K historii železničního pluku č. 1 v Pardubicích

Ve vojenském historickém archívu v Praze jsem měl možnost nahlédnout do kartonu (1), v němž byly rozkazy Železničního pluku z Pardubic, a to z let 1918 a 1919. Je pozoruhodné, jak vzpomínky pamětníka se odrážely i v písemnostech.

První dochovaný rozkaz č. 7 je ze dne 4. 12. 1918 a šlo o Železniční náhradní prapor, který působil v Lysé nad Labem. Jiný takto odborný útvar neexistoval. Velitelem tehdy byl setník Kašpar a podepsán je i praporčík Stojan Theodor.

Už od samého počátku se v rozkazech odráží tehdejší rozrušená doba. Důvěrně se píše, že důstojníci neplní ve vážné době povinnosti, ať jsou to příjezdy do zaměstnání, neznalosti a demagogie, kterou to vše zastírají, pohled na důstojnické povolání jako na zaměstnání vedlejší. Následují tresty za opilství a nezdravení. Jinde se to hemží zase pobobnými stesky na mužstvo.

V rozkazu velitelství železničního náhradního praporu č. 1 z 2. ledna 1919 v Lysé nad Labem je uvedeno mj., že následující den odjíždí v 11 vagónech útvar do Pardubic. Dá se říct, že to je asi první den působnosti útvaru v našem městě. Již v rozkazu č. 2 z 5. ledna 1919 se uvádějí Pardubice. V tomto rozkazu je poprvé zmínka o Korneuburgu (2), kam má odjet npor. Emil Moravec a tam se má hlásit u likvidační komise (npor. Steif). Jako velitel praporu je uveden npor. R. Králíček.

Jako filatelista vím, že v oné době už byly některé železniční setniny na Slovensku, kde byla po sabotážích a neochotě maďarských úřadů předávat železnici do českých rukou jejich účast potřebná. Není divu, že v rozkazu č. 4 (7. 1. 1919) je uvedeno, že číslo polní pošty Železniční stavební setniny č. 1 je 75 (3).

Jak je známo, prvním sídlem železničářů byly baráky vojenské nemocnice, které se říkalo „karanténa“ (v prostoru nynější čtvrti Dukla). V rozkazu č. 7 (10. 1. 1919) se uvádí mj. :“Všichni gážisti atd. náhradního praporu, kteří bydlí v barákách karanteny...“

V rozkazu z 1. února 1919 se dokonce uvádí situační nákres baráků, kterých je více než 20. Vedla sem i železniční vlečka. Vyplývá z toho, že zde byly stavební setniny č. 2 a 3, pak i štábní setnina č. 4, velitelství, technická kancelář, kaple, sklady, obuvnické a krejčovské dílny atd. Byla tu i telefonní ústředna. Dne 24. 1. 1919 (rozkaz č. 18) se uvádí, že „Zakazuji přísně všem nepovolaným vstup do telefónní ústředny. Kdosi tam připsal glosu: To kvůli Bertě!“(4).

Rozkazem č. 19. z 25. 1. 1919 se hovoří o přísaze Čs. republice, které bude následující den na velkém náměstí v Pardubicích, pak bude defilování. Posléze 28. 1. 1919 se konstatuje, že „včerejší vystoupení železničního pluku (fotografie provedla firma Deyl Pardubice) a slavnostní složení přísahy bylo co nejvzornější a ukázalo ovoce vážné práce všech příslušníků praporu, v praporu již nyní kotvící kázeň. Vyslovuji všemu mužstvu i důstojníkům tohoto praporu největší uznání“. Podepsaný velitel npor. R. Králíček už 31. 1. 1919 odcházel jako železniční referent k Zemskému vojenskému velitelství a přebírajícím funkci byl setník Kašpar.

Nejen materiál z Korneuburgu, ale i jinde se doplňoval. Dne 1. 2. dostal rozkaz praporčík Karel Kissich, aby jel pro lokomotivy do Košic. Zakrátko odjeli vojáci od 3. setniny do Korneuburgu na základě telegramu od Likvidační komise ve Vídni. Byla zima a mrzlo, takže byla nouze o topení. Tedy se otop hledal i kradl, takže v rozkazech se to pranýřuje a varují se pachatelé. Na základě rozkazu z MNO se chystala k odjezdu na Slovensko 2. stavební setnina a dopravní oddělení. Situace se tam začala komplikovat politicky i vojensky a tak velitel musel zakázat dovolenky. Ale nejen toto pardubické železniční vojsko, ale na Slovensku byla i legionářská I. železniční rota pod velením por. Dr. Ing. Zeleného a v rozkaze z 15. 2. se píše, že se nalézá v Nových Zámkách a má polní poštu č. 22.(5) Dopravní setnina č. 51 (npor. Ing. Josef Novotný) a železniční setnina 2 (npor. Ing. Vondruška) odjeli 18. 2. do Košic (cca 300 mužů). K provozování likvidačních prací do Vídně pak 22. 2. odjelo 100 mužů pomocné setniny z Čáslavi.

V rozkazu č. 56 z 25. 2. 1919 je uvedeno, že „Vojenský materiál, železniční likvidací nám přidělený, dochází již do Pardubic, kde má být deponován. Množství se odhaduje na 3000 vagónů. Rychle vyložit, uložit, protože prázdných vagónů je málo“. Atd.

Ale na druhé straně jsou připomínky, že někteří vojáci se vyhýbají vykládce. Nápravou byl pověřen npor. ing. Samec.

Rozkaz č. 58 z 27. 2. 1919 mj. připomíná citlivé dny mladé republiky. Tehdy se kolkovaly peníze, hranice byly uzavřené a byla mimořádná opatření, která zamezovala přelévání nekolkovaných rakouských bezcenných peněz k nám.

Rozkaz č. 73 ze 14. března 1919: „Z věstníků MNO část. 14, č. 304: Zřízení čs. železničního pluku. Zřizuje se v Pardubicích, velitelem jmenuji prozatímně plk. Ladislava Míška. Podléhá mu Čs. žel. prapor 1 Pardubice, velitel setník Karel Kašpar. Náhradní železn. prapor Pardubice, npor. Paleček. Správa vojenského železničního materiálu v Pardubicích (npor. Kubát). Veškeré stávající železniční formace jak na Slovensku, tak i v Korneuburgu a v zázemí jsou součástí železničního pluku, výjma železniční roty dr. Zeleného (italská legie). Č. j. 6387/5 5.III.1919, podepsán Václav Klofáč, ministr obrany.“

V dalších rozkazech jsou už údaje o odjezdech vojáků na Slovensko, kde pak tvořili posádky pancéřových vlaků (6. 4. 1919 des. Vašina Bedřich + 5 mužů do Nitry, kde se hlásí u pancéřového vlaku č. 2). Dne 8. 4. 1919 byla železniční setnina č. 2 v Čekanovicích u Košic (měla polní poštu č. 75), dne 17. 5. pak tatáž v Sáros-Patak (Šaryšský potok) - polní pošta č. 75. Jiný údaj hovoří o přesunu 2. železničního praporu z Trnavy do Pardubic dne 10. 6. 1919, jednalo se o 4 důstojníky a 242 mužů.

Tolik jen několik zajímavostí z rozkazů, většinou psaných rukou, až teprve od rozkazu č. 139 z 19. 5. 1919 psacím strojem. Jsou to záležitosti, které bezesporu k historii Pardubic patří, a proto tedy aspoň stručně o nich toto sdělení.

Poznámky:

1) Vojenský historický archiv Praha, karton 1077, Železniční pluk rozkazy 1918/19.

2) Korneuburg leží západně od Vídně na Dunaji. V sestavě Transportní brigády zde měl posádku jediný železniční pluk v monarchii. Vždy tam sloužilo dost Čechů.

3) Na Slovensku se hned od počátku roku 1919 organizovaly polní pošty čs. armády, které zajišťovaly styk vojáků s rodinami a naopak. Polní pošta č. 75 měla sídlo v Košicích.

4) V dalších rozkazech, kde jsou jmenováni civilní zaměstnanci, je jediná žena jménem Berta Adamcová.

5) Polní pošta č. 22 působila v Popradě a Spišské Nové Vsi.