Vlci na pardubickém panství

Vlci se vyskytovali i u nás na pardubickém panství, svědčí o tom název obce Habřina vlčí, ale i ještě začátkem tohoto století zachovalé, z pola zasypané vlčí jámy u Habřiny vlčí, na Bílém kopci u Bezděkova, v Živanicích, v Neratově. Kdy byl poslední vlk na pardubickém panství zastřelen, se nedá zjistit.  Na častolovickém panství, které je poměrně blízko, měl být poslední vlk zastřelen r. 1840. Podle svědectví a zpráv z archivů bylo jistě u nás vlků dost. Vlci žili nejen v lesích, ale i přibližovali se k obcím, kde se někdy podhrabovali do chlévů a ovčínů (u Stéblové, Vysoké nad Labem i jinde). Páchali značné škody na zvěři v panských lesích a proto byli pronásledováni a hubeni. Honbu na vlky organisoval forstmistr a samozřejmě k tomu potřeboval mimo hajných i lidi poddané. V únoru  r. 1671 dochází na hejtmanskou kancelář do Pardubic přípis presidenta král. komory české, v němž nařizuje hejtmanu, aby p. forstmistru Janu Petrovi z Maladajnu pro honbu na vlky žádné lidi poddané neposkytoval:1) „...p. Jan Petr z Maladajnu při nynějších mokrých a deštivých časech honbu na vlky zarážeti a J. M. cís. poddany k takové honbě bez jakého zvláštního effektu potahovati měl, i poněvadž k takové honbě vlkův tyto posavád stávající mokré a deštivé časy pohodlné nejsou, tudy pak jak tenata od dešťův porušení bráti mohou, tak i J. M. cís. poddaní bez vyřízení a zejskání v tom co dobrého J. M. cís. forstu, od vykonávání J. M. cís. povinných robot odtrhováni jsou, též domácí hospodářství své s velikou obtížností zameškávati musejí. Pročež se to tak vynachází, jménem a na místě J. M. cís. a krále pána všech nejmilostivějšího vám poroučíme, abyste nadjmenovanému J. M. cís. forstmistru bez zvláštního nařízení našeho žádných J. M. cís. poddaných k připomenuté honbě vlkův nepropouštěli.”

Na pardubickém panství byly tři vlčí obory (Wolfsgarten), a to u Vysoké n. Labem, v Čivicích a Ždánicích. V každé oboře byla vlčí jáma a chaloupka, ve které byly uskladněny sítě na chytání vlků. Zachovaly se inventáře z Vysoké a Čivické vlčí obory, oba jsou z r. 1719. 2) Ve vysoké oboře to byly dvě vlčí sítě (tenata), dále jedna stará síť 36 loktů dlouhá a další síť potrhaná, provazy na pletení sítě 216 loktů, visací zámek, uvnitř kamna sešlá. Podobně tomu bylo u čivické vlčí obory. U chaloupky dveře s petlicí, hákem a západitý zámek, uvnitř kamna sešlá, velká vlčí síť, stará vlčí síť, dva svazky provazů na pletení sítě, poklop na jámu s petlicí a hákem, dvě okenice s petlicí a hákem a řetězem, okované vědro.

Jak probíhala honba na vlky, popisuje vlstenecký kněz jezuita Bohuslav Balbín následovně: „Na vlky líčívají v Čechách vlčí jámy, do nichž házívají mrchu, otvor přikrývá se pak slabým a lehkým poklopem, aby vlk nebo liška jdouce přes něj, ihned spadly do jámy, upravené uvnitř koly a pahýly strašlivě opálenými. Pamatuji se, že když vlci náramně se rozmnožovali u Pardubic a tím veliká zhouba zvěři nastala, myslivci dali voziti kravskou mrchu po tamějších lesích; vlci táhli se u velikého množství za mrchou, číhajíce, kam bude položena. Zavezena jest pak na místo k lovu příhodné a dříve již k honbě upravené, jehož část zatažena byla velikými tenaty. Zatím co mrcha tu položena a vlci větříce kořist hladem již vyli, lovci zatáhli i ostatní část lesa tenaty, myslivci pak přikvapivše, vlky v léčce obstoupené lapili a ubili jich asi dvacet.”

Nyní se již v našich lesích nepotloukají hladoví vlci (a také se asi potulovat nebudou), a tak jen některé místní názvy připomínají, že kdysi dávno i náš kraj byl domovem vlků. Jinak je to ovšem na východě naší republiky. Nedávno proběhla ve sdělovacích prostředcích zpráva, že v Beskydech u Jablunkova byl zastřelen vlk. To samozřejmě vzbudilo pobouření u ochránců přírody, neboť vlk, přesto že v něm většina lidí vidí krvelačnou šelmu, patří ve většině Evropy k ohroženým druhům zvířat a je zákonem chráněn. U Jablunkova měl vlka, v tomto případě vlka karpatského, zastřelit myslivec, neboť zájmy myslivců se neshodují ze zájmy ochránců přírody. Ale v každém případě střelce, pokud se ho podaří zjistit, čeká vysoká pokuta. Vlk do horské přírody patří, je přirozený regulátorem stavu zvěře, likviduje nemocné kusy.

Kolik různých živočichů jsme nacházeli v mém mládí v přírodě a dneska jsou už velkou vzácností! Ještěrky, žáby, raci, lasičky, ale i koroptve, co různého ptactva, u Labe pod Lukovnou jsme slýchávali i slavíka. A tak člověk se žene kupředu, ale doplácí na to příroda, která musí ustoupit a při tom se zapomíná, že co člověk učiní přírodě špatného, nezůstane bez následků, příroda se umí mstít. Uveďme slova R. Guardiniho: „Člověk má moc nad věcmi, ne však nad svou mocí”.

Poznámky: 1) VS Pardubice karton č. 18.

                  2) VS Pardubice kniha č. 146 (Hlavní inventář panství).