Eduard NÁPRAVNÍK ROD NÁPRAVNÍKŮV II. část

Z východočeské Skutče se manželé Nápravníkovi stěhují do Voděrad, obce asi 10 kilometrů vzdálené severozápadně od Rychnova nad Kněžnou, na panství Častolovické.

Hlavní zásluhu na tomto přestěhování měl asi bratr F. X. J. Nápravníka Josef Václav Michal, který ve Voděradech působil jako kaplan. Svým povoláním se pravděpodobně velkou měrou podílel na výchově dorůstajícího Františka.

Velmi záhy jej seznamuje s hudbou, jež pravidelně zaznívala při bohoslužbách ve voděradském kostele sv. Petra a Pavla. Hudba zaznívala nejen ve Voděradech, ale i v širém okolí, neboť hudba byla nezbytnou součástí života lidí na venkově.

Prostřednictvím strýce se mladý František Nápravník dostal do styku s okolními kantory a s jejich hudebním životem.

Hudební prostředí ve Voděradech a okolí a potom hlavně výchovné působení Josefa Václava Michala Nápravníka, kaplana a člověka nesmírně vzdělaného, mělo značný vliv na celkový vývoj synovce Františka.

Jak se časem ukázalo, hudební prostředí a stálý styk s kantory rozhodl.

František Nápravník nenastupuje na cestu rodinné tradice a nestává se členem kloboučnického cechu, ale přechází na zcela odlišnou životní dráhu, která ho ovlivnila - dává se na cestu kantorskou. Ve svých 17 letech odchází na radu svého strýce do Hradce Králové, aby se nechal zapsat na učitelskou preparandu, na kterou byl přijat v pondělí 20. prosince 1813. Tento královéhradecký učitelský ústav po jeden a půl měsíčním studiu, které absolvuje se samými výbornými známkami, opouští v pátek 4. února 1814.

Po ukončení této krátké učitelské přípravy nastupuje na školu do Býště, která byla vzdálena od Hradce Králové asi 10 kilometrů ve směru jihovýchodním.

Na škole se stává školským pomocníkem tamního učitele Václava Dvořáčka, jenž na škole vyučoval od roku 1805.

Dá se předpokládat, že mladý, tehdy 18letý František Nápravník se jako školský pomocník osvědčil nejen jako dobrý muzikant, ale i jako snaživý učitelský pomocník. Během času získal náklonnost nejen svého nadřízeného, ale také i jeho dcery Františky.

Po pětileté službě ve škole v Býšti, jako třiadvacetiletý, se žení František Nápravník v úterý 9. února 1819 s dcerou učitele Václava Dvořáčka Františkou.

Po úmrtí tchána - 10. července 1823 - se František Nápravník stává jeho nástupcem ve škole.

V tomto roce je stavěn nový kostel v obci a před ním je úkol, který vlastně byl nepsaným zákonem kantorského povolání, totiž vybavit kostelní kůr. Kostel i nová škola byly vysvěceny roku 1824.

Další povinnost pro něj nastává o deset let později, tedy v roce 1833, kdy zabezpečuje jako regenschori provoz nových varhan, jež byly pro kostel pořízeny. Byly to varhany o dvou manuálech.

Po 16letém manželství, zcela bezdětném, mu 21. prosince 1835 umírá manželka Františka na spálu.

Velmi krátce po úmrtí manželky se Nápravník, již jako 40letý, dne 7. února 1836 žení s 20letou Barborou Clannerovou z Engelshofenu.

Otcem Barbory byl Maximilian Jan Baptista Ignác Clanner a matkou Marie Magdalena Blahnová, dcera kováře ze Žebráku.

František Nápravník působil jako učitel v Býšti celkem 28 let. Zde se mu v tomto druhém manželství narodili dva synové: Karel - 8. ledna 1838 a Eduard - 24. srpna 1839.

-----------------------------------------------

František Nápravník vedle školních poviností měl i na starost vítání císařů, kteří obcí projížděli.

Obcí probíhala erární silnice Královéhradecká či Moravská. Jezdíval po ní císař Josef II., jenž prý býval přes noc u sedláka Hlásného na kopci. Po ní jeli ke korunovaci z Vídně do Prahy také císařové František I. a Ferdinand V. Císaře Františka I., jenž přijel v povoze taženém šesti bělouši, uvítali tu roku 1833 starostové z okolí, vrchní z Pardubic a družičky u slavobrány vedené Františkem Nápravníkem.

Zvláště často projížděl obcí císař Josef II., když byla budována pevnost Josefov, a snad u staré pošty čís. 43 vždy slunného dne ve stinném místě sedával.

Přesné datum, kdy byla v Býšti založena škola, není známo. Ani nejstarší kronikář pamětní knihy školní František Novák nemohl už kolem roku 1850 stanovit datum založení školy.

Z výpovědí pamětníků zjistil, že již před rokem 17801)byla stará dřevěná škola na čp. 71 (Endelsteinovo) a že zde učil p. Slavík, po něm pak učitel Fischer. V této škole po tři roky (1797 - 1800) vyučoval Dominik Škroup, který sem přišel z Libišan a odtud byl přeložen do Osic, kde se mu následujícího roku po odchodu z Býště narodil (3. 6. 1801) syn František, hudební skladatel a autor nápěvu státní hymny. Dominik Škroup byl sám znamenitým varhaníkem, hudebním skladatelem a výborným malířem. Ještě za jeho působení v roce 1800 byla postavena na čís. 70 naproti faře nová opět dřevěná škola.

Když kdosi v blízkém obecním domku přeškvařoval na plotně máslo, toto se vzňalo a vypukl požár. Zničil školu, faru i kostel. Žárem byly roztaveny i zvony. Stalo se roku 1822.

V roce 1824 byla škola nahrazena novou, zděnou a s novým kostelem vysvěcena. Zděná budova vystavěna nákladem 4.000 zlatých. Na její stavbu přispěly pouze obce Býšť a Hoděšovice, protože Bělečko se roku 1823 odškolilo.

Od roku 1805 vyučoval na škole Václav Dvořáček až do roku 1823.

V nové škole s jednou třídou vyučoval pak František Nápravník od roku 1823 až do roku 1843. V Býšti nejdříve jako školní pomocník a později i jako učitel působil od roku 1814 - tedy plných 28 let.

V roce 1843 je přeložen do Dašic.

Poznámka:

1) Ve školních záznamech v Albrechticích je poznámka, že vyučování se konalo v obecním domě albrechtickém, kde také vyučoval František Shejbal rodem z Rovně, který roku 1774 obdržel školu v Býšti a konečně roku 1780 školu v Albrechticích.