Plk. Karel Kašpar (1890 - 1957)

V této hodnosti byl zakladatelem 1. železničního pluku v Pardubicích a obdržel za „výborné a úspěšné služby jako velitel čs. železničního pluku při jeho zřízení a vybudování po převratu“ pochvalné uznání ministerstva národní obrany z 18. 11. 1920. V následujících letech až do r. 1939 pracoval v různých funkcích u tohoto pluku. V letech 1939 - 1941 působil jako vrchní inspektor státních drah v Hradci Králové a v r. 1942 byl dán do výslužby. Poté až do roku 1945 působil u soukromé firmy a v letech 1945-47 opět v armádě jako zástupce velitele železniční brigády v Pardubicích. Při odchodu z činné služby mu vyslovilo MNO za „úspěšnou činnou službu vojenskou, konanou v československé armádě“ zvláštní uznání ke dni 31. 12. 1946. Poté byl se zpětnou platností povýšen z hodnosti podplukovníka na plukovníka. Kromě toho obdržel Dekret Československé obce dobrovolců, kterým mu byl propůjčen Pamětní odznak 1938 k dvacátému výročí založení dobrovoleckých formací (k 28. 10. 1947). Obdobně obdržel Pamätnú medailu za vernosť a brannosť Slovenska v rokoch 1918 - 1938 z 28. 4. 1948. Plk. Kašpar zemřel 28. 10. 1957 v Pardubicích. V roce 1995 byla objevena dcerou plk. Kašpara řada dokumentů, které se vztahují nejen k osobnosti jejího otce, ale i odbojové činnosti v Pardubicích za války a tyto dokumenty v originále byly předány synem plk. Kašpara do VČ musea v Pardubicích, kde byly předány do sbírky dokumentů nejnovějších dějin ve sbírce Slavín, fotografie pak do fotoarchívu VČ musea.

A nyní k vlastní odbojové činnosti nejen plk. Kašpara, ale řady účastníků tohoto odboje, skupiny vedené ředitelem gymnázia Antonínem Blahoutem, dezignovaným předsedou národního výboru. Existuje v originále kompletní schéma této skupiny, kde je řada jmen lidí, kteří se účastnili tohoto odboje. Nám, kteří jsme v tuto dobu nějakým způsobem o této činnosti věděli, je řada jmen známá, ale je zde i řada jmen, která nám známá nejsou. K tomuto dokladu, který je rukou plk. Kašpara přepsán na zvláštním papíru, existuje originální fotografie tohoto dokumentu. Oba tyto dokumenty jsou uloženy v originále v VČ museu. K těmto dvěma dokladům existuje od plk. Kašpara popis činnosti napsaný 16. 5. 1946. Za zmínku obzvláště stojí například článek čtyři, ve kterém plk. Kašpar píše, že ve styku s rtm. Končelem ze železničního pluku, upravoval po odstranění krátkovlnných cívek radiopříjimačů radiopřístroje svých známých na tajný příjem krátkých vln. Zmíněný rotmistr byl však prozrazen a na Pankráci v r. 1944 popraven. Proč tuto otázku tak zdůrazňuji: tento rotmistr byl vlastně spojkou, jak vyplývá z výše zmíněného schématu, se skupinou, kterou hledal Krüger v r. 1943 (odhadoval ji na 100 lidí) a domníval se, že cesta k ní vede spojením Jánský - Jičínský. Tato skupina vydržela zásluhou Janáčka, Košťála, Jánského, Hladěny a Končela. Rtm. Končel byl hrdinou, který byl mučen přes 100 dní, než byl popraven, a to údajně i před manželkou, která byla v jiném stavu. Kdyby rtm. Končel promluvil, pak ti, kteří jsou uvedeni na zmíněném schématu, byli také prozrazeni a případně zlikvidováni, podobně jako skupina kolem npor. Bartoše. Bližší informace o tomto rotmistrovi nemám, nevím, kdo z jeho rodiny přežil, nevím, kde je hledat, ale domnívám se, že tento člověk by zasloužil uznání.

Dokument se také zmiňuje o dalších třech lidech, kteří v současné době již nejsou naživu. O MUDr. Janu Hrochovi, okresním lékaři v Teplicích - Šanově, který působil v této době v Pardubicích jako městský lékař a zároveň lékař vězeňský. V této funkci byl schopen pomáhat politickým vězňům, lidem, kteří byli zatčeni a zároveň získávat zprávy o činnosti gestapa. Dále o plk. ing. Klicperovi, který byl po válce velitelem železniční brigády v Pardubicích a který v době protektorátu sehrál v odboji nezanedbatelnou roli. Dokument se dále zmiňuje o praporčíku Krátkém, pozdějším předsedovi ONV v Pardubicích, který byl spojkou mezi ředitelem Blahoutem a plk. Kašparem.