Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
ZEMŘEL VOJTĚCH Z PERNŠTEJNA NA TBC KŮŽE?
Nedávno si povšiml můj mladý přítel, student historie a archivnictví na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně Zdeněk Kubík z Bystřice nad Pernštejnem zajímavé zprávy v Archívu bratrském z roku 1534 o smrti nejvyššího hofmistra království Českého Vojtěcha z Pernštejna a na Pardubicích: ?Léta Páně 1534. Umřel B. Michal Wegs, Němec, z Nisy rodem v Lanškrouně, mnich byl prvé a kněz římský, potom knězem u bratří, byl člověk tvrdý, počal byl zase proti bratřím povstávati a s kněžími se přízniti. Potom pan Vojtěch z Pernštejna nakrmil ho vlkem, i s knězem oba umřeli.? (Cituji podle J. Fiedlera, Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder, Wien 1863, s.227). Termín ?vlk? (lat. lupus) označoval ve staročeštině vřed či kožní nemoc. Nahlédneme-li do odborných lékařských příruček, zjistíme, že latinského slova ?lupus? se užívá ve spojení s dalšími určujícími výrazy. Tak např. lupus erythemastosus systemicus je onemocnění bez známé příčiny řadící se dnes mezi kolagenózy a fotodermatózy. Za pozornost však stojí Tuberculosis cutis luposa či t. zv. lupus vulgaris, nejčastější forma kožní TBC. Má podobu žlutohnědých skvrnek (lupomů), v podstatě shluklých tuberkulózních uzlíků, nebo šupinek, hrbolů vystupujících nad kůži, v horším případě vředů a bradavic.U typu lupus vorax či mutelans může dojít k destrukci kůže, ztrátě článků prstů, boltců či části nosu. TBC kůže postihuje skoro výhradně nemocné, kteří prodělali či prodělávají TBC vnitřních orgánů. Šíří se rozsevem mykobakterií, velmi vzácně zevní infekcí. Může se jevit v obličeji, na tvářích, na špičce nosu či u vchodu nosního. Nemoc má chronický průběh. Začíná obvykle v mládí a trvá neléčena celý život.
V dřívějších letech nebývala prognóza příliš příznivá, poněvadž se většinou podařilo zhojit jen zcela čerstvé případy. Zanedbaná a rozsáhlá onemocnění vzdorovala léčbě dlouhá léta. Dnes se používá úspěšně k léčbě antituberkulotik (INH) či ozařování. T. zv. Chappyho metodou z roku 1943 spočívající ve vysokých dávkách vitamínu D2 trvá doba léčení 1 rok i déle. (Viz vysokoškolská učebnice Dermatovenerologie prof. J. Obrtela a kol., vyd. SZN 1965). Je zajímavou skutečností, že i synovec pardubického Vojtěcha, též jménem Vojtěch (zemřel r. 1561 ve věku 29 let) si v korespondenci svým bratřím stěžoval na „prašivost“ a otoky rukou a prstů. Šlo tedy dokonce o genetickou dispozici? Nevíme... Kožní medicína si též kladla v rovině hypotéz otázky po dědičnost lupu vulgaris. Dnes se jeví jako nesporný fakt, že nemoc není přenosná ve smylu běžné infekce, jak to naznačovala dobová zpráva („nakrmil ho vlkem“ = nakazil ho). Stejná nemoc, styk pana Vojtěcha s M. Wegsem a úmrtí obou v témž roce 1534 sehrály zřejmě svou roli ve formulaci zprávy.
Nedílnou součástí generální rekonstrukce chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích měl být i antropologický průzkum ostatků v pernštejnské hrobce. Otázky, jež si znovu klademe nad smrtí Vojtěcha z Pernštejna, naznačují jednoznačně, že jeho neuskutečnění bylo velikou chybou. Historie si nemůže dovolit ignorovat poznatky věd jiných, měla by dokonce v rámci interdisciplinárních vztahů systematicky využívat možností, jež se před námi otevírají často jednou za generaci...
Za odborné konzultace děkuji upřímně paní MUDr. Adrieně Kokotkové a p. MUDr. Josefu Jiráskovi, členu KPP.
