Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Převoznictví na Pardubicku

obrázek k článku To je k neuvěření, kolik zájmu o převoznictví vyvolal skromný článek ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka č. 3 a 4/1997 naší milé paní M. Chudé. Článek pana Chvály ze Zpráv č. 11-12 roč. 1997, je výstižný a pravděpodobný, pokud se týká převozu pana Píši, který byl mezi Rosicemi a Svítkovem. Podklady poskytnuté panem Píšou jsou obsažné a věrohodné. Dosud však žijí u nás stejně staří pamětníci, kteří mají na svém hřbetě již osmý křížek, jak se říká. Převozy pro potahy si již nepamatuje nikdo. Sjezd, o kterém se pisatel zmiňuje pod rosickou farou, nebyl pro přívoz, ale pro brod. Je veden šikmo z pravého břehu na levý břeh, kde je vyveden na úroveň okolí. Mnozí pamětníci potvrdili, že zde ještě před uvedením srnojedských zdymadel do provozu v roce 1936 bylo možné po tomto vydlážděném brodu přejít na druhou stranu Labe s vykasanými nohavicemi. Tento brod si vynutili rosičtí občané při první regulaci Labe ještě před první světovou válkou. Leží pod požární zbrojnicí u školy (viz obrázek). Pod rosickým křížkem je však vybudován sjezd ze silnice k Labi, kde snad mohl být kdysi přívoz pro potahy.

Jdeme-li po pravém břehu Labe (nyní starého), přijdeme k nové vodárně, která až do nedávna sloužila k čerpání vody pro kotelnu Semtína, a to od první světové války. Aby bylo dost vody, byl několik metrů před vodárnou zřízen jez z ocelových travers. Toto zařízení, které sloužilo k vzedmutí hladiny, bylo v provozu rovněž do roku 1936. Vepsalo se však v paměť spoluobčanů tím, že zde utonul jejich spolužák Blažek asi v roce 1935. Byl to jedináček a tak jeho smrt způsobila mnoho žalu. Jeho tělo bylo nalezeno až po několika týdnech.

A to se již dostáváme k poslednímu převozu, několik set metrů před srnojedskými zdymadly. Říkalo se mu na Blatníku a vlastnil jej rod Voženílků, který si převozníky najímal. Před první světovou válkou sloužil pro přepravu potahů a lidí na pole, ocitnuvšími se na druhém břehu po regulaci řeky. Konjunktura tohoto přívozu však nastala také po zavedení výroby v Semtíně, kam jezdili lidé nejen ze Srnojed, Lánů a Opočinku, ale i zdaleka vzdálenějších míst. Na levém břehu byla budka pro převozníka a na pravém tři stavení, chalupy Voženílkovy, kde se narodila moje babička.

Rozšířením chemické továrny zanikly obce Lhota Blatníkovská, část Rybitví, ale i převoz. Jen staré ořechy, jabloně a polozasypaná studna spolu s nájezdem říkají, kde tato pro nás dnes poetická místa byla. Za mého mládí však již prámy pro převoz potahů nebyly, neboť pole zakoupili jiní sedláci, ale o tom by byl již další článek.

Vraťme se ale ještě k přívozu nejmladšímu, který byl zřízen obcí Rosice n. L. v roce 1932, před železničním mostem u staré vodárny. Stará vodárna sloužila pro Fantovku, nyní Paramo. Přívoz sloužil hlavně lidem, jezdícím do zaměstnání v Pardubicích. Do té doby chodili lidé po železničním mostě, kde jim hrozilo nebezpečí nejen od projíždějících vlaků, ale také od četníků.

Na rosickém břehu stávala dřevěná budka asi 2 x 2 m velká, sloužící především převozníkovi. Z jednoho břehu na druhý bylo nataženo silné ocelové lano, napínané vrátkem. Po kamenných schodech se přicházelo na dřevěný mostek, u kterého kotvila loď cca 2,5 m široká a kolem 7 m dlouhá. Podél delších stran byly lavičky, bez opěradel, neboť ta by vadila silnému řetězu, který se zavěšoval do háků na bocích blíže přídi lodi. Řetěz visel na těžké kladce jezdící po lanu a byl zavěšován vždy na ten hák k přídi, kam měla loď plout. Proud vody tak pomáhal převozníkovi v jeho ručkování po laně. Toto dnes vypadá jako idylka, ale bohužel to byla práce těžká, a to i za každého počasí. Vždy jsem obdivoval ošlehané tváře převozníků a nezáviděl jim jejich obolus, který činil za našeho mládí 30 haléřů za osobu a 50 haléřů s kolem. Týdenní předplatné činilo 2,50 Kčs.

Prvním převozníkem na tomto převoze byl od roku 1932 pan Rudolf Bažant. Tuto práci konal poctivě až do léta roku 1942, kdy byl jako vášnivý fanda na fotbalovém hřišti stižen mrtvicí a již se neprobudil. Jeho poctivou práci zhodnotily i mnohé tehdejší noviny. Všimly si i jeho lásky k přírodě. Staral se a hájil rodinky kačen v blízkosti jeho převozu. Přívoz byl v provozu celý rok, jen když Labe zamrzlo a ledy se již nedaly rozbít, nebo když se po jarním tání voda rozlila a zaplavila celé území od Pardubic, k Trnové, k Rosicům, Svítkovu a dále. To pak nezbývalo než jet vlakem, nebo na jediný Labský most, byl mezi Cihelnou a Labskou ulicí.

Za zmínku stojí i přiložená fotografie měděné leptané tabulky, kdysi umístěné na boku lodi s jménem a bydlištěm převozníka. Tuto tabulku našel v písku při bagrování Labe Zdeněk Mandlík. Tabulka je v držení pana Josefa Bažanta v Rosicích, který poskytl mnohé cenné informace a články.

Po smrti pana Bažanta vodila loď z jednoho břehu na druhý jeho dcera Míla. K podzimu však obec dala na převoz pana Josefa Jelínka. Když byl časem nemocen, střídal ho pan Josef Bendák. Funkce tohoto přívozu zanikla otevřením mostu mezi nádražím ČD a Polabinami asi v roce 1954.

Vzpomínám na písničku - kuplet, který v té době zpíval a hrával můj tatínek:

„U starý vodárny, co krákají vrány,

bude tam převozník, bude tam převozník

na tom našem Labi.

Teď už nás četníci nenačapaj, jako když

pavouci mouchy lapaj.

Klidně si sedneme, do loďky dřevěné

a budeme si zpívat Havaj...Bajo“

Ten větrem, deštěm a mrazem ošlehaný chlap v dlouhém gumovém kabátě a s velkým gumovým kloboukem na hlavě, s tvrdými koženými rukavicemi, vodící po ocelovém laně loď bezpečně z jedné na druhou stranu řeky, si náš článek rozhodně zaslouží...


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem