Za prof. ing. Ladislavem Kudláčkem, CSc.

Byl rodákem z Přelouče, kde spatřil světlo světa dne 16. 8. 1932, jako druhorozený syn tamního truhláře a velitele hasičů. Od čtyř let ho rodiče zavedli do sokolovny, kde pěstoval po dlouhá léta tělovýchovu a sport. V Přelouči vychodil obecnou školu ve třídě vynikajícího pedagoga a hudebníka Karla Schejbala, který jej přivedl do dětského pěveckého sboru. V sokole pak dosáhl cvičitelského oprávnění v Tyršově škole v Praze v oborech nářaďového tělocviku a atletiky. Sport mu byl velice blízký a v Sokole Přelouč, v době svého gymnáziálního studia, byl spoluzakladatelem oddílu košíkové, kde nejprve ve družstvu dorostenců a později v družstvu mužů spolu s Večeřou, bratry Buluškovými, Sojkou, Makešem a Maršálkem se probojovali do druhé ligy.

Po absolvování gymnasia se rozhodl studovat chemii na právě založené Vysoké škole chemické v Pardubicích (později přejmenované na Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích) a v roce 1954 se stal spolu s dalšími kolegy (např. Vladimírem Páralem) jedním z prvních absolventů této školy. Po získání inženýrského diplomu na této škole zůstal a věnoval se specializaci chemické technologie textilu a vláken. V tomto oboru se stal uznávaným odborníkem a byl zván do celé řady odborných orgánů v celé republice i v zahraničí. Rovněž působil v redakčních radách odborných časopisů. V roce 1965 dosáhl hodnosti kandidáta věd.

V době normalizace po roce 1968 mu byl pedagogický růst až do sametové revoluce znemožněn a teprve v roce 1990 se mohl habilitovat na docenta. V roce 1991 získal hodnost vysokoškolského profesora. V roce 1991 jej akademický senát vysoké školy zvolil rektorem VŠCHT Pardubice pro období 1991-94, a to na základě nového vysokoškolského zákona č. 172/90 Sb. V roce 1994 znovu kandidoval na funkci rektora a byl akademickým senátem opět zvolen na další tříleté funkční období 1994-1997 a stal se prvním rektorem nově vzniklé University Pardubice, na kterou se transformovala VŠCHT na základě rozhodnutí parlamentu ČR v roce 1994.

V letech 1991-1997, kdy stál v čele pardubické vysoké školy, probíhaly ve škole nejzávaznější proměny v demokratizaci vysokého školství. Změny se týkaly samosprávy vysokých škol, přijímacího řízení na vysokou školu a zejména možností získat docentský a profesorský titul za práci, a nikoliv za členství ve straně, tedy bez vlivu bývalé nomenklatury. Pod jeho vedením vznikly v Pardubicích nové fakulty na původně jednofakultní VŠCHT. Byla založena Fakulta územní správy (později přejmenovaná na Fakultu ekonomicko-správní) a po rozdělení republiky byla v Pardubicích zřízena dopravní fakulta z iniciativy českých pedagogů, kteří do té doby pracovali na VŠD v Žilině. Fakulta nese jméno vynikajícího stavitele železnic Jana Pernera. Pro pedagogy přicházející ze Slovenska se podařilo zajistit ve spolupráci s magistrátem města v Pardubicích 18 bytových jednotek a v České Třebové, rovněž za přispění městského úřadu, 5 bytových jednotek.

Pro zvýšený počet posluchačů na Univerzitě Pardubice bylo nutné zajistit dostatečné provozní prostory. Pod jeho vedením se podařilo získat výškovou budovu od VCHZ Synthesia a bezúplatným převodem též bývalý Kulturní dům Průmstavu s kongresovým sálem na Stavařově spolu s dalšími pěti výškovými budovami. Tím vzniklo jádro pro ucelený vysokoškolský areál. Rovněž za jeho funkce se vedení rozhodlo postavit univerzitní knihovnu a připravit půdu pro dostavbu druhé etapy knihovny spolu s univerzitní aulou. Za pomoci magistrátu města a Školského úřadu byly dány předpoklady pro získání budov stavebního učiliště na Stavařově a tím výrazně doplněn vysokoškolský areál v Polabinách. V současnosti zbývá bojovat o výstavbu chemické fakulty v tomto areálu a uvolnit dosavadní budovu na náměstí Čs. legií, která je historickým majetkem města a po stránce technické nesplňuje už zejména ekologické a provozní nároky současnosti. To je však již jiná kapitola pro nové vedení Univerzity.

Dílo prof. Kudláčka se nesmazatelně zapsalo do historie Pardubic a věřím, že bude dalšími generacemi po právu doceněno. Člověk je smrtelný, dílo však zůstává.