Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Stavitel Jaroslav Krupař by se dožil 110 let

obrázek k článku Pan Jaroslav Krupař byl prvním předsedou Klubu přátel Pardubic, později Pardubicka, od jeho založení r. 1965. Připojil se k záměru mladších iniciátorů s určitou počáteční nedůvěrou. Jeho prvá slova, když jsem se s ním seznámil, byla: ?Jen jestli to k něčemu bude?. Měl své zkušenosti...

Do ustavující schůze přivedl několik svých známých z dřívější spolkové činnosti. A po zvolení předsedou se ujal vedení klubu se sobě vlastní aktivitou. Jeho počáteční obava se ukazovala opodstatněnou. Založení malého kroužku při KD Dukla bylo sice přivítáno, ale po jeho růstu a zejména pro „lokální patriotismus” začaly mít „orgány” nedůvěru a obavy. Klubu byly kladeny různé překážky. Četné náměty k životu i rozvoji Pardubic byly kladeny různé překážky. Četné náměty k životu i rozvoji Pardubic byly ignorovány. Za hlavní úspěch tedy nutno pokládat, že pod vedením J. Krupaře se podařilo překážky překonat a klub udržet díky jeho nadšení, aktivitě a zájmu o vše, co se týkalo milovaných Pardubic.

To ovšem již bylo jen na závěr dlouholeté všestranné činnosti pana stavitele ve prospěch Pardubic, ačkoliv nebyly jeho rodným městem. Přesto se stal nejnadšenějším a nejagilnějším patriotem našeho města, jakého jsem poznal.

Narodil se 2. 9. 1889 v Mšeci u Prahy. V Praze vystudoval stavební školu. Do Pardubic přišel asi r. 1910 a od té doby do r. 1948 se aktivně a úspěšně podílel na výstavbě našeho města.

Uvádím soupis jeho stavebních prací v Pardubicích i jinde.

Nejprve nastoupil u stavitele Veselého a zde jako projektant i stavitel se podílel na stavbách perníkárny Melartos s obytným domem, kavárny „Slavie”, vily na rohu Sakařovy a Wintrovy ul., Továrny na impregnaci železničních pražců v Rosicích (asi rekonstrukce nebo dostavby), přestavbě „psinku” u Pracovny pro psy k parforsním honům, nádraží v Brandýse n. Orl., Dašicích - Kostěnicích, Pečkách a Úvalech, nádražního obytného domu v Uhersku a úřednických domů na Legionářském náměstí.

To bylo asi do 1. svět. války, jeho osudy za války neznám.

Po válce r. 1920 se osamostatnil a jako samostatný stavitel od poloviny r. 1920 do r. 1948 vyprojektoval a postavil:

ve Studánce v ulici K lesu 5 rodinných domků,

ve Familii (na Slovanech), v ulici Dašické a Polní (asi Luční) celkem 12 přízemních i patrových domů,

Na Okrouhlíku blok 21 přízemních a patrových domů a dalších 14 patrových ke křižovatce s ul. Štrossovou,

ve Wintrově ul. 6 domů,

ve Štrossově 5 dvou a třípatrových domů,

v ul. Ke Kamenci 8 domů,

u Matičního jezera blok 14 vil,

v ul. Bulharské dvou a třípatrové domy,

na Židově obecní třípatrový dům, snad r. 1939 pro Čechy vyhnané ze Sudet.

Na Vrtálně tiskárnu a nástavbu domu s čistírnou p. Červinky,

na Smetanově nám. dům p. Maděry,

za divadlem obecní dům, kde ve dvoře byl Městský pohřební ústav a hasiči.

V Karlově ul. vedle nové reálky provedl přestavbu přízemního domu s nástavbou dvou poschodí (dnes je dům zbořen, na jeho místě stojí přístavba Elektrotechnické školy).

Ve Štefánikově ul. třípatrový dům s dvorním traktem,

na Skřivánku tři patrové domy v Milheimově a Rokycanově ul.,

na Palackého tř. továrnu inž. Fuchse, kde je dnes spořitelna a až za lihovarem skladiště benzínu,

pro výstavu r. 1931 Rotundu a pavilony pardubického pivovaru, Matice školské a Umění,

pro družstvo Svítkov kolonii 1O domů ve Svítkově, Popkovicích a Máteřově,

v Pardubičkách 3 patrové domy a továrnu Telegrafii (stará Tesla), bližší podrobnosti jsou neznámé.

Podílel se na náročné přístavbě divadla na počátku 20. let. Ještě r. 1947 provedl přístavbu Autopavilonu, který pak sloužil jako sportovní hala, hlavně pro basketbal.

Kromě toho se podílel se stavitelem Kohoutem na stavbách: Krematoria, dalších 10 družstevních domů ve Svítkově a 4 domů pro pardubické družstvo zv. Prokopovo.

Jeho stavby jsou i mimo Pardubice, např.: třípatrový dům s tiskárnou p. Nohavce v Poděbradech, dvě vily a přístavby nemocnice v Mukačevě a dvě školy v Berechovu na tehdejší Podkarpatské Rusi.

To je neúplný a nepřesný výčet jeho téměř 40 leté profesionální práce (podle jeho poznámek z r. 1978).

V r. 1948 byl jeho stavební podnik znárodněn a p. stavitel byl nějaký čas zaměstnán v pardubickém Stavoprojektu.

Kromě této profesionální práce se hned po příchodu do Pardubic účastnil kulturní a společenské činnosti v různých spolcích. O této jeho činnosti bohužel nejsou žádné podrobnější informace, jen neúplné vzpomínky jeho známých na spolupráci s ním v počátcích klubu.

Při přípravách Celostátní výstavy sportu a tělovýchovy v r. 1931 v Pardubicích byl členem odboru pro výstavbu a podílel se na zmíněné realisaci čtyř pavilonů.

Jako vynikající zpěvák hned po příchodu do Pardubic vstoupil do pěveckého sboru Pernštýn a dlouhá léta byl také členem Pardubického pěveckého okteta. Byl při založení Pardubické lidové opery v 50. letech. Ještě po založení Klubu přátel Pardubic prosazoval obnovení opery nebo operety při VČD. To se setkalo s nepříznivou odezvou místních orgánů, protože by to prý stálo moc peněz a nesouhlasil by Vč KNV.

Mimo jiné byl i členem Rady Junáka, předsedou Svazu zahrádkářů v Pardubicích a aktivním členem dalších spolků.

Po osvobození 1945, již v září, založil s dalšími aktivními Pardubáky Klub přátel Velkých Pardubic a na konci toho roku byl zvolen jeho předsedou. Klub přátel Velkých Pardubic byl velmi aktivní a ve svých snahách úspěšný. Mimo jiné prosazoval zřízení městské dopravy a zavedení trolejbusů. Snažil se o  získání Obchodní komory pro východní Čechy do Pardubic, což se mu zdařilo. Dokonce založil konto pro sbírku na stavbu budovy, bohužel to a další záměry se již nepodařilo realizovat. Po r. 1948 byl předseda Krupař s dalšími představiteli Klubu předvolán na tehdejší Jednotný národní výbor a bylo jim oznámeno, že Klub ruší.

Klub přátel Pardubic založený r. 1965 na ten zrušený už nenavázal, už byly jiné podmínky. Pojítkem se stal jen předseda - p. Jaroslav Krupař.

Pan předseda přes své osobní problémy jako bývalý podnikatel nerezignoval a řešil je i potíže nového Klubu s osobitým humorem i statečností. Pověstná byla jeho poznámka na nějaké jeho schůzi klubu: „On je komunista, ale jinak je to dobrý člověk” .

Po určitých problémech a připomínkách k činnosti KPP v KD Dukla byl Klub přátel Pardubic nucen r. 1967 přejít pod patronát Východočeského muzea, kde přijal jméno Klub přátel Pardubicka, rozšířil svou působnost na celý okres a pozměnil své zaměření na vlastivědné. P. Krupař zůstal předsedou, i když někteří členové výboru odpadli. V září toho roku inicioval velký zájezd 120 členů - pouť ke hrobu patrona Pardubic - arcibiskupa Arnošta z Pardubic v Kladsku. Krátce nato se pádem z kola těžce zranil. Proto byl na valné hromadě 25. 1. 1968 zvolen předsedou Alois J. Kubeš. Pan Krupař byl zvolen doživotním čestným předsedou. Díky své vitalitě se obdivuhodně brzy uzdravil . I jako čestný předseda aktivně zasahoval do dění v Klubu. Inicioval několik zájezdů do Bratislavy, kde za pomoci Ing. Fr. Michálka, Pardubáka žijícího v Bratislavě, byla navázána „družba” s Kruhom priataľov Bratislavy.

Ještě r. 1975 spolupracoval s ing. arch. Kalvodou na úpravě národního památníku Zámeček.

Aktivní zůstal až do své smrti 19. 9. 1978. Byl obdivuhodnou osobností, jak se dnes říká renezanční.

Tento zdaleka neúplný přehled jeho působení ukazuje jeho zatím nedoceněné zásluhy o naše město. Uvítám jakékoliv zpřesnění a doplnění údajů o něm.

Pan stavitel Jaroslav Krupař si nepochybně zaslouží, aby po něm byla pojmenována ulice či náměstí a navrhuji ho zařadit mezi osobnosti Pardubicka tohoto ticíciletí.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem