Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

V dubnu před 150 lety vyšly první pardubické noviny

obrázek k článku Na podzim roku 1843 přišel do Pardubic jako fysicus čili městský úřední lékař mladý nadšený vlastenec MUDr. Josef Bojislav Pichl (1813 - 1888). Tehdejší provincionální město s necelými čtyřmi tisíci obyvateli včetně vojska (převážně jezdeckého, které zde bylo již desítky let domovem) mu dávalo víc než dost příležitostí k jeho buditelským aktivitám, hlavně k probuzení českého společenského života. Jeho přičiněním se např. v roce 1845 hrálo v Pardubicích první české divadelní představení (Štěpánkovy ?Berounské koláče? v provedení Suvarovy divadelní společnosti), jeho zásluhou tu koncertoval houslista evropského formátu Ferdinand Laub a když na podzim 1847 byla v Pardubicích sloužena zádušní mše za zemřelého Čecha par excellance Josefa Jungmanna, bylo Pichlovým dílem, že při ní bylo provedeno Mozartovo Rekviem a že v jednom jeho partu slyšeli Pardubáci slavného českého pěvce té doby Karla Strakatého. Při všech těchto a dalších Pichlových aktivitách mu byla oporou a nadšenou spolupracovnicí jeho žena, básnířka Marie Čacká.1)

Po pražské březnové revoluci roku 18482)Pichl vycítil, že nastala vhodná doba, aby i Pardubice, město, jehož smetánka vesele německy švandrčila s rakouskými a maďarskými oficíry a pro české obrozenecké úsilí měla jen úsměšky, mělo po vzoru jiných měst svůj vlastní český politický list. Od myšlenky k činu neměl Pichl nikdy daleko. Ani v tomto případě - dohovořil se se svým přítelem, královéhradeckým knihtiskařem Janem Hostivítem Pospíšilem3), a počátkem dubna 1848 přivezl do Pardubic noviny, které nazval „Pardubický Hlasatel svobody a lidu práva“. Z dnešního hlediska to byly noviny prostinké - měly osm švabachem tištěných stran osmerkového formátu4) a obsahově byly rozděleny do dvou částí. První tvořil obšírný úvod, v kterém Pichl popsal zbědovaný stav českého společenského, kulturního a politického života a zdůraznil význam vyhlášené konstituce5), která mj. umožnila i vydání Hlasatele. Druhou část, nazvanou „Zrnka“, tvořilo osm krátkých, stručně okomentovaných novinových zpráviček. V poslední z nich Pichl uvedl, že Hlasatel bude vycházet (dle možnosti) každý pátek, výtisk za 3 krejcary. Zůstalo však jen u toho prvního čísla. Důvodem bylo právě jedno ze Zrnek Hlasatele, paradoxně to nejkratší („Někdo u nás pověsil před několika dny konstituční kokardu psu na ocas. Suďte sami!“)

Co se stalo? Po vyhlášení konstituce zachvátila Čechy vlastenecká euforie. Mnozí ji prezentovali tím, že si na klopy oděvů či na pokrývku hlavy připevňovali konstituční kokardy6). Němčící část obyvatelstva se „fangličkování Čecháčků“ vysmívala a v Pardubicích došlo k tomu, že syn purkmistra Benešovského (purkmistr, aby vyjádřil svou náklonost k němčící městské smetánce, podepisoval se Beneschowsky), známý místní zhýralec, ochlasta a rváč, připevnil kokardu na ocas svému psu a pro veřejný posměch se s ním producíroval po městě. Když se dozvěděl, že Pichl si jej za to vzal v Hlasateli na mušku, nepříčetně se v opilosti rozlítil a s nabitou ručnicí ohrožoval Pichla na životě a ten jentaktak uprchl se zdravou kůží z města. Natrvalo. Zakrátko za ním odešla z Pardubic i Marie Čacká. Tak skončilo Pichlovo vlastenecké působení v Pardubicích a tak skončily i první pardubické noviny.

Pichlův Hlasatel vyšel v malém nákladu a byl tehdy hned rozebrán, takže již po krátkém čase byl vzácným tiskem a dokumentem revolučního roku 1848. Z toho důvodu Městské vlastivědné muzeum v Pardubicích vydalo Hlasatele v roce 1948, v roce stého výročí revolučního roku minulého století, v pardubické knihtiskárně V. Vokolka jako pamětní tisk v původním znění v latince s gramatickými úpravami na několika místech.

Protože i tento otisk Hlasatele je již dnes těžko dosažitelný a protože si v letošním roce připomínáme 150. výročí původního vydání prvních pardubických novin, domnívám se, že čtenáři Zpráv jistě uvítají možnost seznámit se s textem prvního (a současně jediného) čísla „Pardubického Hlasatele svobody a lidu práva“. Text jsem gramaticky neupravoval, pouze jsem jej ze švabachem tištěného originálu, uloženého v trezoru v Národní knihovně České republiky v Praze7), transkriboval do latinky.

 

Titulní strana 

Úvod.

Upřímné a pravé slovo v čas bylo, milí krajané, velmi často k velikému prospěchu jak celého obecenstva tak i každého člověka zvlášť. Ale, bohužel! posud zřídka kdy u nás bylo možná upřímně, veřejně hlas svůj pronésti, ačkoli často, přečasto srdce cítilo, že by k tomu čas byl.

Předešlá, nešťastné paměti vláda8), ta zchytralá, nelítostná macecha lidu sobě svěřeného, byla dobře přesvědčena, jak velikou moc má jediné takové svobodné slovo, a proto přede vším se svými pochopy k tomu hleděla, aby usta, jenžby upřimně promluviti se opovážiti mohla, všemi prostředky zavázala. Tisíce placených ničemníků stíhali každé hnutí jazyka, od Boha darem řeči nadaného a každá šlechetnější myšlénka, každý vyšší cit musel bázní před jistou pokutou již v prsou se udusiti, aneb celý zmrzačený na jevo vyjíti.

Od nejnižšího drába až k nejvyššímu ministru sáhalo to pásmo našich mrzkých, našimi penězy placených a živených, vyzvědačů, donášečů a zrádců. Dán jest nám jazyk, ale my nesměli mluviti, aneb - mluviti právě na opak, než svatá pravda kázala. K hanebnému lhářství byl takto snižován veliký dar Boží na člověku, totiž: řeč jeho; ano (konec strany v originále) často bylo i zločinem před tváří těch tyranů důstojnosti lidské lež nemluviti a hlasitě nechváliti věci, které v pravdě jenom všeobecné hany by byly zasluhovaly. Ptejte se na to spisovatelů a přiznají se Vám, jak mnohými lžemi Vás museli krmiti, ač se cit jejich zpouzel a srdce jim krvácelo. A mnozí z nich jak těžce museli utrpěti, pakli upřimnému citu svému volný průchod dali; stali se pravými mučedníky pravdy svaté! Byly to časy, železné časy pro člověka, to svobodné stvoření Boží!!-

Tak se vedlo nám všem, jak daleko bič toho muže s kamenným srdcem zasáhal; a což my Čechové?? Pamatujete se ještě, bratři! na to slovo? Ozve se v srdci Vašem a zahřeje žíly Vaše, když je slyšíte?! - Nebyloby divu, kdyby z Vaší paměti již docela bylo vypadlo. Vždyť již ono samo, to pouhé, nevinné slovo Čech bylo onomu nespravedlivému cizinci v ošklivosti. A cožť div! On dobře věděl, co ono někdy znamenalo a děsil se, aby opět k slávy plnému významu svému nepřišlo. Bídných, lživých knih dalo se od vlády natisknouti a ve školách celé říše je uvedli, aby prý se z nich mládež historii a zeměpisu učila; a jak jest tam národ náš hanoben a slavné jméno naše u spojených s námi druhých národů v posměch a potupu uváděn?! - Ba i naše vlastní děti museli si je za drahý peníz kupovat, nebo ještě na ně štemplů natloukli, jen aby toto své falešné proroctví více speněžili; těmto lžím se musela mládež naše učiti a za svatou pravdu je pokládati. A nebylo tudy divno, že mnohý ryze Český jinoch, nemaje buď prostředků aneb příležitostí lépe se poučiti, nad Českým rodem svým se zastyděl, navždy odrodil a národu svému odcizil. Mnohý takový smu-(konec strany v originále)tný příklad máme zláště při našich slavných úřadech, v našich městech a městečkách! Jak to dále s našimi úřady a v našich školách vypadalo, požalujeme si - dá-li Bůh - později.

Však hle! jakoby milostivý Bůh na bídný stav ten lidu svého déle se dívat nemohl, vyvolil přede všemi milou Prahu naši a mocným slovem „efeta“ rozvázal divotvorně ústa její. I promluvili Pražané jménem celého národa Českého9)slovo mocné, slovo svobodné a slyš! zatřáslo to silně hradbami, jež bylo šibalství mezi dobrého Krále a věrný lid Jeho vystavilo. Zbořily se mrzké tyto ohrady a národ Český mohl vstoupit před Krále svého a svobodné slovo k Němu promluvit. A ono se srdci dobrého Krále tak zalíbilo, že je věrným národům svým navždy povolil a zaručil.

Svoboda řeči a svoboda tisku jest první a hlavní základ udělené nám konstituce! A proto i nám je volno daru toho užíti a činíme to tuto v skromné jenom míře, ale s přísnou svědomitostí. Tak povstaly tyto lístky naše. Nazvali jsme je Hlasatelem, aby bezohledně a vždy jen pravdu a právo hlásaly, k národu svému upřímně se hlásily a co k jeho jest potřebám, neohroženě ohlašovaly.

Budeme kolkolem hleděti, všeobecnému prospěchu a ušlechtění co nejvíce napomáhati, vespolek veřejně se raditi a poučovati, co nás kde hněte a bolí hojiti, práva svá pevně hájiti a křivdy všeliké a nepravosti slovem přímým stíhati a přísně kárati. Všecka osobnost ale také všecka strannost bude z listů našich vyloučena a za vše, co povíme, budeme směle státi a odpovídati. Potajmé úštipky a pomluvy, bez nichž posud nikde ještě nebylo, budeme, jak se na muže sluší, mlčením (konec strany v originále) a nevšímáním si jich, dostatečně trestati; proti veřejným urážkám bude nám dobré svědomí pravdy a upřímného smýšlení a naše konstituce pevnou a stálou obranou.

Láska k Vlasti a Králi; Svornost a veřejný pořádek bude povždy heslem našim!!!

V Pardubicích...1848                  Dr. B. Pichl (konec strany v originále)


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem