Seskoky padákem na leteckém dnu VAP

Program byl opravdu bohatý. Od hvězdicového letu přes 1. ročník Memorialu ing. Jana Kašpara a soutěž v akrobacii až třeba po vyhlídkové lety s obecenstvem. Velké pozornosti se také těšily seskoky padákem. A ty mohli návštěvníci vidět hned dva. V odpoledních hodinách předváděl známý německý pilot hrabě Tassilo Schaumburg tři vzlety „uváděje v údiv přítomné návštěvníky ukázkami svého velkého umění, a nejobtížnějšími výkony letecké akrobacie“. (Letectví, 1931, č. 9, s. 322). Při druhém letu s sebou vzal na palubu svého sportovního dolnoplošníku BFW M-23b (konstruktér Willy Messerschmitt) dalšího německého letce Conrada. Ten „při obráceném letu provedl seskok padákem, který se okamžitě rozevřel a pilot přistál v bezprostřední blízkosti před hangarem a skupinou přítomných hodnostářů, kterým byl představen. Pan ministerský předseda oběma letcům k velkému výkonu blahopřál“ (tamtéž).

Dalšího leteckého dne VAP roku 1932 se účastnil už jen Conrad, který vzlétl na montgolfiéře, předváděje přitom akrobacie na podvěšené hrazdě. Výstup pak zakončil opět seskokem s padákem. Hrabě Schaumburg se bohužel dalšího ročníku nedožil, zahynul při leteckém neštěstí 16. května 1932. Jeho pohřbu v Hořovicích se účastnili i zástupci VAP - J. Lonek a dr. Dvořáková.

Vraťme se však ještě do září 1931. Celý letecký den byl zakončen dalším seskokem padákem. „...již za úplného šera nastal odvážný skupinový seskok místních pilotů K. Levého a Jar. Lonka, členů a učitelů Východočeského aeroklubu. Oba piloti byli opatřeni padáky naší armády zn. PAK a vznesli se do výše přes 800 metrů. Letadla v úplném již soumraku ocitla se v temných mracích a obecenstvo se zatajeným dechem očekávalo seskok odvážných letců. Z letadel blízko sebe letících vyskočili oba letci a v několika okamžicích pod temnými mraky rozvinuly se bělostné padáky a oba letci za potlesku nesčetných davů a za přihlížení minist. předsedy Udržala snášeli se s výšky dolů.“ (Východočeský republikán, 1931, č. 38, s. 5).

Původně se mělo jednat o skupinový seskok tří členů VAP. Tím třetím měl být pilot Petr. V důsledku technické závady letounu však k tomu nedošlo. Nejednalo se samozřejmě o první seskok letců, ten předvedli již ve čtvrtek 10. září (z výšky 800 m), další pak v sobotu dvanáctého. Co se týká výšky dosažené na leteckém dnu, většina dobového tisku uvádí v souhlase s Východočeským republikánem 800 metrů, pouze Letec píše o 2000 m.

Ve Východočeském republikánu popsali také letci K. Levý a Petr své dojmy ze seskoku: „Pilot Levý prohlásil, že při prvním seskoku, když se koukl dolů, zdálo se mu to hodně divné. Pilot Lonek však na něho energicky křikl: Už skoč! a tu Levý dále neuvažoval a pustil se do světového prostoru. Na nic nemyslil, o ničem neuvažoval. Najednou ucítil silné trhnutí. Zvedne hlavu vzhůru a uviděl nad sebou rozevřený padák. Nyní měl velice krásný pocit. Ve vzduchu se to prý velice příjemně houpá, takže se ani nechce dolů. Pilot Levý prohlásil, že nikdy padák nezkoušel, prostě si jej připjal a dle předpisů s ním zacházel. Pilot Petr nám sděluje, že při seskoku měl zvláštní pocit provázený tlakem vzduchu, který však rychle ustal. V několika okamžicích to „pláclo“ a zmocnil se jej božský klid. Potom se již s příjemným houpáním snášel k zemi. Oba piloti jsou odhodláni skákati dále a k nim přibudou patrně další „skokani“. (Východočeský republikán, tamtéž).

Z uvedeného je vidět, že seskok byl hojně komentován v tisku a stal se také příležitostí k úvahám o významu padáku v našem letectví. (např. článek Význam padáků v našem letectví, Východočeský republikán, 1931, č. 38, s. 4)

Mgr. Petr Boček , Dvorská 963, 563 01 Lanškroun

Prameny a literatura:

1) Letec, 1931, č. 9.

2) Letectví, 1929, č. 10.

3) Letectví, 1931, č. 9.

4) Letectví, 1932, č. 5, 9.

5) Východočeský republikán, 1931, č. 38, 39.

6) Pozůstalost J. Lonka.