Vzestup Pardubic na krajské město

Dnes se zdá samozřejmým, že Pardubice se stanou krajským městem, snad již definitivně. Je to postavení, které jim vzhledem k hospodářskému i kulturnímu významu patří.

Ovšem cesta k tomuto postavení byla dlouhá, strastiplná a současně obdivuhodná.

Kdysi byly Pardubice bezvýznamná ves ve stínu sousedních slavných a bohatých královských měst Hradce a Chrudimi, která byla současně sídly historických krajů. První zmínka o Pardubicích se objevuje dosti pozdě až r. 1295. Souvisí s klášterem, jehož založení mohlo být prvním pokusem zvýšit jejich význam. To již o 200 let dříve byl založen opatovický klášter, který od severu, od Hradce, kolonisoval nehostinný kraj, dnešní Pardubicko.

Dalším krůčkem bylo povýšení na město před r. 1340 Arnoštem ze Staré, otcem arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

Ještě r. 1420, když Diviš Bořek z Miletínka získal rozsáhlé panství zničeného opatovického kláštera, se jeho centrem stal hrad na Kunětické hoře. Pardubice byly středem jen malého panství jižně od Labe.

Teprve r. 1491 Vilém z Pernštejna spojil obě panství a jeho sídlo přenesl do Pardubic. Za krátkého panství Pernštejnů, jen do r. 1560, město vzkvétalo tak, že vzniklo přísloví: „Skví se jako Pardubice“. Bohužel důkladným opevněním bylo 300 let uzavřeno na malý prostor neumožňující další rozvoj. Prodej panství královské komoře přinesl městu sice titul královské komorní město, ale následný postupný úpadek. Jako strategická pevnost byly Pardubice mnohokrát silně poškozeny válečnými událostmi ve třicetileté válce i ve válkách o dědictví rakouské. Tehdy prý význam Pardubic ocenil pruský král Fridrich II., který chtěl získat Čechy na sever od Labe, navíc jmenovitě Pardubice a Kolín.

Konec úpadku městečka přineslo dokončení železnice Olomouc-Praha r. 1845, když se stalo důležitou stanicí. Chrudim, krajské město, měla 5921 obyvatel a podřízené Pardubice jen 5225. Přesto vídeňské orgány zhodnotily prozíravě předpokládaný růst významu Pardubic. Při reorganizaci r. 1850 je ustanovily sídlem nového kraje, zahrnujícího dřívější kraje Chrudimský a Čáslavský. Současně vznikla okresní hejtmanství. Pardubický okres byl vytvořen na území pardubického panství, panství choltického a zdechovického. Pardubický kraj měl 11 okresů: Kostelec nad Černými lesy (dříve kraj kouřimský), Chrudim, Lanškroun, Litomyšl, Pardubice, Vysoké Mýto (dříve kraj chrudimský) a Čáslav, Kolín, Kutná Hora, Ledeč n. Sázavou, Chotěboř a Německý Brod (dříve kraj čáslavský).

Pardubický kraj již r. 1855 opět zanikl, byly obnoveny kraje chrudimský a čáslavský. R. 1868 byly kraje zrušeny a zůstaly jen okresy. Za těchto podmínek došlo k relativně největšímu rozvoji Pardubic. Co do velikosti předstihly Chrudim i Hradec Králové.

K dalšímu „administrativnímu“ ocenění významu Pardubic mělo dojit po vzniku ČSR. Státní správa si opět žádala větší územní celky. Okresní úřady ztratily důvěru a dvoukolejnost veřejné správy a samosprávy se zdála zbytečnou. Nové celky se měly nazývat župy.

O jejich sídlo ve východních Čechách soupeřila bývalá královská a krajská města Hradec Králové a Chrudim a již jako rovnocenný soupeř také Pardubice. Zprvu byla navržena jedna východočeská župa se sídlem v Hradci Králové. Na svorný protest Chrudimi i Pardubic došlo k rozdělení na dvě župy. Dle prvé zprávy se měly stát sídlem východočeské župy Pardubice. V srpnu 1920 ústavní výbor Národního shromáždění však rozhodl, že sídly žup ve východních a severovýchodních Čechách bude Chrudim a Hradec Králové. Nato nastalo v Pardubicích velké pobouření, obyvatelé demonstrovali, městská rada na protest rezignovala a vyzvala k bojkotu voleb do NS. Tehdejší představitelé Pardubic se ale nevzdali a uspěli. Ústavní výbor na doporučení ministerstva obrany 24. 2. 1920 rozhodl, že sídlem východočeské župy budou Pardubice. Ty měly již 25 tisíc obyvatel a dle ministerstva obrany strategický význam vzhledem k důležitému železničnímu uzlu a silné vojenské posádce. Chrudim měla jen 13 tisíc obyvatel. Tak Chrudimští byli zklamáni a na Pardubice zanevřeli.

V Čechách mělo být 9 žup a hlavní město Praha. Župa II byla pardubická, dělila se na 15 soudních-malých-okresů: Holice, Hlinsko, Chrudim, Kostelec n. O., Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Nasavrky, Pardubice, Přelouč, Polička, Skuteč, Ústí n. O., Vysoké Mýto a Žamberk. Pravděpodobně politické-velké-okresy měly odpadnout, minimální okresní správa měla být zachována v přirozených spádových městech co nejblíže k občanům. Mohlo to být úsporné a operativní. Dnešní v tomto směru bezradní zákonodárci by se tím mohli poučit.

Bohužel pro Pardubice toto bylo jen teoretické uznání jejich významu, protože župy se neuskutečnily. Možná pro odpor právě velkých okresů, což hrozí i dnes.

Zůstaly staré Okresní politické správy a soudní okresy. Okresy pardubický a chrudimský byly srovnatelné: pardubický měl tři soudní okresy: Pardubice, Holice a Přelouč a chrudimský též tři: Chrudim, Hlinecko a Nasavrky. Hradecký okres byl menší, měl jen dva soudní okresy: hradecký a nechanický. Toto územní uspořádání přetrvalo do r. 1949. Za okupace se Hradec Králové i Pardubice staly mimoto sídly německých oblastních orgánů - Oberlandrátů.

Od 1. 1. 1949 byla zákonem č. 280/1948 z 21. 12. 1948 zavedena krajská soustava v Čechách s 8 a půl kraji, polovina jihlavského kraje byla na Moravě. Částečně to byl návrat ke zmíněnému župnímu rozdělení včetně malých okresů. Podruhé vznikl pardubický kraj. Ten měl 12 okresů: Čáslav, Hlinsko, Holice, Chotěboř, Chrudim, Lanškroun, Litomyšl, Pardubice, Polička, Přelouč, Ústí n. O. a Vysoké Mýto.

Tento kraj měl trvání jen 10 let. Přesto i přes tehdejší politické podmínky zaznamenal pozoruhodný rozvoj. Byly navrženy poměrně velkorysé projekty, některé se pak realizovaly desítky let, nebo nebyly dodnes dokončeny, z části byly bohužel zapomenuty.

V r. 1960 vznikl totalitní, násilně a byrokraticky vytvořený Východočeský kraj. V něm spojením holického, pardubického a přeloučského byl obnoven jeden okres. VčKNV soustavně brzdil rozvoj Pardubic a celého pardubického okresu. Přes zrušení KNV přežívá tento kraj bohužel do r. 2000. Důsledky jeho neblahé činnosti nás těžce postihly a budeme je napravovat velmi dlouho. I přesto se pardubický okres co do hospodářského významu dostal na 9. místo mezi 76 současnými okresy. Kde bychom byli, kdyby nebylo onoho kraje, se můžeme domýšlet, ale měli bychom si to stále připomínat při pohledu na četné nedostatky Pardubic i celého Pardubicka. Bohužel vliv přežívajícího kraje přetrvává, snad i v myšlení některých našich dnešních představitelů.

Rozhodnutí, aby se Pardubice staly opět (po třetí či po čtvrté) sídlem vyššího územněprávního celku kraje, musíme uvítat. Je to ocenění (pozdě, ale přece) hospodářského a kulturního významu Pardubic, jejich polohy v srdci republiky i předpokladů dalšího rozvoje ku prospěchu nového kraje i celé naší republiky. Nový kraj zaujímá území jen čtyř dnešních „super“ velkých-okresů: chrudimského, pardubického, orlickoústeckého a svitavského. Polovina posledního však patří na Moravu. Je to jeden příklad nesmyslností t.zv. Východočeského kraje. České okresy Litomyšl a Polička byly spojeny s moravským-moravskotřebovským.

Je paradoxní, že ačkoliv Pardubice od r. 1850 vzrostly téměř 20krát, jejich kraj se zmenšuje.

Kraje vzniknou až od r. 2000, ale již nyní je třeba vytvářet dobrovolné iniciativní organizace, které by připravovaly podmínky pro co nejefektivnější působení budoucích krajských orgánů a snažily se omezit neblahé působení přežitků starých krajů.

Toto není historická studie, jen patriotická úvaha, která chce připomenout, že přes mnohé dnešní nedostatky, bychom měli Pardubice a jejich rozvoj obdivovat. Měla by povzbudit patrioty, přispět k rozmnožení jejich řad, ke zvýšení iniciativy Klubu přátel Pardubicka i Společnosti pro rozvoj Pardubicka a rozšíření jejich působnosti. Dnešním představitelům města i okresu může připomenout schopnost a úspěšnost jejich předchůdců. Je i výzvou historikům, aby konečně dokončili nové Dějiny Pardubic, případně celého Pardubicka, a patřičně zhodnotili minulé a toto století, léta rozkvětu i léta útlaku.

Literatura:

J. Sakař: Dějiny Pardubic I.

Pardubicko na mapách a plánech - J. Podaná: Územně-správní vývoj Pardubicka

Mgr. Petr Grulich: Chrudimská „župní křivda“ 1920 (Z dějin východočeské rivality)

-Chrudimské vlastivědné listy 1,2,3/1997

Statistický lexikon obcí Čech 1924

Seznam obcí pardubického kraje 1949

Ing. M. Rabas: Jaký bude pardubický kraj - Pardubické noviny