JAK JSEM TO PROŽIL

První náznak chystaných událostí jsme se ženou cítili z chování a narážek Jaroslava Kořána, s mímž jsem se setkali zhruba týden před 17.listopadem na anglickém velvyslanectví. Ve čtvrtek 16.listopadu pak navštívila moji ženu její bývalá studentka a popisovala situaci na vysokých školách a přípravy demonstrace. Co se stalo následující den, všichni víme. Sobota a neděle proběhly v atmosféře zmatku, chytání informací a očekávání. A od pondělka to šlo ráz naráz. Hned ráno přišel za mnou do Druposu, kde jsem pracoval, kamarád Eda Motyčka s protestním dopisem předsedovi vlády Adamcovi. Obešel jsem s ním kolegy a stala se neuvěřitelná věc, prakticky všichni ho podepsali. Odpoledne jsem se dověděl, že večer v divadle budou studenti DAMU a domluvil jsem se s Jaromírem Voseckým, že s kamarády přijdeme. Divadlo bylo nabité k prasknutí, bylo tam možná skoro tisíc lidí a atmosféra byla fantastická. Na závěr se domluvilo stejné setkání na příští večer.

V úterý 21.listopadu jsem byl na třídě Míru přesně ve chvíli, kdy procházel městem průvod studentů gymnásia i s ředitelem Kubátem a některými profesory včetně mojí ženy. K průvodu jsem se připojil a nikdy nezapomenu na to, s jakým zmatkem v očích průvod sledovalo několik tmavě oděných mužů, kteří stáli v téměř pravidelných rozestupech v ulicích a na nárožích. Středoškoláci dorazili na náměstí Legií a došlo k setkání se studenty VŠCHT. Myslím si, že to byl právě tento průvod, který probudil obyvatele Pardubic k větší aktivitě. To se projevilo večer. K divadlu přišlo možná pět tisíc lidí, takže se poprvé demonstrovalo před divadlem, poprvé moderoval Vladimír Čech ve své nejlepší životní roli a poprvé jsme zpívali hymnu. Poté, co se shromáždění rozešlo, jsme s Michalem Tarantem a dalšími řešili organizaci příštího setkání a s několika náměty jsme šli do pracovny ředitele Hyhlíka. Na divadlo, které se mi naskytlo tady, také nikdy nezapomenu. Na ředitele Hyhlíka a pár herců a dalších zaměstnanců divadla křičelo několik soudruhů a soudružek, zastupujících MěNV, OV KSČ i KV KSČ. Ti měli ještě výraznou posilu v několika lidech, o jejichž příslušnosti k STB nemohlo být pochyb. Ve chvíli, kdy bylo napětí nejvyšší a nátlak kulminoval, si vzal slovo mladý režisér Juraj Deák a prohlásil : „Proboha, přece nechcete, aby nám dál vládnul takovej blbec jako je Jakeš!“ K mému překvapení tato slova ukončila diskusi a soudruzi se dali na ústup. Jak jsem se dozvěděl později, v úterý také došlo k založení OF v Pardubicích.

Středu, čtvrtek a pátek jsem neprožil v Pardubicích, ale na Slovensku, zejména v Bratislavě, kde jsme s kolegou byli na služební cestě na Fakultě stavební a architektury, tam jsme byli svědky studentských stávek a mítinků a ve čtvrtek a v pátek večer bratislavských demonstrací. Ve čtvrtek jsme zažili vystoupení Dubčeka. O Jakešově pádu jsme se dozvěděli na cestě domů v motelu u Devíti Křížů. Pozdě večer mně doma čekal vzkaz od Jaromíra Voseckého, abych hned ráno přišel do divadla. Tak jsem se v sobotu dopoledne stal členem OF a začal se podílet na přípravě a organizaci demonstrací. Některé z mých nových kolegů jsem znal dobře z dřívějška, např. bratry Vítovy, Jaromíra Voseckého, Bohdana Dvořáka, Pavla Šmída, Zdeňka Ingra, Jirku Razskazova. Až při této práci jsem poznal manžele Stibicovy, Vítka Jandu, Jirku Zahradníka a později Michala Vajraucha. Dnes už si nedokážu vzpomenout, kolik vlastně těch setkání před divadlem bylo a jednotlivé dny a vystoupení se mi slévají v jednotnou vzpomínku na fantastickou atmosféru a ducha vzájemné spolupráce a porozumění, který tyto dny rámoval. Dvě postavy jsou však bezesporu nezapomenutelné - vlajkonoš na střeše Grandu Jirka Havlíček a nepřekonatelný moderátor Vladimír Čech. Po mítincích jsme se scházeli v blízkém bytě nad Besedou, který pro tento účel odvážně poskytla myslím paní Kramářová a v souladu s informacemi, které jsme dostávali z Prahy, jsme plánovali, jak dál. Z tohoto bytu jsme se přibližně po týdnu stěhovali do rozestavěných prostor domu Františka Víta na Pernštýnském náměstí, abychom po polovině prosince zakotvili na několik měsíců v tenisové hale Dynama v Labské ulici.

Vzpomínám si i na jeden dramatický moment, kdy Milan Vít přišel se zprávou, že je připravována ÚV KSČ celostátní akce internace co největšího počtu představitelů  Občanského fóra a že by bylo lepší nezdržovat se několik dní doma. Tehdy  mi to připadalo přitažené za vlasy a až mnohem později jsme se dozvěděli, že to byla informace reálná a že k jejímu schválení chyběl pouze jeden hlas.

S nástupem vlády Národního porozumění a koncem demonstrací před divadlem se práce postupně přesouvala z terénu více „do kanceláře“. Bylo nutné propojit jednotlivá živelně vzniklá Občanská fora. Tak vzniklo koordinační centrum Občasnkého fóra. První setkání OF se uskutečnilo v Grandu. Z příprav na toto setkání se pamatuji zejména na Slávka Louna, který se díky své aktivitě spolu s jinými stal další posilou KC OF.

Dojem z jednání mám dodanes rozpačitý. Nikdo z nás neuměl řídit setkání desítek lidí s velmi různými a někdy i extrémními názory. Úsměvné bylo i to, že nikdo z nás nechtěl sedět na pódiu za předsednickým stolem, abychom nepřipomínali své předchůdce. Dojem nakonec trochu zachránil náš host, kterým byl Jan Štern. Začátkem prosince jsme se také zúčastnili vlastně posledního pléna starého MěNV, kde měl být zvolen nový místopředseda. Plénum skončilo fiaskem. Jeden z kandidátů se znemožnil sám, druhého potom svým vystoupením Jirka Razskazov. Na tomto shromáždění s námi byl Václav Stříteský, který nás také následně posílil. V tomto období začalo být zřejmé, že převzetí odpovědnosti i moci od komunistů, kteří ji absolutně ztratili, je nutností na všech stupních. Po vytvoření vlády Národního porozumění došlo na parlament a ČNR. Do uprázdněných míst bylo nutné na čas kooptovat nové poslance. Za KC OF Pardubice to byli Libor Kudláček, Zdeněk Jičínský, Jaromír Stibic, Vladimír Čech a Vlastimil Doubrava. I mně byla tato možnost nabídnuta, ale chtěl jsem se držet své profese a přestože mně to těšilo, odmítl jsem ji.

V této době, prosinci a lednu, probíhaly také prostřednictvím Bohdana Dvořáka intenzivní kontakty s Obrodou, připomínám si zejména pány Sýkoru, Hanáka a Loskota, který byl i členem KC OF. Obroda byla přirozeně názorově dost jinde, přesto si myslím, že spolupráce pro nás byla velmi poučná.

V tomto období se začaly také připravovat tzv. kulaté stoly, při nichž byly dohodnuty zásadní změny v místních orgánech - MěNV a ONV. Pro mne to byl vlastně největší úkol v rámci mé práce pro OF. Původně jsem měl vést pouze jednání týkající se města, ale po odchodu Bohdana Dvořáka z OF jsem převzal i ONV. Jednání byla velmi náročná na nervovou soustavu, kulatých stolů bylo celkem třináct a potom ještě obě plenární zasedání, na kterých došlo ke kooptaci dohodnutých poslanců. Pokud se pamatuji, čas strávený na těchto jednáních během pěti týdnů převyšoval sto hodin. 

V této době se také začaly profilovat existující i nově vznikající politické strany. Při jednáních jsem poznal řadu osobností, které potom v politice hrály významnou roli, např. Zdeňka Stránského, Hanu Demlovou, Jirku Starečka, Jardu Žítka, Honzu Koláčka, Romana Línka, Honzu Linharta a další. Zcela nezapomenutelný pro mne byl kontakt s panem Stehnem, který byl v Pardubicích duší sociální demokracie. Musím také říci, že oba tajemníci OV KSČ Kučera a Kazda zvládli pro ně jistě velmi nepříjemnou situaci předávání moci se ctí. Konečným výsledkem bylo vytvoření nově obsazených plén ONV a MěNV. Noví předsedové MěNV a ONV Milan Mikula a Vlastimil Doubrava dovedli tyto orgány ke svobodným volbám, prvnímu skutečně demokratickému stupni k novému politickému systému.

Ve svém vzpomínání jsem se pokusil oživit atmosféru pro mne nezapomenutelného období. Omlouvám se těm, které jsem nezmínil nebo na které jsem prostě zapomněl. Pohled z jednoho úhlu je vždy subjektivní a vlastní prožitek vždycky jinak chutná. Bylo jistě mnoho jiných událostí a epizod, které byly stejně důležité. Přesto se musím zmínit o administrativní práci, bez které by činnost OF nebyla myslitelná. Na úplném začátku si vzpomínám na Evu Hložkovou a Danu Klobušickou, brzy poté je vystřídala Zdena Vlkanova a paní Fučíková. Stejně tak si nebylo možné představit úspěšnou činnost bez vydávání tiskovin, což byla práce pro Jarmilu Kudláčkovou, Pavla Šmída, Zdeňka Stehna, Simonu Škreptáčovou.

Závěrem vzpomenu toho, co mi dodnes připomíná a vyčítá moje žena. Na začátku jsem si myslel, že budu v OF pomáhat zhruba čtrnáct dní. Potom se lhůta posunula do konce roku, do prvních voleb, do komunálních voleb atd. Letos uplyne deset let od okamžiku, kdy se život celé země, mé rodiny i můj výrazně změnil. I přesto, že v posledních letech určitě nikdo z nás nad situací v politice a celé společnosti nejásá, jsem přesvědčen, že takové krize k vývoji patří a že stojí za to věnovat své úsilí snaze o další posun ve společnosti.

Ostatně se domnívám, že to je i podstatou existence Vašeho klubu.

Jiří Paleček, Pardubice:

Připomínky k revizi USP Pardubice 1967

Kopii těchto připomínek tehdejšímu Městskému národnímu výboru Pardubice jsem našel v archivu klubu. Po 30 letech, v době dokončení nevím již kolikátého územního plánu Pardubic od té doby mohou být zajímavé. Dnes na ně a jejich formulaci mohou být různé názory. Dokumentují však tehdejší postoj a kvality klubu, to, že se nedíval jen do minulosti, ale měl celkem prozíravý pohled i na budoucí potřeby města a kraje.

Revize SÚP vychází z přílišného uspokojení nad dosavadním průběhem výstavby, ačkoli důvodů k uspokojení mnoho není. Především v tezích k revizi se mluví o zlepšení život. prostředí, které se naopak podstatně zhoršilo. Jak co do čistoty ovzduší, prašnosti, hluku i čistoty vod i zeleně. Nebyl vybudován ani jeden park, dnes není prakticky ve městě možnost koupání. Daleko více zeleně se ničí než se podaří vysadit. Vzhledem k dvojnásobnému počtu obyvatel se též zhoršila síť obchodu, služeb, pohostinství (snížila se ubytovací kapacita) i kulturní zařízení. Je zde stejný počet kin jako 1945, jedno divadlo proti 3 scénám dříve. Přitom se upustilo od výstavby kulturního domu na nám Budovatelů a Dělnický dům místo kultuře je věnován restauraci.

Ani bytová výstavba není uspokojivá. Poklesla roční výstavba z 1000 bytů v 50. letech na pouhých 25O (Hradec má dvojnásobek). Také kvalita sídlišť neodpovídá současným požadavkům. Dukla je odstrašujícím příkladem, uváděným i v literatuře o architektuře. Přitom Dukla působí vzhledově ucelenějším dojmem než nyní stavěné Polabiny, má lepší vybavenost i vlastní výstavba je kvalitnější. Sídliště u Pracovny a na Drážce, což by měl jeden celek, působí zcela chaotickým dojmem a naprosto není patrné, že by byla prováděna dle jednotného SÚP.

Revize SÚP nevychází z těchto chyb, nezaměřuje se na jejich odstranění a na zlepšení výstavby našeho města. Naopak jde cestou menšího odporu a vypouští to, co bylo poněkud velkorysejší. Tím se SÚP Pardubic dostává na úroveň plánů venkovských sídlišť, kdejaké střediskové obce.

Mají-li mít Pardubice v r. 1980 100 000 obyvatel, měl by SÚP podle toho vypadat. Naopak by měl výhledově počítat s řešením pro min. 200 000 obyvatel Podle studie Investice a životní prostředí má být H.Králové 200 tisícovým městem. Pardubice však jen 100 tis. (St. komise pro techniku, která tuto studii zpracovala, to odůvodňuje tím, že k ní města sama dala podklady.) V zásadě by měl být SÚP stavěn na 50 let dopředu a postupně zpřesňován a neměl by být upravován každých 5 let jinak, k horšímu.

Pro další růst města by se mělo počítat s větším přírůstkem obyvatel než 1200 ročně, to je přírůstek přirozený, celkový by měl být dvojnásobný. Podle toho by měla být plánována výstavba bytů, má-li být v dohledné době odstraněn bytový problém, který je zřejmě z venkovských měst v Pardubicích nejhorší. Měl by být odstraněn do r. 1970.

Rozdělení města na 6 obvodů je správné, a mělo by být ihned administrativně pro správní a poštovní účely uplatněno. Jako 7. obvod by měly být Rosice a Semtín po připojení.

V období 1970 - 80 by měla proběhnout rekonstrukce celého středu města, nejen ulice Karlovy, a to přestavba systematická, aby nedocházelo k takovým nesrovnalostem co do typů zástavby jako na Palackého tř. Ze středu města by v tom období měly být odstraněny všechny provozy a umístěny v průmyslových oblastech. Pro průmysl by byl určen jen pruh po jižní straně železnice od nákladového nádraží k podjezdu u sv. Anny. V prostoru dále k Vinici by měl být sportovní a rekreační areál. Je nesprávné, že se upouští od podjezdu v Macanově ul. Tato trasa poskytuje vzácnou příležitost vytvořit krásnou přímou magistrálu spojující sever-střed-jih, dosud prakticky izolované, netvořící jednotné město. Též obchodní tepny tř. Míru a Palackého tř. měly být řešeny příměji a velkoryseji. Zejména by se měla zvýšit výška zástavby, především v místě křižování těchto ulic. Měly by být vytvořeny výškové dominanty města, aby mu nedominovala jen Zelená brána a elektrárenské komíny a město jinak nesvědčilo o přízemnosti našich projektantů.

Okrajovým čtvrtím by se měla věnovat nejen zvýšená péče, měly by být řešeny rovnoprávně s řešením středu a další okrajovou čtvrtí Polabiny. Typický odstrašujícím příkladem dosavadní péče a směrného plánování jsou čtvrti za Chrudimkou. Ty jsou z hlediska zdravotního vlastně nejcennější částí Pardubic a přitom nejhůře vybudovány. Výstavba je naprosto chaotická a velké volné plochy, na nichž jsou sídliště Tesla, u Pracovny, na Drážce, jsou prakticky promarněny z hlediska stotisícového města. Zasloužily by si vypracování samostatného dílčího směrného plánu, který by počítal s vybudováním jednotného velkého obvodu s jedním obchodním a kulturním centrem, a to i za cenu rozsáhlé likvidace nynější zástavby. Je třeba ovšem počítat s výškovou zástavbou a ne s rezervami pro rodinné domky.

Obdobně by měly být rekonstruovány Svítkov a Popkovice, s čímž by souvisela likvidace PARAMO a bylo třeba prosadit výstavbu nové rafinerie u Chvaletic, což by bylo pro naše hospodářství velkým přínosem.

Průmyslové oblasti svojí výstavbou též nesvědčí o plánovitosti. Aby sem mohly být přemístěny provozy ze středu města a aby tato výstavba byla ekonomická, je třeba přepravovat územní plán těchto oblastí a počítat s výstavbou větších celků, v nichž by bylo umístěno několik závodů pohromadě. Tyto celky by pak měly společná celooblastní zařízení: teplárnu, údržbu, jídelnu, sociální zařízení a p. Nevhodné je též uvažované umístění výstavby rodinných domků mezi Zámečkem a silem.

Teplofikace by se měla zaměřit jako na hlavní zdroj na horkou vodu z Elektrárny Opatovice, což by sice znamenalo vysokou předinvestici na teplovod, ale z hlediska samotné výstavby by bylo výhodnější, protože při uvažované dodávce tepla z VCHZ by se musela stavět celá nová teplárna, která by nepříznivě ovlivňovala ovzduší Pardubic. Jako doplňkový zdroj by měla sloužit Elektrárna Pardubice, ovšem předělaná jen na teplárenský provoz a topení naftou. Druhým zdrojem by měla být teplárna v Černé za Bory, která by nahradila dosavadní 4 teplárny. Teplárna u Pracovny je ze všech hledisek nevyhovující.

Každý z městských obvodů by měl být urbanisticky jednotně řešen, dokonale propojen a vybaven úplnými středisky obchodními, kulturními, školskými i rekreačními. Všechny obvody by měly být navzájem dokonale dopravně propojeny. S tím souvisí generel dopravy, který je pro naše město životní záležitostí. Silniční síť je dosud řešena opravdu maloměstsky a mnoho tomu nepomohly ani některé nově rekonstruované silnice. I tyto nové silnice postrádají přímé směrové řešení, které by mělo být v našem rovinatém terénu samozřejmostí. Nejhůře z toho hlediska je řešena budoucí průjezdná trasa Teplého-Pichlova-jižní okraj Pardubiček-Zámeček-Černá za Bory, která svým směrovým vedením odpovídá polní cestě a ne dálkové trase. A právě zde byla možnost vybudování krásné téměř přímé trasy, proložením středem Pardubiček, kde by tak vznikly podmínky pro vytvoření moderního centra této čtvrti, obdobně jako v Mladé Boleslavi. Velmi důležitý průtah západ-východ po severní straně dráhy by měl být vybudován urychleně, rozhodně dříve než se přistoupí k rekonstrukci Jahnovy tř., jinak se zcela odřízne čtvrť za Chrudimkou. Jahnova tř. by měla být i dále uvažována jako městská komunikace a druhý dálkový průtah by měl být veden od mimoúrovňové křižovatky na západ od nádraží, po levém břehu Labe, přes ústí Chrudimky na Židov. S tím zároveň by bylo výhodné zlikvidovat Labskou ul. a vytvořit podél Chrudimky nábřeží až k Olšinkám.

Dle našeho názoru je též nesprávné přemístění autobusového nádraží pod lihovar. Tento návrh je nerealizovatelný. Původní řešení bylo daleko výhodnější zejména z hlediska nákladů a možnosti etapovité výstavby. Prakticky již dnes zde mohlo být nádraží umístěno, místo úprav v Palackého ul., zastřešení a další příslušenství, které vzhledem k blízkosti nádraží ČSD by bylo minimální, se mohlo stavět postupně během provozu.

Výstavba garáží daleko za městem, nebo dvoupodlažní garáže v Polabinách nejsou žádným řešením. Je naprosto nutné počítat pro každý obvod minimálně jedněmi výškovými garážemi (min. 6 podlažními).

Splavnění Labe do Pardubic mělo být provedeno do r. 1970, ovšem vzhledem k nezájmu místních činitelů se s ním vůbec nepokračuje na úseku Kolín-Přelouč. A nebude-li zainteresovanými podniky (ONV, MěstNV) jeho provedení důrazně požadováno, nebude ukončeno v dohledné době a výstavba přístavu bude bezpředmětnou a mrtvou investicí. Toto vyplývá z přednášky o kanálu Labe-Odra-Dunaj, která byla v Pardubicích 25.5.t.r.

Toto je jen několik připomínek k úpravám směrného územního plánu, který má být projednán na XVII. plenárním zasedání MěNV, bohužel nejsou zdaleka vyčerpávající, neboť nám není návrh plánu podrobně znám. Pokládali bychom za správné, aby s návrhem ÚP byli podrobně seznámeni všichni občané, aby se mohli k němu vyjádřit, aby se stal opravdu záležitostí celého města a nebyl vyjádřením jen úzkého jednostranného náhledu na výstavbu a růst města.

Za: Klub přátel Pardubicka (tehdy při Východočeském muzeu)