Obchodní a živnostenská komora v Pardubicích (1875-1914) - 1. část

Obchodní komory byly, jak je dnes již všeobecně známo, význačnými orgány hospodářské správy a podnikatelské samosprávy. Zejména v období před rokem 1918 jim byla přiřčena rozsáhlá působnost, práva a povinnosti. Obchodní komory (dále jen OŽK)  napomáhaly rozvoji průmyslu, obchodu a živností ve svém obvodu. Zřizovaly různá svépomocná družstva pro nákup strojů, ústavy pro zvelebování živností, technologické ústavy a muzea, pořádaly kurzy, výstavy atp. Úřadům poskytovaly dobrozdání o návrzích zákonů týkajících se hospodářství a sdělovaly úřadům svá stanoviska k potřebám obchodu, průmyslu a živností v obvodu své působnosti. Jako orgány státní správy vedly obchodní rejstříky a evidenci průmyslových a živnostenských závodů ve svém obvodu, registrovaly ochranné známky a vzory, vydávaly různá osvědčení, potvrzení a také školní vysvědčení na některých odborných školách. Spolupracovaly s živnostenskými úřady a orgány státní správy všech úrovní i s orgány územní samosprávy. Jejich počátek v českých zemích sahá do roku 1850, definitivně pak jejich postavení definoval zákon z roku 1868, který zůstával po několika nepatrných novelizacích v platnosti až do roku 1948. V českých zemích OŽKy existovaly v Praze, Chebu, Plzni, Českých Budějovicích, Liberci, Opavě, Olomouci a Brně.1) 

Jak vidno, ve východních Čechách obchodní komora neexistovala. Neznamená to však, že zde existovalo komorní vakuum. Jižní část východních Čech až po politický okres Pardubice patřila do obvodu OŽK v Praze a severní oblasti regionu pak náležely OŽK v Liberci.2) Již roku 1875 se zvedly první hlasy, volající po zřízení další OŽK, a to v Hradci Králové. Byly to hlasy vysloveně české, související s procesem emancipace českého podnikání v regionu i v Čechách vůbec. Nebylo divu. Liberecká OŽK byla totiž pevně v rukou německých průmyslníků a stížnosti na zanedbávání českých voličů ze strany komory se hrnuly stále hustěji. Za první petiční akcí, volající po zřízení OŽK v Hradci Králové, stála královéhradecká obec.3) O dva roky později, roku 1878, se s podobnou žádostí přihlásilo i tehdy druhé nejvýznamnější východočeské město - Chrudim. To pochopitelně požadovalo obchodní komoru pro sebe, tedy její zřízení v Chrudimi.4) Obě města, Hradec i Chrudim, se tak stala v této věci konkurenty a jejich soupeření v této záležitosti začalo postupně nabývat velkých rozměrů. V březnu 1882 se  purkmistrovský úřad Hradce Králové obrací na nejvyšší místa s novým a tentokrát až příliš velkorysým návrhem na zřízení OŽK pro východní Čechy. Je požadováno vydělení rozsáhlého území z obvodů OŽK Praha a OŽK Liberec, a to i takových, kde německé obyvatelstvo tvoří většinu. Pro správu tohoto území má být zřízena OŽK v Hradci Králové. Na tuto iniciativu reagovalo město Chrudim i chrudimské hospodářské spolky a organizace další petiční akcí na podporu zájmů svého města.5) Roku 1884 došlo ke změnám ve volebních řádech jednotlivých OŽK. Například pro pražskou OŽK mělo vrcholný význam snížení povinného daňového cenzu, opravňujícího živnostníky volit do komory. V následujících komorních volbách pak čeští voliči vytlačili německou minoritu z vedení komory. V liberecké OŽK se naopak ani nyní národnostně nepříznivá situace nezměnila. Vykrystalizoval však stav, který charakterizoval komorní poměry na východě Čech až do roku 1919. Sever regionu bojoval za svou vlastní komoru zejména z pohnutek národnostních, neboť čeští voliči z obvodu OŽK Liberec neměli v této komoře ani jediného zástupce a komora se k nim v řadě případů chovala opravdu macešsky. Jižní oblasti kraje pak tento problém neměly, ale žádaly zřízení vlastní OŽK kvůli velké vzdálenosti a špatné dopravní dostupnosti pražské OŽK. Měly pocit, že jsou nejen na okraji jejího obvodu, ale i na okraji jejího zájmu. Všechny východočeské interesenty pak spojovala snaha mít tak váženou a potřebnou instituci přímo ve svém regionu, byť stávajícími hospodářsko-politickými poměry rozštípnutém vedví a členícím se na několik přirozených hospodářských oblastí.6)

Ani jeden z východočeských konkurentů po roce 1884 nepolevil ve svých snahách. Královéhradečtí pokračovali žádostmi z let 1884 a 1888, Chrudimští akcemi let 1885 a 1889.7)

Poté přichází punktační rok 1890. Byl to rok vskutku významný. Ve dnech 4.- 19. ledna 1890 probíhala vídeňská jednání mezi významnými částmi české a německé politické reprezentace o politickém vyrovnání, pověstné punktace. Čtvrtý bod punktací obsahoval plán revize obvodů dosavadních OŽK a plán zřízení nové komory pro východní Čechy, která měla vzniknout vydělením příslušných okresů z obvodů OŽK v Liberci a v Praze. Nová OŽK měla sice získat poslanecké mandáty v říšské radě pouze na úkor OŽK v Praze (a byly tam i další záludnosti), ale úspěch to byl i tak. Na východě Čech nastala nebývalá aktivita. Hradec Králové i Chrudim napnuly všechny síly, aby novou komoru, jejíž zřízení zdálo se být na dosah ruky, získaly pro sebe. Byla vydávána provolání, sbírány podpisy do petičních archů, byli aktivizováni příslušní poslanci, celý únor a počátek března dostal přímo hektické rozměry. Zájmy obou pretendentů se zkřížily natolik, že místním představitelům začaly povolovat nervy a vypuklo i několik pikantních lokálpatriotických afér.8) Oba protivníci ve svých prohlášeních pevně tvrdili i to, že mají podporu okresu Pardubice. Oba se také velmi mýlili.

Dne 26. 2. 1890 totiž město Pardubice vstoupilo na scénu boje o zřízení obchodní komory pro východní Čechy se svými vlastními požadavky v tomto směru.9) Tento krok byl důsledkem nového rozložení politických i hospodářských sil v regionu. S průběhem industrializace českých zemí, a zejména pak se ziskem železničního uzlu, začaly tehdejší Pardubice ztrácet dřívější podobu ospalého komorního města, které bylo zastiňováno staroslavnou Chrudimí. Díky nástupu průmyslové výroby město (a tedy i okres) zažilo přírůstek obyvatelstva a významný rozvoj. Chrudim v důsledku podcenění železničního spojení (ale i dalšími vlivy) počala stagnovat a pevnostními hradbami svíraný Hradec Králové na svůj největší rozvoj teprve čekal. Pardubice 3. čtvrtiny 19. století byly tedy na východočeské scéně demografickou hvězdou, která stoupala vzhůru k pozici průmyslově správní metropole regionu. Stoupaly tedy přirozeně i jejich ambice politické. Získání obchodní a živnostenské komory do Pardubic by pak bylo vítaným posílením prestiže města, které mělo dosud spíše charakter dělnický a průmyslový. Dílčí absence vyššího školství, významných úřadů a kulturních stánků totiž byla handicapem, který městu zabraňoval k zařazení se mezi nejvýznamnější města království. Takové bylo pozadí i pohnutky vstupu Pardubic na scénu boje o novou OŽK.10)

Od samého počátku hradecko-chrudimských snah o získání OŽK pro východní Čechy se oba konkurenti snažili získat Pardubice na svou stranu. Pardubičtí velký zájem uspokojovali tak, že diplomaticky střídavě přecházeli z jedné strany barikády na druhou. Roku 1875 přistoupily k žádosti Hradce Králové a slíbily sbírat podpisy průmyslníků. O rok později však vyjádřily svou podporu rodícím se ambicím Chrudimi. Roku 1878 pardubický okresní výbor přistoupil k petici Chrudimských, roku 1882 se městská rada Pardubic poradila s poslancem dr. J. Žákem a poté přistoupila k petici Hradce Králové, obdobně pak roku 1884. Roku 1890 se Chrudim oháněla pardubickou podporou z r. 1878 a zároveň Hradec Králové prohlašoval, že k němu pardubický okres gravituje. Královéhradecké i chrudimské žádosti o podporu, které byly do Pardubic doručeny, byly však odloženy ad acta. Dne 26. února 1890 se totiž pardubická městská rada usnesla všemožně podporovat akce místního obchodního grémia, zaměřené na zřízení OŽK v Pardubicích. O týden později pak její rozhodnutí schválilo obecní zastupitelstvo. V dubnu pak byla ministerstvu obchodu předložena ještě společná petice města, obchodního grémia a společenstva řemeslných živností č. II. Iniciativa spočívala zatím pouze na bedrech živnostenských společenstev, radnice dosud zůstávala takticky v pozadí. Možná to byla naděje na úspěch, když petiční komise sněmovny váhala, kterého z původních rivalů doporučit za sídlo nové OŽK, a možná i další vlivy, které však nakonec způsobily, že se 2. července 1890 pardubická radnice rozhodla vzít symbolické opratě do svých rukou. Bylo vypracováno memorandum, doplněno mapou budoucího obvodu a v obou zemských jazycích vypraveno k c. k. ministerstvu obchodu a do zemského sněmu. Uvádí se v něm, že otázka zřízení nové OŽK pro východní Čechy bude dle úmluv vídeňských v nejbližší době vyřízena. Zatím se o sídlo komory hlásila jen Chrudim a Hradec Králové. Obvod nové OŽK bude však dle návrhu petiční komise sněmovny takový, že ani jeden z dosavadních rivalů se za sídlo nehodí. Hradec Králové je údajně příliš na severu a Chrudim příliš na jihu. Nejlépe se však hodí Pardubice, které nejenže jsou ve středu, ale mají i vynikající komunikační spojení... Pardubická akce však nevzbudila ve vládních kruzích přílišný ohlas. Byla totiž spuštěna již v době, kdy se nad punktačními ujednáními stahovaly mraky a začínalo být jasné, že z nové OŽK asi v nejbližší době nic nebude.11) 

V souvislosti s reformami Badeniho vlády nastal na východě Čech  nový pohyb roku 1897. V červnu se začala rodit jistá iniciativa v Hradci Králové, v září začaly iniciativu chystat i Pardubice. V listopadu však bylo po všem - Badeniho vláda za bouřlivých okolností padla.12) 

Podobné naděje jako vláda K. Badeniho, přinesl východočeským interesentům i nástup vlády E. von Koerbera v roce 1900 a zahájení nových česko-německých konferencí. Pardubická radnice začala již v únoru plánovat nové memorandum sněmovně a vládě. Průběh česko-německých jednání ve Vídni však nevytvářel naději na nějakou dohodu, a proto Pardubičtí nakonec od akce ustoupili.13)

Prakticky analogická situace pak nastala v roce 1903. Na počátek roku Koerberova vláda opět svolala česko-německé konference a na východě Čech opět svitla naděje na uplatnění komorních ambicí. Všichni tři interesenti, Hradec Králové, Chrudim i Pardubice, proto začali v průběhu posledních měsíců roku připravovat nové petiční akce, provolání a intervence ve Vídni. Jako první pak agitaci a sběr podpisů na petiční archy zahájil v březnu 1904 Hradec Králové. Dne 28. 4. 1904 začali své žádosti o podporu do regionu distribuovat i Pardubičtí. Politická situace však ani tentokrát nevytvářela naději na úspěch. Chrudimští proto od sběru podpisů rovnou upustili. Královéhradečtí i Pardubičtí své rozběhnuté akce nakonec museli taktéž pozastavit.14)

Rok 1907 přinesl císařství přímé a relativně všeobecné a rovné volební právo do říšské rady. Obchodní a živnostenské komory tak touto demokratizační změnou přišly o právo delegovat své poslance do poslanecké sněmovny. Nová doba zároveň přinesla i nové snahy zřídit na východě Čech OŽK. V průběhu října až prosince rozjeli Chrudimští i Královéhradečtí nové rozsáhlé petiční akce. Ani v Pardubicích samozřejmě nezůstali pozadu. Dne 28. 8. 1907 se otázkou zřízení OŽK pro východní Čechy zabývala městská rada a pověřila ředitele městského úřadu JUDr. Zdeňka Macha přípravou celé akce. Na pondělí 2.12.1907 pak byla svolána společná porada městské rady, obchodního grémia a ostatních živnostenských společenstev a spolků za účelem dohodnutí dalšího postupu. Zde bylo rozhodnuto ustavit zvláštní komitét a zahájit podpisovou akci.  Dne 26.1.1908 pak město vydalo memorandum a reprezentativní 19 stránkové zdůvodnění svých požadavků. Byl vypracován též návrh obvodu pardubické OŽK.15) Samozřejmě, že nezůstalo jen u podpisových akcí a provolání. Již v polovině prosince 1907 odjel starosta města František Kuchynka osobně intervenovat do Vídně. Významného úspěchu však nedosáhl. Město v té době obchodní komorou doslova žilo a obyvatelstvo postoj k ambicím svého města promítalo např. i do volební kampaně do zemského sněmu v únoru 1908. Jeden z místních kandidátů, Zikmund Kozelka, byl tehdy zcela zdiskreditován odhalením tisku, že ve věci OŽK straní Hradci Králové.

Ani tato akce tří východočeských rivalů nepřinesla očekávaný úspěch. Vídeňská vláda začala dávat najevo, že věc je příliš národnostně citlivá, než aby ji bylo možné vyřešit bez obsáhlejší česko-německé dohody. Věci prý také naprosto neprospívá emocionální řevnivost mezi východočeskými kandidáty na sídlo komory. Nutnost alespoň jakési vzájemné dohody rivalů jako první pochopili v Pardubicích. V únoru a dubnu 1918 se proto starosta Kuchynka podvakráte obrátil na svého chrudimského kolegu s výzvou ke vzájemným jednáním o společném postupu. Chrudimští po půl roce trucování nakonec výzvu přijali a v sobotu 22. srpna 1908 proběhla ve velké zasedací síni pardubické radnice schůzka představitelů obou měst. Vzešla z ní tajná dohoda, že obě města budou na zřízení východočeské OŽK naléhat bez vznášení otázky jejího sídla a snažit se, aby otázka byla ve Vídni chápána jen jako otázka hospodářská a nikoli politická. Mezitím s návrhem na smíření tří východočeských rivalů přišla i Zemská jednota českých obchodních grémií v království Českém. Ta iniciovala konání smiřovací konference za účasti zástupců Hradce Králové, Chrudimi i Pardubic a představitelů různých hospodářských spolků a organizací. Konference se konala 15. dubna 1909 v budově pražské OŽK. Výsledek těchto jednání byl však zejména v Hradci Králové již dopředu považován za velmi nejistý, a proto bez ohledu na blížící se termín pražské schůzky podal v říšské radě poslanec František Drtina další žádost Hradce Králové o umístění nové OŽK do Hradce. Hesla „bližší košile než kabát“ se však drželi i v Pardubicích a přes všechny dohody s Chrudimí byla ve dnech 17. a 30. 3. 1909 podána v říšské radě poslancem Janem Hráským i žádost Pardubic. Že dubnová schůzka rivalů pak byla velmi bouřlivá a emocionální, není třeba dodávat. Ostatně byla již v literatuře popsána.16) Ze schůzky nakonec přeci jen dohoda vzešla. Byl ustaven 15 členný výbor, který měl východočeské akce koordinovat. Dále byla o Hradec Králové rozšířena dohoda Chrudimi a Pardubic o prosazování nové OŽK jako požadavku hospodářského. Měl tím být eliminován argument německých poslanců (zejm. liberálů), kteří ve zřízení OŽK pro východní Čechy viděli politický ústupek Čechům a požadovali národnostní satisfakci v podobě umožnění znovuovládnutí pražské OŽK, která se mezitím stala  největší baštou českých národně-hospodářských aktivit.17) Výbor však nakonec nefungoval a sešel se jen jednou, 27. 5. 1909 v Pardubicích. Dále totiž vlastně nebylo o čem jednat. Na podzim byl rozpuštěn zemský sněm, čeští ministři odstoupili z vlády, v říšské radě se rozpadla spolupráce slovanských stran, politická scéna naprosto změnila náladu v neprospěch jakýchkoliv českých požadavků. V této situaci také skončila spolupráce východočeských rivalů. Hradec Králové s celým severem regionu byl, na rozdíl od jihu východních Čech, sužován vedle problémů hospodářských i národnostní ignorancí liberecké OŽK. Proto se nakonec rozhodl svou neutěšenou komorní situaci vyřešit urychleně svépomocí. Pod vedením Františka Ulricha a Jaroslava Preisse byl učiněn vskutku geniální krok - v lednu 1910 zahájila činnost Obchodní, živnostenská a průmyslová ústředna českých interesentů komorního obvodu libereckého v Hradci Králové. Jednalo se o spolek, který si vytkl za cíl být jakousi svépomocnou OŽK pro severní část východních Čech. 18)

Ústředna konala velmi aktivně a převzala i iniciativu Hradce Králové ve věci OŽK pro východní Čechy. Na podzim 1913 Ústředna podává říšské radě další memorandum v královéhradecké věci. Na to pochopitelně museli zareagovat i Pardubičtí. Starosta Josef Prokop proto v pátek 12.12.1913 přijíždí do Chrudimi a domlouvá další postup. Na této schůzce bylo nakonec rozhodnuto odsoudit separátní akci Ústředny a prosazovat nadále zřízení jednotné OŽK pro celé východní Čechy v intencích dohody z roku 1909. Pro případ neúspěchu však byla zahájena i příprava separátní chrudimsko-pardubické deklarace. Chrudimská strana dokonce přislíbila akceptovat umístění OŽK do Pardubic za podmínky, že bude příslušným způsobem kompenzována. To však již byl leden 1914. Vnitropolitická situace svědčila o všem možném, jen ne o možnosti německých ústupků Čechům. Pak již přicházejí osudné sarajevské výstřely a monarchie začala mít starosti úplně jiné, než byla obchodní komora pro východní Čechy.

V průběhu let 1913 -1914 vykrystalizoval nový poměr sil kolem komory pro východní Čechy. Město Pardubice začalo znatelně zastiňovat ambice menší Chrudimi a stalo se nakonec jediným jihovýchodočeským pretendentem budoucí komory.19)

Otázka zřízení obchodní a živnostenské komory pro východní Čechy byla znovu nastíněna až se vznikem samostatného Československa. Vznik východočeské OŽK měl být součástí komplexní reformy systému československých OŽK, kterou již roku 1918 začalo plánovat nové ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. Opět vzplanul boj mezi východočeskými rivaly, ve kterém nakonec významnější roli hrály již jen Pardubice a Hradec Králové. Tento boj měl však již jinou podobu než dříve. Nešlo již jen o doplnění komorního systému o další OŽK, ale o celkovou přestavbu jejich systému v ČSR a to s sebou neslo celou řadu nových a postupem doby stále obtížněji řešitelných problémů. Pardubické snahy o vlastní OŽK tedy dostaly jinou dimenzi a projevily se v celé řadě velmi zajímavých aktivit města, které trvaly až do roku 1948. Ovšem o tom až příště.

1) Zákon č. 82/1868 ř.z., jenž se týče organisace komor obchodnických a živnostnických; dále pak  JANÁK, J. - HLEDÍKOVÁ, Z.: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha, SPN 1989, s. 333 an. Obchodní a živnostenské komory byly též v období 1861 - 1907 nositelkami významného politického vlivu, když mohly delegovat své reprezentanty do zemského sněmu a od roku 1873 i do poslanecké sněmovny říšské rady.

2) Pojednání o důvodech, proč nebyla již v roce 1868 zřízena samostatná OŽK pro oblast východních Čech, by na takto malém rozsahu působilo poněkud zjednodušujícím způsobem. Proto je můžeme ponechat třeba na nějakou příští příležitost.

3) Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Hradec Králové, fond Archiv města Hradce Králové, i. č. 2891, kart. 759. Navrhovaná OŽK měla zahrnovat široké území východních Čech včetně politických okresů Pardubice, Chrudim a dalších.

4) SOkA Chrudim, fond Archiv města Chrudim, i. č. 1697, kart. 308, dále též  i. č. 856, kart. 105 a též fond Okresní zastupitelstvo Chrudim, zápisy ze schůzí výboru, zasedání 17.10.1878, kniha 8, i.č. 8. Plán Chrudimských však požadoval pouze oddělení východočeských okresů z obvodu OŽK Praha. O severní polovině východních Čech mlčel. Změna nastala až od roku 1885.

5) SOkA Hradec Králové, i.č. 2891, kart. 759 a Grulich, P.: Úsilí o zřízení samostatné obchodní a živnostenské komory pro východní Čechy. Hradec Králové, VŠP (diplomová práce) 1996. Jednalo se např. o celé politické okresy Žamberk, Broumov, Vrchlabí, Jilemnice aj. Chrudimská protiakce viz SOkA Chrudim, fond Archiv města Chrudim, i.č. 856, kart. 105, dále fond Průmyslová jednota v Chrudimi, kniha 1,  i.č. 1 a též nesign: Valná schůze chrudimské Průmyslové jednoty. Posel z východních Čech. Roč. 10, 1882, č. 21, nestr.  Vedle vlastní petice byl vydán ještě kontraoběžník, jehož účelem bylo oslabit úspěch královéhradecké petiční akce v obcích chrudimské zájmové zóny.

6) Tamtéž a dále Grulich, P.: Město Chrudim a sídlo obchodní a živnostenské komory. Chrudimský vlastivědný sborník. Číslo 2, Chrudim, OM 1997, s. 75 - 94

7) Tamtéž. Královéhradečtí měli hned dvě varianty svého plánu. Jedna počítala s pouhým oddělením „českých“ okresů z obvodu OŽK Liberec, druhá pak s vytvořením obvodu nové OŽK přidělením navíc ještě několika okresů z obvodu OŽK Praha (Pardubice, Chrudim,...)

8) Tamtéž a dále též SOkA Chrudim, fond Okresní zastupitelstvo Chrudim, i. č. 413, kart.103

9) Tamtéž. Bylo by škoda nezmínit se o jedné vskutku kuriózní aféře, která stála u vstupu Pardubic na tuto scénu. Když v polovině února 1890 rozeslalo město Hradec Králové do celého kraje oběžníky s žádostí o podporu jeho ambicí. Takto obeslané obce ležící v zájmové oblasti Chrudimi se počaly chrudimské radnice dotazovat, jak mají postupovat. Obec Tuněchody tak učinila osobně doručeným dopisem z 20. února, ke kterému byl přiložen výše zmíněný královéhradecký oběžník. Obě listiny byly doručeny v obálce, která měla hlavičku městského úřadu Pardubice s č.j.803 a s vypsanou adresou tuněchodského úřadu. Chrudimský purkmistr Josef Klimeš tedy pojal podezření, že Pardubice spolupracují s Hradcem Králové a rozesílají do chrudimského okresu žádosti o podporu Hradce. Hnán „spravedlivým“ hněvem se tedy osopil na svého pardubického kolegu. Celé to bylo nedorozumění. Ona pardubické obálka byla použita omylem a s celou záležitostí vůbec nesouvisela. Pardubický náměstek starosty to vysvětluje chrudimské radnici dopisem, který končí slovy: „Račtež přijmouti ubezpečení, že zájmy obce chrudimské, pokud se nepříčí zájmům obce naší, nikdy ani v nejmenším nepoškodíme, čímž trváme v přátelské oddanosti. Pardubice 27.2.1890“ Den předtím však pardubická radnice zahájila kampaň požadující, aby nová OŽK nebyla ani v Hradci Králové ani v Chrudimi, ale v Pardubicích… Inu proč ne, ono provolání oddanosti bylo naformulováno chytře.

10) Grulich, P.: Úsilí o zřízení samostatné obchodní a živnostenské komory pro východní Čechy. Hradec Králové, VŠP (diplomová práce) 1996 a dále SOkA Chrudim fond Archiv města Chrudim, i.č. 965, kart. 122. Politický okres Pardubice v roce 1890 čítal 83 298 obyvatel, okres Chrudim měl 86 425 obyvatel a okres Hradec Králové pak 93 119 obyvatel.

11) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, i.č. 166 - 168, knihy č. 135 - 137, dále i.č. 170, kniha č. 139, dále i.č. 1878, kart. 81 a dále fond Okresní zastupitelstvo Pardubice, kniha č. 12, i.č. 12, kniha č. 26, i.č. 90.

12) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, i.č. 172, kniha č. 141.

13) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, i.č. 173, kniha č. 142. Jinak se zachovala chrudimská radnice, ta svou akci roku 1900 dovedla až do konce. Hradec Králové se nezúčastnil.

14) Grulich, P.: Úsilí o zřízení samostatné obchodní a živnostenské komory pro východní Čechy. Hradec Králové, VŠP (diplomová práce) 1996 a dále SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, i.č. 174, kniha č. 143.

15) Grulich, P.: Město Chrudim a sídlo obchodní a živnostenské komory. Chrudimský vlastivědný sborník. Číslo 2, Chrudim, OM 1997, s. 75 - 94 a dále SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, i.č. 176, kniha č. 145, dále K otázce zřízení obchodní a živnostenské komory ve východních Čechách a určení města  Pardubic jejím sídlem (Statistickotopografická a národohospodářská úvaha). Pardubice 1907. Obvod měl zahrnovat politické okresy Pardubice, Chrudim, Čáslav, Německý Brod, Chotěboř, Vysoké Mýto, Lanškroun, Litomyšl, Polička, Žamberk, Rychnov n. K., Náchod, Nové Město n. Metují, Dvůr Králové n. L., Nová Paka, Nový Bydžov, Hradec Králové a Jičín. Argumentačně Pardubice již zcela jasně a moderně vsadily na dopravně-komunikační kartu. V navrhovaném obvodu žilo (k 31.12.1900) 978.001 Čechů  a 126.294 Němců. Roku 1900 se ve městě nacházelo 972 domů a žilo v  něm 17.031 obyvatel, zatímco r. 1907 to již bylo 1254  domů a 21.068 obyvatel.

16) Grulich, P.: Město Chrudim a sídlo obchodní a živnostenské komory. Chrudimský vlastivědný sborník. Číslo 2, Chrudim, OM 1997, s. 75 - 94.

17) Tamtéž a dále SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, i.č. 1993, kart. 125, dále SOkA Hradec Králové, fond Pozůstalost JUDr. Františka Ulricha, i.č. 121, kart. 5, dále SOkA Chrudim, fond Archiv města Chrudim, i.č. 70, kniha č. 70; dále (Nesign.) Obchodní komora pro východní  Čechy a zemské volby. Neodvislé listy. Roč. 14, 1908, č. 8, nestr. a (Nesign.) Pardubice na říšské radě. Osvěta lidu. Roč.  14, 1909, č. 36, nestr. Pardubice v tomto výboru zastupovali Josef Dušek (ředitel rafinerie cukru a okresní starosta), Josef Franc (obchodník a komorní rada), František Kostelecký (obchodník a předseda obchodního grémia), JUDr. Otakar Koutský (advokát a náměstek starosty města) a František Kuchynka (starosta města etc.).

18) SOA Zámrsk, fond OŽK v Hradci Králové, i.č. 397, krabice č. 59.

19) SOkA Chrudim, fond Archiv města Chrudim, i.č. 72, kniha 72 a i.č. 1191, kart. 166.