STAROSTI S DŘÍVÍM

Panské lesy byly značně rozsáhlé, výměra činila celkem 43 103 měřic 5 1/2 mázů (asi 8.268 ha), rozděleny byly na 6 revírů (v r. 1800) a jeden revír měl 6,7 až 8 tisíc měřic. Při této velké rozloze a také tím, že lesem vedly veřejné cesty a že lesy často hraničily se selskými lesy, nebylo dost možné, aby se krádežím zabránilo, obzvláště když krádeže se stávaly většinou v noci. Byl-li pachatel přistižen, byl potrestán podle předpisu, dřevo bylo oceněno panským fořtem a pachatel musel cenu zaplatit, z kterého udavač obdržel jednu třetinu. V roce 1799 bylo tak zaplaceno za odcizené dřevo a škody do panského důchodu 1.137 zl. 4 kr., v roce 1800 1.146 zl. 20 1/4 kr. a v roce 1801 1.143 zl. 48 kr. Mimo peněžitou náhradu za odcizené dřevo byl pachatel povinen za každý zlatý náhrady odpracovat na jaře nebo na podzim v panském lese jeden den při lesních pracích. Jelikož mezi poddanými byla velká neposlušnost, museli být i několikrát upomínáni a nakonec i trestáni vězením. Tak byli poddaní v roce 1802 dlužni 3.100 pracovních dní. Ti pachatelé, kteří byli dvakrát nebo i vícekrát přistiženi při krádeži dřeva, byli odsouzeni mimo peněžitou náhradu za odcizené dřevo podle povahy přečinu k vězení a nuceným pracím (na 8 až 24 dní). O náhradách škod vedl každý revírník rejstřík, který býval značně rozsáhlý. A proto se panský úředník přimlouvá o ostřejší tresty, neboť nynější mírné tresty krádežím dřeva nemohou zabránit. Avšak, jak tyto tresty vypadaly a jak dobře panští hajní hlídali, ukáží následující ukázky.

Hajný Čermák při obchůzce v lese Ruprechtovec zjistil, že v noci na 11. 8. 1848 byl poražen dub, na místě rozřezán na špalky a na dvou trakařích odvezen. Hajný šel po stopě, až došel do Ředic k Václavu Hájkovi, kde ukradené a pořezané dřevo nalezl. Škoda byla panským fořtem odhadnuta na 1 zl. 38 kr. Při výslechu se Hájek přiznal a prosil o mírný trest, neboť nebyl ještě nikdy přistižen při krádeži dřeva. Byl vrchnost. soudem odsouzen k náhradě škody 1 zl. 38 kr., k čemuž byla ještě připočtena odměna poslovi 12 kr.

Jan Polák z Velin byl 1. 8. 1848 přistižen hajným s jedním skáceným smrkem. Polák se vrchnost. soudu přiznal, ale poněvadž pro podobný přestupek byl již 4x trestán, byl odsouzen mimo náhradu za odcizené dřevo ve výši 56 kr. místo k 10 dennímu vězení pouze k dvoudennímu s těžkou prací spojenému trestu. Snížení trestu bylo odůvodněno tím, že jest chudobný člověk.

Hoděšovický hajný Jan Jedlička odebral se se svým pomocníkem Tesařem 19. 12. 1848 o půlnoci do lesa, aby ze dvou stran prošli svěřený mu les. K 5. hodině ráno uslyšel Tesař skřípění kol dvou kar, na kterých odvážel bělečský šenkýř Holický se svým pacholkem smrková polena z paseky z lesa Klusanka. Holický se pokusil Tesaře podplatit slibem, že když bude mlčet, tak mu něco dá. Dřevo vezl na cestu, kde měl stát vůz, na který dřevo naložil a odvezl do Hradce. Bylo to přes půl sáhů smrkových polen, a byly oceněny na 2 zl. K tomu byla ještě připočtena mzda drvoštěpa 10 kr. Fořt, který zapisoval žalobu, se přimlouvá za přísné, exemplární potrestání, soud však vzal v úvahu jako polehčující okolnost přiznání Holického a odsoudil ho mimo náhradu škody k 10 dennímu vězení. Poněvadž ale má „obšírné hospodářství k obstarání“, snižuje se mu trest na 2 dni, za to ale spojeného s těžkou prací.

V noci na 7. 10. 1848 vezli do Hradce Jan Fischer a Josef Hemelík na kárách po 3 kopích šindelů a Albrecht Zavoral 2 1/2 kopy šindele. Všichni z Bělečka. Byli přistiženi hajným a udáni, neboť bylo podezření, že na šindele odcizili smrkové kmeny. Při výslechu na vrchnost. soudě udali, že šindele jsou z jejich dříví, které si po polínkách vozili domů, v době, když se dělala paseka. Byli odsouzeni jen k náhradě škody, která činila u prvých dvou po 1 zl. 22 kr. a u Zavorala 1. zl. 10 kr.

Hůře dopadl Josef Bareš z Holic, který byl přistižen hajným Josefem Polákem, jak kácel smrk. Před vrchnost. soudem se přiznal, což bylo uznáno za polehčující okolnost, ale protože to byl již 6. případ, byl odsouzen místo k 20 dnům pouze k 6 dnům vězení, spojeného s těžkou prací.

Matěj Huněk z Máteřova byl udán od hajného Krejzy, že odcizil borový kmen, za který má zaplatit 1 zl. 58 kr. Borový kmen našel hajný v Huňkově zahradě za plotem. Huněk však krádež popřel a uvádí, že ani v té době doma nebyl, že „to dřevo musel někdo cizí si tam schovat“. Obecní představenstvo ve svém vyjádření uvádí: „Takoví chytráci to věděli, že doma nejni a takoví jenž rádi kradou dříví a často přepadeni jsou a často se u nich hledá, proto to strčili k hospodáři, kde se nehledá, že to tam obstojí“. Proto představenstvo radilo, aby se ustanovil člověk, který by hlídal, aby se  zjistilo, kdo si pro dřevo přijde. Hajný však neposlechl a dřevo se potom ztratilo. Hospodář Huněk byl proto osvobozen.

Toto je jen několik málo ukázek ze stovek případů, které byly projednávány vrchnost. soudem. Jak je vidět, vrchnost. soud postupoval dost blahovolně, najdeme jen výjimečně, že by použil předpisovou výměru trestu. Snad k tomu přistupovalo také i to, že delikventi se ke krádežím beze všech okolků přiznávali a způsobenou škodu včas zaplatili. Jinak dřevo museli poddaní kupovat, a to jak z panských lesů, tak i ze selských. V případě, že poddaný vyhořel, dostával z panských lesů potřebné dříví za sníženou cenu, kterou mohl splatit v několika splátkách. Zrušením poddanství patentem z 7. 9. 1848 tato výhoda však zanikla. Ovšem v té době měli již osadníci možnost dáti se pojistit proti ohni (nejstarší domácí pojišťovací ústav byl založen roku 1827, byl to „První český c.k. priv. ústav ku vzáj. pojištění proti škodám z ohně a krupobití, Praha - Vladisl. ulice“).

Panské lesy byly dobře obhospodařovány a protože ležely převážně blízko řek Labe a Orlice, byly kmeny stromů vázány na těchto řekách ve vory a dopravovány do pevností Terezína a Hradec Králové. Dřeva bylo použito jak na stavbu pevností, tak i na jejich opravu i jako palivové dříví. I do pevnosti Josefov bylo dřevo z těchto lesů dopravováno, ovšemže ale s koňskými potahy. Jedno z míst, kde se vázaly vory, bylo v Lukovně. V letech 1795 - 1796 bylo do těchto pevností dodáno 24.176 kmenů.

Prameny:

Popis c.k. panství Pardubice 1796 (SOA Zámrsk)

Historic. popis komor. panství Pardubice 1802 (S0A Zámrsk)

Spisy velkostatku Pardubice (SOA Zámrsk)