O jednom vojákovi

Jaroslav Šustr si zvolil v životě dráhu důstojníka čs. armády. Byl jazykově nadán, absolvoval francouzskou válečnou akademii. Jako štábní důstojník a zpravodajec zažil první zatěžkávací zkoušku za mobilizace v roce 1938. Sloužil ve štábu velitelství okrsku Praha (krycí název PŘEMYSL), jehož úkolem byla obrana Prahy. 1) Sídlili v klášteře v Praze - Vokovicích a zde byla rovněž umístěna jejich polní pošta č. 62. Zástupcem velitele tam byl poručík v zál. Jan Fuksa, v civilu úředník vlakových pošt v Pardubicích. J. Šustr byl filatelistou a tak brzy našel cestu na polní poštu a s Janem Fuksou se dobře poznali. Por. Fuksa si ho po léta neobyčejně vážil jako schopného důstojníka. Po kapitulaci následující po Mnichovu se všichni dojemně loučili a přísahali, že boj proti nepříteli nekončí.

Uběhlo jen několik měsíců a přišel 15. březen 1939. J. Šustr demobilizoval a jako civilní zaměstnanec jisté zahraniční firmy s motorovými oleji se usídlil v Pardubicích. Tak se stalo, že J. Fuksa šel po Skřivánku - to už pracoval na nádražní poště v Pardubicích - a někdo mu poklepal na rameno. Byl to J. Šustr. Hned šel k věci, připomenul vojenskou přísahu s tím, že proti okupantům je třeba něco dělat. Úkolem J. Fuksy bylo, že na nádraží měl pozorovat vojenské transporty, počet, složení a směr cesty. Musel slíbit, že si neudělá ani jednu poznámku a vše si musí pamatovat. Posléze si upřesnili podmínky a způsob kontaktu. J. Fuksa tvrdil, že J. Šustr měl nebo byl napojen na vysílačku a podával zprávy Francouzům.

J. Šustr tehdy bydlel v dnešní Sladkovského ul. v domě č. 1882 (naproti sázkové kanceláři). Před lety jsem se tam stavil a poptal u manželů Peškových, bývalých správců domu. S J. Fuksou se znali, ale už si obtížně vzpomínali. Nakonec jsem se dozvěděl, že pan Šustr bydlel ve 3. patře, ale moc ho nevídali, neustále byl kdesi na cestách. Jednou se u nich zastavil s tím, že nebude pár dní doma, že jede lyžovat. U Pešků se na něj pak ptalo několik lidí, nakonec přišlo i gestapo. To už byl na útěku od odboje. Hledal ho u Pešků i pan Fuksa a dozvěděl se totéž.

Škpt. J. Šustr působil ve Velké Británii jako přednosta velitelské sekce zvláštní skupiny D2 na ministerstvu národní obrany. Jednou z jeho povinností byl doprovod čs. paravýsadků při jejich cestě do protektorátu. Tak jako dispečer letěl s pararoji SILVER A i B a ANTROPOIDU.2) Podle záznamů z archivů měl jen v roce 1941 potvrzeno 65 hodin a 34 minut letů, z toho 50 hodin a 12 minut nad nepřátelským územím. Jeho úloha byla důležitá a za žádnou cenu nesměl padnout nepříteli do rukou. Proto mezi jeho nezbytné vybavení patřil i prudký jed. 24. října 1942 se skupinou ANTIMONY letěl v letounu Halifax 12 (velitel kpt. Leo Andrle). Po vysazení skupiny u Kopidlna pokračoval letoun směrem na Pardubice. Byl to zastírací let, při němž mělo být napadeno letiště. V Pardubicích tato akce způsobila velký ohlas, a to nikdo nevěděl, že v letadle byla česká posádka.3)

Nyní odbočím. Tehdejší čs. důstojník (dnes žijící v Kanadě) Bohumil Moravec se s škpt. Šustrem za války potkal. Pardubice znal, narukoval k jezdectvu v r. 1938 a za války sloužil v Africe u Svobodných Francouzů. Později se dostal do Anglie a Šustra poznal při paravýcviku v Ringway u Manchestru. K dalšímu setkání došlo v roce 1944 v marocké Casablance. Por. Moravec byl propuštěn z nemocnice v Oranu a jel do Casablanky. Tam se stavil v české cukrárně Svobodových. A koho tam nepotkal? Škpt. Šustra! Ten cestoval do tehdejší Čankajškovy Číny a měl zde zastával funkci čs. vojenského atašé.

Po válce se vrátil do vlasti, zajel i do Pardubic. Dobře na to vzpomínal Jan Fuksa, protože se spolu setkali. Šustr vypravoval obdobné vzpomínky, které uváděl i B. Moravec. Také se dozvěděl, že za okupace Němci persekvovali jeho příbuzné. Řada z nich přišla o život.

Podobně jako jiní vojáci ze Západu začal i on mít řadu potíží, proto se ženou i dvěma syny emigroval do Ameriky už v roce 1948.

Osudy našich emigrantů v cizině a po roce 1948 nebyly vůbec snadné. Poválečná euforie přetrvávala, podcenilo se nebezpečí totality a i nedostatek pracovních příležitostí v cizině završoval nesčetné problémy našich spoluobčanů v emigraci. Šustr zkoušel všelicos, ale nikam to nevedlo. Až jednou četl v novinách, že jakási pila v Minnesotě marně hledá účetního. Nelenil, chytl se příležitosti, zatelefonoval tam. Měl přijet co nejdříve! Za poslední peníze koupil ojetý automobil, naložil rodinu a vydal se na 2000 km dlouhou pouť. Jako voják měl v krvi dochvilnost a dorazil do městečka dříve, aby měl čas na přípravu. Když k městečku dojížděli, tak uviděli, že se tam staví slavobrána s „Welcome!” To ho zaujalo a zeptal se, koho to čekají? Nevěřil svým očím a uším, když uslyšel, že se v městě má usadit nějaký plukovník a má pracovat na pile. Prý to bude za posledních sto let první emigrant u nich. Popravdě byl z toho vedle nejen on, ale i celá rodina. Když se pak lidé dozvěděli, že právě on je tím plukovníkem, začali být vedle oni. Nakonec společně jeli ke starostovi. Ten byl navíc majitelem oné pily, pak i okresní rozhlasové stanice a  televize. Přivítání bylo velkolepé. Pak rodinu zavedli do zařízeného domku, v garáži stál automobil, v kuchyni byla chladnička i mraznička úplně plná. Není tedy divu, že se Šustrovi cítili jako Alenka v říši divů. Šustr si zakrátko spoluobčany získal, dobře pracoval a s lidmi se přátelil. Díky jeho neobyčejně bohatým zkušenostem a politickému i vojenskému  přehledu ho rozhlas požádal o spolupráci a komentování mezinárodní situace. Jako voják k ní měl opravdu zasvěcené komentáře. Jméno si musel však změnit na Sustar, protože na původním Šustr si Američané lámali jazyk.

Takto vylíčil svoje setkání s plk. Šustrem již vzpomínaný Bohumil Moravec.

Není divu, že se s touto neobyčejnou historií Jaroslav Šustr neopomněl pochlubit.

Dne 18. března 1998 by se plk. Jaroslav Šustr dožil 90 let a 7. listopadu 1998 uplynulo 10 let od jeho úmrtí. Není nikdy na škodu si připomenout lidi, kteří pro nás tolik udělali. A až se zase něco v našem městě postaví a bude se přemýšlet o názvu ulice, nemyslíte, že i ta Šustrova by byla namístě?

Poznámky:

1) Uvedený okrsek Praha - velitelem byl brig. gen. Cyril Langer, náčelníkem štábu, v němž pracoval i škpt. J. Šustr, byl pplk. gšt. R. Feistmantl.

2) Paravýsadky SILVER A i B spolu s ANTROPOIDEM letěly najednou, letadlo pilotoval velitel perutě Ron Hockey. Silver A: velitel npor. Alfréd Bartoš, zástupce rotmistr Josef Valčík, telegrafista Jiří Potůček. Silver B - velitel Jan Zemek, radista četař Vladimír Škácha. Antropoid: rotní Josef Gabčík a Jan Kubiš.

3)       Výsadek Antimony - velitel npor. František Závorka, zástupce a šifrant četař Stanislav Srazil, radista svob. Lubomír Jasínek.