Letecká válka nad Čechami a Moravou v létě 1944 - oběti leteckého bombardování Pardubic 22. července 1944

Byla zasažena východní část tehdejších Pardubic - tzn. Vilová čtvrť a Židov. Bylo svrženo 463 bomb o celkové tonáži 89 tun. Při tomto neúspěšném náletu na rafinerii přišli při zpětném návratu Britové o sedm strojů, které startovaly ze základen leteckých spojeneckých sil v jižní Itálii. Mimo informaci o 43 osobách zabitých při bombardování a o 32 zraněných a dále o 27 zničených a 108 poškozených domech se z výše uvedených článků a studií o této pro Pardubice tak smutné události víc nedovíme.

Více o ní mluví pardubická Kniha zemřelých z r. 1944 ve vztahu k datu 22. 7. Z uvedeného počtu 43 zabitých při náletu bylo 11 dětí a mladistvých (mládež ve věku od jednoho do čtrnácti let). Nejmladšímu dítěti - Heleně Kadidlové - nebyl ještě ani rok (nar. 15. 8. 1943). V některých případech šlo o plný zásah domů, při čemž zahynuli všichni členové rodiny. Tak přišla o život rodina zemědělce Františka Petrušky v ul. Do nového č. 100: František Petruška, jeho žena Božena a jejich dvě děti Drahomíra (8 let) a Ludmila (11 let). Zahynula rovněž celá rodina Fröhlichova, také z ul. Do nového č. 99: Arnošt Fröhlich, nar. 1899, Emilie Fröhlichová a jejich synové Arnošt, nar. 1932 a Jan, student, nar. 1929.

Z rodiny Kadidlových, která bydlela tehdy ve Smetanově ul., přišly o život tři děti: Milan, nar. 1939, Jiří, nar. 1942 a zmíněná Helena, nar. 1943. Při tomto náletu dopadla také jedna bomba do areálu býv. Zemské donucovací pracovny a způsobila smrt čtyřem „kárancům“, tj. vězňům z tzv. pracovně-výchovného tábora, který tu tehdy existoval. Byli to F. Lozart, nar. 1921, M. Ryšánek, nar. 1925, J. Veselý, nar. 1912 a E. Klapka, nar. 1915, kteří utíkali obyčejně z pracovního nasazení a byli doma zadrženi. Zahynul také mladý M. Jaroš z Hradce Králové, který byl v Rosicích

n. L. na prázdninách u příbuzných. Do seznamu „celých“ zahynulých rodin je třeba započíst i čtyřčlennou rodinu dělníka Růžka ze Smetanovy ul. č. 1117: František Růžek, nar. 1904, jeho žena Božena, nar. 1913 a jejich dvě děti Růžková Božena, nar. 1934 a Růžek František ml., nar. 1943. Z rodiny obchodníka „bramboráře“ Pecky, který bydlel v Kounicově ul. (dn. ul. K. Krpaty) připomínám úmrtí otce Jana Pecky, nar. 1889 a jeho syna Jana, nar. r. 1932. Zahynul také František Pánek, správce cukrovaru v.v. a jeho žena Františka, nar. 1877. F. Pánek, nar. 1872 patřil spolu s Josefem Sitařem, nar. 1870 k nejstarším pardubickým občanům, kteří při bombardování zahynuli.

Mrtvým obětem náletu vypravila tehdejší správa města Pardubic, která byla v německých rukou (Julius Stumpf, starostou od 26. 11. 1942) veřejný hromadný pohřeb na Pernštýnském nám., kterého se zúčastnil i zástupce protektorátní vlády (min. předs. Jaroslav Krejčí). Rakve s těly obětí posléze spočinuly na pardubickém hřbitově. Většina zabitých při náletu byla náboženství římsko-katolického, rodina F. Petrušky vyznání českobratrského evangelického, Josef Sitař a jeho žena Anna ze Spojilské ul. č. 42 náboženství československého (nyní československá církev husitská). Josefa Hanousková z Anenské ul. byla bez vyznání.

Nálet anglických bombardérů na Pardubice 22. 7. 1944 byl pro 43 pardubických občanů (některé publikace uvádějí počet 44) přímo tragický.

Ulice obětí 24. SRPNA

- 55. výročí bitvy o paliva

(Battle of Fuel) - Bombardování pardubické rafinerie minerálních olejů  a pardubického letiště

24. srpna 1944

V Pardubicích je toho času na 350 větších hlavních a menších vedlejších ulic a uliček. V jižní části města ve čtvrti Nové Jesenčany - stranou městského ruchu - najdeme krátkou ulici s názvem OBĚTÍ 24. SRPNA. Název jí byl dán v r. 1948 a vztahuje se - pro Pardubice a jejich okolí - k bombardování rafinerie na zpracování minerálních olejů (dn. PARAMO) a pardubického letiště, které od r. 1940 sloužilo jako pilotní školící středisko německé Luftwaffe. Bombardování těchto pro vedení války důležitých vojenských a výrobních objektů - rafinerie produkovala tehdy benzin, mazací oleje, asfalt a parafin - bylo však současně spojeno se zásahem proti pardubickému nádraží, cukrovaru a - žel, i proti civilní domovní zástavbě v Pardubicích a také v přilehlých tehdy samostatných obcích Svítkov, Popkovice, Staré a Nové Jesenčany, Staré Čivice a ještě některých dalších.

Nálet 24. srpna 1944, který bezpochyby souvisí s leteckou strategií západních spojeneckých vojsk v tzv. bitvě o paliva (Battle of Fuel), uskutečnily letecké síly Spojených států amerických (USAAF). Ráno 24. 6. vzlétly bombardovací a stihací svazy 15. letecké armády USA ze svých základen v jihoitalském Bari a brzy po poledni se dostaly ke svému cíli - nad Pardubice a také nad Kolín, kde rovněž zasáhly proti kolínské rafinerii ropy. Padesátý pátý a pátý wing shodily svůj náklad bomb na rafinerii (lidově zvanou Fantovku nebo také Petrolka) a na letiště. Budovy a zařízení obou těchto objektů byly silně poškozeny, výroba v závodech Fantových zpracovávajících rumunskou ropu vyřazena na plné tři měsíce z provozu. Poslední, čtvrtá vlna bombardérů zasáhla svým nákladem pardubické nádraží (dn. tzv. staré nádraží), silně je poškodila stejně jako sousedící budovy cukrovaru a výrobnu perníku a cukrovinek firmy KAPO (název odvozen od příjmení Kafka a Popper, což byli židovští podnikatelé v Milheimově ulici, kteří však už v té době nežili, byli deportováni na konci roku 1942 do Terezína a odtud do Osvětimi). O bombardování Pardubic a jejich okolí 24. 8. 1944 bylo v minulých letech napsáno více novinových článků, časopiseckých odborných studií a v roce 1998 vyšla dokonce i kniha J. Rajlicha s názvem Jindřichův Hradec - 24. 8. 1944. Název knihy nás nesmí mást - pojednává z větší části o bombardování Pardubic 22. 7. a 24. 8. 1944 a Kolína téhož 24. 8. - a jen z menší části o letecké bitvě, k níž došlo při zpětném návratu amerických vzdušných sil s německou leteckou obranou v prostoru nad Jindřichovým Hradcem v jižních Čechách.

Na co však nelze zapomenout, je skutečnost, že počet civilních obětí při náletu 24. 8. 1944 byl veliký, o mnoho přesahující počet obětí české národnosti při náletu 22. července 1944, který prováděly britské letecké síly - RAF - rovněž ze základny v jižní Itálii.

Výše uvedené studie i kniha J. Rajlicha uvádějí, že toho dne (24. 8. 1944) zahynulo celkem 213 osob. V tomto počtu je zahrnuto i 11 lidí německé národnosti z Popkovic a 19 německých vojáků z pardubického letiště. Pardubická kniha úmrtí z r. 1944 ve vztahu k datům 24. a 25. 8. 1944 uvádí 159 mrtvých, převážně české národnosti. Ze samotných Pardubic jich bylo 98, ze Svítkova 12, z Popkovic, které těsně sousedí s letištěm, 22, ze Starých a Nových Jesenčan 11 a ze Starých Čivic 2 osoby. Oběti leteckého útoku našly svou smrt převážně ve sklepích obytných domů, někdy jen špatně upravených na kryty, dělníci a zaměstnanci rafinerie továrnu včas opustili (zahynuli tu jen tři čeští dělníci). Žel - mezi mrtvými byly nalezeny i děti. Zahynulo 21 dětí a mladistvých, z nich 11 dětí do věku deseti let. Nejmladšímu dítěti - Jiřímu Cinkovi (nar. 5. 9. 1943) nebyl ještě ani rok, velmi malým děťátkem byl i Emil Polívka (nar. 22. 6. 1943) a také Rosa Neumannová (nar. 30. 8. 1943), což bylo dítko německé matky. V případě Jiřího Cinka šlo o dítě manželů Boženy a Františka Cinkových, kteří bydleli v Pardubicích v Mozartově ul.(dnes Palackého) č. 295 a kteří toho dne rovněž zahynuli. Dům č. 295 v Mozartově ul.(dnes Palackého) patřící obchodníkovi Linhartovi dostal přímý zásah a zahynulo v něm 19 lidí. Nejstaršímu občanu Pardubic, který při tomto těžkém náletu zahynul spolu se svou ženou, bylo přes osmdesát čtyři let. Byl jím Jan Truxa, strojvedoucí státních drah ve výslužbě (nar. 20. 5. 1860).

Na budově býv. závodu Triola Pardubice v Milheimově ul. je umístěna pamětní deska s tímto textem:

ZAKLADATELÉ FIRMY „KAPO“ BYLI UMUČENI V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE V OSVĚČIMI V ROCE 1943 25 ZAMĚSTNANCŮ TOHOTO ZÁVODU ZAHYNULO PŘI NÁLETU NA PARDUBICE DNE 24. 8. 1944 ČEST JEJICH PAMÁTCE

Jména zahynulých občanů ze Svítkova (dnes součást Pardubic) najdeme na pamětní desce na pomníku v parku. Pamětní deska připomíná třicet jmen.

24. srpen 1944 je pro Pardubice, jejich okolí i pro Kolín dnem varovného smutku.

28. PROSINEC 1944:

TŘETÍ BOMBARDOVÁNÍ PARDUBIC

Poslední nálet na Pardubice - přesněji: na rafinerii minerálních olejů - uskutečnila 15. americká letecká armáda (USAAF) 28. prosince 1944. I při tomto bombardování došlo k napadení rafinerie ropy v Kolíně a také v Kralupech n. Vlt. a v jiných místech.

Štáb 15. americké letecké armády se sídlem v jihoitalském Bari vyslal ze základen Julia a San Giovanni 53 bombardérů typu Liberator. Bombardéry byly doprovázeny silnou skupinou stihacích letounů v počtu 143 strojů. V době od 12,10 - 12,14 hod. svrhla bombardovací letadla na rafinerii v Pardubicích 468 bomb. Výroba v závodě pak fakticky ustala. Ztráty na lidských životech byly relativně malé: šest zabitých a 16 zraněných. Mezi mrtvými byly Marie Divecká, nar. 1896, bytem Rosice n. L. a Emilie Žáková nar. 1881, rovněž z Rosic n. L. Obě tyto zahynulé jsou uvedeny na pamětní desce pomníku obětem obou válek v Rosicích n. L. na nám. 5. května. Zabit byl i Václav Klapka, nar. 1927, příslušný do Holic, montér bydlící v Pardubicích.

František Dosoudil

Prameny: Kniha zemřelých města Pardubic, rok 1944

Použitá literatura:

    Jiří Rajlich: Jindřichův Hradec - 24. 8. 1944. Praha a Litomyšl 1998.

Vydalo nakl. Paseka.

    Zdeněk Bičík: Nálety na Pardubice 1944. Příloha Zpráv Klubu přátel Pardubicka, ročník 1980.

    St. Kokoška, J. Němeček, L. Václavů: Letecká válka nad Čechami 1944-1945. Vydalo Východočeské muzeum Pardubice, rok vydání není uveden.

Závěrečná poznámka: Autor děkuje pracovnicím matričního oddělení na městském úřadě v Pardubicích za jejich mimořádnou pomoc.