NÁŠ ROZHOVOR

1) S vaším jménem je spjata publicistika, zejména ta odborná na stránkách místního a ústředního tisku.

Pokouším se o ni již od roku 1963, kromě jiného jsem více než 10 let spolupracoval se Svobodným slovem, všude jsem se snažil propagovat práci klubu. Něco málo vyšlo i ve Zprávách.

2) Popularizace nových zkušeností ze zahradnictví pro širokou zahrádkářskou praxi je asi vaším největším koníčkem?

Kromě článků v odborném tisku 15 let dělám rubriku pro zahrádkáře v „Krajských“ novinách a příležitostně i pro Pardubické noviny a Pernštejn. V loňském roce prošlo zahrádkářskou poradnou na 900 zájemců. Další desítky potom také na výstavách Agropa v Kostěnicích či v Lázních Bohdanči. Mnoho zahrádkářů je také členy našeho klubu, tak se občas ze zahrádek dostaneme i do starých Pardubic a naopak.

3) Co Vaše literární tvorba?

Začátkem 70. let jsem v literární pardubické soutěži stál na pomyslné bedně. V několika dalších jsem se dostal do užšího výběru, ale ... Před pěti lety jsem si vydal knížku poezie (retrospektiva mládí), něco vyšlo i časopisecky. Teď jsem si chtěl vydat fejetony a sentence, ale jak říká můj editor, na knížku je toho zatím málo.

4) Vraťme se zpátky do Pardubic. Jak vidíte jako roduvěrný Pardubák a ochránce přírody zeleň v Pardubicích?

V tom jsem zajedno s mnohými znalci. Přírodní podmínky jsou ideální, Polabinská zeleň, okolní lesy, mají v samotných Pardubicích ale velké rezervy. Stačí si projít park na Vinici nebo park pod Zámkem. Dlužno říct, že péče o zeleň je v současných podmínkách sysifovská práce vzhledem k absenci normálního rozumu u řady spoluobčanů. Korunu všemu nasazuje výstavba sídliště Poseidon, podle mého soudu.

Ptal se a za odpovědi poděkoval Jiří Paleček.