Slavnostní večer Spolku lékařů v Pardubicích

Dne 20. ledna 2000 uspořádala Česká lékařská společnost - Spolek lékařů v Pardubicích slavnostní večer k 60. narozeninám primáře MUDr. Vladimíra Motyčky, CSc. Bylo to v rámci pravidelných večerů lékařů, které se uskutečňují každý měsíc mimo prázdniny. (Je užitečné doplnit i sdělení, že na podzim roku 1999 byla obdobná akce, při níž byly připomenuty 80. narozeniny někdejšího přednosty očního oddělení MUDr. Jana Iserleho, CSc.)

Nyní ke slavnostnímu večeru. Posluchárnu navštívilo velké množství lékařů z Pardubic a okolí, dále byla přítomna řada význačných hostů, předních odborníků z oboru úrazové chirurgie atd. Sál doslova praskal ve švech.

Na programu byly čtyři odborné přednášky. Jako první zahájil prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc, děkan lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové 1). Téma jeho přednášky bylo „Patologie srdce ve stáří“. Šlo o odborné téma doplněné řadou snímků a grafů. Jmenovaný působil v Pardubicích 14 let jako primář patologického oddělení a vzpomínal na svůj pobyt v nemocnici jako na velice zajímavé a užitečné životní období. Ve vyšším věku je okruh změn na srdci nezanedbatelný, ať jde o různé druhy kalcifikací na chlopních či srdeční amyloid 2)atd., tedy chorobné změny v mladším věku člověka neobvyklé.

Druhým přednášejícím byl prof. MUDr Pavel Pafko, DrSc z Prahy - Motola. Veřejnosti je znám operatér prezidenta Václava Havla. Se spolupracovníkem přednášeli o transplantaci plic. V perfektní přednášce doplněné spoustou diapozitivů shrnuli maximum poznatků a zkušeností. Transplantace plic se po pokusech ve světě poprvé uskutečnila až v roce 1981. Je to operační výkon, k němuž je potřeba sehraný tým s neskutečně obsáhlými zkušenostmi a organizací práce. Jestliže se např. najde dárce v Ostravě, pak po vynětí plicního laloku musí být tento v Praze transplantován do 6 hodin. Co v této větě je obsaženo práce, úsilí atd., to si dovede představit jen odborník. Naši odborníci studovali transplantace ve světě a je prakticky neznámé, že právě ve Vídni na Univerzitní klinice je ústav vedený prof. Klepetkem na světové úrovni. I sem naši odborníci jezdili, učili se zde a čerpali zkušenosti. Jestliže někdo potřebuje transplantaci plic, tak při nástupu zde musí složit jeden milion rakouských šilinků (asi 2,6 mil. Kč)! Pouze jeden den pro pacienta na zdejší klinice a vyšetření stojí ke 20 tis. Kč. V Praze zatím provedli úspěšně 23 transplantací plic, přičem jejich náklady se pohybují na úrovni 500 tis. Kč (díky špatně placeným lékařům u nás jsou náklady takové, jaké jsou). Je nespočet podmínek pro transplantaci, kuřáci mají ztížené podmínky podobně jako alkoholici. Velice obtížné je získání plicních štěpů od dárců oproti jiným orgánům jako je srdce, ledviny, játra aj. Jen 10-20% z nich lze transplantovat. Následně je nejdůležitější sledování pacienta a provádění takových kroků, aby transplantace byla úspěšná. Vždyť plíce je ihned po transplantaci vystavena infekčním vlivům při dýchání a infekce je zde největší hrozbou. Podle přednášejícího není pro lékaře horší pohled než na dusícího se člověka a pak radost, jak takovýto člověk se vrací k normálnímu životu. Jistě zaujme zmínka, že jeden pacient, který byl stále závislý na kyslíku, bydlel v 5. poschodí bez výtahu. Aby se aspoň dostal ven, pak měl od kyslíkové tlakové nádoby hadičku „pět pater“ dlouhou a jedině takto se dostal na lavičku před dům... Zde se nabízí srovnání, kolik spoluobčanů naopak si neváží zdraví. V celém světě je mnoho trpících, kteří čekají na transplantaci a průměrná čekací doba je v průměru 250 dní. V závěru prof. Pafko ocenil nadprůměrný zájem a účast na večeru v Pardubicích.

Třetím v pořadí byl ředitel Úrazové nemocnice v Brně MUDr. Petr Zelníček, CSc s tématem „Rozvoj úrazové chirurgie na přelomu milénia“. Traumatologové mají nyní pravé „žně“ a úrazovost - hlavně ta při dopravních nehodách - nebere konce. Jsme podle něj na úrovni rozvojových zemí, a to díky nedisciplinovanosti řidičů a bohužel nezájmu ze všech stran. Ani postihy za nehody a nekázeň nejsou důrazné. Uvedl, že jen v roce 1998 bylo u nás 1400 mrtvých na silnicích a 6093 těžce zraněných. Většina z nich skončí v invalidním důchodu. Pro představu: jsou to více než dvoje Sezemice za rok (a co dětí je mezi obětmi...). Bere se to jako nutnost, ale racionální řešení a přístup k pachatelům stále chybí a právě zde se točí vynaložené miliardy korun. Na druhou stranu dostávají traumatologové do rukou už moderní přístroje, materiály i pomůcky, o nichž se ještě před 5 lety ani nesnilo. Jsou to např. syntetika, kterými se dá „vylévat kost“ a tekutina se vytvrdí a nahrazuje ztrátu kosti, na obzoru je umělá krev, začínají se vyrábět „tkáňová lepidla“, umělé kosti a nespočet dalších materiálů, které dostávají do rukou i naši traumatologové (na obzoru je transplantace kloubů od dárců). Jsou i nové postupy a dokonce firma Siemens s dalším výrobcem vyvinula a vyrábí už robotizační postup, kde operuje robot neuvěřitelně přesně a dokonale řízený počítačem. Prostě někdejší science-fiction nabírají ráz reality. Přednášející doplňoval přednášku mnoha diapozitivy a srovnával chirurgy a úrazy před staletími a tytéž dnes. Oproti bitevním řežím středověku jsou dnešní dopravní úrazy, kdy je lidské tělo vystaveno neuvěřitelným poraněním, bezesporu drsnějšími skutečnostmi.

Závěrem referoval doc. MUDr. Karel Havlíček, CSc, přednosta chirurgického oddělení v Pardubicích o vývoji chirurgie (ale i nemocnice). Bezesporu vynikající postavou byl MUDr. František Mesany i celý jeho život, v němž léčil, operoval, organizoval a dal nemocnici punc moderní medicíny našeho století. Po něm byli vzpomenuti Dr. J. Snopek 3), a řada dalších osobností zdejší nemocnice. Byl připomenut i MUDr. Jaroslav Černý4), zakladatel traumatologického oddělení a bylo potěšením, že se i slavnostního večera zúčastnil. A právě jeho žákem je i dnešní oslavenec MUDr. Vladimír Motyčka, CSc. Bylo řečeno opravdu mnoho a vyplynulo, že úroveň zdejšího ústavu od počátku století je právě díky tehdejším i dnešním odborníkům na velice solidní a srovnatelné úrovni se špičkovými pracovišti.

Přednášky byly přijaty publikem velice příznivě a odměněny potleskem. Na závěr pak poděkoval sám oslavenec. Slavnostní večer skončil k všeobecné spokojenosti přítomných, kteří bezesporu obohatili svoje vědomosti. Tolik k jedné záležitosti, která je sice skryta zrakům veřejnosti, ale pro odborníky je bezesporu přínosem.

Poznámky:

1) Prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc se vedle odborného zájmu ještě věnuje i historii. Když v přednášce o srdečním amyloidu připomněl MUDr. Isidora Soyku (viz pozn. 2), pak uvedl i citaci literatury v pražském německy psaném lékařském časopisu a doložil fotografií Dr. I. Soyky. Před lety jsem byl v Hradci Králové na jeho přednášce o heydrichiádě. Jeho otec s matkou byli v zahraničním odboji. Blízce se znali s npor. Alfrédem Bartošem, a to už ve Francii. Prof. Šteiner hovořil např. i o MUDr. Miladě Frantové, oční lékařce, která ošetřovala parašutistu Jana Kubiše. Svoji pomoc zaplatila životem, když byla zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen.

2) MUDr. Isidor Soyka, rodák z Jaroměře (1850 - 1889) je uváděn ve světové odborné literaruře jako objevitel srdečního amyloidu. Publikoval ho v německy psaném lékařském časopise v Praze.

3) Dr. Jaroslav Snopek - primář chirurgického oddělení - dne 21. června 1942 operoval zraněného npor. Alfréda Bartoše spolu s dr. Břetislavem Stránským a dr. Jaroslavem Černým, když parašutista v bezvýchodné situaci volil smrt. Za jejich zády na operačním sále stáli gestapáci a sledovali operatéry.

4) MUDr. Jaroslav Černý promoval v roce 1939 a je zakládajícím lékařem traumatologie v Pardubicích. Byl spolu s prim. Dr. J. Snopkem u operace parašutisty npor. A. Bartoše a sepisoval jeho chorobopis. Později byl nasazen do říše, kde byl od roku 1943. Přežil hrůzný nálet na Drážďany.