Šedá eminence, prezident Hospodářské komory Sinzendorf

Když dostal pokyn, že může narovnat hřbet, věděl, že teď všechno záleží již jen na jeho výřečnosti. A tak začal... Jak jistě Jeho císařská Jasnost ráčí vědět, v řadě evropských měst, hlavně těch větších, se již řadu let konaji pravidelné velké několikadenní mezinárodní trhy nejrůznějšího zboží ze všech koutů světa. Veličenstvo, přišla doba, kdy by se k těmto obchodním centrům v říši měla připojit vedle Vídně i Praha. Trhy přinesou nemalou sumu do korunní pokladny. Pokud by Jeho Veličenstvo rozhodlo založit takové trhy i v Praze, doporučuje v tom případě Leux využít v co největší míře jako dopravních cest řek Labe a Vltavy. Pravda, obě řeky by bylo nutno nejdříve splavnit, ale...

Neuspěl. Nezapálil císaře pro věc. Ten ho sice vyslechl - a milostivě propustil. Leux věděl, že je konec...

Ale nebyl. Když za pár měsíců usedl na císařský trůn Leopold I., zkusil Leux v r. 1660 štěstí znovu.

Projekt splavnění Labe nastínil císaři mistrně. Záměrně na prvním místě zdůraznil přínos projektu pro královské statky v Pardubicích, Poděbradech, Brandýse a Přerově nad Labem. Přesvědčoval panovníka, jak se zvýší jejich výnosy, když všechny plodiny a jiné zboží z nich (z Pardubicka zvláště ryby) se budou vozit po levné vodní cestě, po Labi, které se mezi královskými statky vine. Bude sice nutné nejdříve vybudovat přístavy a Labe od Pardubic až k Mělníku příp. Litoměřicím splavnit pro větší lodě a vory, ale to nebude podle Leuxe problém, protože na královských statcích je kolem řeky dostatek kamene, cihel a dříví i řemeslníků a vynaložené náklady se vbrzku vrátí.

Císař ho vyslechl se zájmem. Budeme o věci přemýšlet, pravil.

Když císařovo přemýšlení trvalo již tři roky, přišel Leux znovu. Znovu, tentokrát ještě ohnivěji, přesvědčoval panovníka o výhodnosti svého projektu. Znovu zdůrazňoval ekonomickou výhodnost plánu pro státní pokladnu. Byl přesvědčen, že císaře svou řečí zlomil. Císař při audienci však nebyl sám. Byl tu i všemohoucí prezident dvorní komory Sinzendorf. Ten již dříve prokoukl Leuxe až do žaludku. O žádnou péči o státní pokladnu mu nejde, ale o vlastní osobní profit z celé akce. A tak, když císař otočil k prezidentovi tvář, zavrtěl Sinzendorf neznatelně, ale přesto naprosto srozumitelně záporně hlavou.

Leux pochopil. Pochopil, že je definitivně konec jeho projektu. Byl přesvědčen, že dobrého projektu. A byl přesvědčen, že nemůže dlouho trvat, a projekt prosadí někdo jiný...

V tom se Gerhard Leux mýlil. Přístav a splavnění Labe není v Pardubicích dodnes...