Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Vzpomínka na Miroslava Ivanova

obrázek k článku Je čtvrtek den před Štědrým dnem pozdě odpoledne, jdu k televizi a zapínám teletext, abych si přečetl stručné zprávy dne a v tom vidím známé jméno a u něho text, který oznamuje, že ?Po dlouhém a statečném boji podlehl ve čtvrtek v Praze zákeřné nemoci ve věku 70 let spisovatel, publicista a významný představitel literatury faktu Miroslav Ivanov.? V té chvíli si uvědomuji, že přátelství se vzácným, dobrým člověkem, které trvalo více než dvě desítky let, bude patřit už jen vzpomínkám.

Prosté úmrtní oznámení sděluje, že „Odešel člověk Miroslav Ivanov...“, oznámení, které způsobí mnoha známým i méně známým bolest. Odešel člověk, který nám bude chybět. Ještě dlouhou, velmi dlouho. Nejsem si však jist, zda by si Miroslav Ivanov přál, abychom na něho vzpomínali se zármutkem. Jistě, rána je velice čerstvá, ale Miroslav Ivanov zůstane v našich vzpomínkách takový, jak jsme jej znali. Otevírám sešit vzpomínek, který ještě nikdy nikdo nečetl. Listuji a připomínám si atmosféru naší spolupráce i jednotlivé události. Chcete-li, čtěte se mnou.

S Dr. Miroslavem Ivanovem jsem se seznámil v lednu 1977. Od svého přítele, PhDr. Jiřího Kotyka jsem byl pozván na besedu, kterou pořádal Klub přátel Pardubicka v hotelu Grand se známým spisovatelem o literatuře faktu. Tento literární žánr mne zajímal, ve světě už nějakou dobu existoval a Miroslav Ivanov byl u nás jeho hlavním představitelem. Dohodl jsem se tedy s přáteli, s manželi Hirešovými z Přelouče a na besedu jsme vyjeli společně. Cesta byla dost špatná, ten večer byla hustá mlha a my kolikrát nevěděli, jestli ještě vůbec jedeme po silnici. Když jsme konečně dorazili, byl malý sál hotelu Grand již přeplněn a Dr. Ivanov už hovořil. Beseda byla zajímavá, hlavním tématem byly záhady české minulosti.Dr. Ivanovovi totiž krátce předtím vyšla kniha „Český pitaval aneb kralovraždy“. Měl jsem čerstvě zakoupenou knihu ssebou s úmyslem požádat známého a uznávaného spisovatele o autogram. Autogramiáda se po besedě protáhla, my byli ve frontě skoro poslední.Když na mne došla řada, Dr. Kotyk nás vzájemně představil. Patrně předtím Dr. Ivanova informoval o tom, co dělám - byl jsem tehdy zaměstnán jako výzkumný pracovník v elektronické laboratoři Geodézie Pardubice, kde jsme konstruovali a v kusovce i vyráběli měřící přístroje pro vyhledávání různých podzemních objektů za účelem mapování - a on projevil zájem našich služeb využít. Připravoval tehdy do druhého vydání knihu „Vražda Václava, knížete českého ..“ a v té souvislosti mne požádal, zda bych byl ochoten provést elektronický průzkum historického areálu ve Staré Boleslavi. Téma mne lákalo a nabídku jsem přijal, i když jsem si v té chvíli nedovedl představit co, jak a kde asi budu ve Staré Boleslavi zkoumat. Měli jsme tehdy už nějaké zkušenosti, našimi přístroji byla vybavena v roce 1974 expedice Egyptologického ústavu Univerzity Karlovy v Abú Síru, měli jsme za sebou spolupráce s pardubickým muzeem i s Archeologickým ústavem ČSAV, ale tohle bylo svým způsobem něco jiného. Chtěl jsem se tedy předem informovat o tom, co mne asi čeká a prostudovat první vydání „Vraždy Václava...“, ale jako vždy, působí zákon schválnosti a kniha, kterou nutně potřebuji, se mi vyhýbá. Nakonec pomohl kamarád Dr. Hireš, který knihu vypůjčil od svého kolegy z VÚSPLu, takže při první pracovní návštěvě Dr. Ivanova už bylo možné se soustředit na konkrétní věci. Závěr vyzněl tak, že by bylo třeba prozkoumat elektrickou odporovou metodou prakticky kde co. Staroboleslavský historický areál byl vždy středem pozornosti historiků. Mnohé bylo již prozkoumáno, bylo tam ale také stále mnoho dohadů. Situaci navíc trochu komplikovalo to, že první vydání Ivanovovy knihy „Vražda Václava, knížete českého“ nebylo v církevních kruzích přijato příliš dobře a já měl obavy z toho, abych nemusel ze Staré Boleslavi odejet domů, aniž bych provedl požadovaný průzkum. Rozhodl jsem se projednat věci předem a požádal jsem v té souvislosti zdechovického pana děkana Šrůtka, zda by mne s duchovním správcem staroboleslavského areálu mohl za tím účelem seznámit. Pan děkan ochotně souhlasil a tak jsme v ujednaný den vyjeli do Staré Boleslavi. Pamatuji si, že od časného rána lilo jako z konve. Cítil jsem v řízení, že Wartburg víc plave než jede. Cestou jsem se od pana děkana dozvěděl, že duchovní správce staroboleslavský má titul kanovníka, jmenuje se Jan Lebeda, je autorem mnoha prací s duchovní tématikou a že mimo jiné vydal řadu sbírek vlastních básní. Pana kanovníka jsme potkali ve městě krátce po příjezdu. Srdečně se pozdravil s panem děkanem a pozval nás k sobě na kávu. Při přátelském rozhovoru jsem jej pak poprosil, zda by nám dovolil pomocí elektronických metod prozkoumat zdejší historický areál. Pan kanovník ochotně souhlasil a hned nás areálem provedl. Historickou lokalitu tvoří tři kostely. Velký chrám - trojlodní bazilika sv. Václava - je postavena nad mnohem menším kostelíkem, který snad podle pověsti založil kníže Václav, dnes známým spíše jako krypta sv. Kosmy a Damiána. Asi dva až tři metry jihovýchodně od baziliky sv. Václava stojí románský kostelík sv. Klimenta s nástěnnými malbami pocházejícími z doby kol. roku 1125. Při této návštěvě jsem poznal i paní Máry, osobu svědomitou a poctivou ve službě, leč poněkud svéráznou a nepřístupnou. Po prohlídce celé lokality, k níž patří ještě velká zahrada, obehnaná vysokou goticku zdí, jsme se rozloučili a vydali se na zpáteční cestu. Vytrvalý vydatný déšť nás provázel až domů.

Počátek výzkumu jsme s Dr. Ivanovem dohodli na 29. září. S kolegou Františkem Štillem jsme jeli každý samostatně, sraz pro všechny zúčastněné byl přímo na místě. Den byl opět deštivý. Dr. Ivanova doprovázel jeho zeť JUDr. Oldřich Říha. Byli jsme rádi, každá ruka bude dobrá. Po krátké poradě jsme se dohodli, že výzkum začneme Elektrickou odporovou metodou v kryptě sv. Kosmy a Damiána. Uvnitř chrámu nám déšť vadit nebude. Pro uvedenou metodu jsme měli skvělé vybavení - aparaturu EOM, jejímž autorem je Franta Štill, aparaturu, kterou nám tehdy bez nadsázky záviděl snad celý odborný svět. S pomocí tohoto zařízení je možné měřit elektrické odpory zeminy do hloubky několika desítek metrů. Z velikosti odporů je pak možné určit geologické složení půdního profilu, jinými slovy určit materiál. Pokud se ze zjištěných hodnot sestaví nad měřeným profilem graf, je možné z něho vyčíst velikost i tvar zjištěné anomálie, tedy nalezeného objektu. Zvláštností této aparatury proti všem podobným je dokonalé a naprosté odrušení, takže ji můžete použít prakticky všude, třeba na elektrifikovaném nádraží. Pro průzkum podloží krypty jsme zvolili metodu středověkého gradientu a proudové elektrody umístili venku. Horší to bylo uvnitř. Dlaždice byly pokládány příliš těsně, takže jsme měli potíže dostat měřící sondy do styku s materiálem podloží. Zkoušeli jsme větší hřebíky, pak kdosi odešel do města a koupil dráty do kola. Ty sice vyhovovaly, ale museli jsme je pro lepší vodivost zalévat vodou. Tady přispěchal na pomoc pan kanovník Lebeda. „Já mám támhle takovou konvičku, tu bychom mohli použít.“ Dobře, konvička se výborně hodila, jenže v té chvíli se objevila paní Máry. Přehlédla situaci okem generála, zjistila mírný nepořádek na podlaze a spustila, že zítra má přijet pan kardinál, jak si to představujeme a kde jsme vzali tu konvičku. Říkám jí, že konvička je pana kanovníka, že nám ji půjčil a ať nám donese nějaký smeták, že po sobě uklidíme. „To je moje konvička, pan kanovník mi ji ukrad (!) a vy mužský jste všichni stejný!“ Po těchto slovech se vzdálila. Za malou chvíli jsem ji spatřil, jak s konvičkou, s kýblem a se smetákem přes rameno mizí za rohem ve snaze zachránit před námi, co se dá. Jak jsem se později dozvěděl, pan kardinál Tomášek do Staré Boleslavi opravdu přijel, předmětem jeho návštěvy však bylo paladium země České, které je uchováváno v kostele Panny Marie, tedy jinde. Měření probíhalo až do večerních hodin. Měřené hodnoty na první pohled nevykazovaly nic mimořádného, jen po pravé straně oltáře šlo napětí dost nahoru. Na noc jsme jeli k Dr. Ivanovovi do Prahy. Po večeři se Franta staral o akumulátory EOMa a já se pokoušel o první vyhodnocení výzkumu. Bylo dost zajímavé. Téměř pod celou podlahou krypty nebyly zjištěny žádné podstatné výkyvy v elektrické vodivosti zeminy, jen po obou stranách oltáře se objevily dvě anomálie, ta po pravé straně výraznější. Z toho by se dalo usuzovat, že krypta sv. Kosmy a Damiána je původní stavbou s ohledem na to, že její podzemí je vcelku homogenní. Dr. Ivanov uvažuje: Původní hrob knížete Václava je vyznačen v ose, to je místo vyhražené zakladateli chrámu. Odporové anomálie po obou stranách oltáře by při troše obrazotvornosti mohly být nějaké hroby. Má zde být pohřben kníže Boleslav, bratr a vrah Václavův a kněžna Božena. Kdo ví.

Nazítří jsme jeli do Staré Boleslavi oklikou. Dr. Ivanov se cestou zastavil pro Karla Vrchoveckého, rovněž spisovatele a autora literatury faktu. Po příjezdu jsme vyhledali pana kanovníka a oznámili mu, co nám ze včerejších měření vychází. Pan kanovník jevil o výsledky velký zájem a měl chuť alespoň jednu dlaždici z podlahy krypty zvednout. Namítal jsem, že nejsme archeologové, že k tomu nemáme oprávnění, a že by to s nimi tím pádem nemuselo dopadnout dobře. On na to: „Vždyť bychom se jenom podívali a zase to dali zpátky.“ To bych sice taky rád a Dr. Ivanov ještě raději, ale zákon je zákon a tak, co leží pod onou dlaždičkou nevíme dodnes. Toho dne bylo pěkné slunečné počasí, takže jsme mohli náš výzkum přenést na zahradu. Pan Vrchovecký byl zdatný pomocník, všechno šlo rychle a řízně. Blíže jsme se pak s panem Vrchoveckým seznámili při obědě v místní restauraci. Vyprávěl nám o další známé osobnosti, Ludvíku Součkovi, představiteli literárního žánru sci-fi, jaký je skvělý vypravěč a že má v úmyslu napsat román z rudolfinské Prahy. Dr. Ivanov na to, že by to bylo zajímavé, ta doba by si to žádala. Pak se pan Vrchovecký rozhovořil o vlastní práci. Dával dohromady materiál o křižáckém tažení ve 12. století. Nevím, zda potom tato kniha vyšla, nikde jsem ji za výkladem neviděl. Pokud ne, je to škoda, mám od Karla Vrchoveckého v knihovně dvě či tři knihy a všechny se dobře četly. Po obědě jsme naše měření dokončili. Než jsme se rozloučili, přišel pan kanovník s několika výtisky Vraždy Václava a tak se konala na farní zahradě improvizovaná autogramiáda.

Doma jsme pak v klidu provedli výpočty a vyhodnocení výzkumu, Dr. Ivanov mezitím získal další informace z archivních dokumentů. Jak se ukázalo, i na farní zahradě lze očekávat výskyt archeologických objektů. Něco jsme zachytili celé, něco částečně. Vybrali jsme místa, kde bude nutno provést dodatečná doplňující měření, navíc nám zbýval ještě celý sv. Kliment. S ohledem na termín vydání knihy začínala mít věc pomalu napilno a tak jsme dohodli dokončení výzkumu na 16. listopad.

Po zkušenostech s nedostatkem pracovníků jsem v den odjezdu přemluvil manželku Ivu, aby jela s námi. Jako geodet bude při měření velice užitečná. Dr. Ivanov rovněž v tomto ohledu nezahálel a přivedl další dva pomocníky - Ing. Dobroslava Srnce a Dr. Jaroslava Šonku. Oběma bylo podle odhadu něco přes padesát, Dr. Šonka, překladatel, příjemný, ochotný cokoli pomoci, Ing. Srnec - vzdělaný, věcně stručný, bývalý kriminalista a prý naše jednička na objasňování leteckých havárií, jinak ing. elektro. Myslím, že on je živou předlohou literární postavy Ivanovova penzisty Dalibora Daňka - to později Dr. Ivanov potvrdil.

Práci jsme začali ve sv. Klimentu zcela netradičně. Asi půl hodiny jsme odtud vynášeli měděné plechy určené na opravu střechy baziliky sv. Václava. Teprve pak jsme mohli uvnitř kostelíka vytyčit na zemi čtvercovou síť a Franta začal vrtat mezi dlaždicemi malé otvory pro ocelové měřící jehly. Kostelík je malý, proto jsme použili opět metodu středověkého gradientu. Toho dne nás bylo na práci dost a tak jsem mohl milivotmetr EOMa pověsit na krk Ivě a udělat několik snímků. Měřící jehly bylo opět nutno zalévat, tady byl aktivní Dr. Ivanov. Pečlivě hlídal, aby nebyly po dobu měření na suchu. Nakonec jsme v kostelíku provedli jednu vertikální elektrickou sondu, nanosili zpět hromadu měděných plechů a provedli doměření několika hluchých míst na farní zahradě. Nevím, čím to je, ale vždycky mám při příchodu do této historické lokality jakoby převrácené světové strany a nedokázal jsem se toho zbavit ani po několika létech, navíc zde vládne jakýsi zvláštní pocit dobra a klidu, stejný jsem zažil při návštěvě Sázavského kláštera a něco podobného, pokud si vzpomínám, „visí“ ve vzduchu i v Opatovicích. Zvláštní...

Po průzkumu farní zahrady mě Dr. Ivanov žádá, abych se prošel s proutky kolem kostelíka sv. Klimenta. Existuje prý pověst o prameni, ze kterého zde v těchto místech pokřtil sv. Metoděj kněžnu Ludmilu. Po chvíli pramen nacházíme, přichází od jihu a končí v bazilice sv. Václava v kapli Pěti bratří nedaleko velké kamenné křtitelnice. Výskyt pramenů uvnitř románských kostelů se stává snad už pravidlem. Balíme věci a loučíme se s novými přáteli. Všichni jsme zvědavi, co přinesou výsledky tří dnů výzkumu.

Po vyhodnocení výsledků výzkumu se potvrzují předběžné závěry o tom, že krypta sv. Kosmy a Damiána může být s velkou pravděpodobností původní stavbou, možná i kostelem, který založil ve Staré Boleslavi dědic České země, svatý kníže Václav. O kostelíku sv. Klimenta nabýváme dojmu, že v tomto místě nemusí být stavbou původní. Pod jeho podlahou se nachází celá řada nehomogenit. Možná, že v tomto místě kdysi stával starší kostel toho jména. Pro tuto hypotézu by svědčilo i to, že nynější podlaha kostela sv. Klimenta leží asi o 1,5 metru výš než podlaha krypty sv. Kosmy a Damiána. Škoda, že za třicetileté války zdejší archiv shořel.

O objektech nacházejících se na farní zahradě nemám nejmenší představu. Zřejmě jde o destrukce historického zdiva různého stáří. Dávám ještě jednou vše dohromady a píšu technickou zprávu pro Dr. Ivanova. Po několika dnech Dr. Ivanov píše, že je s výsledky velice spokojen. Ještě se scházíme, abychom provedli drobné korektury a rukopis jde do tisku. Technická zpráva o výzkumu staroboleslavského historického areálu vychází i s fotografiemi v závěrečné části druhého vydání Vraždy Václava bez obsáhlejšího komentáře autora, který zde nechává prostor čtenáři, aby si udělal závěr sám, podle svých úvah. Snad je to tak dobře.

Výzkum ve Staré Boleslavi měl úspěch a jeho výsledky byly ve zkráceném znění zveřejněny také v časopise Květy a pravděpodobně i jinde.

Miroslav Ivanov rozhodně nepatřil k lidem, které by život -jak se říká- hýčkal. Možná, že nemnoho jeho čtenářů ví, že pro něho jako syna legionáře a významného sokolského činovníka a jako poválečného člena národně socialistické mládeže byly školy po roce 1948 prakticky uzavřeny. Málokdo z jeho čtenářů asi ví, že pracoval na Kladně jako hutník a teprve potom, jako dělnický kádr, mohl pomýšlet na vysokoškolské studium. Málokdo také asi ví, že byl jedním z malé hrstky spisovatelů, kteří nebyli po roce 1948 členy žádné politické strany. Významní a slavní lidé nemívají lehký život. Právě proto asi znají jeho cenu a dovedou rozdávat. Milý pane doktore, jestli se na nás odněkud díváte, přijměte, prosím, ještě jednou, a za všechno, veliký dík.

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem