HISTORIE LETIŠTĚ V PARDUBICÍCH od jeho vzniku do roku 1945

Mobilizace v září 1938 se pardubického letiště dotkla následujícím způsobem: letka č. 46 se pod vedením kapitána R. Orla přesunula na polní letiště u Přelouče. Ostatní letky stíhací perutě zůstaly na domovském letišti.4) Dále byla posílena protiletadlová obrana závodu Explosia v Semtíně, kde byly rozmístěny tři baterie protiletadlových děl, dvě světlometné čety a tři roty velkorážných protiletadlových kulometů.5)

Kolem poledne 15. března 1939 bylo pardubické letiště obsazeno pozemními sledy Luftwaffe. Na tomto místě je nutné uvést, že v případě, kdyby se naše armáda postavila na odpor, měly zde, i na jiných letištích, proběhnout překvapivé nálety letadel a dokonce i vzdušný výsadek výsadkářů Luftwaffe6).

Hned v prvních dnech po okupaci sem přilétly letouny nacistické Luftwaffe od stíhací jednotky III/JG-132, vyzbrojené stíhačkami Messerschmitt Bf-109. V září 1939 podnikaly tyto letouny z Pardubic bojové lety proti Polsku.7)

Po ukončení válečných operací se v prosinci 1939 na letišti v Pardubicích usídlil cvičný letecký pluk Sch/FAR 9, který zde ale setrval jen do srpna 1940, kdy byl změněn na leteckou školu FFS (A/B) 9 a přesunut do Grottkau. Útvar byl vybaven letouny Arado Ar-66, Bucker Bu-131, Focke-Wulf Fw-44, Heinkel He-51, Praga E-39 a Junkers W-33.

Další jednotka zde pak zahájila činnost až v září 1941.

Jednalo se opět o leteckou školu, a to FFS (A/B) 32, která zde setrvala do října 1943. V její výzbroji se nacházela pestrá směsice cvičných letadel od firem Arado, Bucker, Focke-Wulf, Gotha, Heinkel a Junkers. Mimo německých strojů škola využívala i kořistní francouzské Caudrony C-445 a československé Letovy Š-328 a Pragy E-39.8)

„Zpestřením“ jinak poklidné služby byla pro posádku letiště noc z 24. na 25. listopadu 1942. Tehdy nad územím Protektorátu operoval mohutný čtyřmotorový bombardér Handley-Page Halifax od 138. perutě R.A.F. Jeho hlavním úkolem bylo vysazení parašutistů skupiny Antimony. Aby odvedl pozornost od místa shozu, bombardoval letoun po půlnoci letiště v Pardubicích. V jeho posádce se nacházel i československý pilot Leo Anderle.9)

Po reorganizaci leteckých škol v roce 1943 byla škola v říjnu přeznačena na FFS (A) 32. Pod tímto označením pak v Pardubicích působila až do února 1944. Její letecký park zůstal nezměněn.10) Poslední jednotkou umístěnou v Pardubicích byla III./SG 151 pod vedením plukovníka Christa. V létě 1944 byla k SG 151 začleněna i doplňovací skupina I/SG 152. Úkolem těchto jednotek byl operační výcvik bitevních letců před nasazením na frontu. Z jejich instruktorů a nejzkušenějších žáků bylo sestaveno tzv. Einsatzkommando, které mělo zasahovat do obranných bojů nad Protektorátem. Skupina působila na pardubickém letišti od února 1944 až do svého rozpuštění v dubnu 1945. Její výzbroj tvořily letouny Fw-190 různých verzí11).

Od května do září 1944 se v Pardubicích vystřídal personál celé bitevní eskadry SG 3, stažený z východní fronty. Přezbrojovací program zahájila třetí Gruppe, která dorazila do Pardubic v květnu 1944 z jižního Ruska. Za pomoci příslušníků výše popsané III/SG 151 zde probíhalo přeškolení letců z dosavadních Junkersů Ju-87D-5 na moderní Focke-Wulfy Fw-190F-812).

Mimo školních jednotek zde působila i Versuchs-Jagdgruppe 10 (10. zkušební stíhací skupina), která se zabývala vývojem nových metod boje proti svazům amerických bombarderů. Probíhaly zde například přestavby těžkých bombardovacích letounů Heinkel He-177 Greif na těžké stíhací letouny s mohutnou raketovou výzbrojí. Do bojů však tři přestavěné stroje již nezasáhly.13)

V roce 1944 bylo bombardovací letectvo Spojenců už dost silné a technicky vyspělé na to, aby mohlo ze svých základen v Itálii ohrozit území Protektorátu. Sílu náletů obrovských svazů Létajících pevností a Liberatorů tak mohli po obyvatelích Německa pocítit i naši lidé.

Pardubické letiště přišlo na řadu spolu s rafinerií 24. 8. 1944. Celý nálet byl už mnohokrát v literatuře podrobně popsán. Proto se zde omezím hlavně na napadení pardubického letiště a na letecké souboje, které se odehrály v blízkosti cíle. Následná letecká bitva, ke které došlo nad Jidřichovým Hradcem, je již zcela mimo rámec našeho regionu, a tím i tohoto článku.

24. srpna 1944 odstartovalo ze základen 15. letecké armády USA v jižní Itálii 310 Fortressů a Liberatorů doprovázených 214 Mustangy, Lightningy a Thunderbolty. Jejich cílem byla rafinerie v Pardubicích a závody Vacuum Oil A.G. v Kolíně. Posledním z cílů, který neunikl pozornosti amerických odborníků, bylo pardubické letiště. Spojenecký letecký průzkum, prováděný letouny Lockheed F-5A, zde totiž objevil velké množství německých letadel, hlavně Focke-Wolfů Fw-190. To už stálo za zásah. Jeho provedením bylo pověřeno 121 (dle jiného pramene 158) létajících pevností od 5. Bomber Wingu Amerického armádního letectva, který tvořily bombardovací skupiny č. 2, 97, 99, 301, 463 a 483. Ve 12.28, přesně 7 minut poté, co poslední pumy dopadly na pardubickou rafinerii, začal útok na letiště. V minutových intervalech na něj nalétávaly vlny letounů B-17F a G od jednotlivých bombardovacích skupin. Celkem bylo svrženo 580,86 tun pum. První čtyři bombardovací skupiny nesly pumy o váze 500 liber, jedna 100 liberní a poslední 20 lb. střepinové pumy. Mimo to byly v prostoru Hlinska a Přibyslavi odhozeny kartóny s proužky staniolu pro oslepení německých radiolokátorů. Odhoz pum byl proveden z výšky 6400 až 7500m. Zaměření cíle ztěžoval kouř z již hořící rafinerie, který podle hlášení pilotů dosahoval až do výšky 4500m. Svržené pumy zasáhly čtyři hangáry, sklad paliva, dílny na západním okraji letiště, ubytovací prostory. Na zemi bylo zničeno 18 Fw-190.

Startovací dráha byla těžce poškozena. Nicméně už za týden byla znovu uvedena do provozu a výcvik letců mohl pokračovat. Opravená dráha nebyla však samozřejmě už tak kvalitní jako ta původní a proto zde docházelo k častým haváriím letadel, zvláště na podzim 1944.

Pumy však zasáhly i přilehlé části města a okolní obce. Obrana letiště byla naprosto nedostatečná. V okolí sice byly rozmístěny dvě baterie protiletadlových kanónů, ale ani jeden nebyl použit. Na začátku náletu střílely z prostoru letiště pouze protiletadlové velkorážní kulomety, ale ty byly zničeny i s obsluhami hned na začátku náletu. Z letiště sice odstartovalo několik Fw-190, do boje ale nezasáhly, spíše se přízemním letem snažily uniknout z dosahu náletu. Několik prchajících Fw-190 bylo v okolí Choltic pronásledováno Lightningy od 332. stíhací skupiny (FG). Jeden Focke-Wulf byl sestřelen poručíkem McGeem, který před tím provedl hloubkový útok na německý vojenský vlak. Další německý letoun stejného typu byl o chvíli později sestřelen nad obcí Staré Jesenčany. Oba němečtí piloti zahynuli. Formace bombardérů byla přímo nad letištěm napadena skupinou tří Fw-190 od jednotky II/JG 300 nebo IV/JG 3. Ochranný doprovod, tvořený 38 stíhacími P-38 Lightning od 1.FG a 52 letouny P-51 Mustang od 332FG však přinutil nepřítele k ústupu. Palubní střelci letadel od 2. BG nárokovali sestřel jednoho z účastníků. Němci samozřejmě vyslali do boje proti svazu velké množství stíhaček, ale základny takřka všech zúčastněných jednotek ležely na území Německa a Rakouska. Pouze těžké stíhačky Messerschmitt Me-410A-1 od II/ZG 76 startovaly z Prahy-Ruzyně. Ve 12.17 došlo v prostoru Pardubice - Chrudim k setkání německých stíhaček s bombardovacím svazem. Ve 12.19, právě když nad rafinerií nalétala druhá vlna bombardérů od 485BG., zpozorovali palubní střelci třicet až čtyřicet Bf-190G a Fw-190 spolu s 10-15 Bf-110 a Me-410.

Americká stíhací ochrana zareagovala pozdě. Některé německé letouny odpálily raketové střely a jiné zahájily účinnou palbu z palubních zbraní. Žádný americký letoun však nad cílem sestřelen nebyl, pouze několik jich bylo poškozeno.

V prostoru Pardubic a Chrudimi bylo po útoku nalezeno čtrnáct přídavných nádrží, z nichž jedna ( z letounu P-38) je umístěna v expozici muzea na zámku v Cholticích jako jediný dodnes dochovaný hmotný doklad této letecké bitvy.

Pardubická rafinerie byla poškozena rozsáhlými požáry, které trvaly čtyři dny. Přesto se koncem roku 1944 podařilo její provoz obnovit, což samozřejmě neuniklo pozornosti leteckého průzkumu spojenců. Dne 28. prosince proto Američané udeřili znovu. K německé protiakci tentokrát nedošlo, protože neustálými boji vyčerpaná Luftwaffe vrhla veškeré své síly do podpory německé protiofenzivy v Ardenách14).

Na konci války byly na letišti v umístěny Focke-Wulfy Fw-190 F-8 od SG 77, jejímž velitelem byl Obstl. M. Mosinger. Byl zde umístěn štáb a druhá a třetí skupina (Gruppe) této eskadry. Dále se zde nacházely bombardéry Heinkel He-111 od I/KG 4 pod vedením Hptm. Rannersmanna. Dalším zdejším útvarem byla meteorologická Wetterflugstelle 1228. Poslední jednotkou umístěnou na této základně byla III./KG (J) 30, která se ale před koncem války přesunula do Plzně15).

V dubnu 1945 byly Fw-190F intenzivně nasazovány do útoků na pozice sovětského dělostřelectva, postavení Flaku a proti motorizovaným i vozatajským kolonám Rudé armády. K nasazení docházelo hlavně v prostoru Brna, Opavy, Vratislavi a Zhořelce. Třetí Gruppe SG 77 měla ve svých řadách i stíhací eso, Obl. Lamberta, který 17. dubna při útoku na most v Zentendorfu dosáhl svého stosedmého sestřelu16).

Posledním velkým bojovým vystoupením bitevních letců byl ale zásah do pozemních bojů u Brna a Vyškova.

Všeobecně je známo, že Rudá armáda úspěšně provedla na našem území tzv. ostravskou, brněnskou a nakonec pražskou operaci. Málo známým faktem ale zůstalo, že se 6. gardová tanková armáda pokusila také o tzv. operaci olomouckou. Na rozdíl od jiných však tato jednotka patřila k hůře vyzbrojeným. Namísto skvělých tanků T-34 měla ve výzbroji americké Shermany. Po předchozích bojích o Brno navíc ztratila rovnou polovinu své výzbroje. Sovětský postup z Brna na Olomouc byl na silnicích u Vyškova a Prostějova zastaven tanky Panther od 19. tankové divize Wehrmachtu a divize SA Felderhalle, které sem ustoupily z Ostravska. Boje, zahájené 26. 4. 1945 se protáhly až do německé kapitulace o půlnoci z 8. na 9. května17).

Leteckou podporu nacistických tankových divizí zajistily jednotky Luftwaffe z východočeských letišť. Již 25. dubna 1945 byly napadeny sovětské jednotky v Sokolnici, o den později v Brně - Černých Polích a 29. dubna následoval velký letecký úder na Drnovice. Poté již bojová prakticky ustala a němečtí piloti se z Pardubic vydali vstříc americkému zajetí18).

Letiště v Pardubicích bylo po válce využíváno československým letectvem a v současné době je základnou cvičných a bitevních letadel letectva českého. Plánuje se i jeho využití pro provoz civilních letadel, zvažována je i jeho přestavba na leteckou základnu NATO.

Poznámky:

1) Rajlich, Jiří - Sehnal, Jiří: Vzduch je naše moře, Naše vojsko, Praha, 1993. str. 82.

2) Kolektiv: Z kalendária československého letectví, in Letectví a kosmonautika 25/26/98, Praha, 1998.

3) John, Miloslav: Československé letectvo v roce 1938, Baroko Fox, Beroun, 1996,

str. 35.

4) John, Miloslav: Československé letectvo v roce 1938, Baroko Fox, Beroun, 1996,

str. 316.

5) John, Miloslav: Československé letectvo v roce 1938, Baroko Fox, Beroun, 1996,

str. 300.

6) John, Miloslav: Okupace Čs. letišť v roce 1939, Svět křídel, Cheb, 1992, str. 4.

7) John, Miloslav: Okupace Čs. letišť v roce 1939, Svět křídel, Cheb, 1992, str. 52.

8) Rajlich, Jiří: Mustangy nad Protektorátem, MBI, Praha, 1997, str. 9.

9) Šorel, Václav: Letadla československých pilotů, Albatros, Praha, 1986, str. 83.

10)    Rajlich, Jiří: Mustangy nad protektorátem, MBI, Praha, 1997, str. 9.

11)    Rajlich, Jiří: Mustangy nad protektorátem, MBI, Praha, 1997, str. 14.

12)    Janda, Aleš - Poruba, Tomáš: Focke-Wulf Fw-190F a G, JaPo, Hradec Králové, 1995, str. 40.

13)    Murawski, Petr: Američtí letci nad Pardubice, in Letectví a kosmonautika č. 16, 17, 18/94, Praha, 1994.

14)    Boserle, Petr: Američtí letci nad Pardubicemi, in Letectví a kosmonautika č. 16, 17, 18/94, Praha, 1994.

    Janda, Aleš - Poruba, Tomáš: Focke-Wulf Fw-190F a G, JaPo, Hradec Králové, 1995, str. 40-41.

    Rajlich, Jiří: Mustangy nad Protektorátem, MBI, Praha, 1997, str. 44-52 a 87-88.

    Stať o leteckých bojích nad Pardubickem při náletech v roce 1944 vznikla syntézou těchto tří parametrů, které tyto události popisují naprosto stejně a liší se pouze v nepatrných detailech.

15)    Rajlich, Jiří - Sehnal, Jiří: Konec Luftwaffe v Čechách, in Plastic Kits Revue 11 a 12/92, Ostrava, 1992.

16)    Janda, Aleš - Poruba, Tomáš: Focke-Wulf Fw-190F a G, JaPo, Hradec Králové, 1995, str. 41.

17)    Schildberger, Vlastimil: Tanková bitva na Hané, in Historie a plastikové modelářství 5/97, Praha, 1997.

18)      Janda, Aleš - Poruba, Tomáš: Focke-Wulf Fw-190F a G, JaPo, Hradec Králové, 1995, str. 41.