Dětské oddělení nemocnice Pardubice - 60 let

Prvním primářem tohoto oddělení se stal MUDr. Jiří Zimák, asistent prof. O. Teyschla, přednosty brněnské dětské kliniky. Již od počátku bylo plánováno, že dětské bude v tzv. trojpavilonu společně s oddělením krčním, nosním a krčním a s oddělením očním. Zprvu bylo nutno vystačit s dvacetilůžkovým pokojem na interním oddělení, s jedinou sestrou, sekundářem MUDr. Šimonovou, která se později stala ženou primáře Zimáka.

Spektrum hospitalizovaných dětí bylo velmi pestré - od zápalu plic, poruch výživy kojenců, zánětů kostí až po reumatickou horečku s postižením srdečním. Jako přídavek k tomuto minioddělení dostal ještě nový primář 50 lůžek na infekčním oddělení. Zde byly soustředěny komplikované případy spály, záškrtu, dětské obrny, tyfu atd. Konsiliářem na porodnickém oddělení pro novorozence byl zde již dříve působící MUDr. Josef Bartoň, za pomoc parašutistům zastřelený v Pardubicích dne 2. července 1942.

Když byl v roce 1941 slavnostně otevřen trojpavilón, tak se tam dětské oddělení rozmístilo ve čtyřech podlažích. Bylo moderně koncipováno za pomoci prof. MUDr. J. Švejcara, který měl zkušenosti ze zahraničí a z budování kliniky v Bratislavě. V letech 1950/1960, kdy byly Pardubice sídlem kraje, sloužilo toto oddělení i jako výukové středisko pro dětské sekundáře před atestací 1. stupně, která se zde také vykonávala. Oddělení také samozřejmě sloužilo i k výuce dětských sester, které postupně nahrazovaly sestry řádové. V roce 1955 vznikla při dětském oddělení i mateřská a později i základní škola. Na zasloužený odpočinek odešel primář MUDr. Jiří Zimák v roce 1961. Vychoval řadu lékařů, z nichž mnozí se stali primáři dětských oddělení, jiní tvořili základ dětské péče v Pardubicích.

Jako druhý přednosta dětského oddělení nastoupil MUDr. Jan Ringel z dětské kliniky v Hradci Králové, kde jeho hlavním zájmem byla kardiologie. Období jeho primariátu lze považovat za zlatý věk tohoto oddělení. Lze ho charakterizovat rozmachem diagnostické a terapeutické péče. Těžiště se přesouvalo i na děti školního věku. Dr. Ringel vyzvedl význam interních onemocnění starších dětí, léčila se zde systémová onemocnění, dále neurologická, chronická onemocnění zažívacího traktu, ale i onemocnění onkologická, ležely tu děti po závažných operacích, které vyžadovaly intenzivní péči. Po příchodu MUDr. Karla Vojtěcha, pozdějšího primáře oddělení dětské chirurgie, přicházeli i novorozenci s vrozenými vývojovými vadami především zažívacího traktu, které po operaci byly hospitalizovány právě zde na jednotce intenzívní péče. Primář J. Ringel razil ideu, aby děti do tří let s jakoukoliv nemocí (mimo infekční) byly léčeny na jeho oddělení. Během jeho působení vznikaly mimo již stávající kardiologické a nefrologické poradny i další, např. alergologická poradna pro děti s chronickými respiračními onemocněními. Dbal na výuku lékařů, jak oddílenských, tak i terénních, pro něž pořádal primářské vizity a semináře. Některé z nich převyšovaly okresní rámec, aktivně se účastnil sympozia o týraném dítěti, na konferenci dětských lékařů týkající se výživy sušenými mléky (vše v Pardubicích) se zúčastnil i pražský prof. MUDr. J. Kubát. Dr. Ringel inicioval lékaře k soustavnému vzdělávání a publikování v odborném tisku. Dbal i o rozšíření dětské péče v terénu nejprve dětí do 6 let a později do 14 let, sloučil preventivní s kurativní péčí na obvodech, zrušil samostatnou školní lékařskou službu. V roce 1974 odešel z Pardubic do Prahy, kde působil jako vysokoškolský učitel a s ním odešla i jeho paní MUDr. Tomášová - Ringelová, která mu dělala zástupce oddělení, pracovala s ním v kardioporadně a byla vedoucí lékařkou kojeneckého oddělení.

Po odchodu této výrazné osobnosti se zdálo, že oddělení se musí ocitnout v krizi. Avšak bylo zde již mnoho zavedených postupů a návyků, takže po příchodu v pořadí již třetího přednosty - MUDr. Jiřího Jíchy - se udržela nejen vysoko postavená laťka, ale hlavně na novorozeneckém úseku došlo ke značnému rozšíření péče. Na tomto oddělení se zavedly nové přístroje jako byly speciální inkubátory, monitory aj., které bylo možné v předlistopadové době získat. Došlo k rozvoji užší spolupráce s klinickými pracovišti v Hradci Králové, v Praze-Krči a Motole. Primář Jícha byl znám svojí houževnatostí a systematickým studiem odborné literatury, ujal se osiřelé kardiologické poradny, byl dobrým organizátorem. Za jeho působení se rozšířilo spektrum táborů pro děti chronicky nemocné a spolupracoval zde s Čs. Červeným křížem. Mimo tábory pro obézní a ortopedické děti byly podobné zřízeny i pro děti astmatické, diabetiky a epileptiky. V Pardubicích také zřídil neurologický stacionář. V závěru jeho působení zavedl i systém zvaný „rooming-in“, kdy matky mohly mít na novorozeneckém oddělení novorozence u sebe. Podobně na kojeneckém oddělení vytvořil několik lůžek pro matky nemocných kojenců. Primář Dr. Jiří Jícha v roce 1988 zemřel na zákeřnou chorobu.

V únoru 1989 přišel na oddělení mladý, vzdělaný a pracovitý přednosta - MUDr. Vladimír Němec. Do Pardubic přišel z jižních Čech a zaměřením byl nefrolog znalý ultrazvukové diagnostiky. Působil přirozenou autoritou a během svého desítiletého působení, kdy hned na počátku došlo

k převratným politickým změnám, velkoryse přebudoval oddělení v moderně vybavené přístrojovou technikou a zacvičil mladé lékaře v nových disciplínách. Zavedl nové poradny, např. pro onemocnění zažívacího traktu, umožnil vzdělání dalším lékařům, aby mohli vést poradnu endokrinologickou a kardiologickou. Pro terénní lékaře koncipuje výukové semináře, klinické vizity apod. Rozšířil možnosti pobytu matek s nemocnými dětmi. Dalo by se říci, že veskrze moderní člověk vede zmodernizované oddělení.

Předchozí období již kapitoly své historie dopsaly, dnešek si svoji historii teprve píše.