdou dále. Chceme tím demonstrovati, že Jste naši lidé, dočasně exponovaní na důležitém místě mimo Velkou Britanii, kde jest naše armáda.

Přeji Vám, a to kvůli sobě i kvůli Vám a celé naší věci, hodně štěstí. Na shledanou!“.

Týž den v 18 hodin měli parašutisté odletět do protektorátu. Měli, ale neodletěli - zabránilo jim v tom špatné počasí. Odlet byl odložen na příští den, ale ani 30. října ze stejných důvodů letadlo nevzlétlo, a parašutisté se znovu vrátili na svoji základnu STS-2 (Zámeček Bellasis). Do třetice se parašutisté objevili na letišti v Newmarketu 3. listopadu. I tentokrát byl poradě všech zainteresovaných let opět odložen.

Až 7. listopadu v 18.10 hodin se odlepil zastaralý bombardér Whitley 138 RAF s českou posádkou kapitána P/O Anderleho od startovací dráhy. Těžko kdo je asi schopen vylíčit pocity jak parašutistů tak i letců, kteří při tomto letu poprvé mířili poprvé nad svou okupovanou vlast. Letoun minul belgické pobřeží, u Mainzu přelétl v silné protiletadlové palbě Rýn. Díky mistrovství pilota proletěl nebezpečným pásmem bez poškození a po 22. hodině dolétl do prostoru jižně od Prahy, ve kterém zuřila silná sněhová bouře. Vysazení parašutistů bylo nemožné a proto po poradě kapitána letadla s dispečerem škpt. Šustrem se letoun otočil zpět. Nad Darmstadtem shodil dvě bomby, původně určené pro rafinérii v Kolíně a po téměř jedenáctihodinovém letu přistál na letišti Honingtonu s téměř prázdnými nádržemi. Parašutisté byli celou dobu letu doslova vmáčknuti v nevelkém nevytápěném prostoru bombardéru. Po přistání museli být z letadla vyneseni a dopraveni na zámeček Bellasis.

Tam čekali na další úplňkovou noc. Vhodná doba nastala 30. listopadu. Stejný letoun se stejnou posádkou i se stejnými pasažéry odstartoval z newmarketského letiště. Posádka letadla tentokrát nebyla úspěšná v navigaci. Zabloudila a po necelých desíti hodinách letu přistála s vyčerpanými parašutisty opět na své základně.

6. prosince odjeli parašutisté z Bellasis na letiště k dalšímu pokusu o odlet. Opět marně a zbytečnou cestu absolvovali i 8. a 9. prosince. Nervy parašutistů musely být po osmi neúspěšných pokusech napnuty k prasknutí. Vedení operace proto po dalším neúspěšném pokusu 10. prosince (let byl odvolán už v poledne) rozhodlo, že další pokusy budou odloženy na pozdější dobu. Rozhodlo také, že všichni tři parašutisté odjedou aleaspoň na pár dní na venkov, aby se zotavili z nepřetržitého stresového stavu. Před odjezdem se zúčastnili v Londýně společné večeře s anglickými důstojníky a navštívili divadelní představení. Z Londýna odjeli 16. prosince a vrátili se 23. prosince. Na tento den je pozval přednosta II. odboru MNO na společný oběd, a přitom jim oznámil, že jejich operační pohotovost začíná už druhého dne 24. prosince 1941. Těžko říct, zda odpočinek a vánoční pohoda parašutisty uklidnila. Zbývaly jim už jenom čtyři klidné dny.

28. prosince 1941 večer na ně čekal na letišti Tangmere moderní letoun Halifax speciální 138. letky RAF s kapitánem F/Lt Hockeym. Ten ve 22 hodin odstartoval, aby dopravil na území protektorátu už nejen paraskupinu SILVER A, ale také paraskupiny SILVER B a ANTHROPOID. Teprve desátý pokus, dostatečně už popsaný v literatuře, byl tedy úspěšný.

Prameny:

    SÚA Praha, fond 302-154-3

       Rajlich, J. - Sehnal, J.: Českoslovenští letci u 138. speciální perutě (in: PLASTIK KITS REVUE 4/1991)