NUCENĚ NASAZENÍ ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY V NĚMECKU Z PARDUBICKÉHO OKRESU A OSUDY NĚKTERÝCH Z NICH

Do archivních fondů Státního okresního archivu v Pardubicích byly na konci roku 1998 začleněny tři tzv. knihy Úřadu práce v Pardubicích, které se z dob 2. sv. války dochovaly a které umožňují získat jistý obraz o „nasazování“ českých, tehdy v naprosté většině mladých lidí - mužů a žen - na práce do nacistického Německa a na území, které Německo dočasně vojensky obsadilo. Přesněji řečeno: jde o jmenné (abecední) seznamy těchto českých mladých lidí, které patrně sestavoval některý z úředníků pracovního úřadu v Pardubicích, v jehož čele stál Němec Heiland.2)První kniha obsahuje jmenné seznamy deportovaných na nucené práce v r. 1942. První vlaková souprava vyjela z Pardubic 7. ledna a poslední 19. prosince 1942. Druhá kniha obsahuje obdobně seznam nuceně nasazených v r. 1943 a částečně i v r. 1944 a kniha třetí seznamy z r. 1944 a zčásti i z r. 1945. - Zápisy v knihách jsou psány rukou v němčině. Jmenné seznamy jsou členěny do „kolonek“ takto: zcela nalevo je uvedeno příjmení a rodné jméno na nucené práce nasazeného, přičemž jméno je uváděno v německé podobě (na př. Georg místo Jiří, Ladislaus místo Ladislav, Sidonius místo Zdeněk, atp.) Dále vpravo je uvedena kolonka s datem narození (den, měsíc a rok), následující rubrika s udáním místa narození, ale jde spíše o bydliště, dále kolonka o výměru pracovně nasazeného, příp. vlakové soupravy a konečně kolonka s datem o vypravení vlaku z Pardubic. Jména měst a obcí, kde nasazení bydleli, jsou uváděna rovněž v německém znění (Pardubitz, Alt Jesentschan, Pschelautsch).

První kniha, jakož i další dvě obsahují uvedené jmenovité seznamy nuceně nasazených pocházejících z jižní části Východočeského kraje, z tvz. pardubického oberlandrátu, do kterého patřily tehdejší okresy Pardubice (s expoziturou v Přelouči), Chrudim, Chotěboř, Vysoké Mýto, Ústí nad O., Litomyšl a Polička.

Ve druhé a třetí knize najdeme navíc údaj o tom, kam vlaková souprava směřovala. Nejvíce mladých českých lidí bylo nasazeno tehdy do Bavorska, Horního Saska - Anhaltska, do Brandeburska (sem patřil i Berlín), do Dolního Saska a do Dolního Rakouska (Vídeň). Obyčejně jde o označení na př. LLA Oberchlesien, při čemž zkratka LLA značí Landesarbeitsamt, tj. zemský pracovní úřad.

Životní osudy všech nuceně nasazených byly vždy smutné, některé z nich přímo tragické. Pro historii o nuceně nasazených na práci do Německa z pardubického okresu uveďme ty osudy tragické, které se týkají jejich úmrtí v době války.

Při náletech (bombardování) anglických a amerických leteckých sil v letech 2. světové války na německá města a zařízení německého zbrojního průmyslu zahynulo z našeho okresu několik lidí.3) Ve dnech 3. a 4. dubna 1945 došlo k náletu na město Nordhausen, při kterém zahynulo na osm tisíc Němců spolu s občany cizí státní příslušnosti. Z pardubického okresu šlo o Karla Horáka, nar. 1921 v Pardubicích - Svítkově a Oldřicha Kašpara, který pocházel z Ohrazenic.4)

Při bombardování středoněmeckého města Köthen 16. 8. 1944 byl zabit syn zemědělce ze St. Čivic Václav Zach.5) Tragický je také osud Jaroslava Karbana, nar. 22. 7. 1924 v Mělníku, který svá léta dětství a dospívání prožil v Pardubicích. Byl absolventem pardubické obchodní akademie, na práce do oblasti Dolního Saska (město Braunschweig) nasazen 9. 2. 1942. V r. 1944 se s několika svými kamarády pokusil z pracovního nasazení utéci, byl však chycen a poslán na odklízení trosek po náletech v Berlíně. Zde koncem r. 1944 nebo poč. r. 1945 byl při náletu amerických sil těžce raněn a zemřel v některé z berlínských nemocnic. Přesné datum jeho úmrtí se nepodařilo zjistit.6)

Při koupáni v řece Sprévě a v jezerech u Berlína utonuli Miloslav Culek z Platenic, nar. 1924 a Vladimír Klekr z Rosic n. L., nar. také 1924 a pracovně nasazený 30. 6. 1943. Data jejich úmrtí se zatím nepodařilo zjistit.7)

Libor Pleskot, nar. 30. 3. 1921 v Přelouči, byl absolventem pardubického gymnázia z r. 1940. Pracovně nasazen do Německa byl 22. 7. 1942. Při práci v Berlíně těžce onemocněl, nemocný vrácen domů v únoru 1944 a na následky nemoci zemřel v květnu 1944. Nepodařilo se také dosud zjistit přesné datum úmrtí Karla Trnky, nar. 3. 10. 1921 v Jičíně, rovněž absolventa pardubického gymnázia z r. 1941.8)Zbývá také zjistit přesné datum úmrtí a jiné životopisné údaje V. Kindla z Újezdu u Sezemic a J. Linharta z Trnávky u Řečan n. L., kteří zahynuli v Německu v r. 1944.9)

Pokud považujeme zápisy v knihách bývalého pracovního úřadu v Pardubicích z let 1942 - 1945 za seriózně vedené a tím způsobem za hodnověrný pramen, pak docházíme k závěru, že v roce 1942 bylo na nucené práce do nacistického Německa vypraveno z jižní části Východočeského kraje přes 7.160 českých lidí a v letech 1943 a 1944 (vč. počátku roku 1945) více než dalších 5.600 občanů. Celkem tedy transportováno z uvedených okresů jižní části Východočeského kraje na 12.900 „totálně“ nasazených českých lidí. Opakuji, že jde o nuceně nasazované od 1. 1. 1942; údaje o totálním nasazení před 1. 1. 1942 zápisy knih neobsahují. Z těch, kdo byli v letech 1942 - 1945 totálně nasazováni na práci do nacistického Německa a pocházeli z okresu Pardubice, kteří se pak po skončení nuceného nasazení nebo v květnu 1945 vrátili domů a zde pak pracovali, žije dnes v pardubickém okrese jen několik desítek. Patří k nim např. Rudolf Balachoncev, Jiřina Vaňková, Božena Hájková (všichni z Pardubic) nebo Anna Štěpinová z Trnávky u Řečan n. L. či Miroslav Barva z Horního Jelení.

Poznámky:

1) Vyplývá to ze závěrů konference Národní rady SNN, konané v Havlíčkově Brodě ve dnech 28. a 29. listopadu 1998, které se autor tohoto článku zúčastnil (Viz příloha - red. ZKPP)

2) Knihy jsou uloženy ve fondech SOkA Pardubice v krabici pod přírůstkovým číslem 123/98.

3) V literatuře je uváděno, že na práce do nacistického Německa v letech druhé světové války bylo z českých zemí deportováno na 600 tisíc českých lidí a že kolem pěti tisíc jich tam zahynulo. Srv. také práci Komu sluší omluva (Dokumenty, fakta, svědectví). Praha 1992.

4) Josef Kučera, pocházející z Pardubic - Popkovic, žijící v Hradci Králové, sám nuceně nasazený do Německa 21. 11. 1942, uveřejnil v Pardubických novinách 2. 4. 1993 krátkou vzpomínku na své kamarády K. Horáka a O. Kašpara. Jejich úmrtí je věnovaná také jeho báseň Hroby v dáli.

5) Pardubické noviny ze 7. 5. 1994. Báseň Vzpomínka na přítele (V. Zacha) a krátká informace v podobě posmrtné vzpomínky rovněž od J. Kučery.

6) Podle svědectví od příbuzných Jar. Karbana, kteří žijí v Pardubicích v Labské ul. a podle dobových dokumentů.

7) Zjištěno na základě svědectví a vzpomínek Anny Štěpinové, roz. Homolkové z Trnávky u Řečan n. L. Nuceně nasazena na práce do Basdorfu u Berlína 7. 2. 1944.

8) Viz seznam maturantů pardubického gymnázia z r. 1940 a 1941, uveřejněný v práci Šedesát let gymnázia Pardubice, vyd. z r. 1970, str. 74 a 76. Jména L. Pleskota a K. Trnky jsou uvedena také v první knize - seznamu nuceně nasazených v r. 1942, písmena P a T.

9) Okresní organizace SNN v Pardubicích má t.č. ve své evidenci 272 nuceně nasazených českých lidí za 2. sv. války v Německu, při čemž těchto „totálně“ nasazených žije na našem okrese více.

PaedDr. František Dosoudil, předs. OO SNN Pardubice

Příloha:

Shoda na odškodnění obětí nucených prací

Finance (Rychlé vyřešení otázky je v zájmu postižených především vzhledem k jejich věku)

Bonn - Německá vláda a zástupci dvanácti velkých německých koncernů a bank 16. 2. v Bonnu vyhlásili společnou „Nadační iniciativu podniků: Připomínka, odpovědnost a budoucnost“, která má zajistit „rychlou, nebyrokratickou a spravedlivou pomoc“ obětem „nucených prací a dalším skupinám poškozeným nacismem“. Společné komuniké vydané po včerejší schůzce v kancelářském úřadu výslovně zmiňuje i české oběti tzv. totálního nasazení.

Komuniké potvrzuje, že zamýšlená iniciativa má mít dvě části - humanitární fond na pomoc postiženým a nadaci zaměřenou na projekty budoucnosti; měla by „pokud možno“ začít fungovat již k 1. září tohoto roku a pomoc má být poskytnuta postiženým nezávisle na jejich náboženském vyznání a národnosti. Vyzývá další německé podniky, aby se k ní připojily.

Vláda a podniky vyjadřují dále odhodlání jednat se společnými nadacemi, které byly v uplynulých letech vytvořeny v zemích střední a východní Evropy, mezi nimi i s českoněmeckým Fondem budoucnosti. Potvrzují tak, že předpokládají realizovat případné vyplácení pomoci právě prostřednictvím těchto institucí.

Kancléř Gerhard Schröder na tiskové konferenci po schůzce opakovaně zdůraznil, že cílem této iniciativy je vedle naplnění „morální odpovědnost německých podniků vůči obětem nucených prací, arizace a dalšího bezpráví z doby nacistického panství“ také chránit německý průmysl a ekonomiku vůbec před důsledky žalob, zejména ze strany USA, a zabránit tak „kampaním proti pověsti naší země a poškození jejího hospodářství“. Proto budou prostředky z chystaného fondu vypláceny jen tehdy, když bude mezistátními dohodami zajištěno, že postižené osoby nebudou své nároky uplatňovat přímo vůči fondu, a že podniky tak budou „definitivně osvobozeny od dalších nároků“, řekl Schröder.

Podle jeho slov dosavadní jednání vládních činitelů se zástupci států, jichž se to týká, vytvořilo dobré předpoklady pro brzké uzavření takovýchto mezistátních ujednání a vlády USA a Izraele iniciativu uvítaly. Předpokladem mezistátních úmluv jsou pak příslušné dohody ostatních vlád s organizacemi postižených ve svých zemích, dodal Schröder. Německá strana vychází z toho, že rychlé vyřešení této otázky je především v zájmu postižených, kterým se vzhledem k jejich věku nabízí možnost získat pomoc ještě v letošním roce, zatímco cesta soudních žalob by mohla trvat řadu let. Podle dřívějších informací tisku by oprávněné osoby měly dostat za nucené práce odškodnění v rozsahu zhruba 10.000 marek, postižení ve střední a východní Evropě však zřejmě podstatně méně. Týdeník Der Spiegel dokonce uvedl, že to bude „nanejvýš čtvrtina“ částky určené pro oběti na Západě.