Složiště popílku elektrárny Opatovice - zajímavé zoologické naleziště Pardubicka

Dvě suchá odkaliště se odtud jeví jako šedé plochy připomínající zmenšeninu zdevastovaných podkrušnohorských pánví v severních Čechách.

Přesto tato lokalita již několik desetiletí přitahuje pozornost regionálních zoologů, kteří zde zaznamenali výskyt řady pozoruhodných druhů živočichů. Rozsáhlá vodní plocha v krajině přitahuje na jaře a na podzim táhnoucí vodní ptactvo. Pravidelně zde zimují hejna severských kachen, často jsou pozorovány i vzácné druhy. Z nápadných dravců zde byl několikrát zastižen na tahu orlovec říční (Pandion haliaetus). Do počátku 80. let se zde vyskytovala jedna z největších hnízdních kolonií racka chechtavého (Larus ridibundus) ve východních Čechách, čítající několik set párů.

Rozmanitější stanoviště pro trvalý výskyt zajímavé fauny poskytují suchá odkaliště. Jejich plocha je z větší část zpevněna porostem invazních travin, např. třtinou (Calamagrostis sp.), doplněných záměrným osevem. Mezi trsy travin na rozsáhlých nezarostlých místech se nachází obnažená šedá vrstva jemného popílku. Ten je chemicky dostatečně inertní a svojí strukturou téměř shodný s vátými písky. Území nebylo na rozdíl od okolních polí celoplošně ošetřováno agrochemikáliemi. Lokalita leží na původních štěrkopískových terasách Labe (současné koryto řeky je vzdáleno asi 1 km). Asi 2 km východně se nachází největší komplex eolitických přesypů ve východních Čechách, nyní zalesněný borovými lesy, které rostou hojně i na písčitých půdách v okolí nádrží. To vše jsou hlavní faktory, které ovlivnily skladbu entomofauny na složišti popílku ve prospěch psamofilních (pískomilných) druhů hmyzu. Mezi druhy, které jsou na vhodných stanovištích hojné po celém území regionu, patří mravkolev obecný (Myrmeleon formicarius) z řádu síťokřídlých (Neuroptera). Vytváří zde v některých letech velmi silné populace, takže na cestách i popílkové ploše lze napočítat desítky až stovky nálevkovitých lapacích jamek, ve kterých žijí larvy. Poměrně početná je zde populace ohroženého motýla okáče metlicového (Hipparchia semele), který z většiny známých lokalit vymizel již  v 60. a 70. letech. V roce 1995 bylo zveřejněno autorem krátké odborné sdělení o masovém výskytu brouka svižníka písčinného (Cicindela arenaria) na jedné z nádrží. Tento vzácný svižník se vyskytuje v Čechách pouze  sporadicky na několika lokalitách.

Dno suchých nádrží se nachází 4 -5 m pod úrovní vyvýšených hrází, jeho povrch je místy ještě více snížen erozí, modelován do rýh s kolmými stěnami, v nejnižších depresích vznikly drobné vodní plochy a rybníčky zarostlé vodní vegetací. Na vodní prostředí jsou v době rozmnožování odkázáni obojživelníci (Amphibia), jejichž pulci se v periodických i trvalých vodních nádržích na popelištích vyvíjejí. Unikátní je současný výskyt všech tří druhů našich ropuch - ropuchy obecné (Bufo bufo), ropuchy zelené (Bufo viridis) a ropuchy krátkonohé (Bufo calamita). Zatímco první dva jmenované druhy jsou zaznamenány na mnoha vhodných stanovištích po celém území regionu (i když počet lokalit a i množství jedinců klesají), ropucha krátkonohá (Bufo calamita) je velmi vzácnou žábou, která vyhledává především lokality na sprašových a písčitých půdách v teplejších oblastech. Centrum rozšíření má v západní Evropě a lokality ve východním Polabí jsou východní hranicí areálu tohoto druhu.

Vodní biotopy jsou místem vývoje larev vážek (Odonata), kterých zde bylo zjištěno  zatím 10 druhů. V převážné většině se jedná o druhy vázané na stojaté zarostlé vodní plochy s chudým dnem s malou vrstvou detritu. Zachycen byl i dosti vzácný teplomilný druh šídlatka Lestes barabarus. Největším překvapením na lokalitě je beze sporu nález vážky červené (Crocothemis erythraea) z roku 1997.  Spolu s několika dalšími údaji z Hradecka z roku 1996 jde o  první zachycení tohoto migrujícího druhu v Čechách po více než 100 letech.

Hráze ohraničující nádrže vytvářejí v rovinatém okolí poměrně vysoké stráně s různou mírou expozice. Na jižních svazích se vyvinuly postupně enklávy xerotermní až stepní vegetace, na některých místech navazující na teplomilná lemová společenstva dubovo- borových lesů a kulturní louky. Rozsáhlé plochy na hrázích i samotných popelištích zaujímají ruderální společenstva, která však v době maximálního rozvoje v pozdním létě jsou zdrojem potravy pro florikolní hmyz. Na květech se nacházejí desítky druhů blanokřídlých (Hymenoptera), pestřenek (Syrphidae), květilek (Anthomyiidae) a dalších čeledí z řádu dvoukřídlých (Diptera), jejichž systematický výzkum zde však nebyl dosud prováděn. Dominantním motýlem na kvetoucích bodlácích, ostružinících, chrpách a pupalkách je okáč prosíčkový (Aphantopus hyperanthus), vyvíjející se na travách. Lze zde zastihnout nejméně dalších 20 druhů tzv. "denních" motýlů. Mezi nejzajímavější z nich jistě budou patřit některé mizející druhy modrásků (Lycaenidae), jejichž podrobnější výzkum se zde jeví aktuální.

Deponie elektrárenského popílku není určitě z krajinářského ani ochranářského hlediska žádoucím prvkem v tak "odpřírodněné" krajině, jako je východní Polabí. Orientační biologický průzkum však ukázal, že i toto zcela antropicky podmíněné stanoviště se může stát významným refugiem ohrožených druhů obratlovců a hmyzu. Bude jistě zajímavé sledovat vývoj přírodních prvků tohoto území, a to zejména v souvislosti se změnami, které budou způsobeny postupným hromaděním odpadního produktu odsířování - sádrovce.