Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Železniční vojsko v Pardubicích

obrázek k článku I když byla tato armádní složka zrušena v 90. letech 20. století, přece se výrazně zapsala do historie Pardubic. Kupodivu je ve Vojenském historickém archivu v Praze - Karlíně uchováno dostatek dobových dokladů včetně rozkazů přímo z dob vzniku čs. železničního pluku 1 v Pardubicích.1)

Z rozkazu č. 7 (ty předcházející nejsou k dispozici) - ze dne 7. prosince 1918 vyplývá, že železniční náhradní prapor byl v té době v Lysé nad Labem a na dokladu jsou jména Stojan Theodor, praporčík a Kašpar - setník. Další rozkaz 2. ledna 1919 se záhlavím Velitelství čs. železničního praporu č. 1 a opět jménem setníka Kašpara nese označení „důvěrné“. Velitel podotýká, že důstojníci neplní ve vážné době povinnosti a jmenuje je. Šlo o pozdní příjezdy do služby, neznalosti, demagogii, kterou to zastírají, pohled na povolání důstojníka jako na zaměstnání vedlejší, opilství a nezdravení. Napsanému se nelze divit. Přes čtyři roky válečných útrap zákonitě vedlo k uvolnění morálky lidí a znechucení vším, co je spojeno s armádou, a nebylo možno to nevidět.

Velitelství železničního náhradního praporu - rozkaz č. 1 z 2. ledna 1919 - Lysá nad Labem. V rozkaze je uvedeno, že dne 3. ledna 1919 odjíždí železniční náhradní prapor do Pardubic, jedná se o 11 vagónů s vojáky a materiálem. Rozkaz č. 2 nese datum 5. ledna 1919 a datován je už v Pardubicích. Jako velitel praporu je podepsán Ing. R. Králíček, nadporučík (byl tehdy zvyk psát hodnost až za jménem). V textu je mj. uvedeno, že npor. Emil Moravec odjede 6. ledna t.r. do Korneuburgu 2), kdež se ohlásí u likvidační komise (npor. Steif).

Rozkaz č. 4 ze 7. ledna 1919 už dokumentuje, že části železničního útvaru sloužily na Slovensku. Uvádí se dále, že jejich číslo polní pošty je 75. Situace na Slovensku a stav železniční sítě byl v neutěšeném stavu, rovněž maďarský personál utekl, takže příslušníci železničního vojska se museli postarat o to, aby železnice počala fungovat.

V rozkazu č. 5 z 8. ledna 1919 se odráží situace, o níž byla zmínka už dne 7. prosince 1918. Píše se mj.: „Dle došlého oznámení byly v Budapešti rozdávány českým vojákům, z ruského zajetí se vracejícím, letáky hanebnou češtinou psané. V nich mluví se o socialistickém sbratření, skutečně však se agituje hlavně proti vojenským opatřením čs. vlády učiněným k ochraně Slováků před násilím a zvůlí Maďarů. Proti rozšiřování těchto i všech jiných podobných letáků buďtež přísně zakročeno všemi zákonnými prostředky. Proti rozšiřovatelům jest podati trestní oznámení (event. i proti neznámým pachatelům)...“ Je tedy patrné, že kvas doby přinášel řadu záležitostí příjemných i nepříjemných a jisté je, že snahou vlády byla konsolidace poměrů v zásobování i státní správě, nakonec hlavně i v armádě.

Železniční jednotka, o níž se píše, byla umístěna v prostoru vojenské nemocnice a byla zde pro ní vyčleněna řada baráků. Jak je známo, tato nemocnice se nacházela v nynější čtvrti Dukla. Je potřebné dodat, že v části areálu ještě zdravotnické služby nemocnice pokračovaly.

Rozkaz č. 8 ze dne 9. ledna 1919 jistě zaujme, až na přesně stanovené podmínky se ruší důstojničtí sluhové. Zkrátka a dobře, demokratizace byla na postupu. Jak je známo, za monarchie byla v armádě úředním jazykem němčina. Ne všichni vojáci německy znali a mezi sebou hovořili česky. Proto ve vojenské hantýrce byl (a něco se zachovalo až dodnes) nespočet německých slov, některá byla už „počeštěna“ atd. V rozkaze č. 10 ze 14. ledna 1919 kupodivu je napsáno: „Činím velitele setnin osobně pozorny na úpravu a sloh podání úředních v řeči české. Jasné a krátké vyjádření spisovně správnou mateřštinou je v zájmu úcty k naší republice a minulosti žádoucno! Nevyhovující bude bezohledně vráceno.“ Jistě jsou to věty v době poválečných těžkostí až neuvěřitelné.

Dne 17. ledna 1919 v rozkaze č. 12 se píše o stížnostech na uvolněnou morálku a vyhýbání se povinnostem. Konstatování končí: „Za práci - odměnu a za lenošení - potupný trest“. Jak toto i předcházející má platnost i dnes.. Následujícího dne v rozkazu č. 18 je zákaz. Píše se: „Zakazuji přísně všem nepovolaným vstup do telefónní ústředny!“ Kdosi tam připsal „To kvůli Bertě!“ V další dokumentech lze mezi zaměstnanci nalézt i ženy a pouze jedna se jmenuje Berta, a to Adamcová. Nemusíme mít tolik fantasie si představit, jak se „uniformy“ slétaly na dámské pracoviště a co všechno se tam řešilo a povídalo.

Rozkaz č. 19 z 25. ledna hovoří o přísaze Čs. republice a uvádí podrobnosti odchodu. Po přísaze následovalo defilování. Z přísahy se zachovaly pohlednice, které si vojáci kupovali. Hovoří se o tom i v rozkazu č. 21 z 28. ledna. Tehdy velitel nešetřil chválou a psal, že včerejší vystoupení železničního pluku a slavnostní složená přísahy bylo co nejvzornější a ukázalo ovoce vážné práce všech příslušníků praporu. V praporu již nyní kotví kázeň. Velitel vyslovil všem - mužstvu i důstojníkům - tohoto praporu největší uznání. Fotografie pořizovala místní firma A. Deyl. Rozkaz č. 23 z 31. 1. 1919 píše o převzetí praporu náhradního železničního praporu od npor. Rudolfa Králíčka ze železničního referátu Zemského vojenského velitelství v Praze. Podepsán je Stk. (setník) Kašpar.

Z 1. února 1919 pochází plánek rozložení baráků železničního pluku v Pardubicích. Tolik výčet událostí z ledna 1919 zachycených v denních rozkazech.

 

Poznámky:

1) Materiály se nacházejí ve Vojenském historickém archivu v Praze-Karlíně (Invalidovna) v kartonu 1077 - Železniční pluk - rozkazy 1918/1919.

2) Korneuburg je město západně od Vídně na řece Dunaji. Zde byl jediný železniční pluk za monarchie a sem jezdily armády nástupnických států pro materiál a vozily ho domů. Ve Vídni i v Korneuburgu byla čs. likvidační komise. Již zesnulý předseda KPP A. J. Kubeš byl tehdy u železničního vojska a do Korneuburgu jezdil. Vypravoval podobně o poměrech, jak je psáno v rozkazech.

3) Polní pošta č. 75 sloužila útvarům na východním Slovensku, tedy i železničním stavebním setninám. Po osvobození Košic měla působiště v Košicích. Avšak v lednu 1919 se teprve služby polních pošt nesměle uváděly do činnosti.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem