Z mé kroniky - 3. část

Jednou jsem šla kolmo přes Václavské náměstí a aniž bych něco tušila, dostala jsem se mezi hradbu lidí. Divila jsem se trochu, že je mimo chodník takový dav, ale šla důvěřivě stále dál a najednou jsem byla uprostřed a nemohla postoupit dále. Byl to totiž dav, který demonstroval. Z různých křiků jsem pochopila, že se demonstruje proti německým filmům. Chtěla jsem se dostat k chodníku, ale marně. Hradba lidí stále rostla a já byla mezitím jako zajatá. Moje obava vzrostla, když jsem viděla, že proti davu od muzea jede na koních policie a pendreky buší do davu. Padla na mě hrůza. Snažila jsem se ze všech sil tu lidskou zeď prolomit, ale marně. A policie na koních se stále více blížila. Zjistila jsem tehdy, že člověk ve vážném nebezpečí přestává být člověkem. Zcela surově jsem se drala směrem k chodníku, na nikoho jsem nedbala a skutečně se mi podařilo se dostat z toho sevření ven. Dav prořídl, přeběhla jsem chodník a otevřela dveře nějakého průjezdu, který byl prázdný. Byla jsem úplně vysílená a musela se opřít o zeď chodby, abych neupadla. Když hluk utichl a byl slyšet jen zvuk normálního provozu a cinkot elektrik, otevřela jsem dveře a vyšla ven. Na Václavském náměstí byl klid, dav se rozešel a ulice měly vzhled všedního dne.

Na Václavském náměstí bylo rozbito několik výkladů, byly to obchody, které patřily židům. Manifestace proti německým filmům se změnila v manifestaci protižidovskou.