STANISLAV RYKRT (1879 - 1925), farář církve československé v Pardubicích - 75. výročí úmrtí

Přibližme si tu onu ojedinělou postavu, s níž se m. j. přišli rozloučit i starosta města Vojtěch Znojemský, rada okresní politické správy dr. J. Vítek, přednosta okresního soudu p. rada Křečan, zástupci Sokola, besedy „Barák“ a hádankářského spolku „Pernikáři“. Stanislav Rykrt nebyl ani rodákem z Pardubic, narodil se 12. listopadu 1879 v Jaroměři, kde vychodil i obecnou školu. V letech 1890 - 94 studoval gymnázium ve Dvoře Králové. Protože jeho sourozenci Marie a Jan pobývali již v té době v Praze, Stanislav přešel na reálné gymnázium v Křemencově ulici, kde roku 1898 maturoval. Zde se podílel i na vydávání studentského sborníku. Na přání maminky a radu prof. Pokorného se měl stát knězem. Jeden rok byl novicem maltézského řádu, 4 roky pak studoval teologickou fakultu University Karlovy. 29. června 1903 jej vysvětil na kněze tehdejší český primas pražský arcibiskup a kardinál Lev Skrbenský z Hříště (arcibiskupem pražským byl v letech 1900 - 1916). Svou první mši (primici) sloužil Stanislav Rykrt v děkanském kostele ve své rodné Jaroměři. Při ní měl slavnostní kázání podpřevor maltézského řádu Josef Hamršmíd (později převor řádu). V září 1903 nastoupil P. Rykrt své první kněžské místo, stal se kaplanem v Altenmarktu u Fürstenfeldu ve středním Rakousku, kde zůstal 3 roky. Z jeho vlastního životopisu, který sepsal ve 20. letech2) , se dozvídáme, že v této době žádal dvakrát zbytečně o propuštění z maltézského řádu. Církevní nadřízení jej přeložili do Gross-Harrasu v Dolním Rakousku, kde pak působil 1 a půl roku. Ze svého skrovného platu pomáhal tenkrát P. Stanislav vydržovat svou sestru Slávku, jež v Plzni studovala učitelský ústav. A přišla další působiště: pouhý týden strávil jako administrátor ve Wolkensteinu (Dolní Rakousko), než byl přeložen jako kaplan do Radomyšle u Strakonic k děkanu Arnoštu Hubkovi. Zde pobyl dalších 1 a půl roku, než byl roku 1909 ustanoven jako farář do Strakonic, kde pobyl celých 10 let. Pracoval v Jednotě katolického duchovenstva, v níž sympatizoval s výrazně reformním proudem.

Po vzniku republiky byl 6. ledna 1919 přeložen do Zadních Zborovic u Strakonic. Když o rok později 8. ledna 1920 byla založena reformními katolickými kněžími nová československá církev (dále jen CČS), přihlásil se k ní. Na začátku října 1921 sloužil první bohoslužbu v národním jazyce na náměstí v Radomyšli, potom i ve Zborovicích. Na státní svátek 28. října 1921 jako farář nové církve celebroval slavnostní bohoslužbu ve Vřešťově ve východních Čechách. 29. ledna 1922 se oženil s paní Marií Javůrkovou-Rýdlovou z Jaroměře, jejíž muž zahynul za první světové války v Tyrolích. Paní Rýdlová měla ze svého prvního manželství dvě dcery - Mílu a Věru. 4. března 1923 se Rykrtovým narodila dcera Libuše, později ještě další dcera Danuše, jež však zemřela v dětství na zánět mozkových blan.

Protože CČS neměla zprvu své vlastní modlitebny, docházelo v jejím zakladatelském období k svémocnému zabírání římskokatolických kostelů. Stalo se tak přičiněním S. Rykrta např. ve Vřešťově. Za tento čin jej 25. ledna 1923 odsoudil okresní soud v Jičíně (s použitím c.k. patentu z r. 1864) na 4 měsíce vězení se 4 posty podmínečně na 2 roky. Na zákrok poslance Práška3) byl amnestován z tohoto trestu teprve roku 1925, pouhých 14 dní před svou tragickou smrtí. Do Pardubic přišel Stanislav Rykrt 1. června 1923. V našem městě se stal velmi oblíbeným a mohl se zde realizovat i ve svém hádankářském koníčku jako člen kroužku „Pernikáři“ založeného roku 1900.4) Své hádankářské zálibě se věnoval intenzívně od 1. února 1902, kdy začal vydávat po pseudonymem Stan.Jar. Kober (Stanislav Jaroměřský Kober) s Janem Žížalou (pseud. Václav Nový) časopis „Český hádankář“, jehož redakce a administrace byla v Praze 2 ve Pštrosově ulici čp. 200. Časopis vycházel 10 krát ročně, jeho celoroční předplatné bylo 3 K. Celý 1. ročník byl autografovaný kaligrafickým rukopisem Stanislava Rykrta, teprve od 2. ročníku se tiskl. Již od vzniku r. 1902 s časopisem spolupracovali „Pernikáři“ z Pardubic. Vedoucí redaktor St. Kober-Jaroměřský vypisoval pro úspěšné luštitele hádanek a křížovek i turnaj o knižní ceny.5) Když v roce 1927 vyšel „Vzpomínkový list“ k 25. výročí „Českého hádankáře“6), otiskl m.j. i vzpomínku redaktora F. Gýry na St. Rykrta a dopis císařského rady E. Kitzingra z Pardubic, který byl vášnivým hádankářem a časopis rád četl a odebíral.7)

Na začátku června 1925 byla činnost S. Rykrta v CČS oceněna jeho povýšením do hodnosti generálního vikáře královéhradecké diecéze. Přišel však tragický pátek 19. června, kdy farář Rykrt vyjel z Pardubic do Dřítče vykonat pohřeb A. Jeníka. Na zpáteční cestě u Němčic se kůň jeho bryčky splašil, když potkal na úzké cestě povoz se senem. Farář z bryčky spadl na kámen u cesty a zlomil si dolní lebeční kost. Na těžké poranění zemřel v autě, jímž se jej snažil dovézt do nemocnice v Pardubicích MUDr. Richter ze Sezemic.8) Pohřeb faráře S. Rykrta v úterý 23. června 1925 se stal posledním holdem oblíbené osobnosti. Na schodech pardubického krematoria se s ním smutečními projevy rozloučili i čelní představitelé CČS: patriarcha ThDr. Karel Farský9) a biskup hradecké diecéze Gustav A. Procházka.10) Promluvili i farář Kordule z Hradce Králové a učitel A. Jakubec z Pardubic, za církev českobratrskou evangelickou pak farář P. Havelka. Pěvecký sbor pod vedením F. Michálka zazpíval Foerstrův sbor „Z osudu rukou“ a národní hymnu. Patriarcha K. Farský o S. Rykrtovi řekl: „Byl dobrým rozsévačem...Dvě léta v Pardubicích činně působil, utěšoval, burcoval... Bratře Rykrte, uznání máš ode všech. Zlatým písmem navždy zapsáno bude jméno tvé v dějinách CČS. Klidně bys mohl odejíti na rtech se slovy Budovce z Budova11): „Boj výborný jsem bojoval, běh jsem dochoval, víru jsem zachoval.“ Biskup G. A. Procházka o zesnulém řekl: „Byl pln životní síly, vzorný muž, dobrý otec rodiny, pracovník neúnavný, přísný na sebe, chlouba náboženské obce a diecézní rady, jeden z nejlepších.“12) Je charakteristické, že nekrolog „Za zesnulým bratrem St. Rykrtem“ přinesl i hádankářský časopis TAJ.13)

Poznámky:

1) První bohoslužby CČS v Pardubicích celebroval 20. 3. 1921 v zámecké kapli Hynek Povolný. Bohoslužby předcházelo ustavení přípravného výboru 26. 2. 1921 na schůzi v hotelu Veselka. Po vyslechnutí přednášky E. Dlouhého-Pokorného (1867 - 1936), bývalého čelného představitele Katolické moderny (r. 1902 o katolickém modernismu diskutoval s T.G. Masarykem), byl zvolen do čela výboru řídící učitel Karel Horák (1859-1933), jednatelem se stal F. Freiberg, pokladníkem A. Čížek.

2) Za zapůjčení životopisu (2 s. rukopisu) děkuji srdečně dceři S. Rykrta paní Libuši Šerfezové (Pardubice, Sladkovského ul. 1892), jež mi laskavě poskytla též fotografie a další podklady k této studii.

3) Ferdinand Prášek z Čáslavi, poslanec Národního shromáždění za stranu čs. socialistů.

4) Hádankářský kroužek „Pernikáři“ oslavil ve dnech 12.-13. dubna 1925 svým jubilejním sjezdem v Pardubicích 25 let své činnosti. Viz Pardubicko-Holicko-Přeloučsko, 3. díl, s. 565.

5) „Český hádankář“ vycházel do roku 1914, kdy jeho vydávání přerušila světová válka, obnoven byl 1. 9. 1921 (roč. 14) zásluhou kroužku „Šemík“ na Smíchově.

6) Vydán r. 1927, uspořádal K. Kubička, nákladem Klubu českých hádankářů v Praze, tisk E. Kosař v Lomnici nad Popelkou.

7) Eduard Kitzinger, císařský rada, byl od r. 1910 členem městské rady (za starosty J. Prokopa), do níž byl zvolen 32 hlasy za mladočeskou stranu. Profesí byl vrchním finančním komisařem. Od 19. března 1915 byl náměstkem starosty J. Sochora, který rezignoval 14. srpna 1918. E. Kitzinger pak do 15. 10. 1919 (do zvolení nového starosty soc. demokrata F. Váchy) zastupoval starostu. Jeho dopis do redakce „Českého hádankáře“ byl poděkováním „za věnování rébusu v č. 12“ ke jmeninám. „Dodnes si s ním hlavu lámu a se mnou zdejší kroužek. Nerozluštili jsme ničeho, ačkoliv skoro všechny ostatní hádanky z čísla toho jsme rozluštil. To jste mi udělal pěkný svátek! Kdybych Vás tak za oplátku mohl potrápit!“

8) Kronika CČSH Pardubice, r. 1925, deponována na faře CČSH v Pardubicích u Husova sboru v Jiráskově ulici. Za možnost studia z ní děkuji ThDr. Radku Hobzovi.

9) Karel Farský (1880 - 1927), český teolog, od roku 1924 první patriarcha československé církve.

10)    Gustav Adolf Procházka (nar. 1872), roku 1920 katolický farář v Jenišovicích u Turnova, po smrti K. Farského druhý patriarcha CČS. Zřídil sekci této církve na Husově teologické fakultě v Praze.

11)    Václav Budovec z Budova (1551 - 1621), českobratrský stavovský politik a spisovatel, popravený 21. 6. 1621 při stroměstské exekuci. Zasloužil se o vydání Majestátu císaře Rudolfa II.

12)    Projevy K. Farského a G. A. Procházky viz Bratrství, list čs. strany socialistické pardubické župy, č. 26, středa 24. 6. 1925 (roč. VIII.)

TAJ, vyd. Vlastenecká družina TAJ Královské Vinohrady, Korunní třída 32, ročník 1925, s. 151-152.