Průmyslová škola strojnická

Ovšem vzrůstající město vyžadovalo stavbu dalších škol v nových částech nejprve na Zeleném předměstí. Zde v prostoru od Veselky k nádraží (dnes starému) bylo naplánováno Nové město a přednostně zde byly stavěny školy. První Novoměstská byla postavena r. 1880 hned za Veselkou. Později byla začleněna do areálu nových jezdeckých kasáren. R. 1895 byla otevřena II. Novoměstská škola v dnešní Štefánikově ul., (III. Novoměstská škola z r. 1911 je dnešní ZŠ bratranců Veverkových).

V sousedství II. Novoměstské školy bylo plánováno nové náměstí. Jeho zástavba byla zahájena krásnou budovou Státní průmyslové školy. Byla jednou z prvních v Čechách a její stavbou prokázali pardubičtí radní podobnou prozíravost jako v případě železnice. Pochopili potřebu odborného vzdělání techniků pro rozvoj průmyslu i dalších hospodářských oborů. Význam školy byl podtržen umístěním v tehdy nejvýznamnějším prostoru v centru vznikajícího Nového města.

Již r. 1897 získalo městské zastupitelstvo v čele se starostou Františkem Hoblíkem souhlas ministerstva osvěty k založení odborné školy. Dne 12. 10. 1897 požádalo přednostu státní průmyslové školy v Praze ing. arch. Jindřicha Fialku, aby zpracoval plány. Hotové plány byly již 29. 10. 1898 zaslány ministerstvu ke schválení. Schválení z Vídně přišlo až 15. 2. 1899. Stavitel Josef Janeček však zahájil stavbu již 3. 10. 1898 a ta byla dokončena za rok 1. 10. 1899, tedy před sto lety.

Stavební místo 5 213 m2 zakoupilo město za 57 tis. K, náklady stavební a na zařízení byly 321 tis. K. Zastavěná plocha školy byla 1602 m2, dílen, kotelny, strojovny, kovárny a slévárny 220,5 m2. V přízemí byla i plynárna.

Dle ministerského nařízení z 28. 5. 1899 se zřizovaly 1. ročníky ve dvou odděleních: strojnickém a stavitelském. Od žáků se vyžadovalo potvrzení o dvouleté praxi. Zprvu se vyučovalo na mistrovské škole dvouleté a škole pokračovací.

Řízením školy od 1. října 1899 byl pověřen stavební rada Ing. František Fialka.

Vyučování bylo zahájeno hned v říjnu 1899 v prvním ročníku školy mistrovské. Vyučovaly se odborné předměty: stavební technologie, stavitelství, geodezie, stavitelské rýsování, strojní technologie, popisné strojírenství, strojnické rýsování a všeobecné předměty: aritmetika, algebra, měřičství, nauka o průmětech (průmětnictví), kreslení, fyzika, čeština, němčina a krasopis. Praktická cvičení se konala v strojnické a modelářské dílně a kovárně.

Od 15. 9. 1900 byla mistrovská strojní a stavební škola dvouletá a žáci byli přijímáni do obou tříd. Nato 20. 9. 1909 byla připojena dvoutřídní všeobecná škola pokračovací pro živnosti strojní a stavební. Ta měla „Vyučovati učně a pomocníky průmyslníků teoretický i prakticky v těch předmětech technického průmyslu, které by jim při výkonu živnosti prospěšnými byly a zvyšovaly jejich způsobilost“.

Dnes po 100 letech, když jsou Pardubice již městem univerzitním, nutno ocenit a obdivovat tento pokrokový a průkopnický čin tehdejšího pardubického zastupitelstva. Byl významným podnětem hospodářskému rozvoji města, příspěvkem ke zvýšení jeho významu, prospěšným celému kraji.

Průmyslová škola se veřejnosti představila svou prací již r. 1903 na „Východočeské výstavě“ v Pardubicích, kde získala diplom s právem ražení zlaté medaile. R. 1908 na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory získala uznání ministerstva veřejných prací. Již od počátku tedy získávala vavříny a vždy byla školou vysoce oceňovanou.

Ve školním roce 1910-11 byla mistrovská škola stavební přeměněna na zimní a pokračovací škola rozšířena o oddělení specielní.

R. 1913-14 byla škola rozšířena o čtyřletou vyšší školu strojnickou. Ředitelem se stal, po odchodu ing. Fialky na odpočinek, ing. Bohumil Gregor. Budova byla připojena na městský vodovod a elektrárnu. První světová válka rozvoj zastavila, téměř všechny učebny byly přeměněny na vojenskou nemocnici. Počet žáků se snížil a pokračovací škola zanikla.

Po vzniku Československé republiky byly obnoveny vyšší i mistrovská škola strojní. Stavební byla r. 1920 zrušena. Pokračovací škola stavební byla přičleněna k městským pokračovacím školám. R. 1928 získala škola halu na své zahradě, která do té doby sloužila jako výstavní síň. Vznikly zde další dílny. Od r. 1933 byla zřízena autodílna s autoškolou. První řidičský kurz se konal na jaře 1934. Škola vlastnila 4 osobní auta a dva motocykly s přívěsnými vozíky.

Od srpna 1937 se stal ředitelem školy Ing. Otakar Bartl. V r. 1937 vznikla elektrotechnická dílna. Při vyšší škole bylo zřízeno od r. 1938/39 letecké oddělení - konstrukce letadel.

Po okupaci 1939, když byly uzavřeny české vysoké školy, byli do 3. ročníku přijímáni abiturienti gymnázií a reálek. R. 1941/42 byl pro ně otevřen samostatný abiturientský kurs.

V červnu 1941 po penzionování ředitele Bartla na jeho místo nastoupil Ing. Bohumil Korbel. V lednu a únoru 1942 se pro velké mrazy a nedostatek paliva nevyučovalo a školní rok byl pak až do 12. 7. Ve školním roce 1942/43 měla škola nejvyšší počet žáků - 1126. Vyučování němčině bylo rozšířeno i na všeobecné i odborné předměty. Starší žáci byli nasazeni na nucené práce. Byl uzavřen abiturietský kurs. Při bombardování 1944 byly poškozeny školní dílny. Část budovy byla zabrána pro vojenské účely, vyučovalo se na různých místech. Ve šk. roce 1944/45 byl uzavřen druhý ročník a žáci nasazeni. Ve studiu pokračovali až od září 1945.

Ostatní třídy po osvobození zahájily vyučování v polovině května 1945 v dílenské montovně. Budova byla uvolněna až v polovině června. Ve vyučování byla místo němčiny zaváděna ruština a nově se objevil tělocvik.

Na začátku února 1948 odmaturovaly dvě třídy, které měly 1944/45 přerušené vyučování. Po r. 1948 byly v učebních osnovách provedeny změny (zejména dějepis, zeměpis), nově byla zavedena politická ekonomie. V r. 1949 proběhly oslavy 50. výročí školy. R. 1950 odešel do důchodu ředitel Ing. B. Korbel a novým ředitelem se stal dílenský učitel Stanislav Jirout.

Školní rok 1950/51 znamenal předěl ve vývoji školy. Od r. 1950 se jednalo o uvolnění budovy pro nově zřizovanou Vysokou školu chemicko-technologickou a 15. 5. 1951 vydal KNV Pardubice dispozice k přestěhování průmyslové školy do Chrudimi. Po dobu prázdnin bylo zařízení přestěhováno za pomoci profesorů a žáků do budovy gymnázia v Chrudimi a dílny do Spojených oceláren n. p. Školní rok 1951/52 byl zahájen již v Chrudimi. Podle prohlášení KNV Pardubice se jednalo o provizorní opatření, než bude postavena nová budova pro VŠCHT. Později byl vyprojektován dokonce celý vysokoškolský areál za Labem naproti Zimnímu stadionu. Do dneška, i když VŠCHT byla přeměněna na Univerzitu Pardubice, nové objekty pro ni nebyly postaveny. V letech 1962-65 byla ke staré budově provedena přístavba až do Havlíčkovy ul. (Do užívání 7. 2. 1966)

Zato v Chrudimi získala průmyslová škola pozemky na býv. Vaňkových školách. Zde byla 18. 12. 1967 zahájena stavba nové školy, která byla otevřena 2. 9. 1974. Nákladem 46 mil. Kčs byl vybudován moderní areál šesti budov: základní a specielní učebny, laboratoře, dílny, tělocvična, stravovací zařízení a internát.

Tak Pardubice přišly nejprve o stavební a později o strojní průmyslovku a r. 1995 o další stavební průmyslovku. Ta vznikla po r. 1990 jako Integrovaná škola stavební z učiliště bývalého Průmstavu v Cihelně. Její areál i s internátem byl po dlouhých tahanicích přidělen nově vzniklé Univerzitě Pardubice.

Tolik ze 100leté historie významné školy, která v Pardubicích přežila jen tu horší polovinu se dvěma světovými válkami. Na dobu jejího vzniku můžeme jen vzpomínat stejně jako na slavné doby Pernštýnů. Pro naše dnešní představitele by měla tato vzpomínka přinést mnohé cenné poučení.

Jiří Paleček

Podle: J. Sakař: Dějiny Pardubic n.L.

Jubilejní zprávy SPŠS Chrudim, 1969 a 1979

Poznámka:

Ve šk. roce 1899/90 a 1900/01 působil na této škole jako asistent stavitelského oddělení Jan LETZEL z Náchoda (* 9. 4. 1880 - + 26. 12. 1925), architekt Průmyslového paláce v Hirošimě, známého „Atomového dómu“. Přinesu o něm zvláštní studii.                       PhDr. J. Kotyk