Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Z mé kroniky - 10. část
Často, když jsem před léty čekávala v Sakařově ulici na stanici trolejbusu, vybavovaly se mně vzpomínky na bývalou Bubeníkovu ulici, jejíž existenci smazal čas. Měla stejný směr, ale její východní část mizela v polích a lukách. Tehdy jí projížděly jen povozy tažené koňmi a kočáry, v zimě za veselého zvonění rolniček sáně. Zde často projížděl kočár, na jehož kozlíku seděl pan Říha, zaměstnanec stavitele Kašpara z Winterovy ulice.V dobách, kdy se nám nezdálo ještě o dopravě trolejbusy, podnikavý stavitel zařídil dopravu do přilehlých vesnic kočárem a kočím Říhou. Pan Říha měl takový malý domeček na křižovatce ulice Holubovy. V tomto prostoru byla stáj pro koně a kryt pro kočár. Pozemek byl obehnán nízkým plotem. Severně následovala louka s vysokými topoly.
V Bubeníkově ulici bydleli zajímaví lidé. Nejvíce mi utkvěl v paměti MUDr. Emanuel Malý, zubní lékař. Byl vysoké postavy, štíhlý, orlí nos dodával jeho tváři inteligentního vzhledu. Vyprávělo se o něm, že plombuje zuby, což tenkrát ještě lidé neznali. Já jsem ho znala, že trhá zuby. Chodila jsem s tlukoucím srdcem k němu do čekárny. Tehdy nikdo z nás nevěděl, že je možno dát injekci, aby ten proces se odbyl bez bolesti. Pan doktor nosil výhradně jen dřeváky a když šel, tak to nahlas klapalo. Tento klapot byl tak nějak spojen s předtuchou bolesti. Byla jsem tam v dětských letech asi třikrát.
Pan doktor měl dvě dcery, Milenu a Bertu. Berta byla ve škole moji spolužačkou. Milena byla o několik let starší a stále spala. Vyprávělo se o ní, že má spavou nemoc. Zemřela mladá a před smrtí sedala za dveřmi čekárny, zevní dveře měly uprostřed okénko, které otvírala a za tím okénkem tiše kvílela. Dlouho jsem nemohla zapomenout ten smutný pohled na trpící dívku...
Sousední dům byl farou a tam žil evangelický farář Pavel Havelka se svou dcerou Melanií. Moje teta Anna byla evangelička a blízce se s touto rodinou stýkala. Velmi vysoce hodnotila duchovní velikost jejich členů.
Naproti na jižní straně ulice bydlel pan profesor Josef Sakař. Tenkrát jsem v něm viděla velmi milého člověka, dnes vím, že to byl geniální historik. Vyučoval na staré reálce zeměpis a dějepis a byl také od mládeže ctěn a milován. Z jeho života, který věnoval jen usilovné práci historické, mnoho nevím. Ale znám cestu, po které rád chodíval na procházku, když si dopřál trochu odpočinku. Byla to polní cesta z ulice Věry Junkové do Spojila. Tato cesta se vlnila mezi poli, kde byla většinou zelenina všech druhů. Opodál šuměl potůček a do dálky svítil svými žlutými blatouchy.
Často při hledání hub ve Studáneckém lese jsme viděli z dálky postavu, kráčející polní cestou. Na dálku malá postavička, ve skutečnosti jeden z největších velikánů. Sezemická silnice byla tehdy z obou stran lemována zelení stromů.