JAN LETZEL (1880 - 1925), stavitel ?Atomového dómu? v Hirošimě

Jan Letzel se narodil v Náchodě 9. dubna 1880 v rodině hostinského, později hoteliéra J. Letzela (1847 - 1900) a jeho ženy Valburgy, rozené Havlíčkové (1852 - 1936). Jan mladší působil od 1. 8. 1899 v Pardubicích na c. k. státní průmyslové škole (stavitelské oddělení), kde setrval až do roku 1901 jako asistent oboru stavitelství.2) Ředitelem školy byl v tomto zakladatelském období její projektant - stavební rada Jindřich Fialka (1855 - 1920). Stavitelské oddělení navštěvovalo ve školním roce 1899 - 1900 40 studentů, dále potom v roce 1900-1901 již 70 studentů.3)Jan Letzel byl jmenován „assistentem pro předměty stavitelské“ na Státní průmyslové škole v Pardubicích ministerským výnosem č. 27888 ze dne 7. října 1899. V První zprávě c.k. státní průmyslové školy za školní roky 1899-1900, vydané u F. Hoblíka v Pardubicích r. 1900, je na straně 5 uvedeno: „Žactvo podnikalo za vedení prof. F. Březiny a asistenta J. Letzela vycházky do strojnické továrny fy Märky, Bromovský a Schulz v Královém Hradci, do továrny Hübner a Opitz v Pardubicích, fy J. Prokopa vdova a synové a pilnikářské dílny R. Antoše tamtéž.“ V tomto školním roce „asistoval“ J. Letzel při stavitelském rýsování.

Ve Druhé zprávě Státní průmyslové školy za léta 1900-1901, vydané v Pardubicích roku 1901, je další zmínka o J. Letzelovi: „Žactvo II. ročníku oddělení stavitelského podniklo vedeno jsouc prof. O. Valentou a assistenty J. Letzlem a F. Beranem celodenní vyměřování půdy na Vinici u Pardubiček“. (s.11). Tehdy J. Letzel „assistoval při stavitelském rýsování, při kreslení a modellování, při geodaesii a při odborném kreslení na pokračovací škole.“

Roku 1901 obdržel Jan Letzel státní stipendium ke studiu na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde se u prof. Jana Kotěry (1871-1923) specializoval na dekorativní architekturu.4) Roku 1903 absolvoval studijní cestu po Dalmácii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, roku 1904 ukončil UMPRUM jako nejlepší Kotěrův student. Styk se svým výborným učitelem udržoval J. Letzel po celý život. V letech 1904-1905 pracoval Letzel v architektonické kanceláři stavebního rady Quida Bělského a podílel se mj. na významné stavbě secesního hotelu Evropa v Praze (bývalý název hotelu Arcivévoda Štěpán). Letzelovým dílem je tu krásná mříž vstupního portálu i zábradlí ochozu kavárny a schodiště. V tomto období získal Jan Letzel i první samostatnou zakázku-dřevěný pavilon do malých lázní Mšené u Budyně na Litoměřicku. Roku 1905 absolvoval další studijní cestu, tentokrát po Itálii. V říjnu t.r. získal místo v Káhiře v projekční kanceláři Fabrizia paši, dvorního architekta egyptského místokrále. Roku 1906 navštívil Luxor, Alexandrii, Théby, Řím, Benátky, Janov a Milán. V Káhiře se seznámil s Ernestem de Lalandem, francouzským stavebním podnikatelem, který mu nabídl, aby zastupoval jeho firmu v Japonsku. Tam Letzel skutečně odjel r. 1907 a Japonsko se pak stalo jeho osudem a velkou láskou. O jeho pobytu zde krásně vypovídají jeho dopisy Janu Kotěrovi, uložené dnes v Národním technickém muzeu v Praze v Kotěrově pozůstalosti.5) V práci se Letzelovi velmi dařilo: v roce 1910 odchází od de Lalanda a zřizuje v Jokohamě společně s dalším Čechem ing. Karlem J. Horou firmu „Letzel and Hora Engineering and Architectoral office“, již pak přesunuli roku 1908 do Tokia. Letzel nakupoval v Japonsku porcelán, keramiku, staré bronzy, dřevořezy, předměty ze slonoviny aj. a vše zasílal na Kotěrovu adresu přes Sibiř („via Siberia“) do Čech. Nikdy nezapomněl svého učitele požádat o vyřízení pozdravu příteli-sochaři Stanislavu Suchardovi z Nové Paky6)- a kolegům ze Sdružení výtvarných umělců Mánes, jehož byl řádným členem.

Roku 1908-po přestěhování do Tokia - získal Letzel prestižní zakázky na stavbu paláců, Jóchi University (Univerzity Tovaryšstva Ježíšova), Matsushima Park hotelu, nemocnice, klášterních objektů, budov zahraničních ambasád a vil prominentních Evropanů (Nagajova rezidence 1911, vila „Besso“ rakouského oceláře Böhlera 1912). V roce 1912 si Jan Letzel otevřel již samostatnou kancelář. Stavěl ze železobetonu, takže jeho stavby odolávaly v Japonsku častým zemětřesením. „Ani ve vzdálené zemi se Letzel nezpronevěřil kotěrovským zásadám: budovy mají betonovou kostru, nosné zdi jsou často z neomítaných cihel, kombinovaných s kamenem a pásy drsné omítky. Také motiv kupole je pro některé objekty příznačný - to platí i o zřejmě jediné Letzelově stavbě, která získala světovou proslulost-i když paradoxně až jako trosky - memento po atomové katastrofě v Hirošimě. Jde o Průmyslový palác z let 1913-15. Svým výrazem se hodně blíží Kotěrově stavbě hradeckého Městského muzea z téže doby.“7)

Průmyslový palác byl vybudován prefekturou města Hirošimy pro obchodně - výstavní účely v dubnu 1915 (slavnostně otevřen byl 5. 8. t.r.) Výstavba třípatrové zděné budovy, jež zaujímá plochu 1023 m2, stála profekturu asi 120 000 jenů (dnešních 1 200 USD). Palác sloužil pro konání velkých výstav a veletrhů, koncem března 1944 skončila jeho role jako výstavní haly. Přechodně zde byly umístěny kanceláře. 6. srpna 1945 (takřka na den v době 30. výročí slavnostního otevření) explodovala ve výšce 582 m ve vzdálenosti 150 m od budovy atomová bomba, která budovu zničila jednak přímým výbuchem (tlakovou vlnou), jednak žárem. Všichni úředníci, kteří se v ní tehdy nacházeli, zahynuli. Lidé začali nazývat ruinu bývalého Průmyslového paláce „Dómem atomového výbuchu“. Dóm zůstal zachován v ruinách jako memento i v době celkové rekonstrukce města Hirošimy. Roku 1966 byla přijata prefekturou rezoluce na ochranu této památky, týž rok začaly veřejná sbírka a roku 1967 byly zahájeny záchranné práce. Ty pokračovaly ještě v roce 1990. Roku 1995 se hirošimská městská rada rozhodla prohlásit Dóm národní historickou památkou a japonská vláda jej navrhla do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Jeho tvůrce Jan Letzel působil v Japonsku během éry Meidži (do 1912) a Taišó (do 1925). Vyprojektoval tu více než 20 staveb. Po vzniku ČSR byl 1. listopadu 1919 jmenován obchodním atašé na čs. velvyslanectví v Tokiu, kdy prvním velvyslancem tu byl JUDr. Karel Pergler.9) Z titulu své funkce pobýval J. Letzel v letech 1920-22 služebně v Praze a pomáhal tu navazování československo-japonských obchodních styků. V říjnu 1922 se vrátil přes Kanadu do Japonska ve funkci generálního zástupce Škodových závodů. 1. září 1923 zažil v Tokiu tragické zemětřesení a poté, otřesen odjel zpět do Prahy (24. 11.). V letech 1924-25 se pokoušel v Praze rozvíjet obchodní styky jako zástupce firmy Suzuki a ve spolupráci se stovkou čs. obchodníků a průmyslníků připravoval první výstavu čs. průmyslových výrobků v Tokiu (výrobky byly dodány a uloženy v tokijském Technologickém muzeu). V té době je však již vážně nemocen, postupně ho opouštějí přátelé i příbuzní... 26. prosince 1925 zemřel zcela zapomenut v nemocnici pro duševně choré v Kateřinské ulici v Praze, stižen těžkou duševní chorobou.

Japonsko opustil rozčarován a zneklidněn komplikovaným vztahem ke své japonské adoptivní dceři Hanako (Haně).10) Jeho neklid vyústil do obav o statiku jeho nejcennější stavby-Průmyslového paláce v Hirošimě. Předvídaná Apokalypsa se stala skutečností o 20 let později 6. srpna 1945. Nebýt ní, kdoví, zda by si na jméno nadaného českého architekta šířícího slávu Kotěrovy školy v zahraničí, asistenta Státní průmyslové školy v Pardubicích, vůbec ještě někdo vzpomněl...

Poznámky:

1) V dalším textu vycházím hlavně z biografického přehledu v knize Olgy Struskové „Dopisy z Japonska“, vyd. I. Železný Praha 1996 v edici „České osudy“.

2) Pardubicko-Holicko-Přeloučsko, díl II., s. 323 a J. Sakař, Dějiny Pardubic nad Labem, díl III., část 2., vyd. 1927 (Školství), s. 208.

3) Pardubicko-Holicko-Přeloučsko, díl II., s. 324.

4) O J. Kotěrovi více viz Z. Lukeš v úvodu ke knize O. Struskové (s. 9-16).

5) Z. Lukeš, Japonsko počátku století očima J. Letzla, Umění a řemesla 4/1987, s. 7O. Autor zde pořídil úplnou edici dopisů J. Letzela prof. J. Kotěrovi.

6) O Suchardově návrhu na pomník M. Jana Husa v Pardubicích psal v ZKPP 1999 M. Klimpl (č. 5-6, s. 175-182).

7) Z. Lukeš v úvodu ke knize O. Struskové, s.15.

8) Fakta o atomovém Dómě shromáždila S. Amano-Kikuraku z Mírového muzea v Hirošimě v knize O. Struskové s. 132-134.

9) JUDr. Karel Pergler (1882-1954), český politik, r. 1917 řídil odbočku Čs. národní rady v USA, r. 1918 byl prvním vyslancem ČSR v USA, pak v letech 1920-21 vyslancem v Japonsku. Roku 1921 byl penzionován z iniciativy ministra zahraničních věcí E. Beneše. V letech 1926-29 byl profesorem politických věd a děkanem právnické fakulty National University ve Washingtonu. Roku 1929 se vrátil do ČSR a působil jako předseda a poslanec Ligy proti vázaným kandidátkám, pozdější Národní ligy. Roku 1933 po neúspěchu v české politice se opět vrátil do USA.

10) Film o životě Letzelově scénaristky O. Struskové „Rajská zahrada“ v hlavní roli s V. Preissem, čs. - japonská koprodukce, reprezentoval japonskou televizi na festivalu v Monte Carlu a v soutěži Prix Italia.