Občanská beseda Langer v Bohdanči

Rozhovor začne gradovat, je z něho cítit radost, teplo a někdy se zaleskne i slza. Jsou to živé a radostné vzpomínky. Tuto dlouhou dobu kulturní činnosti v Bohdanči, provozovanou od r. 1800, nikdo z našich současně žijících občanů nepamatuje, pouze poslední údobí. Pokusme se 200 let kulturního života až do dnešní doby přiblížit si na základě dochovaných zápisů, kterými jsou městské pamětní knihy (kroniky V, VI a VII) a pět stostránkových sešitů v tvrdých deskách, nesoucí název „Kulturní život“, jejichž autorem je prof. Josef Leden.

Zmíněných dvěstě let kulturní činnosti je doba, během níž proběhla řada historických událostí a politických změn. Trvání „Besedy Langer“ je možno rozdělit na tyto úseky:

- Období před založením ObBL (1800 - 1886)

- Založení ObBL a její 39 leté trvání (1886 - 1925)

- Doba 20tých až 50tých let XX.století (1925 - 1948)

- Doba nedávno minulá (1948 - 1989)

- Polistopadová léta (1989 až dosud)

V dalším bude u každého časového úseku uvedena jeho hrubá charakteristika a čím byla naplněna. Je nutno podotknout, že úseky nejsou ostře vyhraněny, neboť vlastní činnost se prolínala jako život sám.

Období před založením ObBL (1800 - 1886)

Bohdanečtí občané měli vždy rádi hudbu a divadlo. Tento stav popisuje Jan Evangelista Kosina v knize „Život starého kantora“. Děd Kosinův, učitel Josef Steimann působil v Bohdanči v létech 1805 - 1834. Byl to znamenitý muzikant a dobrý hudební skladatel, který v našem městě vychoval řadu hudebníků. Z nich vytvořil 40 člennou kapelu, která hrála na všech slavných studentských merendách, které vedl básník Josef Jaroslav Langer. V této době byla k dispozici rekonstruovaná radnice se dvěma sály, v kterých po více než 140 let se odbývaly velké plesy, hrála se všechna divadla a byly schůze občanstva. Studenti doby Langrovy začali zde hrát divadlo a probuzenecké prostředí žilo naplno v ochotnickém divadle. Pod vedením Langrovým se hrály vlastenecké hry Štěpánkovy, veselohra „Čech a Němec“ a oblíbené hry Klicperovy „Divotvorný klobouk“, „Rohovín čtverrohý“ a „Zlý jelen“. Hry vlastenecky působily na naše měšťanské kruhy, které tehdy hodně mluvily německy. Po smrti Langrově udržoval se nadále kroužek divadelních ochotníků, kteří hráli všechnu Tylovu tvorbu: „Strakonický dudák“, „Jiříkovo vidění“ a „Paličovu dceru“. Do Bohdanče zajížděly i kočující divadelní společnosti, které zde provozovaly svoje umění. Ve prospěch Národního divadla v Praze byly uspořádány akademie (1880) a po jeho vyhoření (1881) začali studenti se sbírkami na jeho znovuvybudování. Pro tento účel byly hrány divadelní hry E. Bezděcha „Z doby kotylionů“, které režíroval mladý Josef Peška (Karel Šípek) a Jeřábkova hra „Služebníci svého pána“.

Založení ObBL a její 39leté trvání (1886 - 1925)

Založení „Občanské besedy Langer“ stalo se 21. června 1886, její činnost byla skončena 25. března 1925. Stala se významným kulturním střediskem v době rozkvětu českého společenského a duševního života v regionálním měřítku. Řídící pracovníci spolku byli demokraticky voleni valnou hromadou a po většině se jimi staly špičky řízení města. Jejím úkolem bylo vzdělávání občanů, pořádání hudebních večerů, organizování slavnostních schůzí, sjezdů, besídek a odborných přednášek. Sídlo besedy bylo zprvu na radnici, po roce 1902 v I. patře hostince J. Pešky v čp. 85. Z oken spolkových místností bylo slyšet zaznívat dobrou hudbu a sólový nebo sborový zpěv. Spolek sloužil Bohdanči a okolí, neboť takové bylo složení členstva. Členové besedy utvořili ochotnický kroužek, který provozoval divadelní hry ze začátku v radničním sále (obr. 1)

Ve výše uvedeném časovém rozpětí začaly vznikat spolky, které rostly jako houby po dešti. K povznesení řemesel a živností byla založena 18. října 1896 „Řemeslnicko-živnostenská beseda“ (ŘžB), v roce 1906 „Tělovýchovná jednota Sokol“ a „Okrašlovací spolek“. Dříve již vzniklé spolky, jako AFK Bohdaneč, nebo DTJ začaly bouřlivěji pracovat. Angažovat se začal i učitelský sbor při nově postavené měšťance. V nově založených rašelinových lázních r. 1897 byl otevřen druhý sál, takže kulturní činnost se mohla intenzivněji rozrůstat. Většina spolků založila své divadelní odbory a soutěživost začla nabírat obrátky. Dlužno podotknout, že nejčileji si v tomto období vedla ŘžB.

První světová válka přibrzdila proud kulturní činnosti a zaměřila ji na humanitární pomoc pro siroty. Po jejím ukončení radost z dosažené svobody všechno vynahradila a předčila.

Do přelomu století a na jeho začátku se hrály vážnější hry: Paní mincmistrová, Charleyova teta a Maryša. Herci této doby byli: Fr. Tomášek, Boh. Kratochvíl, Bernard Kavka, Marie Veselá, A. Pospíšilová a jiní. V letech pozdějších byl repertoár her již úsměvnější. Hrály se hry: Žabec, Éra Kubánkova, Vojnarka, Její systém, Ošetřovatelka, Julinčiny vdavky, Staré hříchy, Třetí zvonění, Cop, Otec, Hotel u modré nudle, Pod vlastním krovem a další. Herci těchto her byli: O. Heřman, J. Vondráček, J. Endrs, J. Vrána, J. Somr, V. Dvořák, Jar. Tomášek, J. Pospíšil, J. Záleská, J. Loskotová, M. Urbanová, T. Dopitová, M. Kočka a jiní. Kromě divadelní činnosti spolků provozovaly se vzpomínkové večery, tělovýchovné akademie a taneční zábavy.

Významnými činy tohoto období byly slavnosti zasazení pamětních desek rodákům J.J. Langerovi, Janu Veselému a K. Šípkovi. Dále byly organizovány sjezdy rodáků a založen byl hudební a pěvecký kroužek „Škroup“, který pracuje až do dnešní doby.

Doba 20tých až 50tých let XX. století (1925 - 1948)

Hudební kroužek „Škroup“ navázal těsnou spolupráci s ochotnickým spolkem „Langer“, jehož dlouholetým režisérem byl městský tajemník František Vosáhlo. Dlouholetou členkou ochotnického spolku „Langer“ byla též Marie Kněžková. Svojí pěveckou činností sólově působila v místě bydliště, tak i v širokém okolí. Tak nastala bohatá „éra“ divadelní a všestranné hudební činnosti v pořádání divadelních „her se zpěvy“, které obětavě nacvičoval Rudolf Kněžek, byly to operety. Klasická opereta „Mamzelle Nitouche“ za účasti manželů Kněžkových, Josefa Somra, obchodníka Jana Fajta a dalších se mnohokrát opakovala pro velký zájem jak v místě, tak i v okolí. Dalšími úspěšnými operetami byly „Z českých mlýnů“, „Květy podzimu“ a další.

Každoročně byly pořádány plesy, zvláště sokolské „Šibřinky“ s bohatými půlnočními scénami s názvy „Na nivách džezu“, „Letem filmovým světem“, „Pohádky do pohádky“ atd.

Herci tohoto období byli: František Makalouš, Vlasta Rosůlková, J. Vondráček, F. Jiroutek, F. Hošek a další. Hrálo se pod „Langrem“, ale byly to ochotnické skupiny spolků Sokol, AFK a další.

Toto „zlaté období“ bylo ve svém schylu poznamenáno rozbitím první republiky, vytvořením Protektorátu (1939) a konečně druhou světovou válkou (1940 - 1945). Bohatá kulturní činnost byla Němci úplně zastavena. Hybnou silou „Langra“ stal se tehdy Václov Bucek, který udržoval a posiloval utlačovanou českou protináladu. Za jeho působení nacvičovaly se a tancovaly národní tance, především „Česká beseda“.

Doba nedávno minulá (1948 - 1989)

Toto období dobře pamatují naši starší občané, neboť to byla doba výstavby socialismu. Vyznačovala se potlačováním osobní svobody a podporováním pouze myšlenek socialismu. V té době byli správci „Osvětové besedy Langer“ (OsBL) jmenováni, nikoliv voleni (prof. Leden 1951-55, Jan Špaček 1955-57, Konstantin Elsner 1957-70, K. Honsa 1970-72, Drahomíra Šturmová 1972-79). Nadšeným divadelním ochotníkem této doby, právě tak jako hercem, režisérem, kulisářem, osvětlovačem - vším, co souviselo s divadlem byl Kosťa Elsner. Jako herec vytvořil řadu nezapomenutelných rolí tohoto žánru a zasloužil se o velmi dobrý průběh „Langrových divadelních Bohdančů“ (v letech 1958 až 1970 proběhlo 11 ročníků soutěží). Hráli v sokolovně, nikdo je nepodporoval, na úhradu režie si vydělávali pouze vybíráním vstupného. Divadelními herci této doby byli manželé Rosůlkovi, Jarmila Procházková, Jaroslav Tomášek, Helena Fajtová, Otta Kroupa, Z. Korejtková, Vl. Žabžová, E. Ballingová a další (obr. 2)

Sluší se připomenout, že 31. prosince 1958 ve věku 73 let zemřel p. Josef Vojtěch, holič a kadeřník bydlící v domě na náměstí čp. 2. Tento pán, který byl v mládí nadšeným ochotníkem a po 40 let maskérem divadelních herců, schovával a skladoval plakáty, ohlašující konání divadelního představení v Bohdanči. Před svou smrtí předal tento materiál panu prof. Lednovi, a tak vznikl rukopis „Kulturní život“ v úvodu zmíněný. Tím se nám bohdanečským občanům zachovala kulturní historie a my můžeme poznávat, jak a čím naši staří rodáci žili a bavili se.

Polistopadové údobí (1989 až po dnešek)

Posledním správcem OsBL byla pí. Ing. Svídová (krátkodobým předchůdcem byl p. Ing. Leopold Formánek, CSc). Období jejího správcování započalo v r. 1987 a trvalo zhruba 3 roky, skončilo v r. 1990. Jak vyplývá ze zápisu v deníku nic neřídila, prakticky pouze vyplňovala kvartální hlášení za všechny organizace, které v této době v Lázních Bohdanči působily. Nejživější byl Klub důchodců, který tehdy vedl Jaroslav Polák. Ten je nadále činný zásluhou Ing. Ševčíka a pozorností MěÚ.

V současnosti vyvíjí v Bohdanči na kulturním poli činnost Komorní soubor Škroup (mluvčí Ing. Mlejnek) koncertováním dobré hudby, spojenou s uměleckým přednesem.

Pro pořádání koncertů a kulturních vystoupení bez použití jeviště se otevřel prostor farního kostela sv. Maří Magdaleny. Svoji činnost zde provozuje místní skupina „Služebníci“. Od r. 1997 na této půdě vystoupila řada významných pěveckých a hudebních těles z naší republiky i ze zahraničí.

Nelze opomenout snahy vedení Základní školy v Lázních Bohdanči zaváděním žákovských divadelních představení. Z tohoto úsilí může vyrůst avantgarda ochotníků pokračujících do 3. tisíciletí.

Zhodnocení 200 letého trvání „Besedy Langer“ (BL)

V podstatě se jedná o kulturní činnost v Bohdanči, provozovanou pod několika spolkovými názvy. Tak tomu vždy rozuměli občané našeho města. Vrozený patriotický a zakořeněný název „Langer“ všechno toto kulturní dění sjednocoval. Z jádra spolku „Občanská beseda Langer“ (ObBL) zůstávají pro současnost i nadcházející budoucnost nezapomenutelné následující významné akce a činy:

- Zasazení pamětní desky J. J. Langerovi v r. 1904

- Organizace I. a II. sjezdu rodáků (1904 a 1912)

- Založení hudebního a pěveckého kroužku „Škroup“ dne 12. března 1920 Rudolfem Kněžkem, který pracuje dosud

- Odhalení pamětní desky zakladateli lázní Janu Veselému v r. 1921

- Všeobecný sjezd rodáků a přátel města Bohdaneč 28. - 30. 6. 1924 spojený s odhalením desky spisovateli Karlu Šípkovi (deska je v současnosti uložena v depositáři MěÚ, neboť dům čp. 85 byl zbourán)

Literatura:

Mareš Jar. : Bohdanečský památník, Lázně Bohdaneč 1912

Leden Jos. : Kulturní život, Archiv MěÚ

Procházka Fr. : Bohdanečský zpravodaj, č. 4/1992