Profesor Alois Mudruňka

Kromě své pedagogické činnosti se věnoval ve své rodné obci tvorbě sgrafit na veřejných i soukromých budovách a účasten byl na celé řadě veřejně vyhlašovaných soutěží na návrh poštovních známek, bankovek a cenných papírů. Nejznámější je jeho vítězný návrh bankovek 20 Kč s portrétem generála Štefánika. Realizován byl také jeho návrh přetisků, použitých na příplatkovou emisi poštovních známek, vydaných ve prospěch Červeného kříže v roce 1920. Pro Národní banku československou vypracoval návrh akcií v hodnotách 100 a 1000 zlatých dolarů. Vytvořil také celou řadu užitkových grafických prací (návrh kostelních oken, mozaiky, plakáty, knižní ilustrace), nejznámější je rytina portrétu dr. Rašína.

Sgrafita na svém rodném domě realizoval jako první v Uhersku v roce 1922. Ve štítě znázornil rodinu (matka se sedmi dětmi) s nápisem Všude dobře, doma nejlíp. Na zdi vedle vrat jsou postavy sedláka a pána s textem: Pán z chleba hnůj a sedlák z hnoje chléb.

V roce 1924 realizoval pan profesor Mudruňka sgrafita na právě dokončeném obecním domě, kde uctil místní padlé za první světové války. V průčelí mezi okny jsou ztvárněny obrazy osobností naší minulosti (Jan Žižka, J.A. Komenský).

Za dva roky na to, když si občané obce svépomocí postavili sokolovnu, zhotovil svůj největší projekt v Uhersku. Sgrafita jsou po celé ploše na třech stranách této budovy. Práce na proškrabování vrchní světlé omítky se účastnilo mnoho místních občanů a neúnavně je řídil pan profesor osobně. Jednotlivé obrazy byly namalovány na velké archy pergamenového papíru a linie, které měly být proškrabány, byly dírkované. To vše zhotovil profesor Mudruňka. Pomocníci na lešení tyto archy přikládali na omítku podle jeho pokynů a potírali sazemi. Takto vzniklý obraz byl pak podle pokynů proškrabán. Je samozřejmé, že docházelo k chybám. To pak nastoupili znovu fasádníci a chybně proškrabané místo zaplnili znovu světlou omítkou.

V dalších létech vytvořil pan profesor ještě barevná sgrafita na domě své sestry a na domě spolužáka pana Horváta, místního řezníka, jehož věhlasné párky byly kdysi na jídelním lístku na Veselce. Všechny obrazy jsou doplněny vtipným veršováním.

V době okupace musela být všechna vlastenecká témata zakryta omítkou. Byla sice použita měkká malta s malým množstvím vápna, ale po válce při restauraci bylo mnoho míst poškozeno. Proto pan profesor Mudruňka postupně sgrafita obnovil.

Rodný dům byl zvýšen na patro a to už práce na obnově převzal synovce pana profesora, vynikající sochař Čestmír Mudruňka, který obnovil v částečně pozměněné podobě sgrafita na sokolovně a v roce 1998 i na obecním domě.

Pan profesor Mudruňka byl význačným českým umělcem, pedagogem a vlastencem, který po sobě zanechal dílo rozsáhlé, velké umělecké hodnoty a přesto není všeobecně znám. Je to zejména proto, že svá umělecká díla, především obrazy, grafické listy a rytiny nevystavoval a neprodával. Byl jako učitel dobře sociálně zabezpečen a jako vlastenec vytvářel svá díla, především zmíněná sgrafita bez nároku na jakoukoliv odměnu. Pan profesor Mudruňka zemřel 3. 4. 1956.

Vzpomínám si na pana profesora, kdy trávil pracovní dovolenou v rodném Uhersku, nebo ve vile pana MUDr. Bohumila Koláře v Dolní Rovni, kde měl k dispozici pokoj jako atelier. Krátce jsem měl možnost sledovat jeho práci jak v plenéru, tak také při dokončovacích pracech v ateliéru. Zejména si vzpomínám na jeho práci na dokončování olejomalby, na níž byl ústřední „postavou“ staletý dub z nedalekého lesa, který byl místními nazýván cikánský. Ten obraz mě přímo uchvátil.

Mému otci věnoval pan profesor obraz, když se vrátil z Terezína. Jde o alegorii. V noční zimní krajině u chalupy Českých bratří špehuje postava a vedle něho pod sněhem čeká na špeha odplata. V oblacích, osvícených měsícem rozeznáte Němce prchající před kozáky s tasenými meči.

Těsně před koncem války jsem s rodiči navštívil profesora Mudruňku v Praze. Právě dokončil velkou olejomalbu k oslavě vítězství. Obraz chtěl umístit nad vchod do Národního musea.

Po roce 1948 dlouho přemýšlel, jak bojovat s režimem, jehož podobu u nás uplatňovanou prohlašoval za utopickou a nemravnou. Sám se zabýval také filosofií a vydal několik monografií ručně psaných, jejichž náklad byl vždy právě ten jediný, ručně psaný exemplář.

Pan profesor Mudruňka, postavou drobný, s výrazným pohledem, byl mimořádnou osobností, který si zaslouží, aby se mu konečně dostalo veřejné publicity a aby jeho dílo bylo profesionálně zhodnoceno. Protože část jeho díla žije na veřejně dostupných budovách v Uhersku, vřele vám doporučuji tuto malebnou obec na návrší nad Loučnou navštívit, pokud jste tak již neučinili. A pokud něco můžete sdělit k osobě pana profesora, ozvěte se, prosím.